(15.30 hodin)
(pokračuje Ivo Svoboda)
Úspora výdajů státního rozpočtu by mohla dosáhnout 2,5 až 3,2 mld. Kč. O tuto částku by se snížil deficit státního rozpočtu.
Vláda maximálně urychlí privatizaci ČSOB s tím, že výnos z prodeje této banky bude využit k posílení příjmů státního rozpočtu o 5,8 mld. Kč - tyto prostředky jsou určeny k posílení fondu sociálního pojištění - a dále k úhradě deficitu Fondu národního majetku.
Pokud nedojde k dalšímu neočekávanému, mimořádnému zhoršení fiskální pozice státu a nepředvídatelným otřesům v soustavě veřejných financí, bude možné s využitím výše uvedených nástrojů, to je striktně úsporné výdajové politiky vlády a urychlené privatizace, zabránit prohloubení deficitu veřejných rozpočtů oproti deficitu původně rozpočtovanému pro letošní rok.
Za šesté. Předpoklady pro obnovení střednědobé stability veřejných rozpočtů. Identifikované trendy ve veřejných rozpočtech a zejména v rozpočtu státním ukazují, že deficitní tendence jako takové nevyřeší samotná obnova ekonomického růstu, i když výrazné zlepšení výkonnosti ekonomiky by tyto tendence poněkud modifikovalo.
Varovné trendy jsou založeny: současnou daňovou strukturou, která vede k tomu, že podíl daňových příjmů na HDP soustavně a samovolně trvale klesá; vysokým podílem mandatorních výdajů, přičemž významná část z nich není dlouhodobě výlučně či vůbec vázána na makroekonomický vývoj.
Cestou k obnově stability veřejných financí a současně i k nastartování ekonomiky je koncipovat fiskální politiku tak, aby přispěla k podpoře budoucího růstu a zároveň aby řešila strukturální slabiny ve veřejných financích. Jinak řečeno, má-li být stabilita veřejných financí udržitelná ve střednědobém časovém horizontu, musí být:
provedena reforma daňové soustavy, která nebude sledovat pouze zvýšení daňové kvóty, ale bude sledovat takovou změnu daňové struktury, která povede ke zvýšení pružnosti daňových výnosů ve vztahu k vývoji fundamentálních makroekonomických veličin, a tím zlepší působení daňové struktury jako vestavěného stabilizátoru;
omezeny a reformovány některé výdajové programy;
dále jde o to, vyhodnotit stávající dotační programy, a na tomto základě přistoupit k jejich efektivnímu omezení tam, kde nebude prokázána účelnost a efektivnost vynakládaných prostředků;
dále akceptovat pouze programy a projekty, které obsahují vyčíslení efektů, nákladů, a jasné definování zdrojů svého financování ať již úsporami stávajících výdajových programů, či navržením nových zdrojů;
nezavádět nové výdajové programy odporující nastoupeným reformním trendům a potřebě harmonizovat výdajovou politiku s praxí Evropské unie;
jasně definovat rozpočtové priority, nepřipustit jejich devalvaci v průběhu plnění rozpočtu a rozpočtové prostředky koncentrovat spíše do menšího počtu kvalitních programů, nerozmělňovat je, sledovat návaznost na požadavky předkládané orgánům Evropské komise (kofinancování) a NATO;
významně posílit všechny formy kontrolní činnosti se zaměřením na předběžnou kontrolu při předkládání podkladů k návrhu rozpočtu;
posilovat programové rozpočtování s tím, že budou striktně stanoveny metodické podmínky pro zařazování programů do rozpočtů.
Splnění těchto cílů bude vyžadovat zpracování komplexní, dobře formulované střednědobé fiskální strategie nejen jako součást strategie vstupu do Evropské unie, ale s cílem řešit narůstající tlaky z mandatorních výdajových programů a omezit fiskální rizika spojená s existujícím skrytým dluhem a potenciálními náklady spojenými s privatizací bank a restrukturalizací české ekonomiky.
Ze střednědobého hlediska je příprava střednědobých fiskálních rámců včetně zahrnutí nepřímých závazků a mimorozpočtových aktivit do rozpočtového procesu jen jedním, resp. prvním krokem vpřed. Přitom je třeba mít neustále na zřeteli hrozící demografický vývoj v podobě neudržitelnosti současných parametrů některých výdajových systémů a zahájit již nyní změny v důchodovém systému s cílem zabezpečení jeho udržitelnosti.
