(pokračuje Houzák)
Navržená kvalifikace jednotlivých věznic je požadavek dlouhodobý a žádoucí pro zcela mezní sociální a morální kategorizaci odsouzených. Potřeba důsledně řešit oddělení pro nebezpečné vězně a recidivisty od prvotrestaných, odsouzených za nedbalostní delikty a mladistvých, je naprosto žádoucí. K těmto pozitivním návrhům patří požadavek na zcela oddělené umístění odsouzených doživotně. Stejně tak je třeba podpořit myšlenku vytvářet ve věznicích oddělení pro mladistvé odsouzené.
Zcela novým institutem v předloženém vládním návrhu zákona je zapojení obcí a nestátních subjektů do účasti na zajišťování výkonu trestu. Jde o atypický přístup, který nemá v českém vězeňství praktické zkušenosti. Ve vztahu k obcím jsem při konzultaci předloženého návrhu zjistil především nepochopení, kdy došlo k záměně s tolik diskutovaným návrhem náhradního trestu v přestupkovém řízení.
Z předloženého odůvodnění je zřejmá snaha vyřešit dlouhodobý problém zajištění pracovních příležitostí pro odsouzené. Nedomnívám se, že obce jsou tím jediným a rozhodujícím subjektem pro řešení tak závažného problému.
Nezaznamenal jsem ani objednávku ze strany samotných obcí, které se samy potýkají ve většině případů s existenčními problémy. Vzniklé požadavky na zajištění nákladů na provoz, ale i úhrada nákladů na výkon práce odsouzených z rozpočtových prostředků při tak napjaté ekonomické situaci jsou málo reálné. Rovněž tak vytváření pracovních příležitostí je odvislé od finančních možností subjektu vězeňství, ale i obce.
Druhým problémem je návrh, aby do zaběhnutého a ověřeného vězeňského systému - státního systému - vstupoval subjekt nestátní. V důvodové zprávě není jasně uveden pravý důvod takovéto zákonné úpravy. Možná, že důvodem může být situace v počtu odsouzených, kapacitě věznic a v možnosti rozšíření jejich kapacity.
Osobně považuji navrženou úpravu za momentální snahu o řešení kapacitního problému věznic. Přesun tak významné otázky místa výkonu trestu, které musí odpovídat přísným hygienickým, zdravotním, sociálním a bezpečnostním požadavkům, do smluvních vztahů k nestátnímu subjektu nepovažuji za přesvědčivý. Dosavadní zkušenosti s věrohodností takovýchto vztahů ke státu jsou spíše negativní.
Přes některé výhrady považuji předložený vládní návrh zákona za návrh, který respektuje naši právní úpravu a mezinárodní úmluvy, ke kterým se Česká republika zavázala, a směřuje svým obsahem k připravovanému obsahu rekodifikace trestního práva. Z těchto důvodů doporučuji předložený návrh zákona propustit do druhého čtení.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Uděluji v tuto chvíli slovo panu poslanci Cyrilu Svobodovi. Připraví se pan poslanec Vojtěch Filip.
Poslanec Cyril Svoboda: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážená sněmovno, já mám jen jedinou věc - navrhuji, aby tento zákon byl přikázán také výboru petičnímu. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Uděluji slovo panu poslanci Vojtěchu Filipovi.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Pane předsedající, vážená vládo, paní a pánové, kolega Cyril Svoboda mě předběhl, protože jako člen petičního výboru bych tento návrh také jistě podal.
Dovolte mi, abych se obecněji vyjádřil k tomu, co tady přesně popsal zpravodaj kolega Kladívko, k vývoji návrhu na úplnou změnu zákona o výkonu trestu odnětí svobody. Tato třetí verze, kterou projednává Poslanecká sněmovna, je myslím úspěchem práce podvýboru pro vězeňství, který fungoval v minulých obdobích, funguje i nyní, a je to i otázka skutečné koncepční práce, která nastala ve vězeňské službě a na Ministerstvu spravedlnosti.
