(10.20 hodin)
(pokračuje Škromach)
Dovolím si tedy navrhnout usnesení k tomuto bodu, a to v tomto znění:
1. Poslanecká sněmovna schvaluje zprávu vlády České republiky o řešení situace v nesolventních podnicích při nevyplácení mezd zaměstnancům.
2. Poslanecká sněmovna doporučuje předsedovi Poslanecké sněmovny, aby vyhověl žádosti vlády na vyhlášení stavu legislativní nouze a projednání vládní novely zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, ve zkráceném jednání, a to k urychlení řešení situace v nesolventních podnicích.
Děkuji. (Potlesk.)
Předseda PSP Václav Klaus: Pane poslanče, děkuji pěkně. Vy jste byl první, který jste přišel s nějakým návrhem. Mohl bych i já toho využít k tomu, že bych vás poprosil, abyste fungoval jako zpravodaj v této chvíli?
Poslanec Zdeněk Škromach: Souhlasím.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji, je to spravedlivé. Jako další se přihlásil do rozpravy poslanec Jaromír Kohlíček.
Poslanec Jaromír Kohlíček: Vážený pane předsedající, děkuji za udělení slova. Vážená vládo, milé kolegyně, vážení kolegové.
Konec století je za dveřmi. Byly doby, kdy člověk podnikající podle pravidel byl ctěn a považován za určitý vzor. Pokud se mu nevedlo, doplatil na to svým majetkem a bylo to bráno jako zákonitý důsledek jeho neúspěšné podnikatelské činnosti. Když se ve Velké Británii objevila skupina rychle zbohatnuvších mladých podnikatelů, kteří parazitovali na konjunktuře mj. spojené s využitím ložisek plynu v Severním moři, lidé k nim měli, jemně řečeno, rezervovaný postoj, a to nejen prostí lidé, ale i větší vlastníci. Pokud některý z nich zbankrotoval, zdálo se mi, že mu to velmi upřímně přejí. Veřejné mínění totiž je velmi citlivé na nespravedlnost a zjevné podvody, i když jsou v mezích zákona.
V České republice se nám v průběhu privatizace vynořily dvě nové skupiny konkrétních vlastníků. Ta jedna se od začátku úporně snažila skutečně podnikat, rozvíjet živnost, volné povolání nebo závod. Pro tuto skupinu byly nejdříve levné úvěry, potom úplné otevření našeho tuzemského trhu a rázné přivření dveří do Evropy v podobě akcesní smlouvy s Evropským společenstvím. To vše spojeno s likvidací našich obchodních zastoupení ve světě. Zastupitelský úřad podle tehdy ražených teorií má reprezentační funkci a obchod je věcí zcela jinou. Zároveň prudce vzrostla inflace a to skutečně společně s revolvingovými úvěry úročenými mírně pod 20 % této skupině podnikatelů, tedy skutečných podnikatelů, doslova podrazilo nohy.
Zde je také důvod, proč nastalo tolik bankrotů našich bank, proč byly likvidovány takové podniky, jako byla Poldovka, VTŽ v Chomutově a řady dalších menších sléváren i strojíren. Jako ředitel ocelárny jsem to sledoval velmi zblízka.
Druhá skupina konkrétních vlastníků využila hbitě možností poskytovaných děravou legislativou - jistě si vzpomínáte na úprk ekonomů před legislativci - a začala zakládat a likvidovat ve velkém společnosti. Nejjednodušší samozřejmě v tomto je za 100 tisíc založit s. r. o., prohnat přes ni majetek, zejména půjčky, a při určité úrovni dluhů stáhnout roletu.
Výsledek je tedy v obou případech stejný. Na neplacení pohledávek mezi podniky navázalo nesplácení půjček od bank. Od roku 1993 se stalo takřka národním sportem neplatit včas odvody z mezd a mít nevyrovnané účty s finančním úřadem.
