Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

3.2. Expertizy Rady ČRo a kontrola programu

Při hodnocení Českého rozhlasu v rovině programové vychází Rada kromě jiného též ze zadaných expertiz. Program si jako celek nadále udržel svou vysokou úroveň a obsahově plně vyhovuje všem požadavkům kladeným zákonem. Na formě, kterou je tento obsah sdělován veřejnosti, je dle názorů expertů Rady stále více zřejmé, že všechny stanice se snaží získávat stále větší poslechovost a do určité míry se podvolují představě o posluchači, který není příliš náročný na jazykovou a stylizační úroveň projevu, zato si žádá spontánní, přirozený a "nešroubovaný" způsob projevu. Často se v expertizách objevuje doporučení investovat do dalšího vzdělávání některých moderátorů i redaktorů.

Nejvíce kritiky v expertízách Rady sklidil P. Rut a jeho nedělní dvouhodinové odpoledne na stanici Praha. Tomuto bloku bylo vytýkáno především to, že je určen spíše pro malou skupinku posluchačů se smyslem pro velmi specifický druh zábavy, nikoli pro tu posluchačskou obec, která v této odpolední době podle názoru expertů program stanice Praha poslouchá. Až v průběhu roku 1996 začaly z odpoledních hodin mizet pořady v roce 1995 Radou velmi kritizované, jejichž společným jmenovatelem byla autorská skupina sdružující se pod označením "Radio Mama" a které touha po naprosté neotřelosti a originalitě přivedla podle názoru expertů Rady téměř k úplnému pohrdání posluchačem.

Experti kritizovali také některé rozhlasové nekonečné seriály, především pak Čajovnu, která podle názoru M. Vokové již po dlouhou dobu nepřináší nic nového ani zábavného . Někteří experti doporučovali rozšířit literární a dramatickou část vysílání stanice Praha a alespoň občas zařazovat i trochu náročnější tituly (je ovšem sporné, zda by takové překrývání se stanicí Vltava bylo k dobru rozmanitosti nabídky).

Přes dílčí uvedené výhrady expertizy z roku 1996 shodně konstatovaly také u stanice Praha výrazné zlepšení programu oproti roku předešlému. S tímto názorem se Rada ztotožňuje.

Rovněž u stanice Vltava-ČRo 3 expertizy vítaly zpřehlednění a zlepšení vysílání tohoto okruhu vlivem postupného ustálení nového programového schématu. Jednalo se především o dopolední vysílání, kde se kromě jiných pravidelných pořadů objevuje i kvalitní kulturní publicistika. Velké uznání bylo opakovaně Vltavě vyslovováno za nelehký úkol přiblížit veřejnosti kulturní hodnoty z dílen autorů klasických i současných, kterého se zhostila nejen kvalitním provedením jednotlivých děl, ale také především obrovskou rozmanitostí a šíří výběru. Velmi chváleny byly také všechny pořady vzdělávacího charakteru, které se zabývavaly českým jazykem.

Svým zaměřením na publicistiku a zpravodajství je ČRo 1 - Radiožurnál spíše proudem zpráv a hudby s několika publicistickými pořady a byla mu občas v expertizách vytknuta povrchnost. Podle názoru Klementa Lukeše zanikají v programu stanice Radiožurnál v proudu drobných denních zpráv, ze kterých je programový proud podkládán, velmi dobré publicistické příspěvky (například ranní komentáře I. Hoffmana).

ČRo - RSE je v expertízách shodně označeno za velký mediální přínos především pro velké množství publicistických pořadů. Současně bylo velmi pozitivně hodnoceno i to, že přináší informace o Velké Británii, Německu, USA ... očima jejich vlastních médií a dále pohled těchto médií na události u nás. Expertizy pouze občas upozorňovaly na nevyváženost příspěvků právě ze zahraničí (kde se občas díky přívalu i nepodstatných zpráv může Francie jevit středem světa, protože informace od tohoto zpravodaje početně daleko převyšují všechny ostatní..).

Expertizy se pochvalně zmiňovaly o způsobu, jakým se ČRo zhostil své role v období voleb jak do sněmovny, tak do senátu. Upozornily na mimořádné aktivity reportérů, na množství besed, na politickou vyváženost a objektivitu. Jediná výtka se vztahovala k Radiožurnálu, který souhrnný jmenný přehled výsledků prvního kola voleb do senátu odvysílal se zbytečně velkým zpožděním.

