(pokračuje Exner)
Také světová konference proti atomovým a vodíkovým bombám, která se konala v minulém roce, přinesla výzvu vládám všech zemí světa, aby se pozitivně vyjádřily proti atomovým a vodíkovým bombám. Na tuto výzvu došlo již 16 odpovědí. Mezi těmi, kdo se pozitivně vyjádřili, byly také např. země Severoatlantického paktu, např. Itálie, kde premiér Romano Prodi vyjádřil očekávání, že nová éra bude bez jaderných zbraní, také ale Portugalsko, kanadský ministr zahraničních věcí Lloyd Axworthy, Belgie, Flavio Cotti, loňský prezident Švýcarské konfederace, a mnozí další.
Loni se v Nagasaki konala konference OSN o odzbrojení, na které mj. bylo přijato celosvětové heslo týkající se jaderného odzbrojení: Ať je Nagasaki posledním městem bombardovaným atomovou bombou.
V souvislosti s rezolucí, kterou Česká republika podpořila - Nukleární odzbrojení cílem zničení všech jaderných zbraní - se v diskusi na Valném shromáždění OSN vyjádřil představitel Kolumbie, že tato rezoluce je určitou úlitbou tomu, aby se něco přijalo, že ve skutečnosti ale není namířena jednoznačně na zničení a nepoužívání jaderných zbraní, ale spíše na to, aby se nerozšiřovaly a zůstaly v rukou těch, kteří je mají.
Je třeba konstatovat, že Evropský parlament na konci roku 1997 skoro jednomyslně schválil švédský návrh, ze kterého vycházel irsko-švédský návrh rezoluce Valného shromáždění OSN, proti kterému naše republika hlasovala jak ve výboru, tak na plenárním zasedání 4. prosince.
Nezúčastněné země loni na summitu v Jihoafrické republice vyzvaly k setkání do konce roku 1999. Za cíl tohoto setkání požadují, aby bylo stanoveno zrušení jaderných zbraní do určité konkrétní doby. Také rezoluce vycházející z tohoto stanoviska byla projednána a přijata Valným shromážděním OSN.
Nové země hlasují pro tyto rezoluce, je těch zemí víc a víc. Na druhé straně Česká republika naopak. Vezmeme-li v úvahu hlasování k otázce jaderných zbraní od té doby, co byla tato otázka na OSN postavena začátkem 50. let, potom vývoj hlasování představitelů Československa a České republiky byl takový, že jsme podporovali až do velmi nedávné doby takové rezoluce.
V současné době se zdrželo při hlasování o rezoluci Nová agenda - svět bez jaderných zbraní také 12 zemí Severoatlantické aliance. Jestliže se odvoláváme na postoj Severoatlantické aliance, proč jsme nehlasovali s touto většinou?
Pan ministr mě ubezpečuje, že vláda věnuje této problematice patřičnou pozornost. Je to v odpovědi z listopadu loňského roku. V čem spočívá ta patřičná pozornost, když jsme proti návrhům na bezjaderná pásma, vymlouváme se na tzv. širší bezpečnostní koncept, na nově se tvořící architekturu Evropy, ale při konkrétních argumentech nám potom tento širší bezpečnostní koncept a nově se tvořící architektura Evropy jsou na překážku k zaujetí rozumného postoje?
Připouštíme rozšíření jaderných zbraní Severoatlantické aliance na naše území v mimořádných situacích jaderné strategie NATO, a to jak v rámci odstrašování, tak v rámci případného prvního úderu. Zavazujeme se respektovat alianční politiku ve všech jejích politických, politicko-vojenských i vojenských aspektech. Otázku nedávno aktuálních zkoušek Indie a Pákistánu v květnu loňského roku jsme označili za jasně negativní krok, ale když 8. prosince loňského roku Ruská federace provedla subkritický jaderný test na Nové zemi a hned nato odpověděly USA 12. prosince v Nevadě dalším subkritickým testem, u nás to zůstalo bez odezvy. Přitom obě tyto země dělají tyto zkoušky proto, aby jaderné zbraně zdokonalily, rozvinuly a aby dosáhly pokroku v jejich technologii. Pokrok zkoušení je dnes takový, že test stačí zastavit dokonce po výbuchu klasické nálože, těsně předtím, než dojde k výbuchu atomovému.
Dovolte mi ještě pár slov k návaznosti celé problematiky na předchozí politiku. Summit NATO v Londýně v červnu 1990 stanovil jako záměr nové doktríny v této oblasti to, aby jaderné zbraně byly zbraněmi poslední možnosti. Tato záležitost se však nikdy nerealizovala.
Připomenu, že od konce 40. let vyzýval Sovětský svaz k jadernému odzbrojení, zřeknutí se jaderných zbraní na začátku studené války a udělal v této věci vstřícný krok, když prohlásil to, co Ruská federace dosud drží, že nebudou použity z jeho strany jaderné zbraně jako první. USA, s kterými nyní sdílíme podobnou koncepci, nikdy nic takového neprohlásily, naopak prezident Clinton v listopadu 1997 znovu svým podpisem potvrdil strategii možného prvního úderu ze strany USA.
V této situaci nepovažujeme za vhodné úplné jaderné odzbrojení. Nově probíhají i vojenské akce bez rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN. Nevaruje nás ani kritika členských zemí NATO, ani to, že o změně mluví stále větší část - Kanada, nová německá vláda, Itálie, Francie, nová holandská vláda, norská vláda a další.
Závěr v této interpelaci je pro mne asi takový: Ani tak mi nevadí logicky rozporná odpověď ministra zahraničních věcí k uvedené problematice, ale vadí mi, že Česká republika jde jiným směrem než svět, připojuje se - bohužel nejen v této věci - k zemím, které řeší věci silou, jsou agresivní, ohrožují ostatní a znamenají pro ně nebezpečí.
Na základě těchto skutečností navrhují nesouhlasit s odpovědí ministra zahraničních věcí.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji poslanci Exnerovi a udílím slovo přihlášenému ministru Kavanovi.
Ministr zahraničních věcí ČR Jan Kavan: Paní předsedající, dámy a pánové, vážená sněmovno, projev pana poslance Exnera byl dlouhý, pokusím se reagovat na většinu věcí, které jsem si poznamenal.
Především musím velmi ostře odmítnout jeho závěr. Česká republika ve své zahraniční politice ani v žádné jiné politice se nehlásí k agresivitě, k síle těch států, které by chtěly mezinárodní problémy řešit silou. Není tomu tak. Bylo by vhodné si pečlivě přečíst příslušné dokumenty.
Přiznám se, že mě mrzí, že moje odpověď na interpelaci se panu poslanci Exnerovi nelíbila. Zabýval jsem se jí velmi poctivě, věcně a podrobně a navíc jsem tam dodal jeden odstavec mého vlastního názoru, neboť problematikou jaderných zbraní se zabývám delší dobu a mám k tomu i poměrně silný emocionální vztah.
***