Když jsem před třemi lety navštívil Ukrajinu, překvapil mě fakt dlouhodobě nevyplácených mezd, a to ve velkém hutním kombinátu, který jsem navštívil a kde to trvalo již šest měsíců. Říkal jsem si tehdy, že tohle snad u nás možné není. O několik měsíců později jsem tuto situaci poprvé viděl zblízka na Kladně. Nový uchazeč o volné místo jeřábníka přišel za mnou a požádal: Pane řediteli, již tři měsíce jsem na Poldovce nedostal ani korunu. Proto jsem odešel. Mohu dostat, když u vás nastoupím, nějakou zálohu? Každý z poslanců by měl poznat, jaké to je, když nedostane několik měsíců mzdu, na které je závislá celá rodina. (Potlesk.)
Otázkou druhou je i rozlišení mzdy na část hrazenou z nákladů podniku a na část hrazenou ze zisku. Jak je možné, že vedoucí pracovníci bankrotujících podniků berou mzdy na úrovni 300 až 500 tisíc? Co činí podnik podnikem? Těch několik věcí se samozřejmě tady nedá hned vyjmenovat, ale teprve propojení odbytu a výroby umožňuje firmě zajištění jasné budoucnosti. A jasně zajištěný odbyt je základem. Hlavní mechanismy tunelování firmy, to je generální smlouva o nákupu z dodávek, případně z materiálů, případně generální smlouva o odbytu, přepychové platy a vybavení kanceláří. Jistě každý z nás ví, jak vypadají tyto části v dnes krachujících firmách.
Domnívám se, že je nejvyšší čas, abychom s tím něco udělali, a usnesení v tomto smyslu přednese později předseda našeho klubu. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předseda PSP Václav Klaus: Jako další vystoupí poslankyně Eva Dundáčková, následuje poslanec Exner.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážený pane předsedo sněmovny, pane premiére, členové vlády, dámy a pánové. Dovolte mi, abych vystoupila v bodu týkajícím se nevyplácení mezd, což je věc velmi nepříjemná, kterou je zapotřebí řešit, a jsem ráda, že sněmovna k tomuto bodu přistoupila a že si vláda uvědomuje vážnost takové situace.
Pan premiér ve svém projevu zde zmiňoval problematiku týkající se zákona o konkursu a vyrovnání a jeho vystoupení směřovalo proti poslancům této Poslanecké sněmovny, kteří přerušili projednávání vládního návrhu a tak výrazným způsobem ohrozili řešení situace v zemi, ohrozili hospodářskou a další situaci, a proto vláda v tuto chvíli žádá, aby byl tento návrh opakovaně projednán v téměř nezměněné podobě v rámci tzv. legislativní nouze.
Co pan premiér neřekl, je, že v této chvíli je ve druhém čtení ve sněmovně návrh poslanecký, který se týká téže problematiky, který prošel prvním čtením již v červenci t. r., a v době, kdy se rozhodovalo o předložení vládního návrhu, pan zpravodaj podal návrh, aby sněmovna rozhodla, který z těchto dvou návrhů, tj. návrh poslanecký a návrh vládní, bude vzat za základ projednávání. Nebyla ani řeč o tom, že by k vládním námětům, připomínkám a dalším věcem nemohlo býti přihlédnuto. Sněmovna rozhodla, jak rozhodla.
Na námitku, kterou slyším a která říká, že poslanecký návrh je špatný, dovolím si citovat vyjádření ředitele legislativního odboru pana Milana Kamlacha, který na žádost hospodářského výboru, jenž se k poslaneckému návrhu předloženému v červnu, který prošel červencovou schůzí v prvním čtení, dostal až 17. listopadu a rozhodl, že přeruší projednávání do doby, než bude předložen vládní návrh. Vláda, prosím, od května, června t. r. věděla, že konkursní řízení bude projednáváno na půdě parlamentu, a trvalo jí to až do listopadu, než podala konkurenční návrh, přestože své náměty mohla prostřednictvím komplexního pozměňovacího návrhu uplatnit prostřednictvím svých poslanců.
A teď zpět k oné charakteristice. Na základě žádosti hospodářského výboru provedlo samo Ministerstvo spravedlnosti srovnání a porovnání obou návrhů.
***