(pokračuje Pleva)
Podle mého názoru mají mnohdy vypovídací hodnotu losu a mnohdy také tyto složité přijímací zkoušky zavdávají určité podezření, že zde může docházet k jistým nekorektnostem. To je ovšem jenom jedna část problému.
Další část - podle mého názoru daleko závažnější - je fakt, že přijímací zkoušky, jak jsou nastaveny, determinují výuku na středních školách a potažmo i na školách základních. Tyto zkoušky nutí střední školy, aby dávaly důraz opět na encyklopedické znalosti, a podle mého názoru podvazují rozvoj tvůrčího myšlení právě středoškoláků. Proto se domnívám, že řešením by bylo přistoupit k takovému řešení, které už je zavedeno v některých západoevropských zemích, pokud v té zemi existuje numerus clausus. V některých zemích neexistuje a jsou všichni studenti přijati do prvního ročníku a výběr nastává až po prvním ročníku. Je mi jasné, že toto řešení z důvodů kapacitních je pro nás ještě v nedohlednu. Pokud numerus clausus existuje, po splnění určitých podmínek, jako je třeba prospěch na střední škole, zvláště potom, pokud se nám podaří udělat maturity státem garantované - myslím, že podle vyjádření ministerstva školství se k tomuto směřuje, doufám, že mílovými kroky - a po splnění podmínek, které si dá vysoká škola, bude mezi těmi uchazeči, kteří splnili všechny tyto podmínky, rozhodovat los.
Je to spravedlivější a uvolní to ruce středním školám, které jsou dosud hodnoceny právě podle počtu studentů přijatých na vysoké školy, aby potom byly hodnoceny podle jiného kritéria, podle počtu studentů, kteří úspěšně absolvují vysoké školy. Určitě mnozí víme, že je skutečně velký rozdíl mezi tím, kdo se naučí určité encyklopedické znalosti, kdo ví, kdo byl kdy přesně zastřelen a kdy byla jaká bitva, a mezi tím, který umí používat analytické myšlení a využívat v praxi. Na vysoké škole se obyčejně prokáže rozdíl mezi těmito kategoriemi studentů, ale prokáže se až později. Neprokáže se u přijímací zkoušky.
Proto si dovolím podat ve druhém čtení v podrobné rozpravě pozměňující návrh, který bude směřovat právě k tomu, co jsem nyní řekl.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu kolegovi Plevovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Krampera, připraví se pan kolega Milan Uhde.
Poslanec Zdeněk Krampera: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, k vládnímu návrhu zákona o vysokých školách a o změně a doplnění zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů, je nutno konstatovat následující.
Dlouhodobý program Sdružení pro republiku - Republikánské strany Československa v žádném případě nepočítá, ani nepřipouští zavádění školného na vysokých školách, které podle našeho názoru je i v rozporu s ústavním řádem České republiky. V případě přijetí vládního návrhu zákona o vysokých školách bude v tomto zákoně školné zakotveno v § 62 jako povinnost studenta hradit úhrady spojené se studiem a uvést skutečnosti rozhodné pro jejich výši. Toto velmi nekonkrétní opatření bude možné zavedením školného v podstatě kdykoli zvyšovat. Současná výše předpokládaného školného 6 - 9 tisíc korun úhrad za jeden rok nemusí již příští rok platit a může být dále zvyšována. Zákon neobsahuje a nevymezuje přesné stanovení výše školného do budoucna.
V části navrhovaného zákona "Úhrady spojené se studiem" § 57 je uvedeno: Školné za jeden akademický rok činí nejméně základ a nejvýše trojnásobek základu. Proto je zřejmé, že stanovení základu školného za jeden akademický rok může být zvyšováno.
Všichni víme, že situace velké části obyvatel České republiky začíná být z hlediska ekonomického či sociálního postavení velmi kritická. Proto již dnes znovu musím opakovat, a to alespoň podvacáté v této Poslanecké sněmovně, a taktéž podvacáté varovat, že pro velkou část sociálně slábnoucích vrstev obyvatelstva bude postupné navyšování a vybírání školného již neúnosné. Pro široké vrstvy obyvatel schválení tohoto návrhu zákona bude do budoucna znamenat znemožnění své děti podporovat v jejich studiu. Vláda patrně usiluje i to, aby vysokoškolské vzdělání bylo pouze privilegovanou záležitostí úzké skupiny vládnoucích vrstev.
Jako další nepřijatelný prvek v tomto zákoně vidím možnost zřizování soukromých vysokých škol. Všichni vidíme, do jakého stavu se současným chaosem, nezákonnostmi a korupcí dostal celý tzv. soukromý sektor. Jakým způsobem může v této džungli kvalifikovaně existovat vysoká soukromá škola? Kdo vůbec je schopen zaručit, že absolvent této vysoké školy studium na této vysoké škole absolvuje a zda vůbec bude mít nějaké vědomosti?
Část vládního návrhu zákona pojednávající o soukromé vysoké škole vůbec neobsahuje záruky, že absolvent takovéto vysoké školy bude na takové odborné výši, která by odpovídala jeho diplomu. Navíc nejsem přesvědčen, že v současných neustále se zhoršujících ekonomických podmínkách bude moci soukromá škola vůbec existovat.
Vzhledem k výše uvedeným důvodům proto vznáším v souladu s jednacím řádem Poslanecké sněmovny České republiky návrh na zamítnutí této předlohy zákona. V případě, že nebude tento návrh přijat, vznáším návrh na vrácení návrhu zákona předkladateli zpět k dopracování.
Vzhledem ke skutečnosti, že i návrh poslance Eduarda Zemana počítá s poplatky na vysokých školách, je pro Sdružení pro republiku - Republikánskou stranu Československa taktéž nepřijatelný. Vznáším též v souladu s jednacím řádem Poslanecké sněmovny České republiky návrh na zamítnutí tohoto návrhu zákona. V případě, že nebude návrh přijat, vznáším návrh na vrácení tohoto návrhu zákona předkladateli k přepracování. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Kramperovi. Prosím, aby se slova ujal pan kolega Uhde. Připraví se pan poslanec Klanica.
Poslanec Milan Uhde: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, zabýváme se návrhem zákona, který se ze široka i z hloubi dotýká vysokého školství, nesmírně závažné oblasti, kterou bych nazval tvůrčí dílnou poznání a tvůrčí dílnou vzdělání. Tato tvůrčí dílna byla v minulosti mnohokrát šťastně propojena se světem politiky.
***