Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Talířovi a udílím slovo panu poslanci Tomáši Kvapilovi. Připraví se pan poslanec Ivan Langer. 

 

Poslanec Tomáš Kvapil: Vážený pane předsedo, vážená paní předsedající, vážená vládo, vážené paní poslankyně, páni poslanci. Bydlení je jednou ze základních potřeb člověka, silně podmiňuje životní úroveň každého jedince i celé společnosti. Je proto nutné, aby stát věnoval politice bydlení zvýšenou pozornost. Než se však podíváme na programové prohlášení vlády z tohoto pohledu, udělejme si malou rekapitulaci. Po roce 1989 se bydlení dostalo na okraj zájmu politiků. To se projevilo v rapidním poklesu počtu zahajovaných bytů - v roce 1991 to bylo jen 11 tisíc a v roce 1993 dokonce jen 7500. Až konečně v roce 1996 přijala vláda bydlení jako jednu ze svých priorit. To umožnilo Ministerstvu pro místní rozvoj vypracovat koncepční záměry vlády v oblasti bydlení. Vláda je 12. března loňského roku schválila. Následně byly předloženy této sněmovně, která je v listopadu loňského roku přijala 159 hlasy z tehdy 181 přítomných poslanců.

Tato skutečnost spolu se širokou veřejnou diskusí se pozitivně projevila už v loňském roce. Loni byla totiž zahájena výstavba 33 tisíc bytů. Byla tak poprvé po roce 1990 prolomena magická hranice, neboť podle odhadů ročně ubývá kolem 30 tisíc bytů z bytového fondu. Statistické údaje za 1. čtvrtletí letošního roku dávají pozitivní signál pokračování tohoto vývoje. Je otázkou, zda nová vláda dokáže tento trend udržet. Vláda sociálních demokratů se explicitně k realizaci koncepčních záměrů v oblasti bydlení z roku 1997 nehlásí. Nicméně je zjevné, že v jednotlivých návrzích z nich vychází.

S čím v oblasti bydlení v programovém prohlášení vlády nelze souhlasit? Za prvé - vláda pojímá starost o zajištění bydlení jako povinnost státu. Tento princip je zásadně špatný. Odpovědnost za bydlení občanů nelze přenášet na stát a případně obce. Je v každém případě nutný též aktivní přístup jedince při získání přiměřeného bytu. Za druhé - úkolem státu není připravovat programy komplexní bytové výstavby. Stát musí mít zpracován dlouhodobý komplexní program bytové politiky. To považuji za nutné. Vlastní bytovou výstavbu však musí zajistit podnikatelé, bytová družstva, neziskové bytové společnosti, ale rozhodně ne stát.

Co naopak v programovém prohlášení vlády v oblasti bydlení chybí? Na prvním místě je to podpora zvýšení nabídky stavebních pozemků pro bytovou výstavbu. Je stejně důležitá, jako podpora finanční. Za druhé - je to podpora bydlení na venkově, zvláště za situace, kdy stále dochází k vylidňování venkova. Za třetí jde o zavedení systému státních záruk za stavební úvěry podnikatelům. A konečně za čtvrté - podpora obnovy oblastí postižených povodněmi, jak v loňském roce, tak samozřejmě v roce letošním.

Vážené dámy, vážení pánové. KDU-ČSL je připravena být i v oblasti bydlení konstruktivní a aktivní opozicí. Budeme vládu nejen kontrolovat a sledovat, zda dostojí svým slibům, jsme však také připraveni navrhovat novely zákonů, které k řešení bytového problému v České republice výrazným způsobem napomohou. Je třeba nejen pokračovat v aktivní politice bydlení, ale je nutné pořádně šlápnout na plyn. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Kvapilovi a udílím slovo panu místopředsedovi Langrovi. Připraví se pan poslanec Ivan Pilip.

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážený pane předsedo, pane nepřítomný premiére, vážená vládo, kolegyně a kolegové. Po dvou letech - bez jednoho měsíce prakticky na několik dnů přesně - se schází tato komora českého parlamentu k jednání nad bodem, který má název "Žádost vlády České republiky o vyslovení důvěry". Dnešní jednání i jednání před dvěma lety mají společné jedno - o důvěru Poslanecké sněmovny se uchází vláda, která nedisponuje většinou hlasů poslanců této sněmovny, o důvěru se uchází vláda menšinová. Tento fakt předurčuje mnohé v životě takové vlády, stanoví mantinely pro její exekutivní působení a zcela jasně definuje možnosti, které má. Tato vláda - jakkoli se nám její složení, ať už politické, nebo personální, líbí či nelíbí - vznikla jako výsledek svobodné vůle občanů této republiky, jako výsledek hlasování voličů v červnových parlamentních volbách.

Tato vláda vznikla současně jako výsledek povolebních jednáních politických stran zastoupených v tomto parlamentě. Vznikla jako nutnost, která vyplynula z neúspěšnosti vzájemných jednání politických stran na straně jedné a schopnosti upozadit vzájemné rozpory dvou největších politických subjektů v České republice ve prospěch vytvoření stabilního politického prostředí na straně druhé. Především ale vznikla jako vláda politické strany, které voliči vyslovili největší podporu a učinili ji volebním vítězem. A ať už se nám tato vláda líbí nebo nelíbí - a já jsem se nikdy netajil, netajím a nebudu se tajit svými výhradami vůči ní - oproti své předchůdkyni má ve své menšinovosti mnohem silnější mandát než měla ona, neboť její existence je promítnutím výsledků právě oněch svobodných a demokratických voleb.

Oproti minulosti existence této vlády zachovává totiž stejnou váhu hlasů voličů odevzdaných různým politickým stranám a do vlády posouvá ten politický subjekt, který se těší největší podpoře. Byl bych osobně velmi rád, kdyby si tento fakt uvědomili především ti politici, kteří ve vládách zasedali, aniž by k tomu měli elementární voličské pověření.

Je nepsaným zvykem, že v souvislosti s hlasováním o důvěře předkládá vláda dokument zachycující představy a plány, které hodlá v následujícím období realizovat, tedy programové prohlášení vlády. Tuto povinnost neukládá vládě ani ústava, ani žádná jiná zákonná norma. Jde o akt politické praxe, jehož realizace je výsledkem nepsané dohody mezi vládní částí parlamentu a parlamentní opozicí.

Dokument, který máme před sebou, připomíná svým charakterem spíše politický manifest, který přetéká obecnými deklaracemi a nesplnitelnými sliby. Je to nikdy neuskutečnitelný, v praxi nerealizovatelný svět podle ČSSD. A kdyby toto hlasování bylo současně vyjádřením hodnocení takového dokumentu, kdyby vláda disponovala reálnou silou tyto ideje zhmotnit, asi by stálo za to se tomuto dokumentu obsáhle a detailně věnovat.

Dnešní, resp. zřejmě zítřejší hlasování není hlasováním o vládním programu. Získá-li tato vláda důvěru, nedostává tím automaticky zelenou k realizaci svého programu, neboť pro cokoli, co bude tato vláda chtít prosadit na základě zákonné předlohy, bude muset získat podporu této sněmovny.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP