Rada dlouhodobě sleduje využití systému
MMDS (Microwave Multipoint Distribution System) a možnosti
jeho dalšího rozvoje. Tento systém umožňuje
bezdrátový přenos několika televizních
kanálů, zpravidla 8 nebo 16, ale i více,
od vysílače k uživatelům. Nahrazuje
přenos v kabelových rozvodech v místech,
kde je obtížné, zdlouhavé nebo vůbec
nemožné kabel položit. Může se jednat
o staré historické části měst,
památkově chráněné zóny
nebo i odlehlé, řídce osídlené
lokality, v nichž je výstavba klasické kabelové
sítě málo efektivní.
Výhody a nevýhody systému MMDS v pásmu 2,1 - 2,3 GHz lze shrnout následovně:
Výhody systému:
- teoretická možnost náhrady
výkonných televizních vysílačů
systémem mikrovlnných vysílačů
malého výkonu, odlehčení kmitočtového
spektra v oblasti metrových vln,
- možnost rychlého zavedení,
- možnost distribuce televizních
programů s relativně malými náklady,
- snadná možnost zavedení abonentských televizních okruhů (podobně, jako u televizních kabelových rozvodů či satelitní televize).
Nevýhody systému:
- možnost zavedení pouze
v podmínkách respektujících šíření
centimetrových vln na přímou viditelnost,
- relativně snadná možnost
narušení systému rušením v místě
přijímacího stanoviště,
- relativně nízká
přenosová kapacita,
- nárůst nákladů
na přijímací straně diváka
(topset konvertor, příp. dekodér),
- omezená doba trvání
tohoto typu vysílání, a to do konce roku
2000; od tohoto roku budou dle mezinárodních dohod
určená pásma využita pro jiné
služby.
Provoz zařízení MMDS se řídí
opatřením MH ČR č.j. 710836/93-42.
Pro provoz MMDS je nyní celoevropsky uvolněno pásmo
40,5 - 42,5 GHz. Tato skutečnost byla potvrzena na plánovací
konferenci v Ženevě, která se konala v říjnu
1997. Současně využívané pásmo
2,1 - 2,3 GHz je dle Národní kmitočtové
tabulky uvolněno pouze dočasně do 31. 12.
2000 s tím, že mezinárodně koliduje
s kosmickým vědeckým výzkumem. Další
rozvoj MMDS po roce 2000 je možný pouze v mezinárodně
koordinovaném pásmu 40,5 - 42,5 GHz.
Problematika vysílání v pásmu 40,5
- 42,5 GHz, resp. celého systému MVDS (Microwave
Video Distribution System), je komplexně řešena
v rámci projektu Evropské unie CRABS (Cellular Radio
Acces for Broadband Services), jenž v současnosti
probíhá ve vybraných 5 evropských
zemí, mezi kterými je zastoupena společností
TES Litvínov, s. r. o. také Česká
republika. V souladu s tímto projektem uskutečnil
TESTCOM v lokalitě Prahy 6 v průběhu roku
1997 experimentální ověření
této nové technologie. V současných
dnech též probíhá ověřovací
měření, tzv. "homologační
řízení" technického zařízení
Philips. Zároveň dne 10. 11. 1997 vydal ČTÚ
společnosti TES Litvínov, s. r. o. povolení
pro zkušební provoz v systému MVDS (standard
MPT 1550) v pásmu 40,535-41,2135 GHz (24 kanálů)
s využitím technického zařízení
zn. Philips. Povolení platí do 10. 9. 1998. Na základě
uvedeného povolení vyslovila Rada souhlas se zkušebním
provozem pro uvedenou společnost v lokalitě Louny.
Nově přidělené pásmo 40,5 -
42,5 GHz však naráží na současnou
technologickou nepřipravenost výrobců dodat
provozovatelům odpovídající technické
zařízení.
Technické vlastnosti systému MMDS předurčují
tento prostředek šíření signálu
k použití značně specifickému
ve srovnání s běžným terestrickým
vysíláním. V praxi jde především
o náhradu kabelové sítě v situacích,
kdy její položení je z nějakého
důvodu nemožné nebo obtížné.
Tento režim použití systému MMDS ovšem
vedl k rozporným pohledům na způsob přidělování
oprávnění: obdoba s kabelovým šířením
signálu naznačovala možnost pouhé registrace,
nakonec však převážil princip šíření
elektromagnetickými vlnami, který - jak bylo výše
zmíněno - teoreticky (a s četnými
nevýhodami především na straně
individuálního přijímatele signálu)
připouští i širší použití
než jen jako doplněk kabelové sítě.
Z těchto důvodů se Rada rozhodla, že
vysílání systémem MMDS je i nadále
licencováno a nelze jej tudíž kvalifikovat
jako vysílání, které by mělo
podléhat pouze souhlasu ČTÚ, jak je stále
z různých stran požadováno.
Problematika vysílání systémem MMDS
vyžaduje podrobnější legislativní
ošetření v novém zákonu o vysílání,
jakož i koordinované úpravy příslušných
částí nového zákona o telekomunikacích
s odpovídajícím propojením do kompetenčního
zákona.
K 31. 1. 1998 je uděleno celkem 11 licencí k provozování
televizního vysílání systémem
MMDS (viz Seznam provozovatelů vysílání
v příloze č. 1, str. 103 - 123). Stávajícím
jedenácti provozovatelům v současnosti platí
licence udělené do 31. 12. 2000. Žadatelé
jsou průběžně informováni o tom,
že platnost udělených licencí skončí
31. 12. 2000.
Na základě licenčního řízení
uskutečněného v prosinci 1996 Rada dne 17.
12. 1996 předběžně rozhodla o udělení
7 licencí k vysílání systémem
MMDS v pásmu 2,1 - 2,3 GHz. Z tohoto počtu Rada
definitivně udělila dne 1. 7. 1997 jednomu subjektu
2 licence poté, kdy žadatel doložil požadované
povolení ČTÚ ke zřízení
a provozování vysílacích rádiových
stanic pohyblivé pozemní služby a pevné
služby v pásmu v pásmu 2,1 - 2,3 GHz.
Požadavek doložení uvedeného povolení
vyplynul z dohodnutého postupu při udělování
licencí Rady k vysílání systémem
MMDS v pásmu 2,1-2,3 GHz s tím, že podle dohody
s ČTÚ definitivní udělení licence
předpokládá příslušná
povolení ke zřízení a provozování
vysílacích rádiových stanic pohyblivé
pozemní služby a pevné služby ČTÚ.
Na základě tohoto požadavku a s tím
souvisejícího časového skluzu ve vydání
licence a zahájení realizace projektu jeden subjekt
vybraný z licenčního řízení
v prosinci 1996 k 31. 1. 1998 stornoval své dvě
žádosti o udělení licence. Ostatní
žadatelé k uvedenému datu platná povolení
nedoložili a jejich řízení nadále
trvá (viz kapitola Udělování a odnímání
licencí II., 4., str. 26nn).
Rada dále odebrala licenci k provozování
vysílání systémem MMDS 1 subjektu,
protože provozovatel nezahájil vysílání
ve zákonné lhůtě (viz kapitola Udělování
a odnímání licencí II. 4., str. 26nn).
V současné době je přerušeno
z technických důvodů správní
řízení u 19 žádostí o
udělení licence k vysílání
systémem MMDS. Z uvedeného počtu je 7 žádostí
na vysílání systémem MVDS v pásmu
40,5 - 42,5 GHz.
Ve sledovaném období od 31. 1. 1997 - 31. 1. 1998
Rada v souladu s § 14 odst. 1 a 2, zákona o vysílání
průběžně projednávala žádosti
provozovatelů o změny ve složení společnosti,
změny programové skladby vysílání,
a změny územního rozsahu vysílání
systémem MMDS.
S odkazem na obecné pojednání o změnách
v kapitole II. 6., str. 33nn zde uvádíme pouze přehled
správních řízení o změnách
u provozovatelů vysílání systémem
MMDS za období od 1. 2. 1997 do 31. 1. 1998, který
obsahuje jako změny oznámené provozovatelem,
tak změny zjištěné Radou:
- složení společnosti
a vklady jednotlivých společníků:
TES Litvínov, s. r. o., Kabel Net Holding, a. s. (projednané
změny ve složení společnosti provozovatelů
související se vstupy strategických zahraničních
investorů byly Radou schváleny podle zákona
o vysílání před 1. 7. 1997);
- výše základního
jmění: Kabel Plus CB, a. s., Kabel Plus Střední
Morava, a. s. (Olomouc), Kabel Plus Střední Morava,
a. s. (Zlín)
- složení statutárního
orgánu: TES Litvínov, s. r. o., Kabel Plus CB, a.
s., Kabel Plus Střední Morava, a. s. (Olomouc),
Kabel Plus Střední Morava, a. s. (Zlín)
- sídlo společnosti:
Kabel Plus Střední Morava, a. s.(Olomouc), Kabel
Plus Střední Morava, a. s. (Zlín)
- programová skladba: TES Litvínov,
s. r. o., Kabel Net Holding, a. s. (Praha), Kabel Net Holding,
a. s.(Brno)
- termín zahájení
vysílání: TES Litvínov, s. r. o.,
Kabel Net Holding, a. s.
- způsob financování:
TES Litvínov, s. r. o.
- územní rozšíření:
TES Litvínov, s. r. o., Kabel Plus Střední
Morava, a. s., Kabel Plus CB, a. s.
- účastnické poplatky:
Kabel Net Holding, a. s., Kabel Net Holding, a. s., Kabel Net
Holding, a. s.
- dozorčí rada: Kabel
Plus Střední Morava, a. s. (Olomouc), Kabel Plus
Střední Morava, a. s. (Zlín)
- předmět činnosti:
Kabel Plus Střední Morava, a. s. (Olomouc), Kabel
Plus Střední Morava, a. s. (Zlín).
