(11.00 hodin)
(pokračuje Plachý)
Namísto razantního přístupu k prohlášení konkursu pokud možno ihned v okamžiku předlužení nebo insolvence zvolila sociální demokracie metodu resuscitace těchto několikanásobných ekonomických mrtvol. Namísto pozavírání tunelářů v podnicích, ať již v rámci "akce čisté ruce", nebo bez ní, umožňuje jim sociální demokracie prostřednictvím revitalizačních agentur prokopat tunel až do státní kasy. Není divu, že poté, co tuneláři beztrestně okradli všechny své obchodní partnery, poté, kdy okradli stát, tedy nás, daňové poplatníky, okrádají na závěr svého tzv. podnikání své zaměstnance. Vždyť podnikové účty jsou už dávno prázdné a soudně obstavené, podniková pokladna je už dávno vyluxovaná, a tak jediné, co lze ještě ukrást, je práce důvěřivých zaměstnanců.
Nicméně z úst premiéra Zemana a šéfa odborů Falbra jsme se dozvěděli, že hlavní příčinou, proč nejsou lidem vypláceny mzdy, je opozice, která smetla ze stolu vládní novelu zákona o konkursu a vyrovnání. Stojí tedy za to se podívat, jakým způsobem chce vláda tuto situaci řešit. Oním kouzelným proutkem by měly být institut tzv. předběžného správce, fond insolvence nebo revitalizace podniku. Bohužel musím konstatovat, že samotný předběžný správce bez naplněného fondu insolvence žádným řešením není. Návrhy na prohlášení konkursu se díky beztrestnosti vedení společnosti podávají totiž teprve tehdy, až v podniku skutečně nejsou už žádné peníze. Proto i kdyby týž den, kdy byl podán návrh na prohlášení konkursu, nastoupil do podniku předběžný správce, nebude mít z čeho mzdy vyplatit. Ostatně kdyby bylo z čeho, vyplatilo by mzdy staré vedení podniku.
Problém zadržování mezd není v rámci možností předluženého a insolventního podniku jednoduše řešitelný. Kde nic není, ani čert nebere. To si vláda uvědomuje, a proto vymyslela fond insolvence, ze kterého by zaměstnancům po odsouhlasení jejich mzdových nároků předběžným správcem byly zadržované mzdy vyplaceny. Konstrukce to je krásná, ale má malou, zato podstatnou vadu: zákon, kterým by byl zřízen fond insolvence, dosud do parlamentu nedorazil a neví se, zda bude či nebude schválen. I kdyby však zákon dorazil ještě dnes a byl bez problému schválen, fond insolvence vznikne možná za čtvrt roku. Nicméně po svém vzniku nebude mít na účtu ani korunu. Podle věcného záměru měl být totiž plněn jakýmsi procentem ze sociálního pojištění, a lze tedy předpokládat, že nějaké reálné prostředky se v něm objeví až po delší době. Ani fond insolvence není tedy okamžitým řešením situace.
O revitalizaci jsem už hovořil. Nicméně vstoupí-li podnik do revitalizace, okamžité prostředky na výplatu mezd tím určitě nezíská. Revitalizace tedy ve svém důsledku pouze prohloubí problém zadržování mezd zaměstnancům. Velmi silně to proto zavání demagogií, když se lidem s dlouhodobě zadržovanou mzdou nabízí jako univerzální všelék novela zákona o konkursu a vyrovnání, pokud možno dramaticky projednávaná ve stavu legislativní nouze, ačkoliv předkladatelé velmi dobře vědí, že samotný zákon o konkursu a vyrovnání, byť sebedokonalejší, není schopen bez externího zdroje finančních prostředků vnitropodnikovou situaci vyřešit. Nu, na zákon, kterým by byl založen fond insolvence, si vláda sama pro sebe stav legislativní nouze nevyhlásila, natož aby jej předložila společně s novelou zákona o konkursu, ačkoliv věcný záměr zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele existoval již na jaře.