Nevyhnutelnou součástí obnovy stability veřejných financí jsou komplexní strukturální reformy ve finančním a podnikovém sektoru včetně jejich institucionální dimenze a právního rámce, přičemž mezi základní problémy patří:
přežívání velkých neefektivních a silně zadlužených společností je podstatou hospodářského neklidu s odpovídajícím dopadem do veřejných financí;
privatizace bank je klíčová pro vybudování efektivního finančního a průmyslového systému, který by nadále již neměl zatěžovat výdaje veřejných rozpočtů, resp. představovat potenciální fiskální nebo nedej bože kvazifiskální rizika;
revitalizační program vlády musí vést k pokroku v restrukturalizaci ekonomiky, musí být zaměřen na omezený počet podniků a časově omezen tak, aby se stát nestal dlouhodobým přímým či nepřímým vlastníkem neživotaschopných podniků, revitalizace tedy nesmí představovat neohraničené fiskální riziko pro stát;
urychleně doprivatizovat jak strategické nefinanční podniky, tak i mnoho podílů v menších podnicích, a tím kromě dalšího sledovat budoucí maximalizaci fiskálních efektů.
Za předpokladu obezřetné měnové a fiskální politiky a důsledného provádění strukturálních reforem existuje prostor pro podstatné oživení ekonomiky od r. 2000 a postupné obnovy fiskální stability ve středním časovém horizontu a její udržení. Hluboké strukturální problémy však měly být řešeny již před několika lety, a nelze tedy již dále ztrácet čas.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji ministru financí České republiky. V tuto chvíli otevírám rozpravu, do níž mám přihlášeného pana poslance Pilipa, pana poslance Kalouska a pana poslance Recmana. V tuto chvíli však dostane slovo předseda vlády České republiky pan Miloš Zeman. Po něm bude hovořit pan poslanec Ivan Pilip. Hovoří předseda vlády.
Předseda vlády ČR Miloš Zeman: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, rád bych navázal na úvodní expozé pana ministra financí a vzhledem k tomu, že tento bod byl zařazen z iniciativy pana poslance Ivana Pilipa, rád bych reagoval i na jeho úvodní slovo, kterým argumentoval při zařazení tohoto bodu.
Všichni si uvědomujeme, že jsme v obtížné hospodářské situaci, i když se lišíme jak ve znalosti příčin této situace, tak v návrhu její terapie. Nicméně už samo uvědomění si ekonomické krize je jistý pokrok proti předchozím dobám, kdy jsme se naivně domnívali, že jsme středoevropským ekonomickým tygrem. Věřím, že všechny nás spojuje i úsilí o oživení hospodářského růstu, protože žádné politické straně v tomto parlamentu neprospívá, jestliže se ekonomická deprese prohlubuje, a heslo "čím hůře, tím lépe" by mělo být vymazáno podle mého názoru z repertoáru každé slušné demokratické strany.
Doufám, že se konečně shodujeme i v tom, že odstartování hospodářského růstu je kombinací celé řady faktorů, obvykle se tomu říká mix, a to jak mix rozpočtové neboli fiskální politiky, tak politiky měnové, tak i zlepšení institucionálního rámce fungování ekonomiky včetně mikroekonomického zlepšení, a nikoliv pouze redukce na makroekonomické úvahy některých katedrových ekonomů. Až sem by tedy bylo možné vymezit pole shody. Za těmito hranicemi již začínají naprosto přirozené názorové různice.
Rád bych konstatoval, že pan poslanec Pilip a patrně i někteří další, kteří navrhli tento bod, poněkud přeceňují význam prognostických údajů ve srovnání s reálnými daty. To říkám jako bývalý prognostik. Proč? Když se podíváte, vážení kolegové a kolegyně, na pokladní plnění státního rozpočtu za první čtyři měsíce tohoto roku, zjistíte, že při plánovaném rozpočtovém deficitu 31 mld. Kč za třetinu rozpočtového období toto pokladní plnění vykazuje schodek 2,5 mld. Kč, což je přibližně totéž co před rokem, kdy jsme ovšem byli omalováni fikcí vyrovnaného rozpočtu.
***