(11.10 hodin)
(pokračuje Pilip)
Přesto, nebo možná právě proto si myslím, že by projednávání tohoto zákona právě v této atmosféře se nemělo stát jakousi svatou válkou za tu či onu verzi zákona ani místem, kde se projevují silné vášně, protože to, co naopak potřebujeme, je věcná diskuse právě o tomto zákoně, ale nejenom o něm, také o celé řadě dalších. Bezesporu této sněmovně hrozí, že významný čas svých rozprav stráví hledáním toho, kdo více za co může, kdo co splnil, nesplnil a kde kořeny těchto problémů vznikly.
Je třeba si říci, že vláda bezesporu převzala ekonomiku ve stavu, kde na problémy velké řady podniků již bylo takříkajíc zaděláno, kdy bylo zjevné, že se dostanou dříve či později do vážných platebních a jiných problémů, a bezesporu k tomuto faktu samotnému vláda buď nepřispěla, nebo přispěla velice málo, samozřejmě nepočítám-li přístupy poslanců dnes vládní sociální demokracie k některým zákonům projednávaným dříve.
Nicméně přesto zároveň platí, že jakkoli vláda už část ekonomiky v nějakém stavu převzala, že také už měla určitý čas na to, aby problémy analyzovala a aby některé kroky učinila zřejmě rychleji. Tady je např. diskuse o revitalizaci. Vzpomeňme na to, kolik měsíců trvalo, než se ukázalo, který projekt revitalizace bude vlastně platný. Padají tu dnes návrhy na to, aby zákon o konkursu a vyrovnání byl projednán ve stavu legislativní nouze. Nicméně legislativní nouze se zpravidla vyhlašuje na zákon, který vznikl jako potřeba něčeho, co se objevilo zcela nově a nečekaně, nikoli nad zákonem, který mohl být projednáván už před celou řadou měsíců.
A stejně tak, jak již bylo zmiňováno, tak zákon o insolvenci, který by také mohl sehrát velmi významnou roli, na něj ani žádný stav legislativní nouze vyhlásit nelze, protože prostě žádný nebyl předložen.
Přesto opakuji - není možné v této situaci se soustřeďovat na to, kdo za co může více, zda minulé vlády, které bezesporu některými chybami v transformaci přispěly ke stavu některých českých podniků, nebo tato vláda že málo využila svůj čas k tomu, aby řešení těchto problémů posunula dopředu.
Já si myslím, že to, co je nezbytné, je skutečně věcné projednání tohoto zákona, resp. otázky zákona o konkursu a vyrovnání, ale také celé řady dalších zákonů a dalších kroků, které je nutné ze strany politické reprezentace, tj. jak sněmovny, tak Parlamentu, učinit, aby v české ekonomice došlo k dalším změnám, které jsou nezbytné a bez kterých k žádným zásadním změnám nedojde.
Jakkoli si proto myslím, že velmi dobrý rozbor a kritiku vládního návrhu tu přednesl pan zpravodaj poslanec Němec a že věcná a oprávněná kritika zazněla i v některých vystoupeních předřečníků, a byla by proto řada důvodů tento návrh vrátit k přepracování nebo zamítnout, že tento návrh se, ať už právem či neprávem, a já se domnívám, že spíše neprávem, stal jakýmsi symbolem toho, jestli a jak intenzivně je tato sněmovna ochotna se problémy nevyplácených mezd zabývat. Ano, je pravda, že tento zákon nikomu žádné mzdy bezprostředně nepřinese. Přesto je pravdou, že na tento zákon se po veřejné diskusi minulých dnů začalo hledět jako na nějaké gesto dobré vůle ze strany sněmovny směrem k tomu, aby další jednání o této problematice proběhlo v co nejvíce věcném duchu a aby bylo řešeno co nejrychleji.