Proto zpolitizování zákona o konkursu a vyrovnání považuji za velmi nebezpečné a zavádějící a z důvodů, které jsem uvedl, odmítám jeho projednávání ve stavu legislativní nouze. Nehledě na to, že práce kvapná by u tohoto zákona mohla snadno způsobit posun nikoli vpřed, ale vzad.
Mimochodem vláda potřebné prostředky má, a to ve fondu nezaměstnanosti. Říci ovšem lidem, že musí ze zkrachovaného podniku co nejdříve odejít, aby jim byla vyplácena podpora v nezaměstnanosti, je nepopulární, a proto podezírám vládu, že toto řeší oklikou přes předběžného správce, který jako svůj první úkon rozdá zaměstnancům výpovědi.
Dámy a pánové, dovolte mi na závěr zopakovat, že jako řešení jistě nežádoucí situace se zadržováním mezd nevidím stav legislativní nouze ani fond insolvence, ale řešením je uzákonění trestnosti nepodání návrhu na prohlášení konkursu ihned při vzniku insolvence nebo předlužení. Trestnost takového jednání však vládní návrh bohužel nezavádí. Proto i sebedokonalejší zákon o konkursu a vyrovnání a naplněný fond insolvence zůstanou nevyužity, protože návrh na prohlášení konkursu, který by uvedené ochranné mechanismy spustil, nebude podán. Vláda jednoduše nemá žádné řešení.
Spoléhat se na těžkopádně pracující revitalizační agentury znamená prodlužování agónie těchto ekonomicky mrtvých subjektů. Rychlé a razantní řešení úpadku firmy může vést také k jejímu rychlému ekonomickému oživení. Neřešitelnost stávající situace vládou sociální demokracie je prostě způsobena jejím panickým strachem z konkursů, ačkoliv ty nezdravější ekonomiky mají také největší počty konkursů.
Dámy a pánové, myslím, že je načase přestat se bát strašidla konkursu. Vždyť jedině razantním a efektivním návrhem zákona o konkursu a vyrovnání nastartujeme nikdy nekončící transformaci naší ekonomiky na podnikové úrovni, kde v důsledku tvrdé konkurence bude neustále přibývat subjektů, které v hospodářské soutěži neobstojí a jejichž zablokované zdroje je třeba konkursem odblokovat.
Dámy a pánové, velmi cítím se zaměstnanci, kterým jsou zadržovány mzdy. Je však mou povinností je upozornit, že byli odborářským křídlem sociální demokracie záměrně nasměrovány namísto přes Strakovku sem před Parlament. Přitom klíč k řešení situace, kterým je fond nezaměstnanosti a dosud nedokončený zákon o insolvenci, drží v ruce vláda. Ta se před oprávněně rozhořčenými zaměstnanci alibisticky schovává za Parlament a svaluje vinu na všechny okolo, jenom ne na sebe.
Proto si na závěr dovolím navrhnout doprovodné usnesení:
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky žádá vládu o urychlené předložení zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele.
Děkuji za vaši pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Hovořil pan poslanec Plachý. Nyní se ujme slova pan poslanec Ivan Pilip, připraví se pan kolega Zdeněk Škromach.
Poslanec Ivan Pilip: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, sněmovna se dnes schází k projednání bodu, který je diskutován už velmi dlouho, a schází se k němu v situaci, která je poněkud nezvyklá a která by se neměla v této sněmovně stát zvykem a která je také ovlivněna situací, která je skutečně mimořádná, která je vážná a která - mluvím samozřejmě o těch desítkách tisíc nevyplácených mezd - je přes všechny problémy, které se v české privatizaci, v ekonomických reformách a dalších procesech již objevovaly, přece jenom čímsi bezprecedentním, čímsi novým a řekl bych zatím problémem snad nejvážnějším.
***