K 31. 1. 1998 bylo zaregistrováno celkem 72 subjektů
k provozování vysílání v televizních
kabelových rozvodech, z toho 68 oprávnění
k vysílání v klasických televizních
kabelových rozvodech, 3 oprávnění
k vysílání programového kanálu
v televizních kabelových rozvodech a 1 oprávnění
k vysílání v hotelových kabelových
rozvodech. Mimo uvedenou statistiku má 1 subjekt zaregistrováno
oprávnění jako provozovatel vysílání
prostřednictvím satelitu a zároveň
kabelových rozvodů. Jedna registrace byla zrušena
na žádost provozovatele.
Rada v období 1. 2. 1997 - 31. 1. 1998 celkově projednala
23 přihlášek k registraci, z toho 17 nových,
s tímto výsledkem: v 15 případech
byla registrace udělena, 3 přihlášky
Rada odmítla, neboť nebyly odstraněny vady
přihlášky ve stanovené lhůtě,
1 subjekt vzal přihlášku zpět a u 4
subjektů trvá přerušení řízení
z důvodu vad podání přihlášek.
Z celkového počtu 23 podaných přihlášek
k registraci bylo 6 řízení zahájeno
před 1. 2. 1997.
Žádná přihláška nesplňovala
při podání náležitosti dle zákona
o vysílání, proto Rada ve všech případech
správní řízení o registraci
nejprve přerušila na dobu 20 až 90 dnů.
Nedostatky podání přihlášek se
týkaly všech údajů stanovených
v § 16 odst. 2 písm. a) - f) zákona o vysílání.
Ani poté však nebyly některé přihlášky
úplné a Rada řízení opět
přerušovala.
Průběh registračních řízení
je zachycen v Přehledu registrací oprávnění
k vysílání v TKR (viz kapitola II. 5., str.
28nn).
Příloha č. 4, str. 134nn obsahuje přehled
zahraničních televizních programů
a provozovatele TKR, kteří je mají zaregistrované.
Z přehledu zahraničních televizních
programů zastoupených v programové nabídce
provozovatelů vysílání v kabelových
televizních rozvodech vyplývá, že nejrozšířenějšími
programy v TKR jsou především ARD, Cartoon
Network/TNT, CNN, DW, DSF, Eurosport, PRO 7, RTL 2, SAT 1, TV
5, VIVA, VOX, VTV. Na druhé straně jsou programy,
které jsou v programové skladbě jednotlivých
provozovatelů zastoupeny minimálně, jedná
se zejména o programy Art Channel, Childrens Channel, Cine
Classic, ESPN, Euro 7, Kinder Atelier, La Cinqueme, Bloomberg
TV, Wheather Channel, atd.
Správní řízení o změnách
S odkazem na obecné pojednání o změnách
v kapitole II. 6., str. 33nn zde uvádíme pouze přehled
správních řízení o změnách
u provozovatelů vysílání v TKR za
období od 1. 2. 1997 do 31. 1. 1998, který obsahuje
jako změny oznámené provozovatelem, tak změny
zjištěné Radou:
K 31. 1. 1998 zahájila Rada řízení
o změnách registrace u 27 subjektů s tím,
že za sledované období zaregistrovala změny
u 16 subjektů a u dalších 11 subjektů
trvá přerušení řízení
z důvodu vad oznámení změny registrace.
Jedno řízení o změně registrace
může zahrnovat několik změn. Z rozsahu
zaregistrovaných změn u 16 subjektů byla
1 změna odmítnuta.
Přehled řízení o změnách:
- složení společnosti
a vklady jednotlivých společníků:
TES Litvínov, s. r. o., TES Litvínov, s. r. o.,
Kabel Plus Jižní Morava, a. s., Kabel Plus Východní
Čechy, a. s., SELF servis, s. r. o., Kabel Plus Severní
Morava, a. s., NOEL, v.o.s.
- výše základního
jmění: Kabel Plus Východní Čechy,
a. s., Kabel Plus Severní Čechy, a. s., Kabel Plus
Střední Morava, a. s., SELF servis, s. r. o., Kabel
Plus CB, a. s., Kabel Plus Severní Morava, a. s.
- sídlo společnosti:
KATRO SERVIS, s. r. o., Kabel Plus Střední Morava,
a. s.
- název společnosti:
TM-KATEL, a. s., Kabel Plus Severní Čechy, a. s.
- statutární orgán:
Kabel Plus Východní Čechy, a. s., TES Litvínov,
s. r. o. (Praha), TES Litvínov, s. r. o. (severní
Čechy), Kabel Plus Jižní Morava, a. s., Kabel
Plus Severní Čechy, a. s., Kabel Plus Střední
Morava, a. s., TV D.I.S., a. s., SELF servis, s. r. o., Kabel
Plus CB,a. s., Kabel Plus Severní Morava, a. s., NOEL,
v.o.s.
- způsob financování:
TES Litvínov, s. r. o.
- územní rozšíření:
AMOS, v.o.s., Kabel Plus Střední Morava, a. s.,
Kabel Plus Střední Morava, a. s., Kabelová
televize Ostrava-jih, s. r. o., INNET, s. r. o., Kabel Plus Praha,
a. s., Jaromír Hurt, TES Litvínov, s. r. o., Kabel
Plus Střední Morava, a. s., SATTURN HOLEŠOV,
s. r. o., CABTEL mont ZLÍN, s. r. o., Kabelová televize,
s. r. o., Česká Třebová, Kabelová
televize severozápadní Čechy, a. s., Kabel
Plus Východní Čechy, a. s., Kabel Plus CB,
a. s., KATRO-SERVIS, s. r. o., Kabel Plus Severní Morava,
a. s.
- zvýšení počtu
účastnických zásuvek u zaregistrovaných
lokalit: Kabelová televize Ostrava-jih, s. r. o., Kabel
Plus Východní Čechy, a. s., Kabel Plus Jižní
Morava, a. s.
U změny týkající se navýšení
počtu účastnických zásuvek
u konkrétního kabelového rozvodu si Rada
stanovila kritérium, že pokud se jedná o nárůst
větší jak 25 %, je tato změna schvalována
v rámci správního řízení
a podléhá tím zaplacení příslušného
správního poplatku za provedení změny.
U navýšení účastnických
zásuvek do 25 % zůstává provozovateli
oznamovací povinnost s tím, že Rada vezme pouze
změnu na vědomí bez správního
řízení a platby správního poplatku.
- programová skladba: AMOS,
v.o.s., Kabel Net Holding, a. s., Kabel Plus Východní
Čechy, a.s, INNET, s. r. o., Kabel Plus Praha, a. s., TES
Litvínov, s. r. o., Kabel Plus Jižní Morava,
a. s., Kabel Plus Severní Čechy, a. s., Kabel Plus
Střední Morava, a. s., Kabel Plus CB, a. s., Kabel
Net Holding, a. s., Kabel Plus Severní Morava, a. s.
- kanálová obsazenost: Kabel Plus Východní Čechy, a.s, Kabel Plus Praha, a. s., TES Litvínov, s. r. o., Kabel Plus Jižní Morava, a. s., Kabel Plus Severní Čechy, a. s., Kabel Plus Střední Morava, a. s., Kabel Plus CB, a. s., Kabel Plus Severní Morava, a. s., Kabel Net Holding, a. s.
Ostatní změny:
- dozorčí rada: Kabel
Plus Východní Čechy, a. s., Kabel Plus Střední
Morava, a. s.
- předmět podnikání:
SELF servis, s. r. o., Kabel Plus Střední Morava,
a. s.
- technické parametry: Kabel
Plus Praha, a. s.
- účastnické poplatky:
Kabel Net Holding, a. s., Kabel Plus Praha, a. s.
Režim satelitního vysílání je
shodný s kabelovým. Oprávnění
k šíření vysílání
prostřednictvím satelitu vzniká od přijetím
novely č. 301/95 Sb. registrací. Na registraci je
při splnění zákonných ustanovení
právní nárok.
Na rozdíl od licenčního řízení
tedy nemůže Rada při posuzování
přihlášek registrace satelitního vysílání
přihlížet k zajištění podmínek
pro pluralitu a vyváženost nabídky programů,
k rovnoměrné dostupnosti kulturních hodnot,
informací a názorů, jakož i k zajištění
rozvoje vlastní kultury národů, národností
a etnických skupin v České republice a rozsahu
dosavadního podnikání žadatele v oblasti
hromadných sdělovacích prostředků.
Při posouzení se tudíž ani nepřihlíží
k připravenosti žadatele opatřit určité
procento vysílaných pořadů skrytými
titulky pro sluchově postižené. Při
posuzování přihlášek Rada nemůže
přihlížet ani k tomu, aby žádný
ze žadatelů nezískal dominantní postavení
v hromadných sdělovacích prostředcích,
k přínosu žadatele pro rozvoj původní
domácí tvorby, jakož i k majetkové účasti
českých osob a jejich zastoupení v orgánech
společnosti, ani brát v úvahu vztahy na mediálním
trhu. Zákonem není omezena doba platnosti registrace
a není uvedena zákonná lhůta pro zahájení
vysílání.
Původní držitelé licencí před
novelou č. 301/95 Sb., pokud chtěli i nadále
provozovat tento způsob vysílání,
museli podat k Radě v 90denní lhůtě,
tj. do 2. 4. 1996, přihlášku k registraci.
Ta musela být vždy, po splnění zákonem
požadovaných náležitostí, kladně
vyřízena (viz Přehled registrací přihlášek
satelitního vysílání II. 5., str.
33).
K 31. 12. 1995 měly v České republice licenci
k provozování satelitního televizního
vysílání tři společnosti -
Art Production K, a. s. (program Bohemia TV), CET 21, s. r. o.
(program Supernova) a FTV Premiéra, s. r. o. (program Premiéra
TV). Vysílala však pouze FTV Premiéra, s. r.
o. (v té době pouze terestriálně).
