(10.30 hodin)
(pokračuje Dundáčková)
A já prosím teď z onoho srovnání cituji. Poslanecký návrh má časovou prioritu a ovlivňuje v tomto směru vládní návrh. Jde zejména o spojení některých důsledků již s podáním návrhu na konkurs, o zavedení předběžného správce, úpravu součinnosti státních orgánů a jiných institucí, rozšíření speciálních procesních ustanovení a upřesnění dikce některých ustanovení další. To je, prosím, k tomu, jak pan premiér se zde bil v prsa o to, že zavádí institut předběžného správce. To jsou prosím věci, které už existovaly v poslaneckém návrhu a vláda v té době ani poslanci ČSSD nepovažovali za tak zásadní řešení této otázky, aby k projednání poslaneckého návrhu přikročili v dřívější době. (Potlesk.)
Poslanecký návrh kromě toho, co již zde bylo řečeno a co pan premiér považuje za přínos k vládnímu návrhu, zásadním způsobem omezuje dispoziční právo dlužníka s jeho majetkem již od okamžiku podání návrhu na konkurs, navrhuje tříletý distanc pro osoby, které způsobily úpadek dlužníka. Maximálně urychluje řízení před soudem. Nepřímou novelou vrací do úpadkového práva trestné činy, které tradičně doprovázely bankroty v České republice až do roku 1950, tj. trestné činy pletichy při konkursních řízeních, podvodný úpadek, nedbalostní úpadek. Uvažuje o zrušení přednostních pohledávek státu, to znamená, řeší situaci, kdy v okamžiku, kdy dojde k prohlášení konkursu, je zajištěna konkursní podstata, dochází k rozvrhu pohledávek, je přednostně před oněmi - prosím - i zaměstnanci uspokojován stát ve svých pohledávkách, což je situace, kterou nepovažujeme za žádoucí vzhledem k právě projednávanému bodu - mimo jiné.
Zamezuje přístup osob, které se podílely na úpadku dlužníka, do věřitelského výboru, což je další nešvar, který se dnes stává. Osoby, které způsobily úpadek dlužníka, se nám prosím dostávají do věřitelského výboru a převádějí naprosto neuvěřitelným způsobem majetek krachující firmy do vlastních kapes. Pod trestní sankcí poslanecký návrh stanoví povinnost dlužníka, respektive osob, které jsou statutárními orgány, nebo jimi byly v době několika měsíců před prohlášením konkursu, respektive před okamžikem, než byl podán návrh na konkurs, což je doba daleko dřívější, aby i ony součinností zajistily zajišťování konkursní podstaty a sepsání všech pohledávek.
Vládní návrh žádný z těchto námětů ve svém návrhu neobsahuje. Oproti tomu se snaží institucionalizovat revitalizaci prostřednictvím zákona o konkursu a to je prosím věc, kterou já považuji za nežádoucí a která - domnívám se - byla tou zásadní otázkou, pro kterou Poslanecká sněmovna přerušila projednávání návrhu vládního a vrátila tento návrh vládě k přepracování. Učinila tak ovšem v dobré víře, že v době, kdy bude ve druhém čtení projednáván na plénu poslanecký návrh, budou v něm už zapracovány i některé žádoucí náměty z návrhu vládního, který bude projednán garančním výborem ústavně právním, a doufám, že i výborem hospodářským, který se ho ujal, a že třeba onen můstek, který má navazovat na insolvenční zákon, který prosím v tuto chvíli ale ještě není hotov, pravděpodobně neprošel ani legislativní radou vlády a v žádném případě není na půdě parlamentu, je samozřejmě možné prostřednictvím tohoto návrhu učinit.
Prosím proto vládu a poslance vládní strany, aby nestrašili naše zaměstnance, nestrašili občany České republiky a aby své konání, které podle mého názoru hraničí se šířením poplašné zprávy, zastavili. Vyjádření pana premiéra pak nemohu považovat za nic jiného než za neuvěřitelný populismus, nehodný premiéra této země. (Potlesk v části sálu.)
