(12.20 hodin)

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Setkal jsem se s desítkami případů, kdy je vytýkáno, a často i oprávněně, že nebylo zasaženo do soukromí, že bylo dopuštěno, aby dítě bylo týráno. Neznám jediný případ, kdy by tomu bylo naopak. Musím jasně říci, že rodina se i v takovémto případě, pokud se cítí neoprávněně dotčena, má možnost bránit. Má se možnost bránit procesně předpokládaným způsobem, jak to předpokládá náš právní řád. Dítě, zejména malé dítě, není schopné se hájit takovýmto způsobem. Je ve slabší pozici a principem řady zákonů, řekl bych že většiny zákonů, je, že slabší má být chráněn a že jeho práva nemají být krácena.

Protože to je velmi citlivá otázka, tak mi dovolte, abych ocitoval jeden případ, který jsem si připravil. Mám jich tady celou řadu, ale já je nebudu citovat a nebudu popisovat drastické okolnosti, které jsou s ním spojeny, ale jenom mohu konstatovat, že v roce 1993 začalo týrání dítěte a 26. 6. 1994 dítě zemřelo. Bez možnosti průniku do takovéto rodiny bychom podobné případy opakovali.

Ale znovu se vracím k tomu, co je zásadní. Tento zákon nerozšiřuje dosavadní oprávnění, nýbrž je rozumnějším a lepším způsobem modifikuje a upravuje.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu ministru Špidlovi. V tuto chvíli po ukončení prvého čtení budeme hlasovat o návrzích paní poslankyně Dundáčkové, a to nejprve na vrácení návrhu zákona výboru k novému projednání, potom na zamítnutí návrhu zákona. Všechny vás odhlašuji na žádost z pléna a prosím o novou registraci.

 

Zahajuji hlasování pořadové číslo 151. Ptám se, kdo souhlasí s návrhem na vrácení návrhu zákona k novému projednání. Kdo je proti tomuto návrhu?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 151 tento návrh nebyl přijat, když se pro něj vyslovilo ze 179 přítomných 66 a proti 108.

 

V hlasování pořadové číslo 152 rozhodneme o návrhu na zamítnutí tohoto návrhu zákona.

Zahajuji toto hlasování. Ptám se, kdo je pro zamítnutí tohoto návrhu zákona. Kdo je proti tomuto návrhu?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 152 tento návrh nebyl přijat, když se pro něj z přítomných 179 pro vyslovilo 17 a 139 bylo proti.

 

V tuto chvíli zahajuji podrobnou rozpravu, do které jsou přihlášeni poslanci a poslankyně Eva Dundáčková, Marek Benda, Vojtěch Filip a pan poslanec Janeček. Dále paní poslankyně Jana Volfová. V tuto chvíli udílím slovo paní poslankyni Evě Dundáčkové, připraví se pan poslanec Marek Benda.

 

Poslankyně Eva Dundáčková: Děkuji. Paní předsedající, vzdávám se svého slova ve prospěch dalšího v pořadí. Nebudu dávat pozměňovací návrhy.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. V tuto chvíli udílím slovo panu poslanci Marku Bendovi. Připraví se pan poslanec Vojtěch Filip.

 

Poslanec Marek Benda: Vážená paní místopředsedkyně, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolím si podat blok pozměňovacích návrhů, které se pokusím krátce zdůvodnit. Stejně jako někteří moji kolegové, i já mám s tímto návrhem zákona jisté problémy spočívající zejména ve dvou oblastech.

