Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Poslankyně Hana Marvanová: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, ráda bych si za naši malou skupinu předkladatelů dovolila ještě vystoupit a připomenout vám tento náš poslanecký návrh, který je už určitým evergreenem v této sněmovně, protože se vrací poněkolikáté k diskusi. Doufám, že z toho důvodu bude věc poslancům již dostatečně známá a nebude již zapotřebí rozsáhlé argumentace.

Přesto bych vám velmi stručně připomněla, že návrh se týká jednoho ustanovení zákona 102/1992 Sb., které pojednává o služebních bytech, a to konkrétně o služebních bytech ozbrojených složek. Podle nálezu Ústavního soudu z 9. října 1996 je zřejmé, že toto ustanovení tohoto zákona je protiústavní, je v rozporu s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud se zabýval touto záležitostí na základě stížnosti města Kroměříž, které si stěžovalo na to, že je protiústavním způsobem zasahováno do vlastnického práva obcí, vlastnictví obcí tam, kde obce vlastní služební byty určené pro ozbrojené složky. Ústavní soud rozhodl o vypuštění protiústavního ustanovení ze zákona o vlastnictví k bytům a zároveň konstatoval ve svém nálezu, že z formálních důvodů nemůže zrušit námi navrhované ustanovení k vypuštění, ale jenom z formálních důvodů, že je to věcí zákonodárce, aby tak učinil.

Myslím, že bychom neměli již čekat na žádné další zákony, které by tato sněmovna stejně nestihla projednat, jak padaly argumenty v předcházejících diskusích, že je to třeba řešit komplexně v občanském zákoníku. Je nepochybné, že toto naše sněmovna již nestihne, protože končí volební období. Proto si myslím, že přestože se nejedná o komplexní řešení, jedná se o řešení uvést zákon do souladu s ústavou, že tentokrát tento náš návrh schválíte a nebudete již vracet k přepracování apod. Koneckonců ústavně právní výbor na našem návrhu nic nezměnil.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Prosím, aby se slova ujal zpravodaj ústavně právního výboru pan poslanec Libor Kudláček.

Poslanec Libor Kudláček: Pane předsedající, dámy a pánové, budu velmi stručný.

Ústavně právní výbor znovu projednal tento návrh zákona. Shledal, že není žádného důvodu na něm cokoliv měnit, natož přepracovávat. Bylo to stanovisko poměrně výrazně přijaté. Myslím, že i argumenty zaznívající v diskusi byly velmi přesvědčivé. Mimo jiné se ukazuje, že argumenty, které před časem, před řadou měsíců, sloužily ke kritice tohoto zákona - řekl bych pozitivní kritice - v tom, aby se počkalo, až se připraví obecnější norma, a aby se řešil problém "komplexněji", postupem času navíc ztrácejí na síle, a tak jako tak nebyly přesvědčivé ani v době, kdy tento návrh vznikl.

Stanovisko ústavně právního výboru je kladné, doporučuje přijetí tohoto zákona Poslaneckou sněmovnou. Tolik z mé strany.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Otevírám rozpravu, do které se nikdo nepřihlásil, a to nejprve obecnou, takže ji končím. Zahajuji podrobnou rozpravu, do které se také nikdo nepřihlásil a ani nehlásí, takže ji končím. Končím také druhé čtení tohoto návrhu.

Děkuji paní kolegyni Marvanové a panu kolegovi Kudláčkovi.

Budeme projednávat další bod, a to

Prosím, aby za navrhovatele předložený návrh uvedla paní poslankyně Zuzka Rujbrová. Prosím, abyste se, paní kolegyně, ujala slova.

Poslankyně Zuzka Rujbrová: Děkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, jednou z nejkritizovanějších oblastí činnosti justice je rychlost a účinnost soudního vymáhání pohledávek. Návrh novelizace občanského soudního řádu, tedy zákon 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, který vám s kolegou Šimůnkem předkládáme, se pokouší najít alespoň některé legislativní instrumenty, které by přispěly ke zrychlení soudního mechanismu ve sporech věřitel kontra dlužník.

