(17.00 hodin)
(pokračuje Grégr)
Zaslechl jsem dokonce od některých velvyslanců, že právě i pan poslanec Payne se v této oblasti velice negativně angažoval, když se činnost obchodně ekonomických oddělení omezovala.
Já bych chtěl konstatovat, že pan poslanec Payne má vůbec ve zvyku ve velice abstraktní rovině poplivat všechno a pak odejít z jednací síně. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu ministru Grégrovi. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Jiří Payne.
Poslanec Jiří Payne: Děkuji, pane místopředsedo. Velmi mě překvapuje, že sociálně demokratičtí ministři - to už je druhý ministr - nejsou schopni ničeho jiného než osobních útoků. Nedokáží argumentovat věcně.
Na argument, že po rozdělení Československa jsme museli zrušit část z těch více než 100 a několik desítek úřadů, protože je převzala Slovenská republika, že by to znamenalo nákupy nových budov - a my jsme dodnes nedokázali dokoupit budovy pro úřady, kde obchodní zastoupení nejsou a kde budovy získalo Slovensko - já nevím, kde by pan ministr Grégr na to chtěl vzít peníze. Prosil bych pana ministra prostřednictvím pana předsedajícího, aby mi vysvětlil, jak jsem se angažoval, když je tak informovaný. Skutečně by mě to zajímalo. Je to již druhý ministr, který něco takového říká, a já jsem v této věci žádné aktivity nevyvíjel. Pane ministře, prostřednictvím předsedajícího vás prosím, dokažte teď hned na místě, co jste měl na mysli!
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Paynovi. Nyní je řádně přihlášen pan poslanec Zdeněk Jičínský. Pane kolego, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, vážení kolegové, diskuse, kterou slyšíme k expozé ministra zahraničních věcí, opět prokazuje, že bychom se měli zamyslet nad tím, jak učinit jednání Poslanecké sněmovny racionálnějším. Diskuse v Poslanecké sněmovně, zejména je-li to diskuse k vládnímu prohlášení nebo v této věci k vystoupení odpovědného člena vlády, nepochybně nemá sloužit k tomu, abychom my se tu mezi sebou o něčem přesvědčovali. Má sloužit k tomu, aby politické síly zastoupené v parlamentu vyslovily své koncepce ve vztahu k vládnímu prohlášení, k vládnímu stanovisku, protože to je důležité k tomu, aby veřejnost mohla vnímat, jak tady zastoupení představitelé lidu působí a jaké mají stanovisko v takovýchto otázkách. Nejde tu o spory mezi jednotlivými poslanci. Ty z tohoto hlediska samozřejmě nelze podle jednacího řádu vyloučit. Měli bychom ale zvažovat, zda není na místě z tohoto hlediska uvažovat o tom, jak jednací řád změnit, aby umožnil mnohem racionálnější jednání sněmovny. Zdá se mi opravdu zvláštní, že tu vystoupí poslanec, který ani není představitelem poslaneckého klubu, a mluví déle než ministr. To opravdu není racionální zacházení s parlamentním časem. Jsem si vědom, že za dnešního stavu to není v rozporu s jednacím řádem, ale do budoucna bychom měli s parlamentním časem zacházet racionálněji.
Ukázalo se tu také jasně, že není pravdivé tvrzení, že koncepce, kterou pan ministr Kavan předložil, se dělá kabinetním způsobem bez účasti poslanců, bez účasti zahraničního výboru. Já považuji za důležité, že vůbec se tu koná, a po dlouhé době je to poprvé, já jsem měl za to, že to je za krátkých dějin České republiky vůbec poprvé, ale kolega Karas mluvil o tom, že taková diskuse tu snad byla na jaře roku 1993; nevím, nebyl jsem tehdy členem Poslanecké sněmovny, ale od roku 1996 žádná taková diskuse o zahraniční politice nebyla, ačkoliv nejednou se poukazovalo na potřebu takovouto diskusi vést, abychom mohli hledat konsensus nezbytný k tomu, aby zahraniční politika skutečně odpovídala národním zájmům země.
