(pokračuje Fischerová)
Dámy a pánové, stávající právní úprava nám tedy umožňuje uhradit léčení v cizině v případech, kdy není v silách a možnostech českého zdravotnictví srovnatelnou léčbu dítěti bez ohrožení jeho života nebo trvalého poškození zdraví poskytnout. Bod druhý předložené novely je proto nadbytečný vzhledem k vývoji aplikace zákona č. 48/1997 Sb. v praxi. Stávající znění § 16 zmíněného zákona nám navíc umožňuje v indikovaných případech poskytovat tuto péči bez ohledu na věk a nemá na rozdíl od pojetí předkladatelů diskriminační charakter.
Předkladatelé citují čl. 24 Úmluvy o právech dítěte, která dětem garantuje právo na dosažení nejvyšší dosažitelné úrovně zdravotního stavu a na využívání léčebných a rehabilitačních zařízení. Pokud je mi známo, léčebná i rehabilitační zařízení jsou pro děti dostupná bez jakékoli spoluúčasti. Můžeme tedy diskutovat pouze některé spoluplatby dané ze zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, a to bez ohledu na věk pojištěnce. Zde jistě jsme mladým rodinám i našim dětem dlužni a ve srovnání s evropskými státy bychom o výjimku u spoluplatby v rámci platného systému v rámci zdravotního pojištění zcela určitě měli usilovat.
Předkladatelé v důvodové zprávě uvádějí finanční dopad své iniciativy ve výši 102 mil. korun, a to v plném rozsahu pokrytí bodů 1 a 2 předkládané novely. Nejsou odděleny dopady na státní rozpočet od dopadů do systémů veřejného zdravotního pojištění. Částka 120 mil. bohužel neodpovídá skutečnosti, měla by být uvedena na pravou míru a následně zakotvena v pojistných plánech v případě kladného výsledku projednávané novely.
Dámy a pánové, dovolím si vás seznámit s kvalifikovaným odhadem finančních dopadů vyplývajících ze skutečné situace ve veřejném zdravotním pojištění, a to na základě analýzy spotřeby léčiv, prostředků zdravotnické techniky a stomatologických výrobků v roce 1997. Uvedené tři druhy léčebné péče jsou jediné, na které pacienti mladší 18 let v omezeném rozsahu doplácejí, a o narovnání této situace bychom měli, podle mého názoru, usilovat.
Na léčiva v roce 1997 dopláceli občané mladší 18 let 348 mil. Kč, na prostředky zdravotnické techniky 18 mil. Kč, na stomatologické výrobky 36 mil. Kč. Úhrn činí 402 mil. Kč. Částku 348 mil. Kč na léčiva je možné samozřejmě snížit, a to preskripcí kontrolovanou pojišťovnou a managementem v případě zdravotnických zařízení. Kdyby byl respektován zákon, byla by bezpečně částka na léčiva podstatně nižší.
Dámy a pánové, po zvážení všech skutečností vám předkládám návrh na vrácení zákona předkladatelům k přepracování ve smyslu skutečností, které jsem si dovolila vám předložit. Děkuji vám za pozornost a za pochopení.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji paní poslankyni Fischerové. Dále se hlásí pan poslanec Krása.
Poslanec Václav Krása: Vážený pane předsedo sněmovny, vážení členové vlády, dámy a pánové, nejprve se omlouvám, že jsem vás trochu zdržel, ale dokud nebude bezbariérový přístup k řečništi, tak to budu činit trvale.
Máme před sebou z hlediska legislativního poměrně jednoduchou novelu zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Tato legislativně jednoduchá úprava má ovšem dalekosáhlé důsledky jak z hlediska přístupu občanů ke zdravotní péči, tak i z hlediska dopadů na financování zdravotní péče. Je zcela zřejmé, že navrhovaný princip, kdy pojištěnci mladší 18 let mají jiné podmínky přístupu ke zdravotní péči oproti ostatním občanům, je v rozporu s duchem základní listiny práv a svobod. Záměrně říkám pouze s duchem základní listiny práv a svobod, a to proto, že všichni víme, že i tuto listinu je možno upravit zákonem. Přesto asi nikdo v tomto sále si nemyslí, až na předkladatele, že stanovení podmínek naplnění ústavních práv znamená zvýhodnění jedné skupiny občanů vůči druhým. Nic na tom nemůže změnit fakt, že navrhovatelé zákona chtějí zvýhodnit děti. Každá skupina si najde dost dobrých důvodů, proč by měla být zvýhodněna právě ona.
Z hlediska dopadů na systém financování zdravotní péče představuje navržená novela zákona vážný zásah. Především navrhovatelé zákona opomněli skutečnost, že řada úkonů souvisejících se zdravotní péčí je hrazena z jiných zdrojů, nikoli z veřejného zdravotního pojištění.
Nově navržený odst. 3 § 13 a odst. 2 § 14 rozšiřují spektrum zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Ještě vážnější problém vidím v navrhovaném odstranění spoluúčasti pojištěnce na úhradě zdravotní péče. Navrhovatelé novely zákona uvádějí v důvodové zprávě, že navržená změna zákona bude mít dopad ve výši pouze 102 mil. Kč. Chci říci, že je to zřejmě nesmysl, a jen se dohaduji, zda se jedná o řádovou početní chybu, či o neznalost problematiky. Navržená úprava se dotýká velmi zhruba 2 mil. mladistvých, to znamená, že při pravdivosti slov, že navržená úprava by zatížila veřejné zdravotní pojištění pouze 102 mil. Kč, by roční spoluúčast představovala 51 korun na toho jediného mladistvého. K tomu je třeba dodat, že spoluúčast na úhradě zdravotní péče je v ČR zhruba na úrovni 10 % z objemu zdravotní péče a v korunách to představuje velmi zhruba 10 mld. Kč. To je tisíc korun na každého pojištěného občana. Z toho je zřejmé, že předkladatelé nevycházeli z reálných čísel.
Na závěr, dámy a pánové, jen připomenu, co všichni dobře víme. Jakýkoli statek či prospěch, který lze získat bez vlastního přímého přičinění, potřebujeme v nekonečném množství. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Krásovi za jeho příspěvek do rozpravy. Jako další se o slovo přihlásil pan poslanec Václav Exner. Dávám mu slovo a upozorňuji, že další písemné přihlášky už nemám.
***