Z těchto tří subjektů k 2. 4. 1996
podala přihlášku k registraci pouze FTV Premiéra,
s. r. o. a 27. 8. 1996 Rada tuto společnost zaregistrovala
jako provozovatele satelitního vysílání
s registrací. U zbývajících dvou licencí
je Rada toho názoru, že jejich platnost po novele
nepodáním přihlášky k registraci
zanikla, což ani jeden z dotčených subjektů
nezpochybňuje.
K 31. 1. 1998 je v České republice zaregistrováno
8 subjektů k provozování satelitního
vysílání, k tomuto datu jich 5 skutečně
vysílá, z toho jeden provozovatel dva programy.
Přihlášku k registraci satelitního vysílání
společnosti Bohemian Security, s. r. o. s programem erotického
kanálu Babylon blue Rada odmítla z důvodu
neodstranění nedostatků v přihlášce
přes opakované výzvy. Program je přesto
v České republice vysílán satelitem
AMOS. Rada ve spolupráci s ČTÚ zjišťuje,
kdo a odkud program vysílá a nejde-li tudíž
o neoprávněné televizní vysílání,
podléhající sankci.
V současné době se šíří
digitálně české rozhlasové
a televizní programy přes následující
družice:
- DFS 2 Kopernikus, pozice 28.5°
E, kmitočet 11477 MHz, H polarizace, symbolová rychlost
30000 Msymb/s, FEC 3/4 - zachytitelné programy v paketu
Czech link MPEG II (od 23. 1. 1997) - ČT1, ČT2,
PRIMA TV, KABEL PLUS FILM, Český rozhlas 1, 2, 3
tj. programy Radiožurnál, Praha a Vltava, Rádio
Svobodná Evropa česká a srbská mutace.
Televizní programy jsou kódovány systémem
Cryptoworks, rozhlasové jsou volně přístupné.
Vysílání slouží hlavně
pro distribuci signálu na síť pozemních
vysílačů a kabelových rozvodů.
Individuální příjem je možný
již od průměru parabol 80 cm. Dekódovací
karty jsou distribuovány spolu se zakoupením digitálního
přijímače. Odkrytí karty následuje
po vyplnění žádanky. Žadatel musí
být českým rezidentem. Pro příjem
veřejnoprávních programů musí
navíc předložit potvrzení o zaplacení
koncesionářských poplatků. Příjem
placeného kanálu Kabel plus film je účtován.
- Amos 1, pozice 4.0° W, kmitočet
11224,5 MHz, H polarizace, symbolová rychlost 27500 Msymb/s,
FEC 3/4 - programy v paketu HBO v normě MPEG II HBO, Max
1 a SuperMax slouží výhradně k distribuci
signálu do kabelových rozvodů, programy jsou
kódovány systémem Scientific/Atlanta, verze
1,5.
- EUTELSAT II-F2, pozice 10.0°
E, FEC 1/2, modulace QPSK, bitová rychlost 192 kB/s, H
polarizace, kmitočet 12600 MHz rádio Frekvence 1,
kmitočet 12608 MHz rádio Evropa 2, 12609 MHz, 512
kB/s, V polarizace rádio Alfa. Vysílání
slouží výhradně k distribuci signálu
na pozemní vysílače.
Ani zde, pravděpodobně z ekonomických důvodů,
nedošlo po přijetí novely č. 301/95
Sb. k nárůstu tohoto typu vysílání.
(Pozn.: Pro větší přehlednost a srozumitelnost
jsou v následujícím textu mnohdy užívány
názvy stanic.)
Vývoj soukromé celoplošné rozhlasové
stanice Rádio Alfa je nejen terčem námitek
jejích privátních kolegů či
konkurentů, ale i předmětem zájmu
Stálé komise, a to v minulém i stávajícím
volebním období. Související problematikou
se zabýval i Úřad na ochranu hospodářské
soutěže, zřejmě však bez závěru
ve formě konkrétního správního
rozhodnutí. Informace o této stanici podávala
Rada opakovaně, mj. i ve Zprávě za r. 1996.
Rádio Alfa získalo licenci na 6 let v licenčním
řízení v březnu r.1993 zároveň
s rádiem Frekvence 1. Na rozdíl od Frekvence 1,
která vítězně obhájila projekt
univerzální rodinné stanice, zvolil si Rádio
Alfa formát zpravodajsko-publicistický s cílem
rozbít informační monopol někdejšího
Československého, resp. Českého rozhlasu.
Ambiciózní projekt, připomínající
svým charakterem spíše veřejnoprávní
vysílání, hodlal konkurovat i Svobodné
Evropě. Obsahoval proto profilující dramaturgické
okruhy, odpovídající uvedeným cílům.
Jejich dodržování mu pak formou odkazu na předložený
projekt uložily licenční podmínky Rady.
Stanice začala vysílat na podzim r. 1993: poměrně
brzy se však dostala do finančních problémů.
Provozovatel je řešil jednak hledáním
nového investora, který by vstoupil do společnosti
Kaskol, s. r. o. (dále "Kaskol") a stal se jeho
přímým společníkem, jednak
odklonem od původního formátu. Vybral si
společnost CME, figurující však již
majoritně v ČNTS, servisně zajišťující
Novu. Toto propojení proto Rada nepovolila a příslušnou
žádost v r. 1994 zamítla. Proti tomuto rozhodnutí
provozovatel opravný prostředek nepoužil a
věc posléze řešil vstupem CME do své
servisní organizace (Rádio Alfa, a. s., do nějž
CME dle vyjádření svého právního
zástupce z 24.7.97 investovala jako majoritní akcionář
již více než jedno sto milionů Kč).
Licenční podmínka, která alespoň
zčásti dovolovala Radě ingerovat do vztahu
mezi provozovatelem a takovou společností, musela
být v důsledku novely zákona o vysílání
v r. 1996 zrušena a Rada tak ztratila možnost získat
o existujícím stavu potřebné informace
a účinně jej ovlivnit. Pro úplnost
je však třeba uvést, že určité
propojení či vazba mezi zmiňovanými
subjekty se týkala rovněž účasti
České spořitelny, kterou Kaskol v říjnu
1995 definuje jako společného spoluvlastníka.
Vstup CME do společnosti, zajišťující
servisně vysílání rádia, přinesl
potřebné investice a promítl se zřejmě
i do otázek programových. Byla uzavřena smlouva
o programové spolupráci s Novou a program se stočil
do lehčího a méně náročného
hudebně zábavného formátu, v němž
se vedle cross-promotion s TV Nova objevily se svými pořady
i některé osobnosti, známé z této
TV obrazovky. Publicistika byla slyšet spíše
v posluchačsky slabých večerních hodinách
a tzv. mluvené slovo, na který kladly licenční
podmínky specifický důraz, pak v hodinách
nočních ve formě humoristických scének
a skečů. Spolupráce s Novou byla podtržena
změnou názvu: stanice začala používat
označení Rádio Nová Alfa a zahájila
v tomto duchu i masívní propagační
kampaň, informující veřejnost o začátku
nového vysílání. Co se týče
souvisejících právních náležitostí,
tak o změnu názvu provozovatel řádně
Radu požádal: z výše naznačených
důvodů však Rada i tuto žádost
zamítla. Provozovatel podal proti tomuto rozhodnutí
opravný prostředek k soudu: neuspěl ale a
tak se musel posléze vrátit k názvu původnímu.
U celkového obsahu tohoto nového vysílání
už to bylo složitější. Již před
jeho zahájením byla totiž Rada nespokojena
s někdejším programem stanice a po aktuálním
monitoringu (léto 1995) vydala upozornění
na nutnost dodržovat licenci se lhůtou k nápravě
do konce srpna 1995. Provozovatel nejprve uznal výtky za
oprávněné a deklaroval ochotu k nápravě,
požaduje jen prolongaci stanovené lhůty, neb
prý stanice prochází vnitřním
přerodem. Chce splnit "nároky na rozhlasové
vysílání s vysokým podílem
zpravodajství a informací....zintenzívnit
žurnalistické formy..." aj., čili přizpůsobit
stávající vysílání svým
původním závazkům. Poukázal
ale na to, že v mezidobí projekt zastaral a připomínal
projekt svého "strategického partnera"
CME, odevzdaný v únoru 1995 Úřadu.
(Rada tento projekt neprojednávala: vedle toho, že
de facto orientoval na jiný formát, CME nebylo držitelem
licence a jeho vstup do Kaskolu Rada v minulosti neschválila.)
Provozovatel nicméně slíbil zintenzívnění
žurnalistické formy co do výběru témat
a hodnověrnosti s tím, že vysílání
v modernější podobě, které nastartuje
od podzimu 1995, získá přízeň
posluchačů právě pro svou informační
a zpravodajskou sílu. Aby mohl zjednat nápravu,
požadoval termín posunout až na 15.10.95 s tím,
že potom "....už bude transformace Rádia
Alfa vykonána a bude v souladu s licenčními
podmínkami".
Rada souhlasila s prodloužením lhůty k nápravě,
avšak do konce září 1995. Poté
by posoudila, zda je licence skutečně už řádně
naplňována.
Dopisem z 13. 9.1995 pak Kaskol oznamuje změny a další
skutečnosti ve stanici Rádio Alfa s tím,
že dle nového schématu chce začít
vysílat již od 2.10. 1995, ovšem již s modifikovaným
názvem stanice na Rádio Nová Alfa. Uvádí
přitom, že původní název zůstal
nezměněn (?!) a že jde pouze o "mírnou
komerční obměnu".
S tímto výkladem se Rada neztotožnila, mj.
byl totiž užíván i během vysílání
při identifikaci stanice. Nicméně podle tehdejší
právní úpravy mohl provozovatel skutečně
změny oznamovat až následně a doložit
je do 15 dnů od jejich provedení. Rada měla
možnost žádosti vyhovět, zamítnout
ji či dokonce licenci odebrat.
Anotované nové vysílání se
skutečně rozběhlo, a to v programové
spolupráci s Nova, viz výše. Doprovodné
propagační prvky stanice - již pod názvem
Rádio Nová Alfa - se tehdy objevily vedle bilboardů
např. i v televizní relaci Volejte řediteli.
