Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Tabulka č. 3b: Počty smluvně zajištěných přepočtených lékařských míst v ambulantní péči v dalších odbornostech (dle šetření k 30, 6. 1996)

pokračování

Tabulka č. 4: Soustava smluvních ZZ v členění dle druhu zdravotní péče a hlavních zdravotnických odborností v r. 1996

*) Celkový počet smluvních ZZ uvedený v ř.č. 29 není součtem čísel uvedených na předchozích řádcích

K řešení vznikajících sporů byla poskytovateli zdravotní péče v roce 1996 využívána poměrně často také "Dohoda o řešení sporů mezi smluvními zdravotnickými zařízeními a VZP ČR smírčím řízením", podepsaná mezi Pojišťovnou a 11 dalšími signatáři, podle které bylo podáno 34 návrhů na zahájení smírčího řízení. Ve 30 případech byla navrhovatelem smírčích řízení smluvní zdravotnická zařízení, ve 4 případech okresní pojišťovny. Podané návrhy se dotýkaly 21 z celkového počtu 77 okresních pojišťoven. Z celkového počtu 28 uskutečněných smírčích řízení došlo ve 24 případech k nalezení smírného řešení a pouze ve 4 případech smíru dosaženo nebylo. Nejčastěji projednávanými byly spory odborného charakteru, vzniklé provedením revizních kontrol ve zdravotnických zařízeních. Spory vznikající na žádost pojištěnce o ochranu se v roce 1996 nevyskytly.

Možnosti vypovídání smluvních vztahů před ukončením jejich platnosti využívala Pojišťovna v závažných případech nesrovnalostí ve vykazování nebo účtování zdravotní péče (např. účtování ambulantní péče za pojištěnce v té době hospitalizované, nerealizovaných návštěv v bytě pojištěnců, za vybírání úhrady od pojištěnců za zdravotní výkony hrazené zdravotním pojištěním a současně účtované Pojišťovně apod.).

Pro zajištění méně konfliktního průběhu procesu intenzifikace poskytování zdravotní péče a zvyšování efektivity výdajů, spočívajícího mj. v redukci sítě ambulantních i nemocničních zdravotnických zařízení či nemocničních lůžek nebo v jejich reprofilizaci na lůžka ošetřovatelská či sociální, je nutné dořešit přístup Úřadu pro hospodářskou soutěž k této problematice. Není možné, aby jím bylo i nadále považováno celospolečensky nezbytné jednání Pojišťovny za "omezování soutěže mezi zdravotnickými zařízeními na trhu zdravotnických služeb" nebo za "zneužívání dominantního postavení", kterým je znemožňováno uplatňování práva občana na volbu lékaře či zdravotnického zařízení.

Během roku 1996 došlo z rozhodnutí státních orgánů k ukončení činnosti a k zahájení likvidace řady zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven. Tato skutečnost způsobila Pojišťovně komplikace a finanční újmu nejenom v oblasti vymáhání pohledávek za zdravotní péči zaplacenou v minulých letech za pojištěnce zrušených zdravotních pojišťoven, ale především jako správci zvláštního účtu pro přerozdělování pojistného. Jenom vůči tomuto účtu činí dluh likvidované Hornické zaměstnanecké pojišťovny - z celkové pohledávky Pojišťovny ve výši 100 mil. Kč - cca 80 mil. Kč. Zatímco vláda ČR svým usnesením z 6. 3. 1996 vyřešila pohledávky zdravotnických zařízení vůči Hornické zaměstnanecké pojišťovně tím, že rozhodla o jejich odkoupení Konsolidační bankou, neumožnila uspokojit stejným způsobem uvedenou pohledávku Pojišťovny. Protože naděje na uspokojení této pohledávky z konkursní podstaty byly minimální, Pojišťovna požádala - ve snaze o vyčlenění pohledávky zvláštního účtu z konkursní podstaty - podle zákona o konkursu a vyrovnání o provedení přezkumného řízení, které se však může konat - vzhledem ke značnému množství věřitelů Hornické zdravotní pojišťovny - až za několik roků. Dluh ve výši cca 19 milionů Kč vůči zvláštnímu účtu pro přerozdělení pojistného zanechala rovněž Zdravotní pokladna škodováků.

