(11.00 hodin)
(pokračuje Payne)
To je zvláštní věc, protože když si to z právního hlediska uvědomíme, tak je to svým způsobem v rozporu s tím, co se říká, že se mají posílit kontrolní pravomoci. Vláda žádné kontrolní pravomoci mít nebude, absolutně žádné mít nebude a nesmí mít. Principiálně. Vyjadřoval jsem určité pochybnosti nad účelností dokumentu "Charta samosprávy", ale tam se právě říká, že samospráva nesmí podléhat žádným kontrolním mechanismům a dohledu vlády. Takže v této věci mám pocit, že když už tato vláda si prosadila dokument Rady Evropy tohoto typu, tak by jej měla alespoň respektovat.
Jestliže chceme převádět státní správu na samosprávu, na obce, tak musíme zajistit, aby obce také státní správu unesly, potažmo bude-li převedena, stane se samosprávou. To nebude státní správa. To znamená, že obec musí mít dostatek kvalifikovaných osob, které dokážou daný problém řešit. Zkusme si - vím, že to je fiktivní případ - představit, že by měla být převedena např. kompetence dohledu nad správou památek, památkářský dohled, na samosprávu. To je jistě možné a je to trend, který vidíme např. v Německu, kdy k tomuto procesu dochází. Podmínkou ale je, že v každé obci musí být alespoň deset lidí, kteří vystudovali kunsthistorii. Potom obec, ať v řadách volených představitelů samosprávy, nebo v řadách svých obecních úředníků, může mít dostatek lidí, kteří budou tuto státní správu, bývalou a následně samosprávu, vykonávat kvalifikovaně.
Z toho vyplývají dva další důsledky. Chceme-li, aby se rozšířila oblast samosprávy na úkor státní správy, znamená to za prvé, že obce se musí zvětšit, že by obec musela mít minimálně nějaké dva tisíce obyvatel, aby měla právo nosit statut obce, protože jinak se tam deset kunsthistoriků nemůže najít. Vedle toho bude potřebné náležitě zvýšit důraz na vzdělávání, protože všeobecná vzdělanost českého národa musí vzrůst, chceme-li přenést další část státní správy na samosprávu.
Reforma by měla být zahájena tím, že bychom zredukovali počet obcí, ať už nějakými nástroji, jak je zmiňováno v dokumentu, stimulačního charakteru, anebo i nástroji byrokratického charakteru. Vím, že v Německu v některých spolkových zemích to provedli zákonem, kde stanovili, že obec má minimální počet obyvatel, a přinutili obce, aby se integrovaly. Vím, že to je nepopulární opatření, ale jestliže vláda chce tímto směrem postupovat, tak musí učinit i nepopulární kroky.
Z hlediska přenesení působnosti, když se zamýšlím nad variantou jedna, kterou vláda předkládá a kde se zdá, že je variantou, která je vládě nejmilejší, tak mám obavu, že to je varianta, která bude také nejdražší. Snažím se zhodnotit náklady a vychází mi, že zřídíme 14 nových krajských úřadů, které budou vykonávat pouze působnost státní správy, a vedle toho zřídíme 14 krajských samosprávných úřadů, které budou pouze vykonávat samosprávu. Říká se, že budou ve variantě 1 důsledně oddělené. To znamená, že to bude v jiné budově. Pokud by měly být ve stejné budově, řekněme, že by státní správa si chtěla pronajmout nějaké prostory v budově, která bude patřit samosprávě, bude za to muset stát platit.
Dále se tam říká, že zrušíme okresní úřady a zřídíme místo toho 210 malých okresů. To znamená, že namísto 86 budov, které dnes stát vlastní a kde provozuje státní správu formou okresního úřadu, budeme mít 210 budov po republice, které budou mít svého šéfa úřadu, své uklizečky, svoji administrativu, svého vrátného a svůj vlastní aparát.
Dále se navrhuje, že státní správa bude vykonávána na úrovni obcí. Z materiálu nevyplývá zcela jasně, jestli bude vykonávána na úrovni všech více než 6 000 obcí, které v republice máme - tady si troufám říci, že to je nezvládnutelné - nebo zda se má na mysli, že bude vykonávána pouze v pověřených obecních úřadech. V tom případě by bylo 383. Když to všechno sečtu dohromady, tak je to dramaticky více, než je současný počet 86 okresních úřadů a obecních úřadů, tak jak to dnes máme. Mám pocit, že to je nejdražší varianta, jaká vůbec může existovat, ale má jednu vážnou nevýhodu. Nepřibližuje se občanovi. Dostupnost pro občana se naopak snižuje. To, co dnes občan může vyřídit na okresním úřadě, v novém systému některé kompetence bude muset vyřizovat na úrovni kraje. Pro něj se vlastně tato reforma projeví tím, že se státní správa pro něj stane méně dostupnou.