Po prvních dnech tohoto vysílání byla
Rada velmi překvapena tím, že toto má
být slibovaná náprava stavu. Silně
znepokojena mediálními výroky o tom, že
stará a Nová Alfa mají společné
pouze frekvence a že jde o sesterskou stanici Nova, začala
neprodleně jednat s provozovatelem. Ten vysvětlil,
že jde pouze o snahu změnit dosavadní zápornou
image stanice a podpořit komerční aktivity,
nikoliv o majetkovou účast nebo závislost.
Bylo však zřejmé, že nová tvář
vysílání připomíná původní
projekt jen velmi vzdáleně. Mluvené slovo
se v něm v určitém objemu sice vyskytovalo,
avšak v podobě infotainmentu (informace jako zábava).
8. 10. 1995 pak podal Kaskol na Radu materiál, obsahující
vedle uvedeného vysvětlení rovněž
nové definitivní programové schéma,
žádost o změnu poměru hudba/slovo (což
je dosud jedno z měřených kritérií),
žádost o úpravu názvu a informaci o
tzv. dramaturgických okruzích (aktuální
stav s ohledem na nutnost dodržet původní projekt,
v němž byly obsaženy). S ohledem na obsah tohoto
materiálu, jakož i podání z 13. 9. 1995,
se tedy jednalo o žádost o změnu licence v
uváděných parametrech (podmínkách).
Provozovatel však uvedl, že se až do vyřízení
žádosti o změnu snaží některé
původní programové formáty zachovat.
Shrneme-li tedy celkově reakci provozovatele na upozornění
Rady, tvrdil tehdy, že nové vysílání
vychází z požadavku dodržovat formát
a částečně jej naplňuje; současně
však žádá o jeho úpravu. (Pro zajímavost
uvádíme, že podobně, tj. žádostí
o změkčení licenčních podmínek,
reagovala řada rádií na výsledky monitoringu
z r. 1996.)
Popsaný postup byl formálně v souladu s někdejší
právní úpravou. Nicméně provozovatel
těsně poté, zřejmě veden obavou
z možnosti Rady licenci i odejmout, oznámil již
1. 11. 1995, že cit. materiál z 8. 10. 1995 "v
žádném případě nemá
povahu oznámení změn". Právně
to znamená, že změny v materiálu popsané
provedeny nebyly a jsou zatím pouze plánované.
To však bylo v evidentním rozporu - nejen při
srovnání obsahu obou materiálů, ale
i náplně aktuálního programu, vysílaného
již pod názvem Rádio Nová Alfa. 9. 11.
1995 proto Rada došla k závěru, že za
těchto okolností již nemá smysl ustavičně
benevolentně vyčkávat a udělila provozovateli
miliónovou pokutu za nedodržení stanovené
programové skladby. Pokuta byla uložena v polovině
možného rozpětí a byla tehdy nejvyšší
dosud udělenou pokutou. Pro ilustraci ještě
dodáváme, že den poté provozovatel zaslal
Radě další dopis, v němž tentokrát
uvedl, že jeho vlastní formulace z 1. 11. 1995 byla
nepřesná, že změny neoznamuje, ale že
o ně předběžně žádá:
jedná se prý o změny, kterých teprve
chce dosáhnout (čili: ke změnám dle
jeho výkladu ještě nedošlo). 4. 12. 1995
pak ještě dodal některá upřesnění
stran inovace dramaturgických okruhů s odmítnutím
specifikace rozsahu mluveného slova v jednotlivých
dnech či jejich částech.
Po popsaných nejasnostech Rada nakonec tyto materiály
akceptovala jako žádost o změnu licence: souhlasit
s ní v předložené podobě by však
znamenalo legalizaci odklonu od zpravodajsko-publicistického
formátu, projektu a podmínek licence a rovněž
popření smyslu již udělené pokuty,
byť rozhodnutí o ní nebylo zatím pravomocné.
Provozovatel totiž podal proti udělení pokuty
opravný prostředek k soudu.
Rada proto dala najevo pouze ochotu snížit povinný
limit mluveného slova a zabývat se více jeho
obsahem než rozsahem. Vyžádala si proto odpovídající
konkretizaci uváděných dat a řízení
o žádosti o změnu licence počátkem
r. 1996 přerušila.
Dlouho se pak s touto žádostí nedělo
nic. Zaprvé povinnost Rady rozhodnout o žádostech
o změnu do 60 dnů tehdy ještě neexistovala.
Zadruhé, s ohledem na časový souběh
se soudním přezkumem rozhodnutí Rady o pokutě
nemělo ani smysl v tomto řízení pokračovat.
Zatřetí, proti ev. zamítavému rozhodnutí
Rady mohl provozovatel opět podat opravný prostředek
k soudu a tak by rovněž nebylo pravomocné čili
by nic neřešilo. Za tohoto právního
stavu by bylo problematické i ev. zahájení
řízení o odnětí licence.
Obě strany tedy de facto zaujaly vyčkávací
pozice v naději, že soud jim dá svým
rozhodnutím oporu pro další postup. Provozovatel
nově požadované údaje nedoplnil, vysílal
mezitím nový program, zatímco druhé
soukromé celoplošné rádio - Frekvence
1 - usilovně protestovalp na nejrůznějších
úrovních (Rada, ministerstvo kultury, Rada pro reklamu,
ministerstvo, resp. Úřadu pro hospodářskou
soutěž). Rada však nemohla rozhodnutí
soudu urychlit ani jinak ovlivňovat, poskytla však
požadované informace posledně jmenovanému
úřadu. Je ovšem nutno připomenout i
dobový kontext: ve stejné době jiné
názorové skupiny požadovaly naopak v kauze
rádia Alfa na Radě liberální postup
s ohledem na tehdy převládající politiku
nepříliš regulované soutěže
volného trhu. Určitou roli sehrála i novela
zákona o vysílání, která právě
podmínky vysílání v tomto duchu výrazně
zliberalizovala.
Soud nakonec napadené rozhodnutí Rady potvrdil 22.
10. 1996. Totéž se dělo u názvu stanice:
i tento soud Rada vyhrála. Provozovatel v návaznosti
na to posléze upravil název stanice do původní
podoby a zahájil vyjednávání o splatnosti
pokuty a aktualizaci své staré žádosti
z r. 95. Tato jednání probíhala od počátku
r. 1997, bohužel se však protahovala, ač Rada
dala své záměry najevo dostatečně
jasně. I nadále byla ochotna povolit určité
změny, trvala však na zachování původního
charakteru stanice dle licence s důrazem na zpravodajství,
publicistiku a souvztažný obsah mluveného slova.
Nově doplněná žádost však
požadované parametry ani tentokrát neobsahovala
a byla formulačně příliš vágní:
licence by tak byla de facto nekontrolovatelná. Rada proto
tuto žádost v březnu 1997 zamítla. Současně
došla k závěru, že provozovateli poskytla
již dostatek času a příležitosti
k nápravě stavu, a zahájila proto řízení
o odnětí licence ve snaze dosáhnout konečně
zřetelných efektů.
Provozovatel tentokrát opravný prostředek
k zamítnutí žádosti o změnu licence
nepoužil. Podal žádost novou, což je přípustné,
a formuloval ji již přijatelně. Pozitivní
posun prokázal i aktuální monitoring vysílání,
v němž se již neprojevuje programová spolupráce
s TV Nova. Rada nakonec s touto žádostí souhlasila
(září 1997) a v souvislosti s tím
i zastavila řízení o odnětí
licence (listopad 1997). Zohlednila přitom i fakt, že
platnost této licence brzy skončí a nebylo
by proto efektivní jít za této situace do
dalších soudních sporů.
V souvislosti s rádiem Alfa dosud probíhá
ještě jedno správní řízení,
a to řízení o udělení pokuty
za vysílání bez potřebného
oprávnění. Toto řízení
je analogické s obdobnými řízeními
vůči společnostem ČNTS (již zastaveno)
a Premiéra TV. Tato dvě řízení,
byť byla zahájena již v létě 1996,
se dosud nepodařilo ukončit, i když dotčené
subjekty již realizovaly řadu pozměňujících
právních opatření. Objevují
se totiž některé nové pohledy na legalitu
vztahu mezi provozovatelem vysílání a jeho
servisními společnostmi. Rada byla rovněž
novelou zákona rozšířena o 4 nové
členy, kteří se musejí v této
obtížné problematice teprve zorientovat. O
souvisejících problémech a legalitě
současného stavu se proto v Radě i jinde
nadále diskutuje.
Popisu otázek spojených s Rádiem Alfa a rekapitulaci
jejího minulého vývoje je zde věnována
širší prostor nejen na základě
požadavků Stálé komise, ale i proto,
že je předmětem častých dotazů
či námitek. Důležitý je i fakt,
že končí šestileté licenční
období a Rada bude v relativně blízkém
časovém období rozhodovat o příštím
provozovateli. V této souvislosti musí nutně
vyhodnotit i dosavadního provozovatele - velmi podrobně,
bude-li žádat o licenci na příštích
6 let a obecněji i ve vztahu k reálnosti obdobně
náročných projektů, budou-li Radě
v následujícím licenčním řízení
předloženy. Obdobné vyhodnocení se samozřejmě
týká i provozovatele Frekvence 1, jejíž
licence rovněž končí. Nedodržování
licence v tomto rozsahu však u ní Rada v průběhu
licence nezjistila a tudíž ani neřešila.
Uzávěrka žádostí na příští
provozování obou celoplošných rozhlasových
stanic je stanovena na 31. 3. 1998. Dříve než
Rada rozhodne, musí být ještě poskytnuta
lhůta na odstranění vad došlých
podání a uspořádána tzv. neveřejná
a veřejná slyšení žadatelů.
Rozhodnutí přitom musí být učiněno
v termínu, který dle zákona poskytne vítězným
subjektům 180 dní na přípravu vysílání.