Jsem rád, že podstatné výhrady, které byly buď k první, nebo ke druhé verzi, která byla projednávána v předchozích volebních obdobích sněmovny, ať už pocházely z kterýchkoliv poslaneckých lavic, zlepšily tento návrh.
Jsem osobně přesvědčen, že nebylo na škodu, že tento zákon nebyl v minulosti schválen a že jsme nemuseli přistupovat k jakési novelizaci nového zákona, který by např. po půl roce nebo tři čtvrtě roce byl považován za chybný v té či oné části.
Já osobně se domnívám, že základní koncepce návrhu, jak byla tenkrát předložena, byla zachována a i nadále má určitý ráz, který vyjadřuje skutečnou koncepci vězeňství, která v této republice má dlouholetou tradici a vždy svým způsobem respektovala dosažený stupeň poznání o tom, co chceme od výkonu trestu.
Přijetí nového zákona o výkonu trestu odnětí svobody je totiž aktuální. Bylo aktuální i v době, kdy byla předložena první verze. Dosud platný zákon č. 59/65 Sb. odpovídal svým celkovým pojetím vědeckým poznatkům z penologie, které byly obecně uznávány v šedesátých letech, a my jsme na pokraji 21. století. Nelze přijmout dnes často rozšiřované tvrzení, že spolu s trestně právními předpisy byl výlučně represivním nástrojem tehdejší státní moci. Během účinnosti tohoto zákona ani teorie, ani praxe nepovažovaly trest odnětí svobody za zcela obvyklý a nejběžněji uplatňovaný druh trestu, který byl ukládán nejvýše asi třetině odsouzených osob. Počty osob ve výkonu trestu a ve vazbě za účinnosti tohoto zákona nikdy nedosáhly stavu posledních let. Proto jsou někdy absurdní tvrzení o přeplněných kriminálech jako charakteristickém znaku minulého režimu.
Jsem přesvědčen o tom, že když odpolitizujeme pohled na zákon o výkonu trestu, když se pokusíme o věcný přístup, který byl proveden nad tímto zákonem a probíral se v podvýboru pro vězeňství, dojdeme k tomu, že tato úprava nepochybně je nová, je kvalitní a že k tomu, abychom dospěli k takovému návrhu, přispěly poznatky o účinnosti výkonu trestu od přijetí platného zákona u nás i v zahraničí.
Podstatnou moderní tvář našemu vězeňství nevtisklo přece oněch šest novel, které byly od roku 1989 přijaty. Přispělo k tomu to, že se díváme z pohledu potřeb společnosti na to, jakým způsobem má být charakterizován právě tento závažný moment jak z pohledu státu, tak z pohledu osoby nebo občana České republiky.
Donedávna jsme byli svědky nikoliv v odborných kruzích, ale zejména v některých časopisech, nekritického obdivu skandinávského systému s výraznými rysy sociálně léčebnými. Ukázal se ale i ve skandinávských zemích jako neúčinný, a to zejména pro novou mohutnou vlnu zločinnosti, ke které došlo v současné době.
Spásu ovšem nelze hledat ani ve zcela reflexivním systému, který představuje v kolizi systémů např. americké vězeňství.
Já jsem rád, že jsme dospěli k takovému návrhu zákona, že vláda předložila model, který máte ve svých lavicích.
Přijetí nového zákona je potřebné a bylo tady zmíněno snad ve všech vystoupeních. Kolegyně Hanačíková upozornila na to, že s ohledem na chystanou novelizaci trestního práva nezbývá nic jiného, než tuto celkovou tendenci vložit do všech částí trestního postihu, to znamená od začátku trestního stíhání až po výkon trestu, až po resocializaci.
Nový zákon o výkonu trestu odnětí svobody by však i do budoucna měl respektovat některé základní principy, které považujeme za stále platné. Trest odnětí svobody má být ukládán vždy jen v omezené míře, a to pachatelům závažných trestných činů, vůči nimž nelze uplatňovat mírnější prostředky nápravného působení.
***