(pokračuje Roithová)
Chci upozornit na to, že existují zdravotně pojistné plány, které vláda - a potažmo i Poslanecká sněmovna - schvaluje, dále existují smlouvy mezi zdravotnickými zařízeními a pojišťovnami, které říkají, jaký objem péče pojišťovny zaplatí alespoň od roku 1996. Jsou to ve většině případů paušály, se kterými lze počítat jako s částkou, která je navýšena o 4 % a nemůže být navýšena více, neboť je to objemová smlouva.
Dále bych chtěla říci, že dokonce díky zákonu o výběrových řízeních, který je tady teď velmi diskutován, zdravotnická zařízení od 1. 4. nemohou mít smlouvy na vyšší rozsah péče ani nemohou být další nová zdravotnická zařízení nasmlouvána už více než rok, a tudíž ani objem péče v makroekonomickém hledisku by se nám neměl změnit, pokud pojišťovny konaly tak, jak podle zákona konat měly. To znamená, že se pohybujeme v prostředí, kde můžeme vzít skutečnosti roku 1997 jako výchozí, a to jak na straně výdajů, tak na straně příjmů, a můžeme hrát o to, zda zdravotně pojistné plány pro rok 1998 mluví pravdu, nebo pravdu nemluví.
Nehledě na to, zda zdravotně pojistné plány byly správně vypočítány, bych chtěla upozornit na fakt - prosím vás, věnujte této informaci bedlivou pozornost - že za první tři měsíce letošního roku výběr pojistného byl o 10,5 % vyšší než za první tři měsíce v roce 1997. Ve zdravotně pojistných plánech se počítalo toto navýšení pouze o 4 % v průměru, přičemž pro Všeobecnou zdravotní pojišťovnu o 7 %, pro některé o 12 %, pro jiné o 3 %, nicméně v průměru o 3 - 4 %.
Co se týče výdajů, tak pokud je pravda to, co bylo dojednáno, resp. nedojednáno na dohodovacích řízeních, pak většina poskytovatelů měla úhradu v prvním kvartále rovnající se objemu finančních prostředků, které pojišťovny zaplatily svým smluvním zařízením v prvním kvartále roku 1997. Počítejte, dámy a pánové, se mnou: 10 % navýšení z hlediska výběru pojistného, u výdajů navýšení nula - možná 1% až 2 %, pokud pojišťovny daly více, než měly dát, nad rámec toho, co deklarovaly v dohodovacích řízeních - a dostáváme se k rozdílu, který je 2 % až 10 %.
Jestliže se takto ušetřilo v prvním kvartálu za cenu i určitých mediálních problémů ze strany poskytovatelů, potom nevidím nic povrchního na tom, jestliže na tento kvartál, který je teď před námi, vláda rozhodla ne že zdravotnická zařízení dostanou 10 %, jak by to bylo logické z hlediska inflace a výběru pojistného v prvním kvartálu, ale že dostanou pouze 4 %.
Chtěla bych upozornit na to, že to není povrchní rozhodování. Je zcela logické, jestliže nyní dáváme do rukou vládě nástroj k tomu, aby rozhodovala o cenách. Pokud se poskytovatelé nedohodnou, pak vláda musí mít k dispozici hodně velké množství údajů a informací, aby byla schopna v podstatě suplovat pojišťovny a kontrolovat možný dopad svých rozhodnutí. To je velmi závažná záležitost.
Pak tady stojíme před otázkou, jestliže bychom připustili myšlenku, že vláda bude ze státního rozpočtu dorovnávat to, co zdravotní pojišťovny vydají navíc nad tento dohodnutý limit, pak to znamená, že by také vláda měla mít jiné nástroje na řízení finančních toků ve zdravotnictví. A současná legislativa toto příliš neumožňuje.
Za situace, kdy rozpočet zdravotních pojišťoven je plně v rukou zdravotních pojišťoven, pokud poslechnou své zdravotně pojistné plány (potom je to regulovaný systém), je dost těžké očekávat, že případné nedostatky z hlediska řízení zdravotních pojišťoven bude na sebe brát vláda.