Problematická ovšem může být náplň
vysílání během doby, kdy už bude
rozhodnuto o příštích provozovatelích
a přitom ještě budou dobíhat licence
původní, pokud by šlo i jiné než
dosavadní majitele licence. S ohledem na zmíněnou
zákonnou lhůtu 180 dnů nelze související
rizika vyloučit. Bylo by ovšem nešťastné,
a to i z hlediska posluchačů, aby se dané
frekvence odmlčely.
Na dosavadní historii vysílání komerční
celoplošné stanice Nova lze ilustrovat většinu
základních problémů vývoje
české mediální krajiny a její
regulace. Během poměrně krátké
doby vysílání se Nova stala nejsledovanější
televizní stanicí, získala dominantní
postavení na trhu reklamy a dokonce začala svým
provozovatelům přinášet na české
poměry značný zisk. Udělení
licence č. 001/1993 společnosti CET 21 bylo od samého
počátku přijímáno kontroverzně
a legitimita jejího udělení byla zpochybňována
nejprve neúspěšnými žadateli o
tuto licenci, některými politiky a posléze
i poslanci. V červenci 1994 byla Rada, která tuto
licenci udělila, PSP odvolána. Podobná situace
se pak opakuje v roce 1997, kdy Stálá komise ustavila
pracovní skupinu, pověřenou prošetřením
okolností udělení licence společnosti
CET 21.
Domníváme se, že pro pochopení podstaty
problémů, souvisejících s vysíláním
Nova a úzce souvisejících s vývojem
celé oblasti elektronických médií
v ČR, je nejprve nutné sestavit základní
časovou řadu událostí, mapujících
klíčové body posledních čtyř
let, která poslouží jako základní
kostra následující analýzy.
Časová řada událostí, vztahujících
se k vysílání televizní stanice Nova
1. Říjen 1991
Je schválen zákon o vysílání,
umožňující vznik duálního
systému vysílání. Přináší
pojem "licence" a její nepřevoditelnosti
na jiný subjekt. Jako překlad anglického
"broadcaster" se objevuje sousloví "provozovatel
vysílání", později tak problematizované.
Pro soukromé televizní vysílání
je vyhrazen tehdejší kanál OK 3.
2. Prosinec 1992
Uzávěrka licenčního řízení
na OK 3, vypsaného Radou. Dne 22. 12. ČNR schvaluje
zákon, kterým určuje k privatizaci nikoliv
OK 3, ale někdejší F 1.
3. Leden 1993
Licenční řízení se tomuto rozhodnutí
přizpůsobuje. Vedle řady dalších
žadatelů v něm vystupuje společnost
CET 21 a jako její budoucí smluvní partner
- investor americká společnost CEDC/CME. Dne 30.1.
Rada přiděluje licenci právě společnosti
CET 21; radních je tehdy 6, spolu
s federací skončil i mandát tří
členů. Radě je tehdy i později vytýkáno,
že měla počkat s rozhodnutím na dovolbu
tří členů, i když usnášení
schopnost podle zákona byla zachována.
4. Dne 9. 2. 1993
Vedle CEDC/CME potvrzuje svůj záměr kapitálové
účasti i Česká spořitelna.
Rada schvaluje licenční podmínky, v nichž
je kromě programových podmínek zachycena
i budoucí investorská a provozní společnost
- dnes servisní ČNTS. PSP již dovolila chybějící
3 členy Rady.
5. Duben 1993
CET 21, CEDC/CME a Česká spořitelna podepisují
vzájemnou smlouvu. Rada se smlouvou souhlasí.Společníkem
CET 21 se stává V. Železný. (Jeho vstup
je dnes ze strany jednoho ze společníků CET
21 P. Kršáka problematizován.)
6. Květen 1993
CET 21 žádá Radu o změnu dvou z původního
počtu 31 licenčních podmínek. Rada
změnu částečně schválí
a připojuje výklad obsahu. Tento výklad původně
dosti tvrdé programové podmínky značně
změkčuje.
7. Červenec 1993
Do obchodního rejstříku se zapisuje ČNTS.
Jejím generálním ředitelem je V. Železný.
Jako předmět činnosti ČNTS uvádí
"celoplošné TV vysílání".
U jedné licence se tak objevují dvě společnosti;
jedna, která ji získala a druhá, která
se má spolupodílet na realizaci vysílání.
Majoritním společníkem ČNTS je CEDC/CME.
Tento model se později objevuje i jinde (např. Rádio
Alfa, Premiéra TV) a Rada jej považuje za legální,
právní pochybnosti vzbudil až později.
Důvodem vzniku tohoto modelu byly především
obavy Rady z majoritního podílu zahraničního
kapitálu ve společnosti držitele licence. Pojistkou
tohoto modelu uspořádání byly licenční
podmínky, které i po jejich změkčení
Rada považovala za dostatečný nástroj
regulace vysílání.
8. Únor 1994
Dne 4. 2. zahajuje CET 21 celoplošné televizní
vysílání s názvem stanice Nova.
9. Červen 1994
PSP neschvaluje výroční zprávu Rady
za rok 1993. Požaduje m.j. doplnit ji "o chybějící
skutečnosti, na které poukázal kulturní
výbor, informacemi o oblasti satelitního vysílání
a licenčního řízení na satelitní
vysílání a o právním stavu
soukromého celoplošného TV vysílání".
Dále pověřuje Stálou komisi, aby do
30.6. 1994 uskutečnila nutné pohovory s kandidáty
na členství v Radě (viz Příloha
č. 5, str. 141nn).
10. Červenec 1994
PSP neschválí ani doplňkovou zprávu
a Radu odvolá. Prakticky ihned volí novou - v jejím
složení se v zájmu nutné kontinuity
objevují tři z původních členů
(jeden z nich je dnes předsedou Rady).
11. Prosinec 1995
PSP schvaluje zásadní novelu zákona o vysílání,
ruší licenční podmínky a Rada
tak ztrácí přímý vliv na ČNTS
a její vazbu na CET 21.
12. Leden - červen 1996
CET 21 na základě novely žádá
o zrušení téměř všech licenčních
podmínek. Rada tak nečiní ihned, zkoumá
právní vztahy mezi CET 21 a ČNTS. Snaží
se, aby sporné body byly odstraněny, nápravy
však je dosahováno pomalu. Licenční
podmínky jsou zatím v platnosti.
13. Červenec 1996
Rada zahajuje vůči ČNTS řízení
o neoprávněném vysílání.
Druhá strana, s poukazem na někdejší
souhlas Rady, protestuje na Radě, v televizi i v PSP.
14. Září 1996
Na zasedání Stálé komise se po vystoupení
V. Železného Radě nedaří obhájit
její dosavadní postup. Komise "žádá
Radu, aby neprodleně zrušila licenční
podmínky, pokud provozovatel vysílání
o jejich zrušení včas požádal".
Spor ohledně legality vysílání stanice
Nova doporučuje řešit smírnou cestou
do 31.10.1996.
15. Říjen - listopad 1996
CET 21 a ČNTS předkládají návrh
na smírné řešení v jednotlivých
právních krocích; Rada po připomínkách
jednomyslně souhlasí s navrženým postupem.
16. Prosinec 1996
Po částečném úspěchu
ohledně právních dokumentů CET 21
i ČNTS Rada ruší licenční podmínky
dle žádosti. Řízení o neoprávněném
vysílání s ČNTS však pokračuje.
17. Leden - červenec 1997
CET 21 a ČNTS postupně dokládají realizaci
přislíbených kroků. Dne 3.6. se Rada
usnáší na tom, že jsou takto splněny
předpoklady pro zastavení řízení;
tento krok je okamžitě medializován. S ostrou
kritikou vystupuje mj. místopředseda Rady a tiskový
mluvčí Štěpánek. Rada posléze
souhlasí, že přezkoumá ještě
jednu související otázku (otázka pasivní
legitimace v soudních sporech)
Poslanec Matulka předkládá PSP návrh
na zřízení vyšetřovací
komise pro otázku udělení licence CET 21
a vysílání na jejím základě.
PSP podnět zamítá a pověřuje
přezkoumáním udělení licence
svou Stálou komisi. Ta pro tento účel zřizuje
pracovní komisi pod vedením poslance Plevy.
18. Podzim 1997
Dne 16. 9. po prozkoumání zbývající
právní otázky Rada zastavuje řízení
vůči ČNTS. Soudí, že odpadly
důvody, pro které bylo vedeno a byl dosažen
právně akceptovatelný stav; kampaň
v části tisku však pokračuje. P. Kršák,
jeden z účastníků řízení,
napadá toto rozhodnutí Rady opravným prostředkem
u soudu.
19. Leden 1998
Dne 23. 1. podává poslanec Pleva jménem pracovní
skupiny Stálé komisi informaci o svých zjištěních
spolu s návrhem usnesení. Někteří
poslanci kritizují Radu za zastavení řízení
ve věci ČNTS, tedy za krok, který jí
v září 1996 doporučovali. Komise nakonec
přerušuje zasedání, bere informaci poslance
Plevy na vědomí a žádá Radu o
vyjádření do 28.2.1998.
Dne 18. 3.1998 má Stálá komise pokračovat
v projednávání tohoto bodu. Je otázkou,
nakolik Rada obhájí spolu s podáním
vysvětlení údajně sporných
bodů i svou nezávislost.
Vztah provozovatele s licencí k obstaravatelským
(servisním) organizacím
Při udělování licence společnosti
CET 21 Rada v obavě, že by majoritní podíl
zahraničního kapitálu ve společnosti
držitele licence mohl ovlivnit nezávislost celoplošného
vysílání, přijala takové uspořádání,
které investora oddělovalo od vlastního držitele
licence. Tak vznikla (po řadě připomínek
Rady) Společenská smlouva, kterou byla založena
společnost ČNTS, jejímž majoritním
vlastníkem je CEDC/CME. Vedle společnosti držitele
licence tak v přímé vazbě na ni vznikla
další společnost, mající se spolupodílet
na realizaci vysílání.
