(12.00 hodin)
(pokračuje Ouzký)
Při stále se zvyšujícím početním nepoměru mezi relativně majetnými bezdětnými žadateli - stabilita, výše příjmů, dobré podmínky, a tedy jistá majetnost jsou jedním z předpokládaných kritérií pro osvojení - a malým množstvím zdravých, vývojově perspektivních dětí vhodných k osvojení je proto nutno s pokusy o uplácení reálně počítat. Čekací lhůty na osvojení jsou někdy velmi dlouhé, čekatelé tedy učiní vše pro to, aby je zkrátili a zároveň aby získali hezké a zdravé dítě. Navíc sloučení role odborného posuzovatele a role výlučného rozhodovatele při vzniku náhradní rodinné péče nutně vyvolá i reálné nebezpečí subjektivního zkreslení, které může též neúmyslně poškodit zájem dítěte.
Shrnutí. Tento návrh zákona nezvyšuje významnější měrou stávající sociálně-právní ochranu dětí, a to ani obecně, ani ve specifických situacích. Neodůvodněně směšuje různé právní normy a instituty, nikoliv se zřetelem na zájem dětí, naopak se zřetelem na zájmy potenciálních osvojitelů a zainteresovaných státních zaměstnanců. Ruší osvědčené právní normy a nerespektuje tvorbu právních norem nových, a to především v souvislosti s legislativní koncepcí vlády v reformě veřejné správy. Nelze dokonce vyloučit, že by přijetí tohoto návrhu zákona mohlo vést i k poškození zájmu dětí a jejich sociálně-právní ochrany, které bude působit proti dobrému záměru navrhovatele.
Vzhledem k těmto faktům, které jsem zde přednesl, bych se dovolil připojit ke své předřečnici kolegyni Dundáčkové, hlavně v té části návrhu, která alternativně předkládá vrácení zákona do výborů k novému projednání. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji. V tuto chvíli se ujme slova místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí pan kolega Špidla.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Dámy a pánové, dovolte mi, abych krátce zareagoval.
Je nutné si uvědomit, že sociálně-právní ochrana dětí je vázána na některé mezinárodní akty, které jsme podepsali, a je také určena Listinou základních práv a svobod, jejím článkem 32. Tato listina jasně říká, že stát je povinen poskytnout odpovídající pomoc v případě, že se děti dostávají do situace, která neodpovídá - jestliže je ohroženo právo dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu. Není to žádný svévolný zásah, je to zásah, který je předvídaný naší ústavou, je na základě tohoto ústavního zmocnění konstruován.
Dále musím jasně prohlásit, že vytvoření jednotného úřadu pro mezinárodní osvojení je nepochybně krokem vpřed, protože něco tak komplikovaného jako mezinárodní osvojení je nepochybně nutné provozovat pod odpovídající ústavní garancí na odpovídající kvalifikační úrovni. Je velmi těžko představitelné, že by se to dalo zorganizovat jiným způsobem, decentralizovaným, který by byl efektivnější.
Ještě mi dovolte jednu zcela zásadní věc. Sociálně-právní ochrana dítěte je pod ústavní garancí, nemůže ji vykonávat nikdo jiný než stát, protože je spojena s množstvím šetření, zásahů do soukromí, zásahů do intimity a podobných věcí. Je to něco, co musí být regulováno zákonem a co se může odehrávat pouze na základě kontroly a v rukou státu. Je nepředstavitelné, že by někdo, nějaká nevládní organizace, konala sociálně-právní ochranu, tzn. bez souhlasu pronikala do rodiny, prováděla šetření, navrhovala další rozhodnutí. To je nemožné a je to v rozporu s celkovou koncepcí naší ústavy a našeho právního pořádku.
Musím jasně prohlásit ještě jednu věc: Tento zákon proti zákonu 100 velmi široce otevírá prostor pro nevládní organizace a nepochybně otevírá prostor pro to, aby osvojení a nalezení náhradní rodiny bylo efektivnější. Musím ale jasně prohlásit, že hledání náhradní rodiny je významná složitá součást sociálně-právní ochrany - nepochybně ano, ale je to pouze dílčí součást a je mnoho jiných případů - citoval jsem ohromující čísla agendy, která v sociálně-právní ochraně existuje - které jsou hodny pozornosti. Musím zdůraznit i další věc: v současné době je tento systém upraven nedokonale, funguje neefektivně, nezaručuje práva jak rodin, tak dětí a zejména v oblasti mezinárodního osvojení je velmi nebezpečný a umožňuje i něco, co bych nazval obchodem s dětmi.