Rozumím tady ale z řeči pana poslance Špidly úplně něčemu jinému. Na to bych chtěla upozornit, a je to závažná věc. Jestliže se vytváří plán výdajů na zdravotní péči pro nadcházející rok, a část tohoto plánu je závislá také na výběru pojistného za státní pojištěnce, resp. za sazby, které platí stát za zdravotní pojištěnce, pak je logické, že by stát měl zvážit, když takový plán dělá, zda objem prostředků může stačit, nebo ne. To je to, co se stalo v minulém roce. Ve zdravotně pojistných plánech je relativně malé navýšení, za státní pojištěnce se prakticky nenavýšilo, pouze to, co mělo být převedeno pro LDN. Naštěstí situace na začátku tohoto kvartálu umožnila tuto věc trochu zvládnout.
Principiálně se ale domnívám, že by stát měl perspektivně - nikoliv v retrospektivě - plánovat výdaje na zdravotnictví, a nástrojem na toto plánování je zatím při současné legislativě pouze rozhodnutí o výši výběru za státní pojištěnce, ale protože to je dáno zákonem, bylo by třeba určit, že toto rozhodnutí nebude souviset např. s minimální mzdou, že to bude souviset s částkou, kterou je třeba perspektivně předem naplánovat na dokrytí toho, co ze zdravotního pojištění vybrat nelze.
Je to závažný koncepční návrh, kterému principiálně vyjadřuji svoji podporu, ale odmítám jako argument to, že vláda pro tento kvartál rozhodovala na základě neznalosti situace.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má pan poslanec Josef Janeček, připraví se pan poslanec Krása.
Poslanec Josef Janeček: Vážení kolegové a kolegyně, já se domnívám, že se tady stala chyba v tom, že tento parlament odmítl projednávat dva zákony, a to zákon o veřejném zdravotním pojištění a zákon o poskytování zdravotní péče, protože naprostá většina těchto problémů mohla být prodiskutována nad touto materií. Nicméně nyní se ukazuje, že řada z témat, která byla v těchto návrzích obsažena, se zde v té či oné formě objevuje.
Bohužel se mi zdá, že z návrhů se prakticky žádný netýká oblasti chránící zájmy pacienta, ačkoliv ve vládních návrzích byly.
Já se domnívám, že to je zásadní otázka a že bychom vždy měli sledovat, kdo je předmětem systému. Tím je tady občan a pacient, a jeho zájmům musí být podřízeny zdravotní pojišťovny, zdravotnická zařízení atd.
Dovolil bych si v této souvislosti předložit návrh, o kterém jsem váhal, zda ho předložit, protože ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví jsme se nejdříve dohodli, že nebudeme předkládat žádné širší pozměňovací návrhy. Z diskuse ale vyplývá, že takové návrhy předkládány jsou. Proto bych si osvojil určitou část z výše jmenovaných zákonů. Navrhuji, aby se do zákona zařadil za článek 3 nový článek 4, kterým se novelizuje zákon č. 140/61 Sb., trestní zákon, a vkládá se nový § 190A pod názvem "Neoprávněné nakládání s lidskými tkáněmi a orgány":
(1) Kdo obchoduje nebo jinak neoprávněně nakládá s lidskými tkáněmi a orgány, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
(2) Odnětím na 1 rok až 5 let bude pachatel potrestán,
a) spáchal-li čin uvedený v odstavci 1 ve větším rozsahu,
b) spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny,
c) získá-li takovým činem značný prospěch.
(3) Odnětím svobody na 2 - 8 let bude pachatel potrestán,
a) získá-li činem uvedeným v odstavci 1 prospěch velkého rozsahu,
b) spáchá-li takový čin ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.
Dále se vkládá nový § 230A, nazvaný "Nedovolený odběr lidských tkání a orgánů":
(1) Kdo v rozporu se zvláštním předpisem provede odběr lidské tkáně nebo orgánu, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti.
***