(10.40 hodin)
(pokračuje Exner)
Musím také konstatovat, že pan místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí se v této souvislosti vůbec nezmínil o uplatňování přijatého národního programu zaměstnanosti, o jeho úspěších a neúspěších, protože tam jsme některé z těchto problémů chtěli řešit. Zdá se, že tyto problémy vůbec řešeny nejsou a že národní program zaměstnanosti se nesetkává s nějakými pozitivními výsledky, nehledě na to, že jeho konkrétní opatření nejsou občanům známa a že se v praxi zatím v žádném případě neprojevuje takovým způsobem, aby došlo k radikálnější změně ve vývoji nezaměstnanosti. Jsme si vědomi toho, že poslední tři měsíce nezaměstnanost stagnuje, což by snad mohl být dílčí úspěch.
Chtěl bych také upozornit na to, že zdůrazňované řešení prostřednictvím soudní ochrany zaměstnanců, kterým nejsou vypláceny mzdy, nemá jednoznačné a jasné řešení. U soudu je především nutno platit, je nutno platit advokáty, obvykle 4% sazbu z vymáhané částky, a to v situaci, kdy často ti, kteří by měli své mzdy vymáhat, mají peníze jen na základní obživu, které si také velmi často musí půjčovat od příbuzných. Kdo jim půjčí na to, aby vedli soudní spory, jak zde bylo správně charakterizováno, s výhledem 4 až 6 let na možné řešení toho, že nakonec nějaké peníze uvidí? Tento výsledek je nejistý, protože zkušení právníci, kteří stojí proti nim, často dokáží využít formálních a jiných vad žalob k tomu, aby dosáhli svého a příslušné peníze nebyly vyplaceny.
Je potřeba také zcela jednoznačně říci, že v této oblasti zatím nepostupují dosti razantně odbory. Nedošlo k žádné rozsáhlejší jednotné akci, která by byla na obranu těch, kterých se nevyplácení mezd týká. Vyskytuje se zde nedostatek solidarity. Ti, kteří zatím platy berou, a jejich představitelé nedokáží dostatečně jednoznačně vystoupit na podporu těch, kteří jsou v obtížích. Podobně odbory zatím bohužel vyvíjejí příliš malý tlak jak na vládu, tak na zaměstnavatele, aby se situace nezhoršila, aby se zlepšila, aby k řešení došlo.
Správně se už tady poukázalo na to, že problém neplacení mezd není problémem až posledního roku, že např. v Poldovce Kladno je to záležitost, která trvá nejméně 3 až 3,5 roku pro různé zaměstnance. Připomenu, že jsme několikrát tuto záležitost probírali i zde v Poslanecké sněmovně, především v minulém volebním období, aniž by bývalé vlády byly schopny přijmout jakýkoliv rozumný úkol, jakékoli rozumné opatření, aby se situace změnila a zastavila. Kladeňáci si už dávno zvykli na to, že je normální, že zaměstnavatel nemusí plnit své závazky, že je-li firma v potížích, daleko méně se to týká jejího managementu než lidí, kteří tam pracují.
Je také potřeba si konkrétně uvědomit, jaká je situace např. v ČKD Dopravní systémy, a. s., dnes. Tento podnik vznikl sloučením tří závodů, a to ČKD Tatra, ČKD Lokomotivka a ČKD Trakce. Každý z těchto závodů měl přibližně kolem 2 500 zaměstnanců. V současné době je v ČKD Dopravní systémy asi 1 600 zaměstnanců a je naplánováno propustit dalších 800 zaměstnanců. Vážené kolegyně, vážení kolegové, kde jsou další bývalé části ČKD Praha, např. Energetika nebo Kompresory? Vždyť tam mělo zajištěno své rodiny více než 20 000 lidí, a v současné době se pohybujeme na úrovni několika set! Přitom situace od konce roku 1998 se neustále zhoršuje.