Vývoj naší zahraniční politiky v polistopadové době má určitá období. Vývoj, který následoval bezprostředně po listopadových událostech nebo po sametové revoluci, byl spojen s řadou chyb, které byly dány náhlostí tohoto procesu, nepřipraveností nových sil na změny, které s tím byly spojeny, ale v dalším období se stávala zahraniční politika v mnohém také předmětem ideologických záležitostí, ideologických koncepcí. Jestliže se tu kolega Zahradil kriticky vyslovoval ke kariérnímu řádu a ke stavu personální politiky na Ministerstvu zahraničních věcí, tak já osobně jsem přesvědčen o tom, že personální politika v první době do voleb 1992 byla z tohoto hlediska mnohem lepší, protože umožňovala spojení příchodu nových lidí s využitím znalostí profesionálů, kteří tam byli.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Pane poslanče, promiňte, že vás přeruším. Žádám v rohu sněmovního sálu diskutujícího pana poslance Payna s panem ministrem Grégrem, zda by tuto diskusi nemohli přesunout mimo tuto jednací síň. (Oslovení nereagují.) Kolegové, já to myslím docela vážně!
Poslanec Zdeněk Jičínský: Možná, že pan ministr Grégr, protože je stejně starý jako já, už špatně slyší.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Kolegové, já to myslím opravdu hodně vážně a jsem docela zděšen, že se po těchto výzvách vůbec nic neděje. Děkuji. Pane poslanče, můžete pokračovat.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Chci říci, že personální politika v té první době - přes chyby, které v ní nastaly - spojovala zkušenosti profesionálů, kteří v zahraniční politice byli, s prací nově příchozích. Bylo by velmi krajní domnívat se, že tam byli jen představitelé komunistického režimu, kteří ničemu nerozuměli. To není pravda. Koho to zajímá podrobněji, nechť si přečte knihu "Od snění k realitě", kterou napsal bývalý ministr zahraničních věcí Jiří Dienstbier.
Pan poslanec Zahradil nepochybně také ví, že s příchodem ministra Zieleniece se na Ministerstvu zahraničí začala prosazovat velmi stranicky orientovaná personální politika. Pan ministr Kavan nepochybně zdědil její plody a není jednoduché v tomto směru personální politiku podstatněji měnit.
Měli bychom být střízliví v tom, co je pozitivum a co je negativum. Já osobně si myslím, že to, že byl přijat kariérní řád, je dobré, protože to jistým způsobem nahrazuje něco, co už tu dávno mělo být z hlediska právního stavu. Mám na mysli zákon o státní službě, který, jak známo, až dosud nebyl přijat, a není to vinou této vlády.
Problém reflexe a sebereflexe ve sféře zahraniční politiky je možná ještě důležitější než ve sféře vnitřní politiky, protože spory, pokud jde o zahraniční politiku, by přece jen měly ustoupit hledání společného konsensu, aby stát a jeho zahraniční politika působily na veřejnost v zahraničí důvěryhodně.
Myslím, že koncepce, kterou tu pan ministr Kavan předložil, je dobrým materiálem, že zahrnuje všechny hlavní problémy. Je samozřejmé, že jako každý takový dokument lze i tento kritizovat, protože nikdy nemůže být koncipován tak, aby uspokojil všechny. Vždy lze klást větší důraz na tu či onu stránku věci. Myslím, že hlavní problémy, hlavní priority, které česká zahraniční politika má respektovat, jsou v tomto dokumentu vyjádřeny.
Chci říci, že zároveň bychom si měli být vědomi toho, když klademe na naši zahraniční politiku požadavky, jaké jsou její reálné možnosti, protože možnosti zahraniční politiky České republiky po rozdělení Československa se nepochybně zmenšily. Česká republika je relativně malý stát a jeho význam i v rámci středoevropského prostoru a v rámci politiky, kterou lze v tomto prostoru provádět, klesl. Z tohoto hlediska je přirozené, že Česká republika - má-li se pozitivně vyvíjet - se musí starat o své zahraničněpolitické začlenění, a že tedy usilovala o vstup do NATO a že usiluje i o vstup do Evropské unie.
***