(15.20 hodin)
(pokračuje Brousek)
Novela zákona řeší pouze tři paragrafy, a to paragraf 3, kde se jinak definuje krajina pro účely podle tohoto zákona, paragraf 70, kde je jinak řešeno, jak a kdy mohou občanská sdružení vstupovat do správních řízení, a paragraf 90, kde se vypouští zvláštnost tohoto zákona vůči jiným zákonům.
Zdůvodnění:
1) Zákon č. 114/1992 Sb. má přírodu a její složky chránit, jakož i krajinu jako nositele projevů přírody. Ne každá součást zemského povrchu je ale krajina, např. povrch moře. Smyslem zákona není řešení urbanistických sídel, to přísluší orgánům stavebním, urbanistickým, památkovým, hygienickým. Zejména u větších měst rozkládajících se na ploše mnoha kilometrů mají být stavby posuzovány s ohledem na urbanistický vzhled měst, a ne z hlediska zásahu do krajiny. Určující pro výstavbu ve městě musí být hlediska urbanistická, pracovních příležitostí, komunální hygieny, památkové péče, uspokojování životních a kulturních potřeb občanů. Všechna tato hlediska příslušných orgánů jsou dnes převálcována stanovisky orgánů životního prostředí, jež mají v současném znění zákona větší váhu a v podstatě právo veta. Veškerá investiční činnost je posuzována z hlediska ochrany krajiny, tedy zejména jejího vzhledu.
Kdyby takovýto zákon v tomto znění platil již dříve ve Francii, nikdy by nestála Eiffelova věž, která do státní i městské pokladny přináší miliardy. V Praze by nestála Petřínská rozhledna, nestály by mrakodrapy apod. Města by si zachovávala vesnický ráz a rozrůstala by se výhradně do šířky, což by koneckonců bylo pro přírodu mnohem horší.
Občanská sdružení se i podle této novely budou moci zúčastňovat správních řízení dle stavebního zákona, i v intravilánu obcí a měst, ale ne již podle tohoto zákona.
2) Současná dikce zákona umožňuje občanským sdružením vstupovat do správních řízení v jakékoli fázi - územní řízení, EJA, stavební řízení, a to několikanásobně. Současně zvýhodňuje určitou skupinu - tu, která má ve své hlavní činnosti ochranu přírody a krajiny - oproti jiným skupinám. Vzniká tedy exkluzivita občanských sdružení zaměřených na ochranu přírody a krajiny, která mohou uplatňovat stále stejný požadavek, jakkoliv je odborně vyvrácen, ve všech fázích správního řízení a tak stavbu do nekonečna oddalovat. Vzniká tím nerovnost účastníků takového správního řízení. Je jistě důležité v demokratických společnostech, aby se občané mohli vyjadřovat ve správním řízení k stavbám, a nikdo z autorů této novely to nezpochybňuje. Ale je potřeba, aby práva všech účastníků těchto správních řízení byla stejná.
Já rozlišuji dva druhy správních řízení, i když to tak podle zákona není. Správní řízení vyvolané orgánem veřejné správy a správní řízení vyvolané soukromým investorem nebo veřejno-soukromoprávní institucí. Účast veřejnosti na řízení z podnětu správního orgánu je naprosto nezbytná, protože posuzovaný zásah má být proveden mocí veřejnou, a veřejnost má tedy právo se vyjadřovat, a to dle novely dokonce větší okruh veřejnosti než dosud. Klasickým příkladem je skautská organizace, jejímž hlavním posláním není ochrana přírody a krajiny, ale je jistě doplňkem její činnosti hlavní. Díky výletům a táborům má tato organizace o přírodě velmi přesné informace, proto by se měla takovýchto správních řízení zúčastňovat, pokud pochopitelně bude mít zájem.
U správních řízení z podnětu soukromého investora je třeba, aby vztah občanského sdružení a investora zůstal ve sféře soukromoprávní. Novela tedy omezuje zásahy do sféry soukromoprávní, zejména do uplatňování vlastnických práv. Občanská sdružení brání i takovým ryze soukromým stavebním akcím, jako je výstavba rodinných domů či zemědělské hospodaření rolníků apod., i přesto, že územní plán to umožňuje.