Právo na náhrady škody, podle ustanovení § 20a zákona č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, Pojišťovna využívala v roce 1996 vůči osobám, které zavinily a způsobily újmu na zdraví jejím pojištěncům a Pojišťovna náklady za léčení jejich újmy uhradila. Pojišťovna uplatnila v roce 1996 nárok na náhradu škody vydáním 11 563 výzev v částce 149 566 tisíc Kč. Za případy náhrady škody uplatněné v tomto roce za starší pohledávky Pojišťovna získala celkem 98 081 tis. Kč. V případech, kdy nedošlo k jednorázové úhradě vzniklé škody nebo pokud nebyly s povinnými osobami uzavřeny dohody o splátkách, Pojišťovna vymáhala své pohledávky v trestním či občanskoprávním řízení a některé pohledávky i v řízení exekučním. S nárokem poškozeného na náhradu škody se okresní pojišťovny připojily v roce 1996 k trestnímu řízení ve 3750 případech, žalob v občanskoprávním řízení podaly 1763. Finanční efekt této agendy je velmi nejistý, a to pro povinnost Pojišťovny doložit každý uplatňovaný nárok právně obhajitelnými důkazy a pro faktickou nedobytnost pohledávek od povinných osob (např. pachatelů trestných činů).

Okresní pojišťovny vystavily v roce 1996 - podle ustanovení § 17 zákona č. 550/1991 Sb. v platném znění - ve 306 případech také platební výměry na přirážky k pojistnému v částce 6 469 tisíc Kč, ze které bylo zaplaceno 4 619 tisíc Kč.

K vymožení pohledávek vzniklých vystavenými platebními výměry v celkové částce 978 985 tis. Kč Pojišťovna podala v roce 1996 cca 15 800 návrhů na výkon rozhodnutí, z toho v 1 090 případech šlo o opakované exekuční řízení na vymožení pohledávek ve výši 91 264 tis. Kč. Pro nekázeň plátců pojistného či jejich skutečnou nebo předstíranou platební neschopnost průběžný stav pohledávek Pojišťovny (tj. rozdíl mezi finanční hodnotou všech platebních výměrů vystavených Pojišťovnou do konce roku 1996 a celkovými příjmy skutečně přijatými v roce 1996 na úhradu platebních výměrů, tedy i vystavených v předchozích letech) dosáhl v roce 1996 částky cca 1,4 mld. Kč.

V rámci likvidace pohledávek za plátci pojistného se okresní pojišťovny v roce 1996 účastnily 570 případů konkursního řízení s požadavkem úhrady pohledávek ve výši 404 143 tis. Kč, z toho ve 43 případech okresní pojišťovny podaly soudu návrh na vyhlášení konkursu a zajištění úhrady pohledávek ve výši 143 060 tis. Kč. Z majetku úpadců, na němž většinou vázne zástavní právo peněžních ústavů, nelze pohledávky Pojišťovny uspokojit: v roce 1996 získala Pojišťovna v konkursních řízeních na uspokojení předmětných pohledávek celkem 2 406 tis. Kč (tj. včetně pohledávek zjištěných v rámci kontrolní činnosti Pojišťovny za celou dobu jejího působení).

Právní odbor Pojišťovny věnoval v roce 1996 nemalou pozornost také interním právním normám (Příkazy ředitele, Metodické pokyny a Informace), které řešily aktuální problémy spojené s činností Pojišťovny, a celkové aktualizaci Souborných pravidel pro okresní pojišťovny, na které se podílely všechny odborné útvary Ústřední pojišťovny.

4.3 ZDRAVOTNÍ POLITIKA POJIŠŤOVNY

Strategie postupu Pojišťovny ve zdravotní politice v roce 1996 směřovala, tak jako v předchozích letech, k udržení výdajů za zdravotní péči v mezích příjmů dosažitelných z výběru a přerozdělení pojistného na všeobecné zdravotní pojištění a k zachování dostupné a pokud možno kvalitní zdravotní péče pro pojištěnce Pojišťovny ve všech okresech České republiky. Dosažení uvedených cílů byla podřízena také taktika přístupu Pojišťovny k jednotlivým článkům zdravotnického systému, k četným a časově náročným jednáním, probíhajícím na nejrůznějších úrovních po celý rok 1996, a k řešení aktuálních problémů spojených s poskytováním zdravotní péče.