První oblastí je šíře definice dětí, na které by se sociálně-právní ochrana dětí měla vztahovat, kde budu podávat některé drobnější formulační návrhy, aby tato šíře se týkala jenom opravdu těch případů, které chceme postihnout, jenom těch případů, kdy je dětem zásadním způsobem ubližováno, jsou zásadním způsobem zneužívány a poškozovány, a aby nemohla vést k představě některých státních úředníků, že každé dítě, které není vychováváno přesně tak, jak si ten či onen státní úředník představuje, může být popoháněno, jeho rodiče mohou být nějakým způsobem šikanováni, nuceni k nějakému typu výchovy. Myslím, že toto je zcela nepřijatelná představa, že podle Listiny základních práv a svobod i všech mezinárodních konvencí, na které jsme přistoupili, za výchovu dětí zodpovídají rodiče v plné míře a stát smí zasahovat jen v těch případech, kdy dochází k vážnému narušení výchovy nerušeného vývoje dítěte, nikoliv v těch případech, kdy se mu takový způsob výchovy nelíbí. Může se nelíbit mnohým z nás, přesto rodiče mají nepochybné právo takovou výchovu praktikovat, dokud nezačnou překračovat zákon. To si myslím, že je jedna oblast, ke které chci podat soubor pozměňovacích návrhů.

Druhá oblast je část pátá tohoto návrhu zákona, o které si myslím, že je obzvláště chybná a skoro bych řekl až šílená, neboť vychází z představy, že jestliže stát na sebe vzal zodpovědnost za sociálně-právní ochranu dětí, za zasahování v krizových situacích, o kterých jsem mluvil, tak tuto zodpovědnost bude vykonávat v plném rozsahu a bude mít plnou kontrolu nad tím, kdo by chtěl v této oblasti se také pohybovat, kdo by chtěl v této oblasti také pomáhat.

Myslím, že toto je základní chybná teze. Úkolem státu je zasahovat tam, kde dojde ke kritické situaci, úkolem státu je zasahovat tam, kde společnost sama o sobě není schopna tuto situaci vyřešit, ať už rodina bližší či širší, známí, přátelé, a tam pak má zasáhnout stát a tam je jeho povinností zabránit týrání dítěte, zabránit zneužívání dítěte. Nesmí to být ale obráceně, že stát, protože řekne, že má tuto povinnost, začne všechny ty, kteří by chtěli nějakým způsobem v sociálně-právní ochraně dětí působit, reglementovat, omezovat, úkolovat, případně jiným způsobem jim kázat, co mají dělat. Myslím si, že to je chybná představa, a myslím si, že proti této představě je potřeba se v této sněmovně vzepřít, a já dám konkrétní pozměňovací návrhy.

Moje pozměňovací návrhy vycházejí z toho prvního, co jsem říkal a na co jsem upozorňoval, a týkají se zejména § 6, kde navrhuji, aby odst. 1 písm. a) bod 2 zněl - a slučuji zde body 2 a 3, protože v bodu 3 je "nevykonávají rodiče": "Sociálně-právní ochrana dětí se zaměřuje zejména na děti, jejichž rodiče". Bod 3 říká: "…nevykonávají nebo zneužívají práva plynoucí z rodičovské zodpovědnosti." Myslím, že představa nevýkonu práv plynoucích z rodičovské zodpovědnosti je mylnou představou. Nebylo nám na jednání ústavně-právního výboru vysvětleno, proč toto by měla být oblast, do které by měl stát zasahovat. Proto navrhuji, aby body 2 a 3 byly sloučeny do jednoho bodu a zněly:

Bod 2: "jejichž rodiče neplní povinnosti nebo zneužívají práva plynoucí z rodičovské zodpovědnosti".

Samozřejmě souhlasím, že neplní-li někdo zásadním způsobem povinnosti plynoucí z rodičovské odpovědnosti, může to vést k ohrožení jeho dětí, stejně tak jako může vést k ohrožení dětí zneužívání práv. Jak může vést nevykonávání práv k ohrožení dětí, bych velmi prosil, aby mně bylo vysvětleno, protože na výboru to vysvětleno nebylo a myslím si, že to opět může vést k velkým zneužíváním, k velké snaze státních orgánů zasahovat do situací, kdy… Nevím, co je nevykonávání práv.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP