(pokračuje David)
Hlavním kritériem rozhodně je dostupnost zdravotní péče, protože v důsledku výběrových řízení, přestože byla tato výběrová řízení postavena na předpokladu určitých indexů pro jednotlivé obory, tak vznikly značné regionální rozdíly, a tím i rozdíly v dostupnosti zdravotní péče. Čili např. okres Jičín po výběrových řízeních má 3,3 lůžka na tisíc obyvatel, naproti tomu v okrese Semily je to 6,4 lůžek na tisíc obyvatel.
Jedná se o srovnatelné údaje, protože jde o okresy strukturou přibližně srovnatelné, kde spádové oblasti se podstatným způsobem neliší.
Chtěl bych říci, že důvody, které vedly k přehodnocení výběrových řízení, nebo jedním z nejpodstatnějších důvodů, je nedostatečné definování tzv. následné péče, která měla být náhražkou za tzv. akutní péči; ani jeden z těchto pojmů není řádně definován v zákonech. Tím dochází k tomu, že mají být přebudována některá zdravotnická zařízení na zařízení následné péče, aniž by bylo jasné, jaké vlastnosti tato oddělení mají mít, protože vyhláška, která vyšla v září letošního roku, a ještě tedy řekl bych ze setrvačnosti, řádně nedefinuje jednotlivá oddělení různých typů následné péče a zejména nedefinuje to, co pokládám za zvláště podstatné, a to jsou vymezené indikace pro hospitalizaci na lůžkách jednotlivých typů.
Rovněž nebylo naplněno usnesení vlády č. 155 z března loňského roku, které ukládalo bývalé ministryni zdravotnictví předložit harmonogram vlastní realizace řízení restrukturalizace nemocnic a léčeben. Navíc materiál o restrukturalizaci lůžkového fondu, předložený na základě citovaného usnesení, byl sněmovnou usnesením z 25. března letošního roku odmítnut.
Vzhledem k tomu, že nikdo nepochybuje o prospěšnosti našeho vstupu do Evropské unie, a vzhledem k nastávající platnosti ústavního zákona č. 347/1997 Sb., o vyšších územně správních celcích, je nutné při budování sítě zdravotnických zařízení přihlížet též k potřebám koncentrace nákladné péče do center budoucích krajů, tak aby byly zabezpečeny zdravotní potřeby jednotlivých regionů. Kromě toho je potřeba splnit další podmínky, jako je např. standardizace zdravotní péče z hlediska její dostupnosti. A tady podle mého soudu indexace je naprosto nedostatečným nástrojem.
Nedostatečná strukturovanost zdravotnických zařízení, kdy zdravotnická zařízení na podokresní úrovni jsou z hlediska nároků, jaká jsou na ně kladena, srovnatelná se zdravotnickými zařízeními na úrovni dříve krajských nebo fakultních nemocnic, vede k určité nivelizaci zdravotní péče, což následně vede k tomu, že mnohé nemocnice okresního nebo podokresního typu provádějí zákroky, na které nestačí kvalifikací zdravotního personálu ani technickým vybavením. Tím dochází k ohrožení kvality zdravotní péče.
To jsou asi tak ty nejpodstatnější důvody, které mě vedly k zastavení realizační fáze výběrových řízení.
Kromě toho bych chtěl připomenout - nemyslím, že by to nevěděl pan poslanec Janeček, ale není to možná obecně známo - že podle zákona č. 48/1997 Sb. je i stanovisko vyhlašovatele pro pojišťovny výslovně nezávazné. Čili tím, kdo nakonec svým rozhodnutím tvoří síť zdravotnických zařízení, jsou pojišťovny, zejména vzhledem k dominantnímu postavení Všeobecná zdravotní pojišťovna, nikoli tedy Ministerstvo zdravotnictví.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu ministru Davidovi.
Pan poslanec Janeček si přeje položit doplňující otázku, dávám mu slovo.
Poslanec Josef Janeček: Jenom bych řekl, že zde nebyl zodpovězen "timing", ale to možná až potom.
Chci se zeptat, jste-li schopen bez vědomosti nebo bez představy o tom, jaká vlastně má být reálná síť zdravotnických zařízení, vést kvalifikovanou investiční politiku.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Dávám slovo ministru zdravotnictví k odpovědi.
Ministr zdravotnictví ČR Ivan David: Samozřejmě že ne, a proto tato síť musí být jasně definována jako hierarchicky uspořádaná. A myslím si, že výběrová řízení, tak jak byla koncipována, neumožňují odpovědným způsobem definovat investiční politiku.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu ministru Davidovi.
A nyní udílím slovo panu poslanci Tomáši Kvapilovi, který byl vylosován na třetím místě, aby přednesl ústní interpelaci na ministra financí pana Ivo Svobodu. Připraví se paní poslankyně Zuzka Rujbrová.
Poslanec Tomáš Kvapil: Vážený pane ministře, již téměř před půl rokem zkrachovala pojišťovna Morava, která mj. pojišťovala také mnoho občanů postižených loňskými povodněmi na Moravě. Zvláště starší občané bez výplaty pojistky nejsou finančně schopni napravit si sami škody z povodní. Jistě tedy není náhodou, že občané Troubek a Bochoře iniciovali založení sdružení klientů pojišťovny Morava. Ústředním orgánem státní správy, který vykonává dozor nad pojišťovnami, je Ministerstvo financí. Odbor pojišťovnictví a penzijního připojištění tohoto ministerstva sledoval situaci v pojišťovně již od roku 1995. Dozorčí orgán téměř tři roky věděl o špatné finanční situaci pojišťovny a její nesolventnosti. Je pak s podivem, že Ministerstvo financí nezpracovalo žádnou variantu pomoci klientům pojišťovny.
Výkonnost státního dozoru podle zákona o pojišťovnictví tak byla redukována pouze na hrozbu odejmutí licence pojišťovně, avšak bez skutečné ochrany a pomoci jejím klientům. A naopak, odejmutí licence 12. května t.r. se dozorčí orgán zbavil snad i úmyslně veškeré možnosti hájit zájmy a ochraňovat práva klientů pojišťovny.
Žádám vás, pane ministře, abyste odpověděl na následující otázky: Jaké důvody vedly k odmítnutí účasti zástupců Ministerstva financí na společné komisi pro pomoc klientům pojišťovny Morava, a to především ve vztahu k vlastnímu řešení této kauzy? Dále: kdy se bude vláda tímto problémem zabývat, jak jej hodláte řešit a jaká navrhnete opatření, aby se podobná situace nemohla opakovat?
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Kvapilovi a udílím slovo ministru financí panu Ivu Svobodovi k odpovědi.
Ministr financí ČR Ivo Svoboda: Děkuji za slovo.
Vážené dámy, vážení pánové, pan poslanec neuvedl několik skutečností, jejichž objasnění sice nepomůže teď okamžitě v této konkrétní situaci klientům pojišťovny Morava, ale možná osvětlí hlubší příčiny možnosti nebo stav, který umožnil, aby se tato pojišťovna zdánlivě, jsouc nechána svému osudu, v roce 1997 dostala do stavu, který bych nazval pracovně "insolvence".
***