V lednu 1996 dokončilo ministerstvo zdravotnictví návrh nového Seznamu výkonů s bodovými hodnotami (dále "Seznam výkonů") a předalo jej plátcům i poskytovatelům zdravotní péče k připomínkovému řízení. Po zevrubné analýze předložených písemných podkladů zástupci Pojišťovny, za podpory ostatních účastníků dohodovacího řízení svolaného v únoru 1996, vyslovili k vydání Seznamu výkonů v předložené pod obě záporné stanovisko a formulovali společný požadavek na systematické a odborné zapracování předložených a dalších připomínek při dodržení dohodnutých a již projednaných zásad. Vysloven byl požadavek na provedení podrobné a strukturované následné analýzy a modelace nového Seznamu výkonů. Na základě takto formulovaného stanoviska se jmenovaní zástupci Pojišťovny zúčastňovali dvakrát týdně na půdě ministerstva zdravotnictví mnohahodinových jednání, na kterých docházelo od počátku března až do poloviny července 1996 k postupnému vypořádávání připomínek účastníků dohodovacího řízení.

Na dohodovacím řízení svolaném v srpnu 996 zástupci Pojišťovny upozornili, že ani čtyři a půl měsíce trvající vypořádávání připomínek neodstranilo závažné nedostatky původního návrhu Seznamu výkonů. Předběžná analýza Pojišťovny totiž ukázala, že nemůže být - při navrženém bodovém ohodnocení zdravotních výkonů a současném objemu prostředků všeobecného zdravotního pojištění - hodnoty bodu 1,- Kč dosaženo, pokud nedojde k frekvenčnímu omezení provádění zdravotních výkonů a k časovému omezení jejich vykazování. Zástupci Pojišťovny nabídli zpracování modelací a úprav bez jejichž provedení nelze navržený Seznam výkonů prakticky realizovat.

V říjnu a listopadu byly modelace dopadu nového Seznamu výkonů zpracované Pojišťovnou předány ministerstvu zdravotnictví. Modelace prokázaly, že hodnota bodu by mohla být blízká 1,- Kč pouze za předpokladu, dojde-li ke snížení času výkonů nebo ke snížení hodnoty přímo spotřebovaného materiálu ve výkonech nebo ke kombinaci obou snížení. Modelace Pojišťovny ministerstvo zdravotnictví neakceptovalo.

Poslední negativní stanovisko Pojišťovny k novému Seznamu výkonů, připojené k zápisu z dohodovacího řízení konaného v prosinci 1996, opakovaně poukazovalo na možnost vzniku až několikamiliardového rozdílu mezi Seznamem výkonů zakládanou potřebou finančních zdrojů a objemem finančních prostředků, který je pro úhradu poskytované zdravotní péče ze zdravotního pojištění k dispozici (pokud Seznam výkonů vejde v platnost).

Rozhodujícím regulačním opatřením v oblasti výdajů na lůžkovou nemocniční zdravotní péči se mělo stát Usnesení vlády České republiky č. 162 ze dne 28. února 1996, které mělo vést - při zvýšení hodnoty bodu - ke zpomalení tempa růstu výdajů na lůžkovou péči, a tím i ke snížení prohlubujícího se deficitu všeobecného zdravotního pojištění. Na základě citovaného usnesení vlády České republiky Pojišťovna vypracovala dodatky ke Smlouvám o poskytování a úhradě zdravotní péče, které nepodepsala všechna nemocniční zdravotnická zařízení. Jak předběžná, tak i konečná hodnocení faktického dopadu přijatého opatření prokázala, že růst průměrných výdajů. Pojišťovny na lůžkovou nemocniční péči se v roce 1996 nezpomalil, ale - vlivem systémových opatření, jakými bylo zvýšení hodnoty bodu, zvýšení úhrady za ošetřovací den a vynětí řady nákladných léčiv z nemocničního lékového paušálu a jejich přesunutí mezi zvlášť účtovaná léčiva - dokonce (ve srovnání s předchozími roky) zvýšil o cca 30 %. (Viz také část Výroční zprávy "Náklady Pojišťovny".)