Návrh obsahuje čtyři změny a já bych vám teď ráda vysvětlila, co si od nich ve srovnání se současným stavem slibujeme.

1. Současná úprava obsahuje velmi prospěšnou možnost zkráceného řízení tam, kde věřitel uplatňuje svým návrhem právo na zaplacení peněžité částky proti dlužníkovi. Soud může bez slyšení stran vydat od stolu tzv. platební rozkaz, který - pokud ovšem nabude právní moci - má účinky rozsudku. Bohužel stačí, aby žalovaný dlužník podal proti platebnímu rozkazu odpor, a soud je nucen nařídit jednání, vést klasické řízení, které končí rozsudkem, proti němuž je samozřejmě přípustné ještě odvolání. V praxi proto řada dlužníků podává odpor bezdůvodně i bez zdůvodnění, a to pouze proto, aby řízení protáhla a uvedeným postupem dosáhla nejméně ročního odkladu pro zaplacení peněz, o které jsou žalováni. Během této doby ti méně solidní dokážou pochopitelně svůj majetek zašantročit a v době, kdy nastane vykonatelnost rozsudku, je pohledávka věřitele prakticky nevymáhatelná.

Náš návrh dává soudu možnost, aby již ve stadiu vydání platebního rozkazu zablokoval do výše žalované částky prostředky na účtu žalovaného dlužníka až do ukončení řízení. Lze předpokládat trojí efekt. Méně bezdůvodně podaných odporů ze strany dlužníků, urychlení řízení a zejména pak dobytnost pohledávky po ukončení soudního řízení.

2. Současná úprava vylučuje zkrácené řízení, tedy vydání platebního rozkazu ve věcech, o nichž je příslušný rozhodovat senát. Mezi věci senátní patří i spory pracovní. V důsledku toho i nepříliš komplikované mzdové spory jsou vyřizovány podstatně déle než ostatní řízení o peněžitých nárocích. Zaměstnanci, kteří se oprávněně domáhají své mzdy, jsou takto znevýhodněni proti ostatním věřitelům a snižuje se jejich naděje na dobytnost pohledávek. Námi navrhovaná změna předpokládá možnost zkráceného řízení i ve sporech, v nichž zaměstnanci uplatňují nárok na pracovní odměnu vůči zaměstnavateli.

3. Třetí změna zavádí nový způsob výkonu rozhodnutí. V podnikatelských vztazích je dnes nejčastější způsob exekuce přikázáním pohledávky z účtu povinného. Věřitel, popřípadě soud musí obtížně zjišťovat nejen peněžní ústav, v němž má dlužník veden svůj účet, ale i číslo tohoto účtu. Je logické, že dlužník, který o probíhajícím exekučním řízení je informován, má dostatek času uložit své prostředky u jiné banky a v době, kdy soud výkon rozhodnutí nařídí, nemůže být realizován, protože na původním účtu už peníze nejsou.

Nový způsob výkonu rozhodnutí, který nazýváme "příkaz k výplatě z účtu u peněžního ústavu", nevyžaduje znalost místa uložení prostředků dlužníka. Soud na návrh oprávněného věřitele vystaví příkaz k výplatě, ve kterém přikáže blíže nespecifikovanému peněžnímu ústavu, aby odepsal z účtu povinného dlužníka, pokud je účet tímto peněžním ústavem veden, peněžní částku uvedenou v příkazu a vyplatil ji oprávněnému. Věřitel tedy dostane od soudu do ruky příkaz soudu, který může předložit kterékoliv bance. V praxi by zejména v menších městech nemělo být problémem obejít za půl dne všechny peněžní ústavy v místě, protože lze logicky předpokládat, že dlužník - podnikatel se bez nějakého peněžního účtu neobejde.

***