(19.10 hodin)
(pokračuje Filip)
Těmto čtrnácti územím nebyly vytvořeny žádné předpoklady pro jejich kompetence a už vůbec nebyly vytvořeny předpoklady pro financování takto svěřených kompetencí a řízení jednotlivých procesů.
Jsem přesvědčen, že i dnes projednané návrhy zákonů, které svým způsobem zahájily reformu veřejné správy a vytvoření skutečné samosprávy v rámci České republiky, ještě neznamenají, že k 1. 1. 2001 zvolení poslanci jednotlivých krajů budou vědět, co mají dělat, jestli mají na jednotlivé kompetence - pokud jim budou vůbec svěřeny - vytvořeny finanční a organizační předpoklady a zda tyto předpoklady budou zcela funkční.
Před malou chvílí ve svém vystoupení pan místopředseda vlády Mertlík říkal, že je potřeba takovou reformu spustit a vyzkoušet si v konkrétní realizaci, v konkrétních podmínkách, zda tato reforma je správně nebo nesprávně zahájena. S jeho věcným vyjádřením zásadně nesouhlasím. Protože je samozřejmě možné se řídit heslem "hodit do vody a nechat plavat", ale také je možné, že se někteří z hozených do vody jednoznačně mohou utopit. Zde hazardujeme nejen se státními prostředky, s prostředky daňových poplatníků, ale se samotnou organizací státu, s jeho suverenitou, schopností nakládat s vybranými finančními prostředky a realizovat tak jednotlivá svěřená práva. Takový hazard, když ani dnes nevíme, jak bude probíhat druhé čtení, jaké konkrétní kompetence se jednotlivým krajům svěří, se mi zdá až příliš velký a odpovědnost, kterou ponese Poslanecká sněmovna, podle mého soudu vyšší, než jsme schopni unést.
Proto jsme navrhli ono jediné, co v tuto chvíli bylo možné. Odložení účinnosti ústavního zákona 347/1997 Sb. tak, že v části III článek 5 zní, že tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2002. Znamená to v podstatě posunutí jednotlivých lhůt, zamezení debaty, která zde probíhala, o zkrácení volebního období v hlavním městě Praze a další kolize, které s připravovanou reformou veřejné správy v podstatě v zákonech skrytě nebo otevřeně byly.
Pokud jde o jednotlivá stanoviska, návrh zákona, kterým se mění tento ústavní zákon, se vůbec netýká problematiky, kterou upravuje právo Evropského společenství. Právní úprava podle Amsterodamské smlouvy zcela jednoznačně spadá plně do kompetence členských států, a tedy návrh zákona není a nemůže být v rozporu s předpisy Evropské unie. Cituji tak v podstatě i ze stanoviska Parlamentního institutu, ale i z jednotlivých textů Amsterodamské a Maastrichtské smlouvy.
Pokud jde o nesouhlas vlády, už jsem se k němu zčásti vyjádřil. Nepovažuji toto zpoždění za něco, co by poškodilo český parlament, co by poškodilo náš postup ve věci asociačních dohod, nepovažuji to ani za něco, co by bylo v rozporu se zájmy našich občanů, už vůbec za něco, co by zatěžovalo neúměrně státní rozpočet, a tedy daňové poplatníky. Jsem přesvědčen, že onen vytvořený čas je v podstatě čas svěřený vládě, která svým způsobem může mnohem důkladněji, precizněji, než tak mohla učinit za jeden rok své existence, připravit jednotlivé kompetenční zákony.
Víte, že v proběhlém hlasování o jednotlivých zákonech, které zde byly předloženy ke skutečné reformě veřejné správy, jsme zaujali nejstriktněji zamítavé stanovisko k návrhu kompetenčního zákona. Ještě jednou zopakuji to, co řekla kolegyně Vlčková. Není přece možné v těchto kompetencích ponechat všechny kompetence centrální moci a pouze posunout, resp. omezit kompetence obcí a posunout je na vznikající kraj. Proč jsme tedy navrhovali vrácení k přepracování? Důvod je jednoduchý. My přece jako Poslanecká sněmovna, jako jednotlivé politické kluby nebudeme za vládu říkat, kterých kompetencí se chce zříci ve prospěch zřizovaných krajů. To je podle mého soudu ve výlučné pravomoci vlády, aby takový návrh předložila. Teprve návrh vlády by byl zde posuzován.
Jsem přesvědčen, že vláda si svou situaci v kompetenčním zákoně výrazně zjednodušila, protože udržela pravomoci centralizované byrokracie a již nabytou pravomoc obcí se snažila omezit přesunem na vznikající kraje. Proto jsem přesvědčen, že průběhu celé debaty i v prodlouženém čase pro jednotlivé zákony o restrukturalizaci veřejné správy je možné využít k tomu, aby zákony byly kvalitní, kompatibilní a aby zavedly skutečnou samosprávu, nikoliv abychom si udělali čárku, že jsme něčeho dosáhli. Děkuji vám. (Potlesk.)
+
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Filipovi. Nyní prosím zpravodaje pro prvé čtení pana poslance Radko Martínka, aby se ujal slova.
Poslanec Radko Martínek: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, mám snad i tu čest, že jsem zpravodajem posledního balíku zákonů k veřejné správě, které jsme dnes v tom obrovském maratonu zde probírali.
Pan kolega Filip nám předkládal opravdu textem velmi skromný návrh, svým dopadem ovšem velmi významný. Pan kolega Filip vás zde seznámil s tím, co považuje za negativa. Mohl bych svou zpravodajskou zprávu v podstatě zestručnit na to, že to, co zde říkal, není pravda a přesně opak je pravdou. Omezím se ovšem jenom na jeden konkrétní příklad toho, že to, co říkám, je pravdou.
On zde hovořil rozsáhle o tom, že kompetence obcí jsou převáděny na kraj. Přiznám se - po pečlivém studování celého materiálu - že neznám ani jednu kompetenci obce, která by byla převáděna na kraj.
Chtěl bych říci k návrhu jediné. Samozřejmě můžeme uvažovat, že nejsme zase dost připraveni a že reformu veřejné správy dále odložíme. Ale dovolil bych si navázat na to, co jsem zde říkal při jednom ze svých vystoupení, na zkušenost, kterou jsem měl možnost vidět ve Španělsku. Oni nám nezastírali, že proces byl bolestný, nezastírali, že v řadě případů museli své představy korigovat. Na druhé straně jsme viděli na konkrétních příkladech, jak daleko se za těch deset let dostali, jak iniciativa a aktivita lidí, kteří řídí regiony, dokázaly tyto regiony povznést. Je samozřejmé, že Španělsko má určitou výhodu proti České republice, protože mohlo využívat dobrodiní, solidarity Evropské unie a čerpat finanční podporu ze strukturálních fondů.
Jsem dalek toho, abych říkal, že reforma veřejné správy je reforma pro Evropskou unii. Není. Je to především reforma pro nás, pro naše obyvatele, pro rozvoj naší demokracie.
***