Z právního hlediska tato konstrukce neodporovala
ani neodporuje žádnému zákonu, založila
však problémy, které se po zkušenostech
s jejím fungováním v praxi jistě promítnou
do připravovaného nového zákona o
vysílání. V době svého vzniku
měla tato konstrukce své oprávnění
a logiku; navíc nedílnou součástí
tohoto uspořádání byly licenční
podmínky, stanovené Radou, kterými bylo vyloučeno
nepřípustné ovlivňování
vysílání obstaravatelskou společností
ČNTS.
V případě licence č. 001/1993 šlo
celkem o 31 podmínek, z nichž ocitujeme obzvláště
podmínky č. 17 a 18, které byly z hlediska
výše uvedené konstrukce klíčové:
- podmínka č. 17: "držitel licence
se zavazuje, že jakékoli změny právnické
osoby, která je držitelem licence, skladby kapitálu
investorů a ustanovení obchodní smlouvy mezi
držitelem licence a investory předloží
předem ke schválení Radě. Účastníky
této obchodní smlouvy jsou držitel licence,
CEDC a Česká spořitelna, a to v rozsahu a
za podmínek stanovených obchodní smlouvou,
jež bude do 90 dnů od nabytí právní
moci rozhodnutí o udělení licence předložena
Radě; obchodní smlouva bude respektovat ustanovení
dohody o obchodní smlouvě mezi držitelem licence
a CEDC, jež je přílohou podmínek k licenci;"
- podmínka č. 18: "CEDC jako v podmínkách
licence stanovený účastník obchodní
smlouvy a další investoři stanovení
obchodní smlouvou nebudou zasahovat žádným
způsobem do programování televizní
stanice a zvláště nebudou zasahovat do redakční
nezávislosti zpravodajských pracovníků."
Rada se domnívá, že institut licenčních
podmínek ve spojitosti s výše uvedenou konstrukcí
vztahu mezi držitelem licence a obstaravatelskými
nebo servisními organizacemi byl nezbytnou pojistkou, která
dostatečně definovala hranice pojmu "provozování
vysílání", které zákon
o vysílání blíže nespecifikuje.
To byl hlavní důvod, proč Rada zásadním
způsobem protestovala proti novele zákona o vysílání,
která licenční podmínky bez náhrady
zrušila. Po přijetí novely totiž Rada
prakticky ztratila možnost kontrolovat ČNTS a její
vztah k CET 21. Vzhledem k tomu, že analogický model
byl použit i u Premiéry TV a Rádia Alfa, byl
dosah zrušení licenčních podmínek
o to závažnější, neboť zbavil
Radu účinného nástroje regulace celoplošných
médií. Společnost CET 21 požádala
o zrušení licenčních podmínek
prakticky ihned a stejně postupovaly i ostatní jmenované
společnosti.
Již v průběhu roku 1995 Rada zkoumala podněty
vztahující se k otázce jednoznačnosti
určení, která z existujících
společností v rámci výše uvedené
konstrukce je provozovatelem vysílání (mj.
pro potřeby eventuálních soudních
sporů). Rada v této souvislosti nejprve konstatovala
určité nesrovnalosti v zápisech v obchodním
rejstříku, které se pokusila řešit
jednáním s dotčeným subjektem a podnětem
příslušnému soudu. Nečinila však
žádné razantnější kroky,
neboť licenční podmínky zajišťovaly
dostatečně transparentní vazbu mezi držitelem
licence a obstaravatelskými organizacemi. Situace se zásadním
způsobem změnila poté, co novela zákona
o vysílání nabyla účinnosti.
Licenční podmínky, které prakticky
garantovaly legalitu existujících vazeb mezi držitelem
licence a servisními firmami, byly anulovány a Rada
musela řešit otázku, jak za nastalé
situace řešit problém výrazného
rozvolnění možností regulace a především
jak zabránit případným pokusům
o organizační a vlastnické přesuny,
které by mohly ohrozit podmínku nepřevoditelnosti
licence na jiný subjekt, než kterému byla udělena.
Rada si nechala vypracovat k souvisejícím otázkám
expertní posudek a na jeho základě vyvolala
postupně jednání s dotčenými
společnostmi a zahájila správní řízení
ve věci neoprávněného vysílání.
(Podrobnosti viz výroční zpráva Rady
za rok 1996.)
Je třeba zde připomenout, že tehdejší
společensko-politické klima tyto obavy Rady nesdílelo.
Stálá komise v situaci, kdy Rada odkládala
zrušení licenční podmínky č.
17 ve snaze ponechat si co nejdéle možnost účinně
zkoumat právní vztah mezi CET 21 a ČNTS,
vyzvala Radu, aby "neprodleně zrušila licenční
podmínky, pokud provozovatel vysílání
o jejich zrušení včas požádal"
a "pokusila se o smírné řešení
problémů, spojených s provozováním
společností ČNTS/Nova, Premiéra TV
a Rádia Nová Alfa do 31. 10. 1996". (viz Příloha
č. 5, str. 141nn)
Rada tehdy jako celek deklarovala, že cílem jejího
snažení není odnětí licence společnosti
CET 21, ale dosažení právně akceptovatelného
stavu. CET 21 a ČNTS se zavázaly vykonat příslušné
kroky, spočívající ve změnách
zápisů v obchodních rejstřících
a společenských a obchodních smlouvách.
Rada projevila ochotu zrušit dotčené licenční
podmínky, budou-li zmíněné úpravy
provedeny - obojí se posléze stalo, i když
k pozdějšímu datu, než které Radě
doporučila Stálá komise.
CET 21 a ČNTS postupně dokládají realizaci
přislíbených kroků. V této
souvislosti je dobré si uvědomit, že tato fáze
probíhala již na pozadí proměňujícího
se společensko-politického klimatu, které
se od výrazně liberálních tendencí
(pod vlivem praktických problémů s jejich
důsledky - např. v bankovnictví) začalo
přesouvat k potřebě stanovení jasných
pravidel regulace. Poslanec Matulka předkládá
PSP návrh na zřízení vyšetřovací
komise pro otázku udělení licence Nově
a vysílání na jejím základě.
PSP podnět zamítá a pověřuje
přezkoumáním udělení licence
svou Stálou komisi; ta pro tento účel zřizuje
pracovní skupinu pod vedením poslance Plevy.
Ještě před zastavením správního
řízení o neoprávněném
vysílání s ČNTS se však zkomplikovala
situace ze strany jeho účastníků a
následně i situace uvnitř Rady samotné.
Jako další účastník řízení
přistoupil jeden ze společníků CET
21, P. Kršák, který v důsledku neshod
s ostatními společníky tvrdil, že je
poškozován ve svých právech, že
CET 21 podle jeho názoru nevysílá, že
ČNTS je třeba udělit pokutu a dále
zahájit řízení o odnětí
licence společnosti CET 21. Dle dostupných informací
vede P.Kršák též soudní spor o
podíly uvnitř společnosti CET 21. Rada se
s jeho námitkami neztotožnila a řízení
s ČNTS v září 1997 zastavila, protože
podle jejího názoru po splnění scénáře
kroků, dohodnutých s ČNTS a CET 21, odpadly
důvody, pro které bylo řízení
o neoprávněném provozování
vysílání vedeno.
Toto rozhodnutí Rady však již nebylo - na rozdíl
od dřívější doby - jednomyslné.
Hlasování poměrem 5 pro, 3 proti, jeden se
zdržel, vyjadřovalo obavy a pochybnosti některých
radních nad otázkou, zda scénář
dohodnutých kroků, jakkoli upravoval právní
stav vztahů mezi CET 21 a ČNTS formálně
jednoznačně, je naplněn i ve skutečnosti.
Je třeba říci, že plně uspokojeni
výsledkem více než ročního snažení
nebyli ani radní, kteří hlasovali pro ukončení
správního řízení o neoprávněném
vysílání. Vycházeli však z nutnosti
akceptovat platný zákon o vysílání
jakož i kontinuitu rozhodování Rady a nepředjímat
nově připravovaný zákon o vysílání.
Ten dozajista bude reflektovat zásadní připomínky
Rady, vznášené ostatně již při
přípravě novely zákona o vysílání.
I přes velké názorové rozdíly
na tuto kauzu - možná přesněji kvůli
nim - dospěla Rada ke gentlemanské dohodě,
že tato výroční zpráva bude obsahovat
i názor těch členů Rady, kteří
zůstali při inkriminovaném hlasování
v menšině.
Dle onoho menšinového názoru se Rada dostatečně
nevypořádala s prvotními materiály,
které byly podnětem pro zahájení řízení
(námitky uplatněné v obou posudcích
JUDr. Bárty - např. otázky prodeje a zúčtování
reklam).
Rada se taktéž nevypořádala s námitkami obsaženými ve stanovisku JUDr. Kubáta. Jde především o otázky spojené se zákonem o zaměstnanosti a faktickým provozováním vysílání - tj. zda lze kompletně převést provozování na jiný subjekt. Lidově řečeno - opravdu může mít držitel licence k celoplošnému televiznímu vysílání jediného zaměstnance, nemít jedinou kameru a nevlastnit práva k jedinému pořadu?
Rada se nevypořádala s usnesením Kulturního
výboru PSP z roku 1994 o neoprávněném
vysílání, kvůli kterému byla
předchozí Rada odvolána.
Rada nevyužila možnosti vyžádat si v rámci řízení doklady týkající se finančních toků mezi ČNTS a CET 21, které by napomohly zjištění, co a za kolik je vlastně prodáváno.
V mezidobí se navíc objevily i skutečnosti,
které "scénář" sepsaný
více než před rokem neobsahoval. Kupříkladu
Rada nezkoumala dostatečně jednotlivé případy
ukončených soudních sporů na ochranu
osobnosti, kde se dle dostupných informací pasívně
legitimuje jako povinná osoba ČNTS, nikoli CET 21.
Je nutno zdůraznit, že problematizované rozhodnutí
Rady o zastavení řízení bude přezkoumávat
soud, neboť P. Kršák podal opravný prostředek.
