(11.50 hodin)
(pokračuje Fischerová)
Tento přístup považuji za uvážený vzhledem k ne zcela jasnému dalšímu vývoji zákona o rodině ve vztahu k úvahám o novém občanskoprávním kodexu. Návrh zákona o sociálně-právní ochraně dětí totiž vymezuje řadu významných a potřebných povinností na straně státu a myslím, že je vhodné, aby tomu tak bylo v samostatném zákoně odděleně od občanskoprávní problematiky.
Z hlediska celkového nebo chceme-li rámcového pohledu na navrhované rozšíření sociálně-právní ochrany dětí bych ráda zdůraznila, že jde nejen o řešení potřebných vztahů k mezinárodněprávnímu rámci, ale jde zejména o velmi potřebnou aktuální reakci na existující spektrum nových a závažných společenských problémů našich dětí. Myslím, že s tímto pohledem bude souhlasit většina z nás.
Předložený návrh zákona, kolegyně a kolegové, považuji za významný racionální pokrok ve vývoji současné sociální politiky a doufám, že jeho věcný a hlavně principiální přístup k diskutovaným problémům zůstane během jeho projednávání zachován beze změn. Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji paní poslankyni Fischerové. Nyní udílím slovo paní poslankyni Evě Dundáčkové, připraví se pan poslanec Miroslav Ouzký.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, předstupuji před vás s prosbou, abyste velmi pečlivě zvážili, zda opravdu tento zákon přináší potřebné změny na poli naplňování práv našich dětí. Patřím k těm, kteří si velmi silně uvědomují, že některé změny jsou potřebné a velmi hlasitě po nich volají, ale nad projednávanou předlohou cítím spíš smutek než cokoli jiného. Tento návrh svěřuje poskytování sociálně-právní ochrany výhradně do rukou státu, přičemž návrh žádným způsobem nedefinuje, co se vlastně rozumí řádným, resp. nenarušeným vývojem dítěte. Oproti tomu dává povinnost obci, aby vytvářela předpoklady pro kulturní, sportovní a jiný zdravý vývoj našich dětí a zároveň tak usměrňovala způsob využívání jejich volného času. Stát pak následně má sledovat, jak takový nenarušený vývoj našich dětí probíhá, jsou mu k tomu svěřovány rozsáhlé pravomoci a následně dokonce může zasahovat velmi výrazným způsobem do našeho soukromí. To jsou principy, které obecně nelze přijmout.
Předloha bohužel ani na úseku náhradní rodinné péče nepřináší ty změny, které jsou opravdu potřebné. Přenáší veškeré pravomoci pouze do rukou státu, resp. Ministerstva práce a sociálních věcí a Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí, které namnoze nejsou schopny nalézt vhodnou náhradní rodinu pro všechny děti, jež splňují právní i osobnostní předpoklady pro náhradní rodinnou péči. Z návrhu zákona dokonce i vypadla podmínka odborné způsobilosti takovýchto pracovníků, což je věc podle mého názoru velmi zásadní, velmi zásadní.
Práva současných pěstounů mohou být touto přijatou novelou a současnou právní úpravou vážně ohrožena. Může dojít dokonce k tomu, že dohody, které jsou v tuto chvíli platné, budou zrušeny a bude tak znejistěno právní postavení jak náhradních rodin, tak dětí, které v současné chvíli u pěstounů vyrůstají.
V souvislosti s přijetím zákona o sociálně-právní ochraně dětí jsou navrhovány i úpravy některých dalších zákonů, bohužel z důvodů převážně formálních, a zásadní otázky, zásadní změny, které by byly potřebné i v zákoně o rodině, změny, které tam bohužel přišly po poslední novelizaci a které jsou špatné a prodlužují pobyt dětí v ústavní péči, tento návrh neřeší. Obávám se proto, že nedělá v podstatě nic jiného, než velmi podstatným způsobem omezuje působnost nestátních institucí a vrací nás zpět ke státnímu centralismu a monopolu.
