(10.10 hodin)
(pokračuje Fischerová)
Pluralitní systém zdravotního pojištění s prvky destruktivní konkurence je značně nákladný a vedl v uplynulých letech ke společenské ztrátě několika miliard korun. Režijní náklady zaměstnaneckých pojišťoven za rok 1998 jsou 5 % oproti 3,2 % u Všeobecné zdravotní pojišťovny. Urputná snaha o udržení pluralitního systému veřejného zdravotního pojištění si vynucuje zřízení nákladného správního orgánu. Pluralitní systém veřejného zdravotního pojištění vede ke komplikované situaci, která je věcně, politicky i legislativně těžko zvládnutelná, a přitom je neustále odkládáno řešení jiných naléhavých problémů.
Podstata samosprávy veřejných zdravotních pojišťoven za situace, kdy jsou její představitelé vázáni mlčenlivostí, nemůže být naplněna. Členové orgánů veřejných zdravotních pojišťoven nemají v těchto podmínkách žádnou možnost komunikace s pojištěnci a nejsou tak pod širší veřejnou kontrolou. Nedochází k naplnění principu veřejnoprávní korporace v naší obtížně se rozvíjející občanské společnosti.
Již několik let chybí vůle k potřebným krátkodobým a dlouhodobým rozhodnutím, která by na uvedené problémy reagovala. Za této situace je podle mého názoru zapotřebí z hlediska Poslanecké sněmovny Parlamentu pohlížet na tyto záležitosti s větší odpovědností. Je zřejmé, že do konce roku 1999 není reálné, aby byla předložena zcela nová právní úprava veřejného zdravotního pojištění. Ve vztahu k existujícím problémům to v současné době navíc není zcela neodkladný krok. Je však nezbytné prodloužit platnost zákona číslo 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Negativní přístup sněmovny k tomuto problému nesvědčí o našem věcném ani o našem politickém citu.
Současně s prodloužením platnosti zákona o veřejném zdravotním pojištění je však zapotřebí formou novely reagovat na nejzávažnější problémy potíží, tj. jako problém číslo jedna nedovýběr pojistného, dále přerozdělení pojistného a dále podivný princip mlčenlivosti členů samosprávy. U všech aktérů veřejného zdravotního pojištění je zapotřebí dosáhnout zvýšení odpovědnosti v jejich přístupech i v jejich chování.
V dosavadním vývoji zdravotního pojištění v České republice převládala spíše tendence, kdy se prosazovaly partikulární zájmy některých skupin nad zájmem pojištěnců, který je absolutní prioritou. Zdravotní pojištění nelze považovat za neomezený zdroj pro nadměrnou nabídku zdravotnických služeb, ani za existenční zdroj pro zhruba dvojnásobek pracovníků zdravotních pojišťoven, než kolik by jich stačilo.
Alternativa pluralitního systému zdravotních pojišťoven nebyla zavedena kromě Slovenska a České republiky v žádném dalším státě střední a východní Evropy. Nejde jen o počet pojišťoven a jejich pracovníků, ale především o celou řadu vznikajících problémů s přerozdělováním pojistného, výměnou dat, jejich zpracováním a úpornými lobbistickými snahami o získání konkurenčních výhod. To vše je nesmírně nákladné, takže si naše společnost musí položit otázku, zda na takový přepych skutečně máme. Potřeba pluralitního systému veřejných zdravotních pojišťoven se často zdůvodňuje panickou hrůzou z existence tzv. monopolu Všeobecné zdravotní pojišťovny.
Stávající organizační uspořádání Všeobecné zdravotní pojišťovny v podobě silně centralizovaného útvaru nepochybně nemá reálné šance na dosažení potřebné zainteresovanosti jejích pracovníků. Určitá decentralizace by umožnila širší právní subjektivitu, a tím i zainteresovanost okresních či územních pojišťoven všeobecné zdravotní pojišťovny k odpovědnějšímu chování. Ústřední pojišťovna by plnila metodicko-koordinační roli. Větší míra decentralizace nebyla v roce 1992 při budování Všeobecné zdravotní pojišťovny vhodná, ale nyní je potřebným krokem k dalšímu pozitivnímu vývoji. Pojistné plány by musely být zpracovány na úrovni jednotlivých územních celků. Větší odpovědnost okresních pojišťoven v současné době za veškerou léčbu svých kmenových pojištěnců by se vztahovala na hodnocení výdajů, ale i dosahovaných výsledků poskytovaných služeb. To vše by bylo možno lépe využít. Všech pozitivních zahraničních zkušeností také, a to hlavně v oblasti nákupu zdravotnických služeb při zvyšování aktivity na straně plátců zdravotnických služeb. Zatím Všeobecná zdravotní pojišťovna spíše stále ještě kopíruje podvědomě systém územně založeného financování zdravotnických služeb ze státního rozpočtu, používaný před rokem 1990.
Ještě v loňském roce diskutovaná představa o regionálních právních subjektech ve VZP je z tohoto hlediska diskutabilním krokem, a to především pro příliš velký počet obyvatel v těchto celcích ve vztahu k optimálnímu veřejnému zdravotnímu pojištění. Efektivně zvládnutelným z hlediska počtu pojištěnců a kontrolních mechanismů je vzhledem k průměrnému počtu obyvatel spíše celek odpovídající dnešním okresům. V systému veřejného zdravotního pojištění byla na počátku 90. let v České republice zvolena alternativa samosprávných veřejnoprávních korporací se státní kontrolou. Tento zcela standardní princip je v souladu s dalším rozvojem demokracie v naší občanské společnosti a v moderním státu. Realizace takového záměru však vyžaduje postupné realizační kroky v oblasti právního rámce a z hlediska změn přístupu od samotných aktérů, kteří jej hodlají realizovat. Závažnými východisky zůstávají ekonomické možnosti a především zájmy pojištěnců a jejich zdravotní stav. Spouštěcím mechanismem pro řešení existujících vážných problémů veřejného zdravotního pojištění musí být však především věcný přístup a společenská odpovědnost.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji paní poslankyni Evě Fischerové.
Dále ve všeobecné rozpravě vystoupí paní poslankyně Taťána Jirousová. Prosím, paní kolegyně, můžete hovořit.
Poslankyně Taťána Jirousová: Děkuji. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, pojistný plán Všeobecné zdravotní pojišťovny byl zpracován v říjnu 1998 z předpokládaných údajů vývoje makroekonomické situace, které byly na počátku letošního roku výrazným způsobem přehodnoceny zejména v ukazatelích zaměstnanost, předpokládaný růst mezd. Některé ukazatele byly sice aktualizovány v tabulce 7, ale neodpovídají skutečnosti - například uchazeči o zaměstnání, průměrné mzdy, není zohledněna inflace apod.
Pojistný plán VZP nezaujímá nový pohled, není zde žádná reforma, která by respektovala specifické podmínky jednotlivých okresů. Je zde konstatováno, jak zde již uvedla paní zpravodajka, že přibývá 2 978 specialistů, ale nejsou přijata žádná reálná opatření. Opět nacházíme v pojistném plánu nerovnoměrné čerpání nákladů mezi jednotlivými regiony - nejvyšší v Praze a středních Čechách, naproti tomu severomoravský a jihočeský region má náklady nejnižší. Uvedeno je to v tabulce 3A až D.
***