(10.10 hodin)
(pokračuje Mertlík)
Ve zprávě, která bezesporu je politickým dokumentem - každá taková zpráva je politickým dokumentem, není to zpráva výzkumného ústavu - jsou tyto věci podle mého soudu velmi věrohodně a velmi srozumitelně popsány.
Chtěl bych říci jednu smutnou věc. V době, kdy byla Zpráva o stavu společnosti publikována, v tisku, v elektronických médiích i v politických diskusích na jiných fórech zaznívala řada kritik ze strany pravicové opozice v této sněmovně o tom, že zpráva znehodnocuje desetiletý vývoj naší země, že říká, že to bylo deset let stagnace, a že nechce vidět obrovské změny, ke kterým u nás za deset let došlo. Chtěl bych říci, že nikdo nepopírá - a ve zprávě takové popření nenajdete nikde - že by u nás nedošlo k přechodu od centrálně plánované ekonomiky k reformované ekonomice tržní, která má celou řadu nedostatků, ale v podstatě tržní ekonomikou je. Nikdo ve zprávě nepopírá, že jsme se z ekonomických nedostatků stali ekonomikou, která je omezena poptávkovou, a nikoliv nabídkovou stranou. To jsou elementární věci, které jsou výsledkem tržních reforem. Nikdo ale také nemůže popřít, že z hlediska dlouhodobého historického hodnocení úspěšnosti národního hospodářství lze hodnotit období od roku 1989 do současnosti jako deset let stagnace, kdy se nezvýšil národní důchod - vezmeme-li číslo za celé období -, kdy se neměnila ekonomická úroveň, nerostla, nezvyšovala se konkurenceschopnost této ekonomiky, a to v době, kdy se zvyšovala a rostla konkurenceschopnost a úroveň jiných zemí. To je asi to nejsilnější memento, které si musíme uvědomit.
Musíme změnit a společně - současná vláda i její oponenti - musíme působit na to, aby se změnil směr vývoje této země a aby došlo skutečně k dohánění vyspělého světa, a nikoliv k zaostávání za vyspělým světem. Toto je to nejvážnější ekonomické poselství z ekonomické části "zprávy o stavu Unie".
Pravdivě vyjmenovává smutnou skutečnost, že svět české ekonomice spíše ujíždí, než že bychom se k němu blížili, a to před celou řadu dílčích, velmi důležitých, ale přece jen dílčích pozitivních procesů.
Pokud se nám podaří v souvislosti s našimi předvstupními procesy a s přibližováním k Evropské unii tyto věci změnit a obrátit trend vývoje české ekonomiky, bude to velký úspěch, a já za vládu mohu říci, že vše, co má ve své moci, co je v její kompetenci a v jejích silách, tímto směrem bude dělat.
Vyzývám vás, abyste bez ohledu na politické strany vládu podpořili v těch krocích, které jsou rozumné, které jsou proevropské, které jsou protržní a které musí věcně akceptovat politické síly napříč touto sněmovnou. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji místopředsedovi vlády České republiky panu Pavlu Mertlíkovi. Nyní prosím prvního místopředsedu vlády České republiky, kolegu Vladimíra Špidlu, aby přistoupil k řečništi a ujal se slova.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, nebudu se zabývat podrobnostmi ze zprávy, která - jak už bylo zmíněno - byla velmi široce publikována a měli jste ji dlouho k dispozici. Dovolte mi, abych se jenom obecně soustředil na hlavní trendy, které se projevily v politice minulých vlád ve vztahu k veřejným službám, k sociální politice a obecně se dá říci k neziskovému sektoru.
Charakteristickým rysem předchozích politik je nevyslovené, ale přesto velmi silné a vytrvalé úsilí o demontáž sociálního státu. Tato demontáž směřuje tak daleko a tak hluboko, že hrozí, že by se Česká republika dostala mimo rámec euroatlantického prostoru.
Chtěl bych upozornit na to, že jakkoliv se to nezdá, sociální stát je podstatou tohoto politického prostoru, a neexistuje žádný ze států, které považujeme za civilizované, který by nebyl tou nebo onou podobou sociálního státu. Tato demontáž je vedena z falešných pozic a z určité představy nízké efektivity sociálního státu jako takového, jako politického a společenského systému.
Chtěl bych upozornit a soustředit vaši pozornost na příklad Německa. Sjednocení SRN s východním Německem a vytvoření sjednoceného státu s sebou přináší obrovský ekonomický výkon, gigantické sociální a ekonomické transfery, a všechny tyto obrovské ekonomické pohyby moderní sociální stát ve Spolkové republice Německo zvládá a není nucen k žádné zásadní demontáži. To je výkon, který stát jiného typu a jiného způsobu organizace by byl těžko schopen.
Tato myšlenka demontáže sociálního státu, kterou považuji za velmi nebezpečnou, vychází z celkového nepochopení sociální politiky, protože sociální politika jako taková je předchozími vládami od roku 1992 chápána jako cosi v zásadě nežádoucího. Sociální politika je chápána jako vysloveně pasivní nákladový prvek, jako jakási možná poněkud lépe zorganizovaná charita, která nenaplňuje základní princip, že na lidi má být přísnost. Je chápána jako předmět nebo postup, který je třeba maximálně redukovat. Proto konzervativní vlády v různých politických okamžicích usilují o to, aby demontovaly sociální politiku, a usilují o to, aby se dostaly na tak nízkou úroveň, jaká je v daný okamžik dosažitelná, právě díky svému základnímu pasivnímu pojetí sociální politiky.
Dámy a pánové, moderní sociální politika není formou charity, je formou aktivní politiky, je formou investice do lidského kapitálu a má jednoznačný produktivní a ekonomický aspekt. Státy, které mají rozvinutou, bohatou, strukturovanou sociální politiku, jsou státy výkonné a nejsou výkonné navzdory této sociální politice, ale díky této sociální politice.
Právě celkové nepochopení a hluboká nekoncepčnost vedly k tomu, že docházelo k redukci sociální politiky, že docházelo k tomu, že celková organizace a orientace sociální politiky byla neefektivní, že vytváří nové krize a nové nespravedlnosti. Uvedu jen jeden jediný příklad, protože by bylo zbytečné debatovat do hloubky a v detailech.
Celkové sociální příjmy, sociální transfery do rodin s dětmi, nedosáhly dosud reálné hodnoty, která byla kolem roku 1990, a klesly pod 2 % hrubého domácího produktu. Dámy a pánové, neznám jinou zemi, kde by byla podpoře rodin s dětmi věnována tak malá pozornost. Důsledkem byl mimo jiné hluboký pokles demografického tempa, demografického vývoje. Současná situace je tak vážná, že se dá shrnut, že v průběhu následujících 40 let by ona budoucí kohorta nově narozených byla přibližně na 50 % současného stavu.
***