Síť smluvních nemocničních zařízení Pojišťovny je znázorněna na obrázku č. 3, růst výdajů na jednotlivé složky nemocniční zdravotní péče je znázorněn na grafech č. 1 a 2.

Z porovnání statistických studií zemí OECD s vlastními studiemi Pojišťovny je zřejmé, že zařízení ústavní péče v České republice disponují značnou lůžkovou kapacitou, kterou využívají k poskytování velkého rozsahu i objemu zdravotnických služeb a zdravotní péče pojištěncům. Výdaje na věcné dávky lůžkové zdravotní péče (tj. skutečně pouze na hospitalizační péči a bez ambulantní zdravotní péče poskytované nemocnicemi) v roce 1996 dosáhly 37,69 % veškerých výdajů Pojišťovny na zdravotní péči, stále rostou rychleji než celostátní index inflace a významně se podílejí na celkovém finančním deficitu všeobecného zdravotního pojištění. Využívání současného nemocničního lůžkového fondu ČR je - ve srovnání s okolními zeměmi - přitom stále nízké a činí pouze 72,6 % (v zemích OECD cca 85,0-92,0%), tzn., že každé nemocniční lůžko je využíváno cca 265,0 dní v kalendářním roce (v sousedních zemích cca 300-320 dní v roce).

Mezi hlavní příčiny nadměrného růstu výdajů na lůžkovou zdravotní péči (kromě uplatňovaného způsobu honorování zdravotnických zařízení apod.) patří také nevhodná struktura lůžkového fondu České republiky, který je nadbytečný v oblasti akutních nemocničních lůžek a nedostatečný v oblasti lůžek pro poskytování následné (léčebné, ošetřovatelské a rehabilitační) zdravotní péče. Důsledkem nedostatečnosti počtu lůžek pro poskytování následné zdravotní péče (a samozřejmě i lůžek ústavní sociální péče) je delší průměrná doba pobytu pojištěnců na (akutním) nemocničním lůžku (viz tabulku č. 5 a graf č. 3), která činí 10,2 dne (v okolních zemích činí průměrná délka 1 hospitalizace cca 5,6-8,5 dne), a nežádoucí vývoj výdajů na 1 průměrnou hospitalizaci (v roce 1996 činily cca 14 040,- Kč), a tím i na lůžkovou péči. Lze očekávat, že nesprávná struktura lůžkového nemocničního fondu bude zpomalovat a ztěžovat zavedení těch způsobů plateb za poskytnutou zdravotní péči (např. DRGs), které vedou (ekonomickým tlakem) ke zkracování doby pobytu na lůžku (a ke stabilizaci výdajů na zdravotní péči), neboť část pacientů nebude možno přeložit na jiná lůžka.

Vzhledem k uvedeným (a dalším) důsledkům nesprávného rozložení stávajícího lůžkového nemocničního fondu se Pojišťovna již v roce 1996 připojila k iniciativě na provedení jeho restrukturalizace podle věcně správného a současně reálného klíče navrženého tak, aby ze stávajícího lůžkového fondu nemocnic a LDN v dohledné době připadalo na 1 000 obyvatel:

- 5 lůžek v nemocnicích,

- 2 lůžka pro poskytování následné ústavní zdravotní péče.

Navržený poměrový ukazatel 5 nemocničních lůžek na 1000 obyvatel Pojišťovna v roce 1996 - pro kontrolu výpočtu globálních čísel a pro stanovení věcně správné struktury okresních lůžkových fondů - dále rozvedla o poměrové ukazatele relací mezi 13 hlavními medicínskými obory (tj. pro obory: interna, chirurgie, gynekologie a porodnictví, dětské, urologie, ortopedie, anesteziologie a resuscitace, infekční, TBC a respirační nemoci, neurologie, otorinolaryngologie, oční a kožní), přepočtené na 100 000 obyvatel.