3) Ustanovení tohoto obsahu - je tím myšlena ta zvláštnost tohoto zákona - nepatří do žádného právního předpisu, tedy ani do tohoto zákona, neboť se tím velmi ztěžuje aplikace právních předpisů a vyvolává se nepřiměřená nejistota o jejich vzájemném poměru. V takovém odkazovacím ustanovení nelze vyčíslit všechny předpisy, jichž se týká, takže může paradoxně dojít k omezení působnosti zákona jeho doslovným výkladem. Zvláštnost situace je třeba posuzovat případ od případu a není to uvedeno v obecné formě v zákoně. Toto ustanovení odst. 4 je závažným legislativně technickým prohřeškem, který narušuje jednotnost našeho právního řádu jako celku.
Vláda vyslovila s předlohou nesouhlas, a tak bych se nyní krátce vyjádřil k jednotlivým námitkám vlády uvedeným v tisku 295/1.
- Arhuská úmluva nebyla ratifikována, a to nejen v České republice. Týká se vlivu na životní prostředí a práva na informace. Zákon o právu na informace byl touto sněmovnou již přijat a doufám, že všechny správní orgány a veřejné orgány se jím budou řídit. Úmluva se netýká ochrany přírody a krajiny v dikci zákona 114, a navrhovaná novela tedy není s touto úmluvou v rozporu. Vím, že právníci se vyjadřují velmi různě k tomu, co jsem teď řekl. Ale skutečně mám tento nález i nález, že je to úplně naopak.
- O rozšiřování počtu občanských sdružení, která mohou vstupovat do správních řízení, jsem hovořil. Myslím, že není důvod, aby některým skupinám obyvatel bylo zákonem dáváno výsadní postavení, a navíc, proč by měly mít exkluzivitu v případě, že se jich probíhající správní řízení vůbec netýká.
- O krajině jsem již také dostatečně hovořil i ve zdůvodnění prvé části novely a na svém stanovisku, i když je vláda nesdílí, trvám.
- Čísla odkazů pod čarou jsou skutečně nesprávná, ale není nic jednoduššího, než čísla odkazů správně změnit.
- Nelze čekat na komplexní novelu tohoto zákona, protože zatím jsem ji na nejbližší dobu neviděl v plánu vlády. Pokud bude předložena v průběhu prvního pololetí roku 2000, pochopitelně to přivítám.
Dnes předkládaná novela má řešit pouze některé části tohoto problematického zákona. Věřím, že navrhovanou novelu budete posuzovat z hlediska věcného se společným cílem vylepšit tento zákon na skutečně výbornou úroveň. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Návrh jsme obdrželi jako sněmovní tisk 295 a stanovisko vlády k němu jako 295/1. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení poslanec Libor Ambrozek.
Poslanec Libor Ambrozek: Pane předsedající, páni ministři, dámy a pánové. Máme před sebou novelu zákona o ochraně přírody a krajiny o třech bodech - sněmovní tisk č. 295. Vláda ve sněmovním tisku 295/1, který máme rovněž k dispozici, novelu zamítla a svůj postoj zdůvodnila řadou argumentů, které už tady jmenoval kolega Brousek. Vybírám z nich alespoň nesouhlas s Arhuskou úmluvou, bezdůvodné rozšíření dosavadního okruhu účastníků, řadu legislativně technických nedostatků, příprava vlastní novely.
Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, byl přijat Českou národní radou na jaře roku 1992 a nahradil starý zákon z roku 1956. Byl tedy jedním z posledních článků nové polistopadové legislativy na úseku ochrany životního prostředí, posledním z těch složkových zákonů, které jsme po roce 1989 přijímali. I při screeningu v Bruselu byl hodnocen jako jeden z našich nejlepších zákonů v této oblasti, který sice potřebuje určité opravy a vláda na tom pracuje, ale určitě ne v oblasti, kterou navrhuje skupina kolegů.
Nyní k obsahu navrhovaného tisku:
Za prvé. V bodu 1 se navrhuje vyjmout souvisle zastavěné území z definice krajiny - to je paragraf 3 - se zdůvodněním, že se to příčí běžnému úzu a obecnému právnímu vědomí.
***