(pokračuje Lánský)
Dámy a pánové, nedostal jsem příliš konkrétních připomínek, tudíž nemám příliš konkrétních odpovědí, ale slibuji vám jedno. Na rozdíl od oněch kritiků, kteří kritizovali dnes, ale nekritizovali předtím, já budu chodit mezi vás, do této sněmovny, budu pokorně a pozorně naslouchat vaší kritice a vašim komentářům a udělám všechno, abych spolu s vámi pomáhal formovat zahraniční a bezpečnostní politiku tohoto státu tak, aby se stala věcí občanů. Děkuji vám. (Potlesk sociálně demokratických poslanců.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu místopředsedovi vlády Egonu Lánskému a udílím slovo místopředsedovi vlády panu Pavlu Mertlíkovi. Připraví se ministr školství pan Eduard Zeman.
Místopředseda vlády Pavel Mertlík: Vážená paní předsedající, vážení poslanci, vážené poslankyně, vážená vládo, dovolím si být maximálně stručný a omezím se na dvě frekventované otázky, které v rozpravě v této sněmovně zazněly.
První z nich je podle mého soudu klíčová otázka, jaký je smysl, jaký je raison d'etre našeho vládního prohlášení. Chtěl bych jasně říci, že tato vláda chápe programové prohlášení jako kontrolovatelný závazek, který je myšlen velmi vážně, velmi seriózně a také tato vláda bude požadovat na sněmovně, aby pravidelně nejméně jednou ročně sdělila této vládě, jak vidí realizaci praktických kroků obsažených v programovém prohlášení. Za ekonomickou oblast bych chtěl říci takové věci, jako je třeba závazek připravit nový telekomunikační či nový energetický zákon nejpozději v roce 1999, což je něco, co otevře cestu k liberalizaci těchto odvětví. Závazků tohoto druhu najdete v programovém prohlášení celou řadu a jsou - upozorňuji znovu - míněny velmi, velmi vážně a poctivě.
Dovolím si za svou osobu k tomu ještě dodat jednu věc. Mě osobně se dotýká, jestliže někdo považuje programové prohlášení, jehož jsem spoluautorem z nemalé části, za pouhé literární cvičení či jinou kratochvíli.
Druhá poznámka se týká velmi frekventované otázky, která tady zazněla v podobě řekněme, kde na to všechno vezmeme. Klíčové slovo tady již vyslovil před malou chvílí ministr kultury Pavel Dostál. To klíčové slovo zní vícezdrojové financování. Pokusím se teď na příkladu tzv. mimorozpočtových fondů, což je jedna z věcí, za něž byla v této sněmovně v rozpravě nejednou a silně kritizována, vysvětlit, co to znamená a co tím máme na mysli.
Za prvé k těm mimorozpočtovým fondům bych chtěl říci, že v této chvíli tato země má Státní fond kultury ČR, Státní fond ČR pro podporu a rozvoj kinematografie, Státní fond životního prostředí ČR, Státní fond pro zúrodnění půdy a Státní fond tržní regulace v zemědělství. Všechny tyto fondy jsou mimorozpočtové fondy podle definice Mezinárodního měnového fondu, byly řádně zřízeny zákony České národní rady a není v nich ani stín nějakého neprůhledného financování. Pokud je tam něco neprůhledného, není to kvůli institutu mimorozpočtového hospodaření a mimorozpočtových fondů, je to proto, jak minulé vlády s těmito fondy hospodařily.
Chci říci, že institut mimorozpočtových fondů není něco, co je v rozporu s transparentností finančních toků, k nimž se tato vláda hlásí. Je to naopak něco, co umožní tuto transparentnost posílit.
Na příkladu fondu dopravy, který je v programovém prohlášení vlády navržen, bych se pokusil vysvětlit, jak konkrétně takový fond může fungovat a co znamená v tomto případě ono vícezdrojové financování. Fond, jako je fond dopravy, o němž vláda uvažuje, by byl za prvé financován částí určitých výnosů rozpočtového hospodaření státu, za druhé uvažujeme o tom, že by mohl být kapitálově vybaven například z některých zbytků z privatizačního procesu a jako samostatná právnická osoba stojící mimo rozpočet by poté mohl přijímat úvěry, ať už soukromé, nebo z mezinárodních finančních institucí, a také by mohl se zadlužovat jiným způsobem, vydávat obligace apod. Vedle toho by mohl být příjemcem zdrojů z komunitárních fondů Evropské unie, jako jsou fondy strukturální a fondy kohezní. Bez zřízení těchto fondů by toto financování nebylo prakticky pro Českou republiku použitelné.
Na tomto drobném příkladu, který byl veden skutečně v modelové rovině, to se může týkat i jiných fondů, jakým způsobem tato instituce umožňuje přehledné vícezdrojové financování včetně financování, které je zadarmo, jako je tomu v případě příspěvků Evropské unie, a že tedy nejde o nic, co by nějakým způsobem znamenalo skryté pokoutní další zadlužování či rozkrádání prostředků z veřejných rozpočtů.
Nepochybuji o tom, že řada kritiků, kteří vystoupili v této sněmovně, nebyla poučena tím, co jsem řekl, nepotřebovala poučení, protože to dobře ví a svého vystoupení právě použila pouze jako řečnického cvičení.
Na závěr mi dovolte ještě jedno krátké poděkování. Chtěl bych poděkovat předsedovi této sněmovny panu poslanci Klausovi za to, že ve svém úvodním vystoupení na začátku rozpravy uvedl snad všechny z nejlepších bodů našeho vládního prohlášení, které tam byly obsaženy. Možná by nikdo z nás nedokázal tomu programovému prohlášení udělat tak dobrou konkrétní reklamu. Děkuji za pozornost. (Potlesk sociálně demokratických poslanců.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji místopředsedovi vlády panu Pavlu Mertlíkovi a udílím slovo ministru školství panu Eduardu Zemanovi. Připraví se místopředseda vlády pan Vladimír Špidla.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Eduard Zeman: Paní předsedající, dámy a pánové, pokusím se být velmi stručný. Všechno to, co zaznělo ať již v médiích, nebo na půdě této sněmovny vůči školské kapitole vládního prohlášení, má dvě zásadní roviny. Tou první rovinou je rovina ryze politická a mohu říci všem kolegům zde přítomným, z nichž mnozí mě znají - ano, rozumím, šest let jsem seděl v poslanecké lavici opozičního poslance. Druhá rovina je věcná a k té se chci bavit.
Začal bych od toho, co otevřela média a co zaznělo v mnoha směrech i v této sněmovně. Obecná kritika zní: školství je prioritou této vlády, ale kapitola školství je krátká. Rád bych zdůraznil, že jsem zde zažil tři programová prohlášení tří vlád a kapitola školství v tomto prohlášení je delší než kterákoli z těch předchozích.
Velmi mě mrzí, když se v médiích a i v některých vystoupeních zde objevuje, že tato kapitola je nekonkrétní, neobsahuje žádná závazná čísla a podobné věci. Domnívám se, že naopak tato kapitola je velmi konkrétní a obsahuje velmi konkrétní příslib v určitých věcech. Namátkou bych jen připomněl to, co zde několikrát zmínili i její kritici, onen jasně termínovaný záměr do roku 2002 dosáhnout šestiprocentního podílu na HDP atd. Takových věcí je v této kapitole více, mluví se tam o konkrétních legislativních opatřeních atd.
Než přejdu k tomu, s čím zde vystupovali kolega Mareš, kolegyně Šojdrová, kolega Bartoš: ano, po věcné stránce velmi dobře rozumím tomu, že v tomto vládním prohlášení by mohlo být o inspekci, o nestátních školách, o tom, o tom, o tom... Ale už kolega Dostál se zmiňoval, a proto teď držím v ruce toto vládní prohlášení, že kdybychom tam toto napsali, pak sama kapitola školství bude nejméně takto dlouhá.
Rád bych tedy poprosil kolegy, kteří s tímto vystupovali - není daleko doba, kdy se sejdeme na zasedání příslušného výboru, jehož jsou pánové předsedou, místopředsedou a kolegyně Šojdrová, nemýlím-li se, letitým členem, kde si všechny tyto otázky můžeme poměrně zevrubně probrat.
***