I když výše uvedené řádky této části Zprávy zahrnují především výtky, které v expertizách na adresu jednotlivých vysílacích okruhů ČRo zazněly, prakticky všichni experti se shodují v tom, že úroveň programů všech celoplošných okruhů proti roku 1995 vzrostla, i když v některých místech je dosud cítit teprve hledání toho nejlepšího přístupu k posluchači.

Charakteristika expertiz jednotlivých autorů:

Dr. V. Karfík se ve svých úvahách o literatuře v rozhlase zabývá především dramaturgií stanice Vltava, o níž se obecně vyjadřuje pochvalně. O dramaturgii literárních pořadů na stanici Praha většinou píše, že jsou "na jistotu" - to znamená od osvědčených autorů. Tu a tam se vyskytne odvážnější dramaturgický počin, ale nepříliš často. Za velice užitečný považuje pořad "Historie zadním schodištěm". Chválí pořad "Host do domu". Brněnský pořad "Hezký český" považuje za nezastupitelný. Na rozdíl od většiny expertů se mu líbí tvorba Přemysla Ruta. Chválí výběr četby na pokračování i výběr archivních nahrávek.

K. Lukeš se zabývá zejména zpravodajstvím. Považuje je obecně za dobré, upozorňuje však také na významný nedostatek, když ČRo seznámil posluchače s výsledky senátních voleb se značným zpožděním. Programovou nabídku stanice ČRo 2 - Praha nesleduje soustavně. Jednoznačně však odsoudil přetrvávající pořad "Čajovna", který je nekonečným opakováním variací na jediné téma. Velmi kritický byl také k nedělní odpolední dvouhodinovce Přemysla Ruta. Kritizoval i fonoesej "Nomen omen".

V. Volková sleduje zvláště program stanice ČRo 2 - Praha, přičemž se stejně jako v minulých letech soustřeďuje zejména na odpolední vysílání. Její zprávy jsou zatím stále značně kritické. Podle jejího názoru po masivním uplatnění jednoho typu humoru a poetiky v minulých letech (tzv. "Radio Mama") odpolední vysílání ČRo 2 ještě nenašlo svou tvář. Mgr. Volková upozorňuje kriticky také na pořady "Čajovna" a "Nomen omen" a klade si otazníky nad vysíláním Přemysla Ruta. Chválí pořad "Host do domu" a pochvalně se zmiňuje o relacích "Chcete je " a "Mám nápad".

Zprávy expertů je možno shrnout:

1. K literárním pořadům ani k uplatnění archivních materiálů nejsou závažné připomínky.

2. Zpravodajství je na dobré úrovni až na zcela ojedinělé nedostatky.

3. Nejvíce výhrad je k vysílání stanice ČRo 3 - Praha, kde je pociťována potřeba lepší definice cílové skupiny jejích posluchačů. Dosavadní definice stanice "rodinného typu" se podle expertů Rady ukazuje být vágní a málo říkající. Teprve po upřesnění koncepce stanice bude možné rozhodnout, zda a v jakém rozsahu na ni patří pořady, zasahující jen malé vybrané skupiny posluchačů. (Dokladem, že takové rozhodnutí je potřebné, jsou v expertízách několikrát zmíněné a různě hodnocené pořady P. Ruta).

3.3. Výzkumy poslechovosti

Na základě materiálu Image celoplošných rozhlasových stanic, vyhotoveném výhradně pro Český rozhlas společností AISA v listopadu 1996, vyplynulo, že si občané stejně jako v minulých letech cení na ČRo pohotovost, serióznost, nezávislost. Český rozhlas jako celek je "profesionální, vlivný, aktuální, schopný reagovat". Vyplynulo také, že Český rozhlas je stále nejposlouchanější rozhlasovou sítí v České republice. Šetření navázalo na podobné výzkumy z podzimu 1994 a podzimu 1995. Beze změn od předchozího výzkumu je zjištění, že věk, resp. vzdělání, nejvíce ovlivňuje zájem o celoplošné rozhlasové stanice a dále, že zájem o celoplošné stanice Českého rozhlasu dramaticky klesá společně s věkem a roste společně se vzděláním. Beze změny zůstává ve vědomí posluchačů formát jednotlivých stanic ČRo a dále hodnocení, že Radiožurnál je nejlepší ve zpravodajství, ČRo 2 Praha je nejlepší v rozhlasových hrách a pořadech pro děti, ČRo 3 Vltava v uměleckých a hudebních pořadech a ČRo 6 Radio Svobodná Evropa je nejlepší v politickém komentovaném zpravodajství. Ve výzkumech poslechovosti si Radiožurnál upevnil své vedoucí postavení mezi celoplošnými stanicemi.

Setrvávající příznivé posluchačské ohlasy ČRo Rada nechápe jako důkaz komercializace vysílání, ale odraz moderně uplatňovaných forem tvorby a šíření programů. Stejně jako ve zprávách za minulá léta Rada považuje za nutné podtrhnout, že nepovažuje soutěže v popularitě a argumenty poslechovosti za nejdůležitější kritérium hodnocení veřejnoprávního rozhlasu; za mnohem závažnější považuje dodržování jeho statutu veřejnoprávního média. Nicméně zájem na získávání co nejširší posluchačské obce je třeba podporovat právě pro veřejnoprávní charakter vysílání, neboť takové vysílání zpravidla nese významný kulturní a etický náboj, svou objektivitou a nestranností také významně působí na veřejné mínění. Rada považuje za přirozené, že případná částečná ztráta posluchačské přízně je vyvažována kvalitou a obecnou společenskou prospěšností programů veřejnoprávního média. Případný pokles poslechovosti veřejnoprávního rozhlasu či televize nemůže být a priori považován za důkaz špatné programové koncepce, neboť veřejnoprávnímu rozhlasu (televizi) ze zásady nepřísluší v této rovině soutěžit. Nicméně míru poslechovosti je třeba sledovat a vyhodnocovat pokles i vzestup, což se v ČRo trvale činí. Rada dokonce předpokládá, že v roce 1997 může dojít v tomto směru k personálním změnám, což naznačuje závěrečný bod této Zprávy.

Některé výsledky výzkumů poslechovosti v ČRo v roce 1996 podává Příloha č. 8.

4. Vybrané oblasti programu

Vysílání hudby je jednou z hlavních položek, kde lze najít rozdíl mezi veřejnoprávním rozhlasem a soukromými stanicemi. Týká se to především podílu mezi českou a importovanou hudbou. Je nutno zdůraznit, že poměr mezi zahraničními a tuzemskými skladbami je na stanicích ČRo přibližně 50%:50%, což považujeme za uspokojující. Vysoce oceňujeme, že Český rozhlas se sám z vlastní iniciativy zavázal dodržovat tuto "kvótu", aniž k tomu byl nucen zákonem nebo předpisem zvenčí. Pro veřejnoprávní rozhlas by tato snaha měla být samozřejmá.

Vážnou hudbu vysílají soukromé stanice jen velmi zřídka (výjimkou je pouze stanice Classic). Tam je tedy rozdíl nejvíc patrný. Český rozhlas nejčastěji zařazuje tuto hudbu do programů stanice Vltava. Na stanici Praha a v regionálním vysílání se vážná hudba objevuje méně, na stanici Radiožurnál téměř vůbec. Domníváme se, že přes přesně určený formát Radiožurnálu by ani zde neměla být vážná hudba tabu, pokud to téma pořadu umožňuje. Pokud jde o stanici Vltava, objevují se občas názory, že drtivá většina nahrávek v jejím fondu (především soudobé hudby) pochází z let normalizace a z dnešního pohledu svou kvalitou neodpovídají úrovni, jakou by měl ČRo udržovat. Skladby některých autorů, v minulosti diskriminovaných, se objevují ve vysílání méně často než by si oni sami přáli - zvláště poměřují-li se s autory, kteří mají ve fondu daleko větší počet skladeb, nahraných v éře 1948-1989. Proto Rada podporuje zvýšený důraz na nahrávání skladeb domácích autorů. Příkladem hodným následování je spolupráce ČRo s Nadací OSA a Nadací ČHF na vydání desek soudobých českých autorů. ČRo je také jedním z objednavatelů nové opery Petra Ebena.