Proto, ač nerada, navrhuji, abychom se vážně zamysleli nad možností tento návrh zákona odmítnout. Činím tímto oficiálně návrh na zamítnutí tohoto zákona. V případě, že tento návrh neprojde, navrhuji, aby byl vrácen výboru k přepracování. (Námitka ze sálu.) Omlouvám se, ano, k novému projednání, nikoli k přepracování.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji paní poslankyni Dundáčkové. Slovo má pan poslanec Miroslav Ouzký, připraví se paní poslankyně Kateřina Dostálová.
Poslanec Miroslav Ouzký: Paní předsedající, děkuji vám za slovo, ale na rozdíl od vás jsem zaregistroval zvednutou ruku pana ministra. (Předsedající: Omlouvám se panu ministrovi.) Pan ministr gestem naznačuje, že nehodlá využít svého přednostního práva, tedy ještě jednou děkuji za slovo.
Dovolil jsem si osvojit v případě tohoto zákona názory pana doktora Bauera, který je odborníkem, který pracuje v této oblasti již několik let. Část jeho připomínek si vám dovolím přednést v obecné rozpravě.
Návrh obecně považuji za velmi důležitý a velmi potřebný, v tomto se jednoznačně shodnu s předkladatelem, panem ministrem i se zpravodajkou výboru zdravotního a sociálního. Návrh zákona je velmi nešťastně koncipován jako hybridní konglomerát relativně nesouvisejících věcných celků. Vedle obecné sociálně-právní ochrany dětí řeší zbytečné věci, které byly dosud upraveny samostatnými a užitečnými právními normami, jako je zákon o pěstounské péči. Dále vynucuje neorganické doprovodné změny v normách dalších, jako je navrhovaná novela zákona o rodině, kam jsou neorganicky vkládány odstavce o pěstounské péči, a nešťastně směšuje odlišnou problematiku pěstounské péče a osvojení, takže se smývají podstatné koncepční a nutné rozdíly obou institutů. Do zákona vtěluje řadu prvků procesních či organizačních, jež jsou svou povahou velmi problematické a které lze v případě nutnosti řešit subzákonnou normou, jako je vytvoření centralistické úřednické struktury Ministerstva práce a sociálních věcí pro zprostředkovávání náhradní rodinné péče. Dokonce definování psychologických požadavků na vyšetření žadatelů o náhradní rodinnou péči, naprosto neoprávněný předpis, že se musí jednat o státní zaměstnance apod.
Vytváří sice velmi potřebné instituce, které řeší problematiku osvojení do ciziny a z ciziny, jako je Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, přičemž je na další odbornou diskusi, zda to nutně musí být státní instituce, ale tato problematika by měla být řešena spíše samostatnou právní normou.
Základní zásady sociálně-právní ochrany definované v § 5 - 9 návrhu zákona vztahují ochranu výlučně na děti, jež mohou být ohroženy situací v rodině. Zcela pomíjejí velmi potřebnou problematiku ochrany dětí vyrůstajících například v odlišném kulturním a etnickém prostředí, dětí, které jsou mentálně či tělesně znevýhodněny a trpí postoji okolní společnosti, či dětí, které mají z nejrůznějších důvodů ztíženy podmínky sociálního vývoje. Tato omezenost návrhu zákona je zásadní.
Návrh vůbec nerespektuje připravované soubory návrhů zákonů o reformě veřejné správy a naopak zavádí úřední centralizaci i v oblastech, které by logicky, věcně a systémově měly náležet do budoucích kompetencí regionálních, jako je např. postup při zprostředkování osvojení a zejména pěstounské péče. Vytváří potenciálně silné a nekontrolovatelné korupční prostředí při realizaci osvojení, neboť tentýž státní zaměstnanec, který provádí odborné posouzení způsobilosti žadatelů o osvojení, by měl zároveň rozhodovat, které dítě a kdy tito žadatelé získají.
***