V prosinci minulého roku se vyráběly tramvaje KT 8 pro Brno, do konce roku se vyrobilo pět těchto tramvají s tím, že zaměstnanci pracovali ve dne i v noci. Odměna za tuto práci byla 60 % výplaty za prosinec. Výplaty za březen 1999 a duben 1999 byly vyplaceny v květnu, výplaty mezd za srpen byly na základě shromáždění před budovou předsednictva vlády vypláceny následovně: záloha 7 000 Kč 23. září hotově, zbývají část 27. září na účty. Výplata za září spočívala v záloze 7 000 Kč hotově 15. října, doplatek na účet 25. října. Výplaty mezd za říjen byly 18. listopadu na účet. Termín výplat mzdy je dle pracovních smluv a kolektivní smlouvy vždy 12. v měsíci. V poslední době se tento termín zásadně nedodržuje. Výplata mezd za listopad je ve stejných problémech. Zaměstnanci přitom dostávají sliby, které se notoricky nedodržují. Takových slibů nejen zaměstnanci ČKD Dopravní systémy, ale mnoha jiných podniků slyšeli dost. Do dnešního dne ČKD dluží svým zaměstnancům nejen mzdy za květen a červen, ale také roční odměnu za rok 1998, pololetní odměnu za rok 1999 a příspěvek na stravování od začátku roku 1999. Od konce dubna je část zaměstnanců na odstávkách, protože nejsou peníze na materiál a není z čeho vyrábět.
V současné době se vyrábějí tramvaje pro Sofii, jde o 17 tramvají, a soupravy pro metro. Od 6. prosince jsou mimo provoz kopírovací stroje, protože nejsou zaplaceny částky za pronájem těchto strojů. Tak se dostává do velkých problémů i výroba, která by dosud mohla běžet, tím, že není na čem kopírovat výrobní výkresy a není podle čeho vyrábět.
Přitom od začátku letošního roku slibuje vláda, že nenechá ČKD padnout. Přístup vlády je ale takový, že stálé hledá strategického partnera. Firma Siemens koketuje s ČKD okolo dvou let a výsledek je zatím nulový. Samozřejmě snahou zahraničního partnera je, aby cena kupovaného podniku byla co nejnižší. Cílem je ovládnout jeho dnes bohužel často už jen potenciální trhy co nejlevněji.
Bohužel není ani dobrá spolupráce vedení podniku s odborovou organizací. Ani žádosti o předávání zpráv, které by mohly být projednávány s odbory, případně pro současné jednání v Parlamentu ČR, nebyly k dispozici a pan Binko je odmítl předat s tím, že celou situaci má po všech stránkách důkladně zajištěnou. Jak, to vidíme v současné době.
Vážené kolegyně a kolegové, teď se bavíme o nevyplácení mezd. Známe bohužel země, kde podobně jako u nás situace nebyla běžná, ale nevyplácení mezd tam probíhá v masovém měřítku už celou řadu let. Poprvé jsme se ale u nás také setkali s problémem nevyplacení penzí. Zaplať pánbůh, že v současné době to bylo jen na základě administrativních nedostatků. Nebudou-li přijata účinná opatření, může skutečně dojít k tomu, že se posuneme dále na úroveň rozvojových zemí, kde podobné záležitosti jsou součástí jejich života.
Jestliže tady poslanec Škromach mluvil o nezájmu majitelů o svůj vlastní majetek, musím o tom říci, že bohužel ještě vážnější je nezájem nových majitelů o lidi, kteří tam pracují. Tady totiž nejde jen o to, že prodávám práci a měl bych za ni dostat výplatu, tady jde o to, že na této práci a na odměně za tuto práci je často závislá celá řada dalších lidí, že vytváří také ekonomické, sociální a morální klima ve společnosti.
Mluvíme-li v současné době o nedostatku zákoníku práce, je zcela na místě položit si otázku, kdo odsouhlasil změnu zákoníku práce a likvidaci přibližně 50 odborových práv, která ještě před devíti lety v zákoníku práce byla. Teď je pozdě brečet nad rozlitým mlékem.
***