Právě z tohoto důvodu, a jenom z tohoto důvodu, já osobně i někteří mí kolegové nepodpoříme návrh na vrácení nebo zamítnutí tohoto návrhu, ale zároveň bych chtěl říci, že očekáváme velmi věcnou diskusi v příštím měsíci a na příští schůzi sněmovny, kdy bude projednáván návrh paní poslankyně Dundáčkové, který považujeme za věcně lepší a který také svým harmonogramem projednávání dává možnost k tomu, aby při rychlém způsobu projednání byla tato norma platná již od 1. února příštího roku.
Doufám, že pokud vládní návrh zároveň projde do druhého čtení, že vláda využije možnosti, aby do návrhu paní poslankyně Dundáčkové prostřednictvím svých poslanců vložila zásadní návrhy, které považuje za nutné, předpokládám, že tady o nich bude vedena věcná rozprava, a že výsledkem bude rychlé přijetí návrhu zákona o konkursu a vyrovnání, který bude odpovídat většinové vůli této sněmovny a který snad odblokuje alespoň část, byť se domnívám, že menší část, problémů, které českou podnikovou sféru trápí a které způsobují současné problémy.
Domnívám se také a přeji si také, věřím, že vláda v reakci na takovéto rozhodnutí a na takovýto způsob projednávání urychlí svou práci na dalších zákonech, ať už je to zde zmiňovaný tzv. zákon o insolvenci, nebo některé další, a že učiní také další kroky, počínaje kroky privatizačními a dalšími, které urychlí transformaci ekonomiky v této zemi, která bohužel v posledních měsících byla výrazně přibrzděna. Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Pilipovi. Jen mi dovolte jednu technickou poznámku, aby zde opět nepadaly sliby, které se nedají naplnit. Účinnost zákona od 1. února je nemožná, protože legislativní proces, pokud nebude vyhlášen stav legislativní nouze, nekončí projednáním zde v Poslanecké sněmovně.
Nyní bude hovořit pan kolega Zdeněk Škromach, připraví se pan kolega Rostislav Čevela.
Poslanec Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené dámy a pánové, já bych chtěl na úvod nejdříve porovnat některé aspekty. Paní poslankyně Dundáčková se tu snažila upřednostňovat svůj vlastní návrh zákona před vládním návrhem. Je prostě reálným stavem - a myslím si, že každý z nás poslanců ví, že vytvořit poslanecký návrh zákona vlastními silami v nějakém větším rozsahu je vždy velké nebezpečí pro legislativu této země, protože prostě k tomu nemáme síly, nemáme k tomu prostředky, ale je to reálný fakt. Podmínky k tomu má vláda, mají k tomu ministerstva, mají k tomu aparáty, mají k tomu zkušené lidi, a ať chceme nebo nechceme, tak legislativců, kteří jsou schopni vytvořit a zkomponovat dobré zákony, je v České republice pouze několik a je to dáno samozřejmě stavem populace, a můžeme si nalhávat, že by to tak nebylo.
Takže krátce. Bod 1. V § 1 odst. 2 rozšíření definice úpadku - dlužník je v úpadku, jestliže má více věřitelů, není schopen atd. Vládní návrh nového zákona zavádí právní fikci, že zastavení plateb je i to, že dlužník nevyplácí mzdy po dobu delší než jeden měsíc. Zastavením plateb se dlužník ocitá v úpadku a je možné na něj prohlásit konkurs. Poslanecký návrh paní Dundáčkové tuto úpravu neobsahuje, čímž se značně ztížila aplikace zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele.
Paragraf 4b odst. 4 - osvobození od povinnosti složit zálohu na náklady konkursu. Oba návrhy počítají s povinností navrhovatele složit zálohu na náklady řízení a oba návrhy tuto zálohu zvyšují. Vládní návrh v rozpětí od 5 do 50 tisíc korun, opakovaně až do výše 250 tisíc korun. Poslanecký návrh paní poslankyně Dundáčkové neurčuje spodní hranici, horní až do výše 100 tisíc korun. Vládní návrh však obsahuje ustanovení, které soudu umožňuje zcela nebo zčásti navrhovatele osvobodit od povinnosti zaplacení zálohy na náklady konkursu.
***