Stanice Praha si v roce 1996 v tomto směru udržovala stabilní úroveň. Pestrost žánrů a různost autorská i interpretační jsou nesporným hlavním kladem stanice, avšak je patrné, že vedení hudební redakce na stanici Praha má znaky jistého provizória. Bude nutné najít osobnost, která do budoucna přinese jasnou koncepci a zaručí vysokou kvalitu.

Úroveň vysílání hudby na stanici Radiožurnál sice v roce 1996 viditelně stoupala, avšak některé koncepční trendy, které Rada v minulosti této stanici vytýkala, občas ještě přetrvávají. Jde o určitou dramaturgickou jednotvárnost, o křečovitou snahu vyhovět jedné cílové skupině. Formát stanice se má obracet nejen k mladé, ale i k střední generaci. Tyto posluchače si stanice získá bezesporu především vysíláním populární hudby, jež je této věkové kategorii určena. Neznamená to však pouze výběr té nejatraktivnější, rytmicky sugestivní hudby. Jednostranně vybíraný hudební doprovod zpravodajských a publicistických pořadů by snížil jejich přitažlivost. Veřejnoprávní stanice tohoto formátu nesmí opomíjet ani menšinové žánry, přestože jejich popularita je řádově nižší. Zatím chvályhodně roste množství vysílaných skladeb, výběr je tedy pestřejší a skladby se neopakují. Stále však chybí širší záběr, pokud jde o autory a interprety. Jen výjimečně se ve vysílání objevuje tvorba některých interpretů, jejichž snímky by jistě na Radiožurnálu měly mít své místo: jde zvláště o nová neznámá jména, začínající skupiny, nekomerční produkci malých firem. Spolupráce s IFPI, která převzala aktivity Nadace na podporu rozvoje původní české hudební tvorby, by měla přinést v tomto směru žádoucí výsledky. Radiožurnál jako veřejnoprávní stanice určená převážně mladým lidem musí rozvíjet hudební vkus svých posluchačů a účinně bojovat proti stereotypu, jenž je běžný v soukromých stanicích. Nabubřelé a samoúčelné atakování rytmickou hudbou (někde dokonce i jako podkres zpráv) nepatří do veřejnoprávního rozhlasu.

4.2. Vysílání pro národnostní menšiny

Vysíláním pro menšiny je naplňována litera zákona o Českém rozhlasu, a to paragrafu 2 o rozvíjení kulturní identity národnostních a etnických menšin v České republice. Podobně jako v předchozích letech mělo nejvyšší roční stopáž vysílání pro polskou menšinu (celkem 5875 minut, stejně jako v roce 1995). Na přípravě pořadů se podílí přirozeně nejvíce Studio ČRo v Ostravě. Počtem odvysílaných minut se na druhé místo řadí pořady pro menšinu slovenskou (4698 minut, stejně jako v roce 1995). Vysílání ve slovenštině připravují různá studia a ČRo 1 - Radiožurnál. Zvláštním typem pořadu je Klub dorozumění na Regině Praha. Třetí největší roční stopáž mělo vysílání pro romskou menšinu (celkem 2460 minut, stejně jako v roce 1995). V Klubu dorozumění Reginy Praha se česky a romsky vysílá každé liché pondělí.

Vysílání pro německou menšinu mělo v roce 1996 také stejnou stopáž jako v roce 1995 (2080 minut). V Klubu dorozumění se česky a německy vysílalo každé liché úterý. Pro další národnostní menšiny, tj. maďarskou, ukrajinskou, chorvatskou, a vietnamskou, se vysílalo ve vybrané pravidelné dny prostřednictvím pořadu Klub dorozumění pro každou z menšin v roční stopáži 520 minut, což bylo stejné jako v roce předchozím. V roce 1996 vysílala Regina Praha pro pražské židovské obce celkem 780 minut. Pro úplnost je třeba dodat, že Regina Praha vysílá také pro anglicky mluvící turisty Radio Prague Calling, které je posloucháno také americkou komunitou v Praze.

Při celkovém pohledu na vysílání pro národnostní menšiny možno zkonstatovat ve srovnání s rokem 1995 setrvalý stav jak v počtu odvysílaných minut, tak ve formě tohoto vysílání.