V oblasti koncepce úhrady lůžkové péče nedošlo v průběhu roku 1996 k realizaci podstatných změn či úprav. I nadále byla úhrada nemocniční zdravotní péče prováděna "platbou za výkon" a pomocí "sestupné platby za ošetřovací den". Jako důsledek diferencované platby za ošetřovací den se v některých okresech projevily tendence k restrukturalizaci stávajícího lůžkového fondu směrem k lůžkům ošetřovatelské péče, většinou však v těch okresech, ve kterých zcela chyběla nebo byl nedostatečný počet lůžek pro dlouhodobě nemocné. K převedení zdravotnických zařízení do oblasti sociálních služeb v roce 1996 prakticky nedošlo. S velkým pracovním nasazením v roce 1996 pokračovalo provádění analýz, modelací a příprav na zavedení systému tzv. "platby za diagnózu" (DRGs), které zejména v závěru roku 1996 pokročily natolik, že systém bude možné v druhé polovině roku 1997 prakticky ověřit.

K významnému pokroku v koordinaci schvalovacích pravomocí ministerstva zdravotnictví a kontraktačních možností Pojišťovny v oblasti provozně nákladné zdravotnické techniky došlo ve druhé polovině roku 1996 po podpisu "Smlouvy o spolupráci MZ ČR a VZP ČR při posuzování provozování vybrané zdravotnické techniky". Projednávání pořizování a instalace vybrané zdravotnické techniky ve zdravotnických zařízeních před tzv. "Ústřední tripartitní komisí" ("Ústřední komise pro projednávání smluvních vztahů mezi VZP ČR a poskytovateli zdravotní péče") pomohlo výrazně eliminovat tlaky na pořizování této techniky z odpisů, sponzorských darů, příspěvků obcí apod., vyvolávané v řadě případů subjektivními a lokálně omezenými zájmy představitelů zdravotnických zařízení.

Tabulka č. 5: Přehled o průměrné délce hospitalizace pojištěnců

Pojišťovny v lůžkových zdravotnických zařízeních

Přehled o nákladné zdravotnické technice v České republice je uveden v následující tabulce. Její stav k 31. 8. 1996 je uveden ve sloupci B tabulky, její stav k 31. 12. 1996 ve sloupci C.

Tabulka č. 6: PŘEHLED O NÁKLADNĚ ZDRAVOTNICKÉ TECHNICE

V ČESKÉ REPUBLICE

K nevelkému navýšení počtů zdravotnické techniky mezi oběma daty došlo jak z důvodu dokončení dříve zahájené přestavby nemocnic, tak i pro zajištění oblastní komplexnosti zdravotní péče. (Obměny přístrojů tabulka nezachycuje.)

K hlavním prioritám Pojišťovny v oblasti ambulantní zdravotní péče patřilo v roce 1996 vytváření poskytovateli akceptovatelných regulačních opatření, spočívajících v zavedení "sestupné platby" při překročení celostátně zjištěných průměrných úhrad za jednoho pojištěnce. K tomu Pojišťovna vypracovala - podle historických dat ambulantních zdravotnických zařízení - pro 52 zdravotnických odborností průměry úhrad na jednoho ošetřeného pojištěnce a čtvrtletí, vztažené na věk pojištěnce. Obdobné průměry úhrad na jednoho pojištěnce byly vypracovány i pro léčiva a prostředky zdravotnické techniky předepsané na recepty nebo na poukaz. V průběhu roku 1996 probíhal rovněž sběr dat pro vytvoření průměrné úhrady v oblasti vyžádané péče. Navržená regulační opatření se po opakovaných a vleklých diskusích stala součástí nových typových Smluv o poskytování a úhradě ambulantní zdravotní péče.