Dámy a pánové, jakkoliv chápu váhu některých argumentů, jakkoliv chápu váhu úzkosti a obav, musím jasně říci, že zákon byl projednáván zevrubně za přítomnosti špičkových odborníků, byl obracen vzhůru nohama z hlediska ústavy a práva a byl projednáván i za účasti nevládních organizací. Je mnoho nevládních organizací, které jasně říkají ano, a je jedna nevládní organizace, o které vím, která říká ne. To je pravda, ale převažující přesvědčení a atmosféra v tomto sektoru je k zákonu kladná.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu ministru Špidlovi. Slovo má paní poslankyně Kateřina Dostálová, připraví se paní poslankyně Dundáčková.
Poslankyně Kateřina Dostálová: Vážená paní předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, projednáváme zde zákon, na který se dlouho čekalo. Byl velmi dlouho a podrobně připomínkován, byť - dovolte mi poznámku na okraj - se domnívám, že tento zákon měl následovat teprve po předložení zákona o sociální pomoci. Ale to jenom na okraj.
O dlouhém připomínkování hovořím zde také proto, že jsem měla možnost po dobu posledního roku se těchto diskusí účastnit. Petiční výbor absolvoval své výjezdní zasedání právě za účelem zúčastnit se celonárodní konference o náhradní rodinné péči v Olomouci, kde byla opět celá problematika široce diskutována nejen ze strany pracovníků, kterých se bezprostředně týká, ale zapojili se např. i pěstouni, pěstounské rodiny a dokonce i osvojené děti, dnes už dospělí lidé. Po dohodě s těmito lidmi a odborníky jsme zorganizovali společně zasedání sociálně-zdravotního a petičního výboru, kde měli opět možnost v obecné rozpravě vznést své připomínky a svá odůvodnění přímo z praxe. Vesměs jsme zaznamenali, že jejich postoj byl ano, zákon je potřeba a řeší celou problematiku sociálně-právní ochrany dítěte uspokojivě.
Ráda abych reagovala na to, co zaznělo z úst kolegy Ouzkého. Osvojil si názor pana doktora Bauera. Přiznám se, že diskuse, kterých jsem se zúčastnila, se konaly za přítomnosti takových odborníků, jako je např. prof. Matějíček, paní Věduna Bubleová, paní doktorka Ketnerová. Osvojuji si jejich názory na tuto problematiku.
Jeden problém se nám zde ovšem stále vrací a na našem společném zasedání byl také diskutován. Tímto problémem je otázka akreditací, které by mělo ministerstvo na základě přesně stanovených podmínek udělovat nevládním organizacím a sdružením, které na tomto poli působí. Musím říci, že plně souhlasím s tím, aby do problematiky náhradní rodinné péče a osvojování opravdu vstupovali ti, kterým bude licence udělena, a nikde není řečeno, že po splnění zákonem daných podmínek tomu tak nebude. Chtěla bych ubezpečit všechny své kolegy, že se zde v žádném případě nejedná o udělování akreditací a licencí těm, kteří budou pořádat dětské tábory nebo působí na poli protidrogové prevence, kde akreditace není třeba, protože se zde nejedná o sociálně-právní ochranu dětí. Toto je jedno velmi diskutované a problematické téma. Při projednávání v podrobné rozpravě na petičním výboru jsem uplatnila jeden pozměňovací návrh, kdy v podmínkách, za kterých jsou akreditace udělovány, jsem trvala ještě na předložení dokladu o ukončeném vzdělání, tedy určité odborné způsobilosti.
Dalším kritizovaným bodem, a už to zde z úst mých kolegů padlo, je § 52, kde se říká, že sociální pracovník je oprávněn navštěvovat dítě a rodinu a zjišťovat, v jakých sociálních podmínkách žije.
***