4.3. Diskusní kulaté stoly

Během jarních měsíců roku 1996 (duben-červen) se uskutečnil cyklus diskusí nad programovou skladbou všech celoplošných stanic ČRo s cílem dalšího zkvalitnění vysílání.

Základem těchto diskusí byly písemné materiály - expertízy vypracované odborníky na daná témata působící mimo Český rozhlas. Kulatých stolů se kromě autorů expertíz, kteří komentovali své předložené materiály, zúčastnili šéfredaktoři a programoví pracovníci příslušného okruhu, jehož se diskuse týkala, vedení ČRo a část členů Rady ČRo. Zúčastnění obdrželi materiály předem k prostudování, aby se mohli přesně a vyčerpávajícím způsobem vyjádřit hlavně k jeho kritickým a polemickým částem.

Celý průběh diskusí se natáčel na pracovní záznam, který byl následně vyhodnocován a dále rozpracováván v rámci jednotlivých stanic a závěry předloženy Programové radě ČRo.

Konečné výsledky byly obecného charakteru, ale týkaly se i konkrétních změn. V případě ČRo 1, který stabilizoval svoji pozici a profil v rámci celé mediální scény, nastal čas, kdy může postupně zvýrazňovat svou veřejnoprávní roli - určováním tónu a standardu zpravodajství a publicistiky směrem ke kvalitě, spolehlivosti, rychlosti, spektru záběrů a tím i "táhnout" českou mediální scénu směrem ke standardu vyspělejších demokracií. Obdobně bylo důležité potvrzování správnosti již nastoupené cesty a změn programového schématu stanice ČRo 3 Vltava.

Konkrétní výsledky se objevily již v druhé polovině roku ve vysílání všech celoplošných okruhů. Mimo jiné změny v dopoledním vysílání ČRo 1 - omezení sportovního magazinu a jeho přesun na večerní čas, změny v hudebním formátu související se zavedením Selektoru (postupné zvyšování české hudební produkce). Podobně ČRO 2 Praha reagovala na výsledky kulatých stolů doladěním odpoledního vysílání včetně eliminace posledních pořadů z dílny autorů Radia Mama. ČRo 3 akceptovala některé připomínky týkající se poměru hudby a slova (především v ranním a dopoledním vysílání, kde se jevilo málo hudby v poměru ke slovnímu projevu). Diskuse také urychlila rozhodnutí o rozšíření vysílání ČRo 6/RSE v sobotu a v neděli (od 1. 11. již od 8,00 hod.)

Můžeme konstatovat, že nesporným přínosem bylo vypracování skutečně odborných expertíz, které analyzovaly základní aspekty vysílání (některé jejich části budou použity při formulování strategie ČRo do roku 2000) a přímá diskuse odpovědných pracovníků stanic s jejich autory.

Podobné, i když poněkud jinak organizované, diskuse na úzce vymezená témata se budou konat také v roce 1997. První taková debata proběhne v 1. čtvrtletí 1997 na téma: Reflexe soudobé vážné hudby v produkci a vysílání ČRo.

5. Hospodaření Českého rozhlasu

5.1. Základní přehled

Základní pohled na hospodaření Českého rozhlasu v roce 1996 obsahuje Příloha číslo 5, návrh Rozpočtu Českého rozhlasu na rok 1997 pak Příloha číslo 6.

5.2. Problematika reklamy

Přípustný rozsah reklamy byl původně stanoven zákonem ČNR č. 484/91 Sb. o Českém rozhlasu na jedno procento denního vysílacího času. Na konci roku 1995 přijala Poslanecká sněmovna Parlamentu rozhodnutí, kterým byl tento limit změněn s platností od 1. 7. 1996 na pouhé 0,2 procenta denního vysílacího času. Tento krok významně zasáhl do rozpočtu Českého rozhlasu v době, kdy již byl připraven a schválen.

I když Rada Českého rozhlasu opakované vyjádřila názor, že podstatné snížení času věnovaného reklamě by jí z programových hledisek nikterak nevadilo, považujeme za potřebné upozornit na to , že rozhodování o změnách zákonů v této oblasti významně mění výnosové položky Českého rozhlasu, a proto je potřebné přistupovat k nim obezřetně, s daleko větším předstihem, a také tyto změny provádět současně s navýšením základních výnosových zdrojů - tedy rozhlasových poplatků - což se v případě výše popsaného zákroku do dnešního dne nestalo, ačkoli členové Parlamentní komise pro sdělovací prostředky souběh těchto dvou kroků původně slibovali.