Pro sjednocení okresními pojišťovnami rozdílně sjednaných rozsahů poskytované zdravotní péče Pojišťovna vypracovala celkem 50 základních souborů výkonů pro jednotlivé ambulantní zdravotnické odbornosti. Tento obsáhlý materiál Pojišťovna předala v polovině roku 1996 České lékařské komoře, která se do konce roku vyjádřila pouze k základním souborům výkonů praktických lékařů a praktických lékařů pro děti a dorost. Odsouhlasené základní soubory výkonů se následně staly i součástí typových smluv pro obě zdravotnické odbornosti.

Ke shora uvedeným výsledkům pravidelných jednání mezi Pojišťovnou a Českou lékařskou komorou v roce 1996 lze dále přiřadit

- uzavření dohody o podmínkách úhrady neodkladné péče poskytnuté pojištěncům Pojišťovny nesmluvními zdravotnickými zařízeními,

- vymezení obsahu neodkladné péče,

- stanovení podkladů nezbytných pro úhradu a výši úhrady neodkladné péče,

- vydání "Závazného stanoviska České lékařské komory" k využití licencí pro účely typových smluv a k posuzování personálního vybavení smluvních zdravotnických zařízení,

- vymezení podmínek pro vydávání osvědčení pro výkon funkce odborného garanta a nutné délky jeho přítomnosti (a dosažitelnosti) na garantovaném pracovišti.

Za výsledky jednání uskutečněných v roce 1996 mezi Pojišťovnou a Českou stomatologickou komorou je možno považovat

- dosažení dohody o základních souborech stomatologických zdravotních výkonů a výrobků, které může poskytovat praktický zubní lékař, a jejich začlenění do příloh typových smluv,

- stanovení souboru stomatologických výkonů, poskytovatelných v rámci neodkladné péče, které budou propláceny nesmluvním stomatologickým zařízením, pokud ošetří pojištěnce Pojišťovny,

- projednání způsobu provádění a účtování stomatologických preventivních prohlídek, organizace a úhrada péče o děti,

- ručení za kvalitu provedených stomatologických výkonů a možnost jejich kontroly,

- zpřesnění pravidel pro vykazování a úhradu stomatologických výkonů a výrobků.

Poskytování a úhrada lázeňské a ozdravenské péče probíhaly na základě smluv uzavřených pro rok 1996 mezi Pojišťovnou a 53 smluvními lázeňskými organizacemi a 19 smluvními dětskými ozdravovnami. V roce 1996 byla v lázních České republiky poskytnuta komplexní lázeňská péče 87 844 pojištěncům (z toho 12 265 dětem) a příspěvková lázeňská péče 19 723 pojištěncům (viz také část Výroční zprávy "Náklady Pojišťovny").

Součástí typové smlouvy, kterou se podařilo v roce 1996 vypracovat a se zdravotnickými dopravci projednat, je mj. standardní soubor výkonů zdravotních transportů, které musí dopravní zdravotní služba zajistit, a bližší specifikace podmínek pro poskytování tohoto druhu zdravotní péče, např. povinnost nepřetržitého provozu, napojení dopravní zdravotní služby na dispečink apod.

K modelaci a tvorbě účelné sítě smluvních zdravotnických zařízení docházelo uzavíráním nových a obnovou stávajících smluv s poskytovateli zdravotní péče. Neshoda, vzniklá mezi poskytovatelem zdravotní péče a Pojišťovnou při jejím odmítavém stanovisku k navázání smluvních vztahů, byla řešena podle "Protokolu o postupu při projednávání smluvních vztahů mezi VZP a poskytovateli zdravotní péče", vypracovaného ministerstvem a Pojišťovnou, který věcně naplňoval vládní usnesení č. 162 ze dne 28. 2. 1996. Problematika smluvních vztahů Pojišťovny a ambulantních zdravotnických zařízení (včetně ambulantní složky lůžkových zařízení) byla projednávána na úrovni okresu tzv. okresní "tripartitní komisí" za účasti zdravotního rady příslušného okresního úřadu, zástupce okresní pojišťovny, zástupce České lékařské komory a zástupce samosprávy podle místa sídla zdravotnického zařízení. Při shodě názoru představitele státní správy a představitele Pojišťovny na řešenou otázku požadovaného smluvního vztahu bylo stanovisko "okresní tripartitní komise" konečné. V případě neshody byl případ postoupen ústřední "tripartitní komisi", tvořené 3 zástupci ministerstva zdravotnictví, 3 zástupci Pojišťovny, zástupcem České lékařské komory nebo České stomatologické komory a zástupcem příslušné asociace nemocnic, pokud byl řešen případ lůžkového zdravotnického zařízení. Výsledkem jednání ústřední "tripartitní komise" bylo stanovisko, které bylo konečné. (Viz také část Výroční zprávy "Právní problematika".)