Pojďme se zamyslet nad tím, jaké jsou vlastně jednotlivé zájmy. Zájem státu při výkonu státní správy je, aby se dodržela určitá společná pravidla hry, ať už v oblasti hygieny, v oblasti památkové péče, katastrální evidence, a to způsobem, který má charakter - teď prosím, aby to bylo bráno s jistou tolerancí - způsobem, který má povahu polovojenské organizace. Ve státní správě musí platit to, že když ministr rozhodne, tak úředníci to provedou na libovolné úrovni. O tom nesmí být debata a nesmí tam být žádná demokracie. To je autokratický orgán a tam platí princip podřízenosti. V logice této představy, a historicky to tak vzniklo, státní správa, to byli biřicové, kteří vybírali daně a kteří vykonávali jménem panovníka správu, nebo jménem feudála. Máme-li tohoto dosáhnout, tak je logické, aby podobně jako máme zákon o služebním poměru vojáků v ozbrojených silách, tak aby podobně existoval zákon o státní správě. Otázkou může být, v jaké podobě zákon má existovat a kdy je správné načasování, aby se zákon zavedl, ale o tom už zde byla řeč.
Troufám si tvrdit, že vedle toho autorita státní správy je přesně taková, jako je autorita policie. Proto historicky evropské země tradičně mají veřejnou správu a státní policii, oficiální policii, nikoliv obecní, pod jedním ministrem. Protože tyto dvě instituce nikdy v žádném státě se nesmí dostat ani do sebemenšího konfliktu a naopak jedna musí podporovat druhou. Kdyby došlo k rozdělení, tak zpravidla dochází k vážným důsledkům ve správě státu. Autorita úředníků na okresním úřadě je přesně stejná a je podložena tím, že někde na okrese existuje také policie, která, když někdo neuposlechne nějaké rozhodnutí státní správy, tak tato policie je schopná také to vymáhat. Je schopná provést patřičné kroky, aby byl zjednán pořádek a náprava ve věci naplnění nějakého rozhodnutí.
Jenom si uvědomme, že reforma ve variantě 1, jak jsme ji popsali, znamená, že všechny okresní správy policie budou muset být decentralizovány na 383 pověřených obcí, takže nebudeme mít 86 okresních policejních správ, ale budeme jich mít 383. To v materiálu není zmíněno a náklady tím výrazně vzrostou. Zároveň je nutné zvážit, že veřejná správa, byť ve vztahu volnějším, by měla být provázána se systémem soudnictví. Tam podmínka není tak nezbytná. Je představitelný model, že soudy mají jiné územní členění než veřejná správa, ale pro občana je to nepraktické. Pro občana je velmi praktické, když ví, že má jeden správní úřad ve své blízkosti a tam vyřídí všechno.
V materiálu jsem nenalezl žádné informace o tom, jak by si vláda představovala racionalizaci v tom smyslu, že by některé úřady byly zcela zrušeny. Konkrétně mám na mysli např. zrušení okresních vojenských správ, kdy každá z nich vlastní samostatnou budovu na každém okrese, to znamená máme dalších 86 úřadů se samostatným vrátným, kde zpravidla funguje nějakých 20 důstojníků, a ti tam vykonávají činnost, kterou tak jako tak ale stát má ve zdvojené podobě v jiné evidenci.
Jestliže okresní vojenská správa provádí evidenci občanů, potažmo branců, tak je to tatáž evidence, která se provádí na okresním úřadě, pouze by stačilo v počítači přidat jeden sloupeček, jestli se jedná o vojáka nebo nevojáka. Ve své podstatě je to totožná evidence. Jestli provádí evidenci techniky, která je potřebná při mobilizaci, tak tutéž evidenci má policie, případně okresní úřad také. Myslím, že kdybychom zrušili v současném modelu okresní nebo obvodní vojenské správy a nahradili je posílením referátu obrany na okresních úřadech, vůbec nic by se nestalo a ušetřili bychom 86 budov a náklady s tím spojené v každém okrese.
***