5.3. Problematika rozhlasových poplatků

Rozhlasové poplatky jsou základním výnosovým zdrojem ČRo. Rada považuje za dobré, že se v roce 1995 podařilo přijmout zákon o rozhlasových a televizních poplatcích s možností uplatnit sankce na neplatiče. Stejně jako v předchozí Zprávě Rada opakovaně upozorňuje, že zákon o rozhlasových a televizních poplatcích sice sankce za jeho porušení stanovuje, avšak nedává žádnou reálnou možnost k fyzické kontrole jeho dodržování. V předchozím odstavci byla doložena vzájemná souvislost mezi základním výnosovým zdrojem ČRo - rozhlasovými poplatky a zákonem povoleného reklamního času, který byl pro ČRo pronikavě snížen. Považujeme proto opětovně za nutné upozornit na nutnost novelizace § 4 Zákona 252/94 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích. Doporučujeme Poslanecké sněmovně Parlamentu, aby tuto novelu vydala s platností nejpozději k 1. 7. 1997, a aby v ní výše poplatku byla stanovena tak, aby příjmy Českého rozhlasu v roce 1997 plně odpovídaly předpokládanému a Radou schválenému rozsahu činnosti. Předpokládáme, že rozhlasový poplatek by měl být zvýšen na úroveň 35,- Kč. Doporučujeme zároveň, aby byl výše citovaný zákon doplněn o paragraf, který stanoví automatické meziroční zvyšování poplatku v závislosti na státem uznané inflaci. Takové postupné zvyšování poplatku o velmi malé částky, známé například ze Spolkové republiky Německo, je podle našeho názoru pro občany přijatelnější, než skokové zvyšování jednou za tři až pět let, které navíc podstatně znesnadňuje finanční rozvahy na víc než jeden rok dopředu.

5.4. Pronájem a prodej nemovitostí

Ze zákona vyplývá pro Radu ČRo povinnost sledovat hospodaření Českého rozhlasu včetně sledování pronájmů a prodeje budov. Základní přehled k uvedené problematice obsahuje Příloha č. 7. Při rozhodování o pronájmu či prodeji vycházela Rada především z těchto zásad:

1) z účelnosti nemovitostí a jejich využití,

2) z potřeby investic na jiných potřebnějších místech.

9. Výhledy v činnosti Českého rozhlasu na rok 1997 a následující léta

Základní úkoly ČRo pro rok 1997 vedle obecných cílů veřejnoprávního rozhlasu daných zákonem a specifikovaných mj. také v bodu 3. 1. této zprávy jsou následující:

1) Dokončit prodej RS Pankrác

2) Zahájit dostavbu a rekonstrukci areálu ČRo v Praze-Vinohradech

3) Dokončit výstavbu VKV sítě pro šíření programu ČRo 2

4) Provést analýzu a poté případné programové, organizační a personální změny u těch okruhů ČRo, jejichž poslechovost dlouhodobě klesá nebo stagnuje (ČRo 2, Studia Ostrava, Ústí nad Labem, Olomouc)

5) Odstranit problémy s šířením programů studií ČRo Regina Praha, Ostrava a Hradec Králové

6) Do 30. 6. 1997 dokončit zpřesňování formátu všech okruhů ČRo

7) Důsledněji využívat možností sebepropagace ve vlastním vysílání

8) Pokračovat v přípravě a realizaci výstavby studia v Hradci Králové

9) Provést analýzu finančních toků a organizační struktury ČRo (do 30. 6. 1998)

10) Zabezpečit akci proti neplatičům koncesionářských poplatků (podle aktuální finanční situace a ve spolupráci s Českou televizí)

Příloha 1

Rada Českého rozhlasu (dále jen "Rada") je ve smyslu zák. č. 484/1991 Sb. orgánem, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu tvorby a šíření programů Českého rozhlasu, není však součástí Českého rozhlasu. Je spojovacím článkem mezi parlamentem České republiky a Českým rozhlasem a v této roli zastupuje zájem veřejnosti. Kontrola programu je vnější a následná, t.zn. že Rada nezasahuje do přímého řízení Českého rozhlasu, záležitostí ekonomických, provozních a personálních (kromě úkolů vymezených zákonem).

