(pokračuje Svoboda I.)
Výnos spotřebních daní by se měl podle odhadu Ministerstva financí zvýšit zhruba o 5 miliard korun a spolu s vyvolaným zvýšením výnosů DPH by pak přírůstek daňových příjmů činil zhruba 6 miliard Kč a tím kompenzoval již zmíněný výpadek příjmů na dani z příjmu.
Z výše uvedeného rozkladu lze závěrem mého vystoupení konstatovat tří fakta. Za prvé nelze podezírat Ministerstvo financí z jakéhokoli, a tím méně záměrného nebo dokonce úmyslného a cíleného zkreslování navrhovaných rozpočtových údajů předkládaných vládě a parlamentu k projednání. Česky řečeno, údaje měli chybně všichni a mnoho z nich je mělo v mnohem větší chybě než Ministerstvo financí.
Za druhé, návrhy rozpočtu vycházely z odhadu makroekonomických indikátorů, které byly v etapě sestavování a projednávání rozpočtu k dispozici, z konkrétních zkušeností, znalostí z terénu, s kterými Ministerstvo financí disponuje.
Dále se jedná o rizika, která nutně doprovázejí odhady rozpočtových veličin, na která Ministerstvo financí upozorňovalo už v průběhu projednávání rozpočtu. Závěrem samozřejmě další okolnost: nejedná se pouze o novelu zákona o dani spotřební, která byla zamítnuta a nyní prochází druhým čtením, ale zejména se jedná o vládní návrh zákona týkajícího se pojistného na sociální zabezpečení, jehož neschválením se zachová tak, jak bylo předpokládáno, ale rozhodně nebude moci být sníženo, pokud ovšem ještě v průběhu letošního roku nedojde sněmovna k jinému závěru.
Toto je mé úvodní slovo. Chtěl bych konstatovat, že veškeré práce byly provedeny s maximálně možnou přesností, v mnohém obtížnějších podmínkách než v minulých letech, neboť návrh rozpočtu se sestavoval dvakrát a při jeho sestavování byly v maximální možné míře respektovány veškeré nahodilosti nebo neovlivnitelné stavy, s výjimkou neočekávaného vývoje makroekonomických indikátorů a s výjimkou hlasování poslanců ve sněmovně dnes již ve dvou kritických případech.
Takže jsem rád, že jste vyslechli tuto zprávu. Předpokládám, že další zpřesnění budou k dispozici za další měsíc, a jsem ochoten sněmovnu o nich informovat. Děkuji. (Potlesk.)
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu ministrovi za jeho informaci. Do rozpravy se mně zatím přihlásili dva páni poslanci, pan poslanec Pilip a pan poslanec Kalousek. Dříve než jim dám slovo, musím konstatovat, že jsme neurčili výslovně jinak zpravodaje, a proto podle vžitého postupu požádám prvního řečníka v rozpravě, aby se ujal funkce zpravodaje s tím, že tímto prvním řečníkem je pan poslanec Ivan Pilip. Dávám mu slovo.
Poslanec Ivan Pilip: Dámy a pánové, vážená vládo, pane předsedající, jednak bych rád ocenil nebývalou důvěru ve svou osobu ze strany pana předsedajícího a roli zpravodaje samozřejmě přijímám. Hlásím se do rozpravy také proto, že jsem byl jedním z těch, kteří se přimlouvali za to, aby byl tento bod zařazen na jednání právě této schůze Poslanecké sněmovny.
Tím důvodem jsou fakta, ve kterých musím hned v úvodu polemizovat s panem ministrem Svobodou a s jeho vystoupením, jakkoli v mnohém rozumím jeho argumentům a tomu, jak se snaží ty věci sněmovně podat. Chci tedy upozornit na to, že za prvé důvodem k zařazení tohoto bodu nebyly odhadované změny příjmů zdůvodněné některými změnami zákonů nebo přijatými pozměňovacími návrhy, ale byly to zejména a prakticky jenom zveřejněné a velmi výrazné korekce odhadů vývoje ekonomiky v příštím roce, které Ministerstvo financí uveřejnilo, jestli jsem dobře počítal, deset dní po chválení státního rozpočtu. Jestli jsem špatně počítal, tak se panu ministrovi omlouvám, nicméně větší odchylka než dva nebo tři dny v těchto počtech rozhodně nebude.