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji paní poslankyni Dundáčkové. Další vystupuje pan poslanec Václav Exner, bude následovat poslanec Miroslav Beneš.
Poslanec Václav Exner: Pane předsedo, pane předsedo vlády, vážení členové vlády, dámy a pánové. Dovolte mi, abych připomněl, že již na schůzi v září navrhoval klub Komunistické strany Čech a Moravy, abychom se zabývali problematikou nevyplácení mezd. Bohužel tehdy Poslanecká sněmovna neprojevila patřičnou vůli k tomu, abychom tuto otázku zařadili na program jednání, a dnes můžeme konstatovat, že jsme ztratili tři měsíce k tomu, abychom vedli tuto debatu - minimálně - ale hlavně jsme ztratili tři měsíce, které mohly být využity k přijetí kroků, opatření a zrychlení celého procesu k řešení této důležité věci.
Je potřeba si také naprosto jednoznačně uvědomit, že celá záležitost není izolovaná, že to není jenom nevůle zaměstnavatelů vyplácet mzdy, že to není jenom izolovaný problém problémů některých podniků, ale že to je věc, o které jsme se včera v jiné souvislosti zmiňovali, když jsme projednávali dluhovou službu státu a potom fiskální výhled na období do roku 2005, že totiž celý problém je spojen především se stagnací ekonomiky, s tím, do jakého stavu se Česká republika dostala, a že zatím nebyly přijaty žádné rozhodné kroky, které by vedly k tomu, aby se tato situace změnila.
Ve vystoupení předsedy vlády i místopředsedy vlády a ministra práce a sociálních věcí jsem úplně postrádal ten pohled, co konkrétně vláda žádá od zaměstnavatelů a jejich svazů, aby se také stalo v této oblasti. Vždyť přece celá záležitost není jenom věci vlády, není jenom věcí zaměstnanců, ale týká se také velmi důležitě zaměstnavatelů a jejich svazů. Bylo by potřeba říci, jakou iniciativu vláda v této věci dlouhodobě vyvíjela v oblasti tripartitních jednání, jaký byl jejich výsledek, jaký zaujímají k této věci postoj jednotliví účastníci, co se navrhuje a jestli na nějakých opatřeních bylo dosaženo shody a kdy a jak se realizovaly nebo budou realizovat.
Situace, která u nás je, kdy se nabízí, aby prakticky jediným řešením situace těch podniků, které se nacházejí v problémech, byla další privatizace prostřednictvím zahraničních partnerů, vede bohužel k tomu, že situace může být vyřešena jen v některých případech a jen částečně. Kromě toho si členové vlády odporují, jestliže na jedné straně hovoří o tom, že soukromí vlastníci bohužel nedovedli hospodařit s majetkem lépe, a na druhé straně jako jedinou cestu vidí další privatizaci.
Jaký je ale často výsledek, když přijde zahraniční partner? Velmi často první, co udělá, je tzv. restrukturalizace, která spočívá v tom, že značná část podniků je likvidována, značná část dosavadní pracovní síly je propuštěna. My se můžeme postupně dostat do situace, že velká část našich lidí, kteří jsou schopni pracovat, se dostane mimo práci a že nebudou ani zdroje, ze kterých bychom mohli krýt ať už příspěvky pro politiku zaměstnanosti a nezaměstnanosti, anebo nevyplácené mzdy u těch podniků, které nejsou schopny mzdy vyplácet.
Pan předseda vlády, když navrhuje, aby dočasné opatření znamenalo použití toho fondu, který vytváříme z příspěvků na politiku zaměstnanosti, se nezmínil o tom, jaké jsou tam vůbec peníze a kolik asi lidí půjde v této souvislosti z tohoto fondu zaplatit a co se bude dělat potom, až budou tyto peníze vyčerpány, a jaký vliv to bude mít už v současné době na schodkový státní rozpočet.
***