Čl. I. Účel řádu

1. Jednací řád Rady stanoví pravidla pro jednání, rozhodování a volby v Radě.

2. Rozvíjí při tom základní ustanovení o Radě, vyplývající ze zákonů České národní rady č. 484/1991 Sb. o Českému rozhlasu, zejména jeho §§ 4, 5, 6, 7, 8 a 9, a č. 36/1993 Sb. o některých opatřeních v oblasti rozhlasového a televizního vysílání, zejména jeho čl. I, § 5 a čl. V, odst. 1.

3. Pokud v tomto jednacím řádu není jednoznačně určen postup jednání, rozhoduje o něm Rada ad hoc, a to nadpoloviční většinou hlasů všech svých členů.

Čl. II. Úkoly Rady

1. Rada provádí kontrolu tvorby a šíření programů Českého rozhlasu (dále jen "Čro" ). Tato kontrola je vnější a následná. Rada ji provádí jednak sama, jednak pomocí odborných expertiz, které zadává; reaguje také na pásemné neanonymní podněty posluchačů. Při získávání informací o názorech na úroveň programu a vysílání využívá Rada veřejných setkání s rozhlasovými tvůrci, posluchači a p.

2. Rada jmenuje a odvolává generálního ředitele ČRo a na jeho návrh ředitele rozhlasových studií; generálnímu řediteli stanovuje plat.

3. Rada při svých jednáních vyžaduje od generálního ředitele ČRo pravidelné zprávy o aktuální problematice ČRo.

4. Rada schvaluje rozpočet a závěrečný účet ČRo na základě zprávy nezávislého auditora.

5. Rada schvaluje Statut ČRo navržený generálním ředitelem.

6. Rada zřizuje a ruší regionální rozhlasová studia ČRo s výjimkou rozhlasových studií v Plzni, v Českých Budějovicích, v Praze, v Ústí nad Labem, v Hradci Králové, v Brně a v Ostravě.

7. Rada (příp. na základě analýz ekonomických a právních expertů) dává generálnímu řediteli předchozí souhlas ke zcizení nemovitostí ČRo nebo jejich částí, či k jejich zatížení nebo pronájmu na dobu delší 3 měsíců.

8. Rada kontroluje, zda ČRo plní ustanovení zákona č. 36/1993 Sb. § 5 odst. 3 a 4, týkající se ochrany autorských práv a užití děl. Kontrolu provádí Rada na základě předložených smluv mezi ČRo a ochrannými organizacemi autorskými, výrobci a uživateli.

9. Rada rozhoduje o stížnostech týkajících se generálního ředitele.

10. Rada předkládá poslanecké sněmovně parlamentu České republiky výroční zprávu o své činnosti a o činnosti a hospodaření ČRo.

Čl. III. Postavení Rady

1. Rada je spojovacím článkem mezi parlamentem České republiky a Českým rozhlasem a v této roli zastupuje zájem veřejnosti. Rada není součástí ČRo.

2. Rada je ze své činnosti odpovědna poslanecké sněmovně parlamentu České republiky.

3. Partnerem Rady v ČRo je generální ředitel ČRo, který je Radě odpovědný ze zákona. Ostatní zaměstnanci ČRo jsou odpovědni řediteli, který za ně a jejich činnost Radě odpovídá. Personální, provozní a ekonomické otázky jsou v pravomoci ředitele (kromě kompetencí, které zákon určuje Radě) a Rada uplatňuje své požadavky na ČRo jeho prostřednictvím.

Čl. IV. Usnášení a volby v Radě

1. K platnosti usnesení a voleb je třeba, aby pro ně hlasovala nadpoloviční většina všech členů Rady, t.j. nejméně pět. Výjimkou je rozhodnutí o odvolání generálního ředitele ČRo před uplynutím jeho funkční doby, k jehož platnosti jsou nutné hlasy alespoň dvou třetin všech členů Rady, t.j. šesti.

2. Hlasuje se obvykle aklamací. Předsedající hlasuje též. Jestliže o to požádá některý člen Rady, hlasuje se tajně hlasovacími lístky. Hlasovat tajně hlasovacími lístky se musí při volbě ředitele ČRo a při rozhodování o odvolání ředitele před uplynutím jeho funkčního období.