Judikát by měl ukončit přetrvávající
pochybnosti o legalitě existence obdobných modelů
vysílání, vnést jasno do sporných
právních otázek a pomoci Radě řešit
další analogické případy. Nové
souvislosti dávají celé kauze signály
o možném propojování televize Nova s
druhou celoplošnou stanicí Prima TV, i když to
provozovatelé těchto televizních stanic popírají.
Výše uvedené námitky proti zastavení
řízení o neoprávněném
vysílání a také skutečnost,
že od ledna 1998 působí Rada v rozšířeném
třináctičlenném složení
přivedly Radu na prvním lednovém zasedání
k rozhodnutí, že všechny materiály, týkající
se tohoto správního řízení
a další související dokumenty znovu
prozkoumá. V případě, že zjistí
jakékoli nesrovnalosti či pochybení, je Rada
připravena zahájit příslušné
správní řízení. Tento svůj
úmysl Rada zřetelně deklarovala ve svém
Stanovisku k situaci českých celoplošných
komerčních televizí (viz Příloha
č. 6, str. 145 - 148).
- Premiéra TV, a. s. - správní
řízení o udělení pokuty za
provozování televizního vysílání
bez oprávnění
- FTV Premiéra, s. r. o. - žádost o změnu
licence
V následujícím textu jsou oba výše
uvedené případy s ohledem na jejich obsahovou
souvislost pojednány společně.
V průběhu sledovaného období nadále
probíhalo správní řízení
o udělení pokuty za neoprávněné
vysílání, které bylo zahájeno
dne 23. července 1996 vůči společnosti
Premiéra TV, a. s..(dále jen "PTV"). Rada
je zahájila s přihlédnutím ke skutečnosti,
že příslušné dokumenty a smlouvy
o spolupráci mezi provozovatelem s licencí společností
FTV a obstaravatelskou společností Premiéra
TV, a. s. nezaručovaly dostatečný soulad
s právními předpisy, což na základě
analogie potvrdily i vyžádané právní
expertizy existujícího stavu. Svou roli přitom
sehrál i fakt, že v r.1996 musely být v důsledku
novely č. 301/1995 Sb. zrušeny licenční
podmínky, které dříve zajišťovaly
potřebnou míru vlivu Rady na toto uspořádání.
Na základě zjištěných nedostatků
měla PTV postupně učinit následující
opatření:
- uvést do souladu s licencí
předmět podnikání v obchodním
rejstříku,
- uzavřít smlouvy s ochrannými
organizacemi autorskými tak, aby byly uzavřeny s
FTV,
- upravit smlouvy s ČRa tak,
aby byly uzavřeny pro FTV,
- upravit obchodní smlouvy mezi
PTV a FTV tak, aby byla zajištěna kontrola nad programem
ze strany provozovatele s licencí a rovněž
kontrola v případě, že dojde ke změnám
ve společnosti PTV,
- zajistit další doklady
potvrzující, že vysílání
provozuje provozovatel s licencí.
Ještě v průběhu roku 1996 podnikly obě
společnosti některé výše uvedené
kroky, jež jsou podrobně uvedeny ve zprávě
Rady za období 1.10. 1996 - 31.1. 1997, a další
vykonaly v prvním pololetí r.1997. Účastník
řízení tak vytýkané nedostatky
odstranil. Rada proto dospěla k názoru, že
správní řízení je možno
zastavit, avšak takové rozhodnutí nevydala,
neboť se vyskytly některé nové skutečnosti.
Dne 1. 7. 1997 požádala společnost FTV, vlastněná
stoprocentně IPB, a. s. předem o souhlas se změnou
ve složení společnosti, spočívající
v převodu 90% obchodního podílu FTV na společnost
Domeana, s. r. o., která je rovněž vlastněna
100% Investiční a obchodní bankou. Tato žádost
vyvolala v některých kruzích dojem, že
se jedná o spekulaci, neboť znamenala masivní
pohyb (přesun vlastnictví) ve společnosti
provozovatele s licencí, tj. FTV.
I když se mělo jednat o převod mezi subjekty,
vlastněné IPB, Rada tuto žádost po opakovaných
ústních jednáních s žadatelem
nakonec dne 21. 1. 1998 zamítla. Žadatel jednak nedoložil
požadované podklady (rozbor bankovních předpisů,
které si údajně tuto změnu vynucují).
Za druhé byl takový převod v rozporu se stanoviskem
Rady k možnému limitu změn vlastnických
vztahů v maximální výši 49%.
Ten si Rada stanovila v reakci na novelu č. 135/97 Sb.
a rovněž na relativně častéa
zásadní vlastnické změny. Dle svého
stanoviska Rada trvá na zachování majority
v osobě provozovatele, který licenci získal,
po celou dobu trvání licence. Znamená to,
že nejméně 51% původních společníků
po celou dobu platnosti licence musí zůstat neměnných.
Ve sledovaném období se představenstvo FTV
rozhodlo ukončit exkluzivní smlouvu s PTV a současně
uzavřít zřejmě analogickou smlouvu
s nově vzniklou společností Prima Plus, a.
s., s níž FTV spolupracuje od 5. ledna 1998 na základě
dohod. Všechny právní kroky, potřebné
k provedení změn zamýšlených
provozovatelem, však pravděpodobně dosud nebyly
provedeny, resp. zatím nebyly Radě doloženy
příslušnými doklady. V mezidobí
funguje dle sdělení FTV provizorní režim
a pokračuje příprava nové smlouvy,
včetně jednání o právním
vypořádání smluv obou servisních
společností s FTV. Dle dostupných informací
má být pro futuro PTV servisní organizací
technického zaměření.
Novou skutečností se stal rovněž převod
75% akcií společnosti Prima Plus na společnost
Beseda Holding, a. s. (spol. vlastněna fyzickými
osobami s akciemi na majitele, provozující některé
komerční aktivity na základě smlouvy
pro ČNTS a zřejmě nyní i FTV. Údajně
probíhá jednání i s ČT). Společnost
Prima Plus však není provozovatelem s licencí,
jakkoliv se zřejmě stane - místo PTV - servisním
dodavatelem programu (či pořadů) pro FTV.
(Změny v servisních organizacích však
již po zrušení licenčních podmínek
nepodléhají souhlasu Rady.)
Za této situace se řízení s PTV stává
pravděpodobně bezpředmětným,
Rada se nicméně rozhodla vyčkat na dořešení
souvisejících právních záležitostí
a jejich doložení příslušnými
podklady. Proto dále pokračuje ve správním
řízení s cílem rozkrýt vazby
mezi zainteresovanými subjekty a přivést
zúčastněné strany k takovému
řešení, kterým budou odstraněny
veškeré pochybnosti o legalitě aktuálního
uspořádání.
Kromě zmíněných skutečností
měla sice vedlejší, ale nezanedbatelný
vliv na průběh uvedených správních
řízení souběžně probíhající
jednání o privatizaci IPB s novým investorem
japonskou společností Nomura. Rada předpokládá,
že za jiných okolností by FTV i vedení
IPB věnovaly jednáním s Radou a FTV pozornost,
jakou si tato kauzy zasluhují.
Níže uvedený dokument Rada vypracovala jako
doplněk k materiálu "Koncepce kmitočtového
plánování rozhlasového a televizního
vysílání" na základě usnesení
č. 19/97 Stálé komise ze dne 30. 1. 1997.
A) Podle § 2 odst. 1 písm. j) zákona o Radě
vykonává Rada státní správu
kmitočtového spektra, určeného pro
rozhlasové a televizní vysílání.
Na základě této kompetence mj. vydává
tzv. kmitočtové příděly, a
to jak provozovatelům s licencí, tak i provozovatelům
ze zákona.
Termín "kmitočtový příděl"
však není nikde v zákonech výslovně
zakotven a v současné době se mj. v souvislosti
s nástupem digitálních technologií
znovu otevírají otázky související
s kompetencí Rady (viz kapitola IV. 2. h, str. 96).
a) Provozovatelé ze zákona, tj. ČRo a ČT,
mají zákonem vymezeno nejen oprávnění
vysílat, ale i přenosové cesty pro toto vysílání,
a to stanoveným počtem vysílacích
okruhů (ČRo) či programů (ČT).
Takto je zároveň zákonem rozděleno
použitelné kmitočtové spektrum na prostor
pro vysílání veřejnoprávní
a prostor pro vysílání soukromé. Kmitočtový
příděl pro ČRo či ČT
obsahuje i definici, pro který "jejich" okruh
či program je kmitočet určen.
V praxi se místy střetávají požadavky
ČRo či ČT s požadavky privátních
žadatelů. Zákon přitom nevypočítává
(a logicky ani vypočíst nemůže) konkrétní
vysílače a kmitočty, na něž mají
tito provozovatelé ze zákona přednostní
nárok. Nastane-li taková situace, přiznává
Rada určitý stupeň priority veřejnoprávnímu
vysílání (srov. níže zásadu
č. 3). Současně se však snaží
dbát na rozvoj plurality vysílání
a proporcionalitu obou jeho sektorů, což je jejím
zákonným úkolem. Praktickou ilustrací
tohoto problému je řešení otázky
celoplošného dokrytí programů ČT
2 a Prima TV, čili realizace tzv. modelu 2 + 2 v TV vysílání.
(nelze zaměňovat s termínem "duální
model vysílání").
b) Provozovatelé s licencí: u nich je kmitočtový
příděl součástí licence.
Může přitom obsahovat více kmitočtových
pozic (typicky u celoplošného vysílání).
Zároveň neplatí vždy, že jedna
licence rovná se (pouze) jeden kmitočtový
příděl. Tak jako u ČT a ČRo
objevují se i v soukromém sektoru požadavky
provozovatelů na dokrytí, ev. rozšíření
pokrývaného území. Pokud existuje
volný kmitočet a Rada požadavku vyhoví,
postupuje cestou rozšíření, resp. změny
licence a vydá provozovateli další kmitočtový
příděl.