Růst finančních nákladů na léčiva a prostředky zdravotnické techniky nebyl v roce 1996 tak značný jako v roce 1995, přesto ještě stále výrazně předbíhal tempo všeobecné inflace. Podle zkušeností Pojišťovny se na růstu nákladů na léčiva v roce 1996 podílely

- faktory, které nelze ovlivnit, např. nové farmakoterapeutické možnosti, zvyšování podílu nákladných onemocnění v celkovém spektru nemocnosti (kardiovaskulární onemocnění, diabetes), stárnutí populace apod.,

- chybně vysoko stanovené úhrady účinných látek uvedených ve vyhlášce ministerstva zdravotnictví, které umožnily výrobcům obcházet kategorizaci léčiv a vedly k plýtvání finančními prostředky,

- nadsazení maximálních cen léčiv stanovených ministerstvem financí, což vedlo výrobce (či distributory) k nadsazování cen léčiv na českém trhu nad ceny, za které tatáž léčiva prodávají v jiných evropských zemích,

- vyjmutí řady finančně nákladných léčiv (novelizací vyhlášky ministerstva zdravotnictví) z hospitalizačních paušálů a jejich převedení do kategorie zvlášť účtovaných léčiv, což vedlo k preferování a zvýšení preskripce dražších, ale zvlášť účtovaných léčiv, před používáním léčiv levnějších, avšak hrazených lékovým paušálem,

- nesnížení hospitalizačních lékových paušálů po převedení nákladných léčiv mezi léčiva zvlášť účtovaná,

- absence dopadu neodůvodněně vysokých nákladů na předepsaná léčiva na příjmy lékařů, kteří náklady způsobili,

- neprovedení kategorizace individuálně vyráběných léčivých přípravků, což nutí zdravotní pojišťovny plně hradit všechny, tj. i zbytečně magistraliter zhotovené přípravky,

- přiřazování nových prostředků zdravotnické techniky do jejich početně velmi obsazeného seznamu.

Také v roce 1996 Pojišťovna převáděla závazné, avšak velmi obecné právní předpisy a podklady, předávané ministerstvem zdravotnictví, do podoby Číselníků, které byly stále ještě jediným informačním zdrojem zdravotnických pracovníků o sortimentu a ceně léčiv, prostředků zdravotnické techniky a stomatologických výrobků. Pozdní předávání podkladů Pojišťovně pro přípravu Číselníků bylo příčinou jejich pozdních dodání uživatelům.

Sledování cen konkrétních léčiv na zahraničních trzích a jejich porovnávání jak s maximálními cenami vyhlašovanými ministerstvem financí, tak i s cenami na domácím trhu vedlo Pojišťovnu k tomu, že od srpna 1996 začala vést jednání s výrobci léčiv a uzavírat s nimi samostatné smlouvy o dohodnutých nejvyšších cenách. V těchto smlouvách se konkrétní výrobce zavazoval nepřekračovat dohodnuté ceny (které jsou nižší než maximální ceny stanovené ministerstvem financí). Přesto, že se Pojišťovně do konce roku 1996 podařilo dojednat s výrobci snížení cen pouze u několika desítek léčiv, provedený výběr přinesl úsporu několika desítek milionů korun, které by jinak byly vynaloženy zcela zbytečně. Dohodnuté ceny byly publikovány v Číselníku VZP.

Finanční úsporu tradičně přinesly Pojišťovnou organizované hromadné nákupy speciálních a finančně nákladných léčiv (erytropoetin a růstový hormon), které potřebují úzké skupiny jmenovitých nemocných pojištěnců.