Druhá věc, která souvisí s tím, proč jsme žádali, aby byl tento bod předložen, je také ta věc, o které tady pan ministr hovořil, ale na kterou se díváme trochu jinak. On tady říkal: "Nikdo v dané chvíli neznal pravdu, nebo neznal fakta." V této souvislosti musím říci, že ani dnes nikdo nezná pravdu a nikdo nezná fakta. Znovu se jedná o pouhé odhady a předpoklady vývoje ekonomiky.
Nicméně právě kvalita rozhodování v tak zodpovědných funkcích, jako jsou funkce vládní, spočívá ve schopnosti přesného odhadu věcí budoucích, ve schopnosti přesné kvantifikace možného vývoje ekonomiky, a tady je právě ten problém, který se nám zdá jako zřejmý v tomto případě, a to je za prvé to, že Ministerstvo financí a potažmo vláda zjevně nepřesně predikovaly možný vývoj a pravděpodobný vývoj ekonomiky v roce 1999. Chtěl bych říci, že tady nemůže být omluvou, kolik dalších institucí mělo podobně nepřesné odhady, protože klíčové pro rozhodování sněmovny je odhad vládní.
Za druhé je v této souvislosti nutné říci, že nakolik znám fungování Ministerstva financí, tak považuji za velmi málo pravděpodobné, že se tyto nové odhady skutečně zjevily tak velmi záhy po skončení parlamentní rozpravy na toto téma a že pan ministr nevěděl v době projednávání třetího čtení státního rozpočtu, že takto výrazné korekce odhadu makroekonomických agregátů se uvnitř Ministerstva financí rodí. Respektive nevěděl-li to, považoval bych to za vážnou chybu, věděl-li to, považoval bych za správnější, aby o tom byla bývala sněmovna informována, byť by to samozřejmě posouvalo někam ty výpočty, na základě kterých jsme se rozhodovali.
Zároveň musím poznamenat jednu věc na margo pana ministra, že údaje jsme měli špatně všichni. Doporučuji panu ministrovi, aby nechal svůj tým přečíst vystoupení minimálně některých poslanců - nerad bych někoho ošidil o citaci jeho správnosti odhadů - ale minimálně v mých dvou vystoupeních i ve vystoupení pana předsedy klubu Unie svobody pana Kühnla, se jako zásadní kritika v návrhu státního rozpočtu objevovalo, že jde o nadsazené odhady růstu hrubého domácího produktu a že naše odhady se pohybují někde okolo nuly. Proto jsme mimochodem také ocenili, že ten druhý návrh počítal pouze s 1% růstem, zatímco první, pokud si dobře vzpomínám, tuším s 1,9%. Brali jsme to jako posun správným směrem, ale pouze správným směrem, nikoli na úroveň, kterou doporučujeme, aby z ní vláda vycházela.
Čili říkám to tady pro úplnost, protože nám bylo občas při diskusi o státním rozpočtu podsouváno, že se proti němu stavíme z jakýchsi ideologických důvodů, že nechceme deficitní rozpočet za žádnou cenu, bez ohledu na stav ekonomiky, ale jedním z klíčových argumentů bylo právě to, že se obáváme, že rozpočet bude ve skutečnosti vyšší, protože zejména odhady příjmů jsou ze strany vlády nadhodnoceny. Považuji za nutné toto tady připomenout.
Nyní k samotným odhadům, které tady byly řečeny a které je nutné počítat, že současný vývoj ekonomiky bude znamenat. Součet korekcí Ministerstva financí, dvou významných makroekonomických agregátů, a to korekce odhadu růstu hrubého domácího produktu na rok 1999 a odhadu růstu inflace, tedy přesněji řečeno nižší inflace, znamená v nominálním vyjádření zhruba 60 miliard korun, protože jde asi o 3,4 % na hrubý domácí produkt, podle odhadu, jak byl Ministerstvem financí a vládou předložen.
Samozřejmě přesný dopad na státní rozpočet je nutné si zanalyzovat důkladněji a rozhodně jej nelze přepočítávat jakýmsi zjednodušeným ukazatelem, např. oněch 35 procent, která přecházejí přes státní rozpočet.
***