V praxi tu může nastat kolize nejen s požadavky
veřejnoprávního sektoru (viz výše)
či soukromých konkurentů, ale i s žádostmi
nových subjektů, které licenci dosud nemají.
Z důvodů variability situací (reliéf
terénu, kvalita použitelného kmitočtu
a možný výkon, kvalita pokrytí u stávajících
provozovatelů, lidnatost daného území,
kapacita trhu aj.) neplatí zdánlivě logická
zásada vyhlašování licenčního
řízení na jakýkoliv kmitočet
stoprocentně. Rada pak musí v každém
konkrétním případě rozhodnout
o tom, zda jsou dány předpoklady vzniku a existence
další nové stanice (tj. licenční
řízení) či zda lze s ohledem na existující
omezení použít daný kmitočet
jen jako dokrývací. Často se přitom
vyskytuje i kombinace uvedených variant, a sice licenční
řízení, kterého se účastní
jak noví žadatelé o licenci, tak stávající
provozovatelé s žádostí o dokrytí
(rozšíření licence).
Souhrnně lze konstatovat, že i přes omezenou
kapacitu trhu a vysoký počet existujících
stanic nadále přetrvává enormní
zájem o provozování rozhlasového a
televizního vysílání. Tento zájem
přitom vysoce převyšuje nad počtem disponibilních
kmitočtů. Výhledově je zřejmě
řešitelný až s nástupem digitálních
technologií. Do té doby Rada rozhodně nemůže
vyhovět všem žadatelům, což je jedna
z hlavních příčin setrvalé
kritiky jejího rozhodování. Rovněž
tak nelze provést optimální přerozdělení
již užívaných kmitočtů (což
by zejména u televizních celoplošných
sítí přineslo rovnoměrnější
pokrytí území ČR), neboť Rada
nemá - až na jedinou zákonnou výjimku
(viz zásada č. 8) - možnost direktivně
měnit kmitočtové příděly.
B) Zásady hospodaření s kmitočty
1. Zásada neměnnosti stockholmských a ženevských
kmitočtů.
Základní sítě rozhlasového
a televizního vysílání byly naplánovány
a zkoordinovány mezinárodně v r. 1961 (Stockholm/TV)
a 1975 a 1984 (Ženeva/rozhlas). Změny v těchto
plánech jsou sice možné, ale podléhají
mezinárodní koordinaci, při níž
v převážné většině
případů dojde ke zhoršení původních
technických parametrů (omezení výkonu,
vyzařovacího diagramu nebo obojího). Aby
tedy nedošlo k redukci přírodního bohatství
státu, je nutno zásahy na těchto kmitočtech
minimalizovat.
2. Zásada nutnosti letecké koordinace.
Hustá síť VKV rozhlasu podstatně zvyšuje
riziko rušení letecké radionavigační
služby, které by mohlo mít katastrofální
následky. Proto je naprosto nutné při každém
novém návrhu provést i výpočet
rušení této služby a při indikaci
defektů uskutečnit měření zkušebním
obletem. Tato zásada vede mj. i k omezování
dalších kmitočtových přídělů
na nezbytně nutné případy.
3. Zásada kategorizace jednotlivých provozovatelů,
resp. žádostí.
Tato zásada se většinou, nikoliv však
stoprocentně, kryje s pořadím přednosti
při řešení souběhu požadavků
na tentýž kmitočet. S určitou výhradou
lze takto rozlišit následující hierarchii:
- veřejnoprávní
vysílání
- celoplošné
- regionální
- lokální.
4. Zásada operativního třídění kmitočtů do jednotlivých kategorií
Kvalita vysílání na jednotlivých kmitočtech
je určena několika hledisky:
- nadmořskou a efektivní
výškou vysílací antény
- vyzářeným výkonem
- rušením ostatními
službami
- členitostí terénu
- polohou v kmitočtovém
spektru.
Z tohoto důvodu nelze jednoduše (např. jen
dle výkonu) rozdělit kmitočty na základní,
které podléhají licenčnímu
řízení, a na dokrývací, které
lze přidělovat volně. Rada proto musí
o každém novém kmitočtu zvlášť
rozhodnout. Zpravidla (ne však vždy) bývají
kmitočty s výkonem ERP 1 kW a méně
zařazovány do kategorie dokrývacích.
5. Zásada přísné kontroly na rušení.
Síť VKV rozhlasu i síť televizních
vysílačů je v ČR velmi hustá.
Prakticky všechny použitelné kmitočty
byly již přiděleny. Jakékoliv další
příděly mají vysokou pravděpodobnost
omezení (rušení) stávajících
provozovatelů. Proto je přísná kontrola
navržených kmitočtových pozic naprosto
nezbytná. S pomocí nejmodernějších
výpočetních metod se nutně provádí
nejprve teoretický výpočet: pokud indikuje
rušení, nelze vydat kmitočtový příděl
bez tzv. zkušebního provozu. Výsledky tohoto
provozu musí být rovněž schváleny
těmi provozovateli, jejichž vysílání
by mohlo být rušeno.
6. Zásada konzumace kmitočtových přídělů.
Je nezbytné vyžadovat zahájení vysílání
na nově přidělených kmitočtech
v nejkratších možných termínech.
V opačném případě nevyužité
kmitočty blokují další požadované
úpravy kmitočtového spektra, a to i v sítích
jiných služeb. Zákon proto dokonce stanoví
krajní limity lhůty pro zahájení vysílání
a zároveň možnost odejmout licenci při
jejím nedodržení či pro případ,
že dotyčný subjekt po zákonem stanovenou
dobu v roce nevysílá.
7. Zásada uvolňování nových
televizních kmitočtů v závislosti
na vývoji v oblasti digitálních technologií.
Rada má k dispozici návrh sítě digitálního
rozhlasu ve třetím televizním pásmu.
Zde se počítá (a je to nutné i z mezinárodního
hlediska) s plošným uvolněním 12. televizního
kanálu. Součástí návrhu je
i úprava sítě televizních vysílačů
a převaděčů, která se dotkne
2 základních vysílačů a několika
desítek převaděčů, pro něž
je nutné najít nové kmitočty. Tyto
úpravy budou mít prioritu před přidělováním
kmitočtů dalším žadatelům.
Zřejmě drastické zásahy do stávajícího
rozdělení kmitočtů si pak vyžádá
realizace návrhu sítě digitální
televize. V obou uvedených okruzích případů
půjde o klasický moment prolomení následující
zásady.
8. Zásada neměnnosti kmitočtového
přídělu, resp. licence bez souhlasu provozovatele.
Rada zásadně nemá možnost jednostranně,
z moci úřední měnit udělené
kmitočtové příděly ani jiné
parametry licence. Může tak činit pouze na
základě jeho žádosti s výjimkou
případu, kdy je to nezbytné k dodržení
mezinárodních závazků, jimiž
je ČR vázána (zákonná výjimka).
Jak plyne z výše uvedeného, řídí
se Rada při hospodaření s kmitočty
určitými obecnými zásadami. Ani na
jejich základě však neexistuje pro konkrétní
rozhodování o licencích a kmitočtech
jednotné univerzální a jediné kritérium,
které by bylo vždy a beze zbytku aplikovatelné
na všechny značně různorodé případy
v praxi. Taková kritéria ostatně nestanoví
ani zákon, který s ohledem na nutnost reagovat na
konkrétní situaci, čas, místo a aktuální
potřeby dává Radě dispoziční
možnosti pro tzv. správní uvážení.
Jakkoliv lze v budoucí legislativě uvažovat
o určité objektivizaci, z povahy věci zřejmě
vyplývá i nutná přítomnost
subjektivního prvku (v případě kolektivního
rozhodování násobeného počtem
členů Rady).
Relativně nejjednodušší je situace, kdy
končí platnost licence. V případě,
že její provozovatel dodržoval zákon i
podmínky licence a nebyly na něj oprávněné
stížnosti, existuje vysoké procento pravděpodobnosti,
že tuto licenci "obhájí" i pro další
licenční období, a to i v konkurenci s ostatními
provozovateli či zcela novými žadateli. Toto
lze chápat i jako další z výše
uvedených zásad.
Zásadou č. 1 (výše neuvedenou) je však
okolnost, že vysílání není jen
prostým podnikáním. Z této základní
myšlenky vychází zákon o vysílání
i Rada při své praktické činnosti.
C) Při rozhodování o kmitočtech jedná
Rada v úzké součinnosti s ČTÚ,
spadajícím do resortu MDS ČR. Tento resort
obstarává mezinárodní i vnitrostátní
koordinaci celého kmitočtového spektra. Na
základě jeho výstupů pak Rada spravuje
jen tu část, která je určena pro rozhlasové
a televizní vysílání, přičemž
mj. uděluje kmitočtové příděly.
Její působnost je však stanovena jen obecným
termínem ("správa kmitočtového
spektra určeného pro rozhlasové a televizní
vysílání"), aniž by zákon
definoval související pojmy a nutnou spoluúčast
ČTÚ/MDS ČR.
Tuto mezeru sice vyplňují Pravidla o vzájemné
spolupráci Rady a ČTÚ, avšak kompetence
Rady jsou z nejrůznějších důvodů
často zpochybňovány. Je proto namístě
přistoupit k přesnější precizaci
v novém zákoně o vysílání
i v zákoně o telekomunikacích, s adekvátním
odrazem do kompetenčního zákona, a to včetně
tzv. nových technologií.
Kmitočtové spektrum včetně rozhlasového
a televizního vysílání původně
spravoval předchůdce MDS ČR. Tento model
se v podmínkách prudkého rozvoje rozhlasových
a televizních stanic a jejich licencování
neosvědčil, a tak zákonodárce převedl
v r. 1994 správu příslušné části
kmitočtového spektra na Radu. S ohledem na realizaci
zákona o vysílání by byl návrat
do původního stavu aktuálně nemožný
a výhledově dysfunkční. Přesto
se objevuje jako výchozí myšlenka v návrhu
nového zákona o telekomunikacích (viz kapitola
IV. 2. h), str. 96).