Čl. V. Předsednictvo Rady

1. Předsednictvo Rady je tříčlenné a tvoří jej předseda a dva místopředsedové, které Rada volí ze svého středu.

2. Jeden člen předsednictva je zvolen mluvčím Rady pro jednání se zástupci sdělovacích prostředků.

3. Volbu předsedy Rady řídí věkem nejstarší z těch členů Rady kteří nejsou kandidováni.

4. Předseda či některý z místopředsedů Rady může být odvolán před koncem funkčního období na základě rozhodnutí nadpoloviční většiny všech členů Rady při tajném hlasování

5. Předseda a místopředsedové se podle vlastní dohody střídají v řízení jednání.

6. Předsednictvo vystupuje jménem Rady při oficiálních jednáních v parlamentu České republiky i při jiných významných příležitostech.

7. Mezi zasedáními Rady je předsednictvo oprávněno jednat jménem Rady. Svá rozhodnutí předloží ke schváleni nejbližšímu zasedání Rady.

Čl. VI. Jednání Rady

1. Rada jedná podle potřeby, nejméně však dvanáctkrát do roka.

2. K právoplatnému jednání Rady je potřebí přítomnosti nadpoloviční většiny členů, t.j nejméně pěti. Všichni členové Rady musí být prokazatelně pozváni. Nepřítomný člen nemůže svůj hlas delegovat.

3. Sídlem Rady je Praha. Rada se může podle potřeby rozhodnout, že bude zasedat na jiném místě, na příklad v některém mimopražském studiu ČRo.

4. Na svém zasedání Rada rozhoduje o místě a času příštího jednání, pokud není určeno schváleným harmonogramem.

5. Mimořádné zasedání může svolat předseda Rady. Pokud o svolání mimořádného zasedání požádají nejméně tři členové Rady, předseda je svolat musí.

6. Jednání Rady je uzavřené.

7. Rada může do svých jednání přizvat podle potřeby hosty, experty a poradce. O jejich přizvání rozhodne Rada hlasováním.

8. Ředitel ČRo má ze zákona právo zúčastňovat se zasedání Rady. Pokud bude Rada jednat o otázkách volby či odvolání ředitele nebo o stížnostech týkajících se ředitele, požádá ho, aby po dobu tohoto jednání nevyužil svého práva účastnit se zasedání.

9. Program jednání navrhuje předseda nebo jeho zástupce. Své návrhy programu mohou předložit i jednotliví členové Rady. Program každého jednání musí být schválen většinou. Generální ředitel ČRo má právo navrhnout bod programu týkající se jeho kompetence.

10. Předsedající řídí rozpravu, udílí slovo, předkládá otázky k hlasování, prohlašuje jeho výsledek a diktuje do zápisu.

Čl. VII. Kompetence Rady

1. Rada se pravidelně informuje o tvorbě a šíření programu ČRo i o hospodaření ČRo.

2. Potřebné interní informace programového, organizačního a ekonomického charakteru získávají členové Rady prostřednictvím svého předsedy od generálního ředitele Čro.

3. Jednotliví členové Rady jsou povinni respektovat usnesení, přijatá většinou. Jestliže některý člen Rady chce zveřejnit svůj odlišný názor, může tak učinit pouze jako soukromá osoba.

4. Podněty, stížnosti a připomínky, které nespadají do kompetence Rady, předává Rada generálnímu řediteli Čro. Pokud Rada uzná za potřebné připojit k materiálu své stanovisko, učiní tak formou upozornění nebo doporučení.

5. Rada má právo vystoupit v Čro, aby seznámila veřejnost se svými stanovisky.

6. Jménem Rady mohou ve sdělovacích prostředcích vystupovat pouze členové předsednictva, nebo člen Rady, jenž byl usnesením Rady tímto úkolem pověřen.

Čl. VIII. Sekretariát Rady

1. Sekretariát Rady se zřizuje v Praze.

2. Jeho struktura, personální a materiální vybavení i jeho úkoly budou předmětem zvláštního statutu, který není součástí tohoto řádu.

3. Členové sekretariátu jsou v pracovně-právním vztahu k Čro. Činnost sekretariátu je hrazena z prostředků ČRo.