(14.40 hodin)
(pokračuje Výborný)
Posléze bylo hlasováno o druhém návrhu usnesení, o návrhu usnesení, jímž ústavně právní výbor doporučuje přijetí této osnovy, a toto usnesení přijato bylo. Bylo přijato včetně předtím přijatých pozměňovacích návrhů k osnově. Těch pozměňovacích návrhů byla celá řada a všechny přijaté máte obsaženy ve sněmovním tisku 359/2. Tolik k mému úvodnímu slovu.
Dopředu avizuji, že by podle mého názoru bylo správné, abychom usnesení ústavně právního výboru vzali za základ projednání této osnovy, protože nám to ušetří práci. Dopředu také avizuji, že se budu hlásit, a hlásím se už teď, do podrobné rozpravy.
Dámy a pánové, děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Výbornému a nyní otevírám obecnou rozpravu, do které je jako první přihlášen pan poslanec Zdeněk Jičínský, kterému udílím slovo.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážená paní předsedající, vážené shromáždění, v prvním čtení byla k této předloze obsáhlá diskuse s argumenty pro a proti a je přirozené, že názory na takovouto úpravu se liší, protože podíváme-li se na ústavy jednotlivých zemí EU nebo jednotlivých evropských zemí, s nimiž se můžeme srovnávat nebo k nimž se můžeme vztahovat jako parlamentní republika, potom shledáváme úpravy velmi různé. Některé úpravy jsou podrobnější, některé úpravy jsou relativně obecné. Vidíme také rozdíly v tom, jestliže jde o ústavy demokracií, které jsou stabilní, existují dlouho, a o ústavy zemí, které přecházejí od různé formy nedemokratického režimu k režimu demokratickému. Pro tyto ústavy je příznačná tendence k podrobnější úpravě politických procesů.
Hovořím o tom proto, že kolegyně Parkanová minule v rozpravě uváděla, že není žádný rozpor mezi tím, že v čl. 5 se hovoří o tom, že základem politického systému je svobodný vznik a fungování politických stran, a tím, že z této skutečnosti nevycházejí žádná další ustanovení, která upravují jednotlivé politické procesy, které jsou pro fungování parlamentní demokracie rozhodující, jako je vznik a jmenování vlády.
Chtěl bych říci, že ustanovení o tom, že základem politického systému je vznik a fungování politických stran, v této absolutní dikci je ojedinělé. V žádné ústavě takovéto expresivní ustanovení nenajdeme. V ústavách, které o politických stranách mluví, se jejich role formuluje tak, že politické strany se účastní vytváření politické vůle nebo že občané jejich prostřednictvím se účastní tvorby politické vůle. Čili jestliže v naší ústavě ti, kdo ji připravovali a kdo pro ni hlasovali, volili takto výrazné ustanovení o roli politických stran, potom z něho skutečně plyne nezbytnost vyjádřit jejich úlohu i v procesu jmenování vlády, v procesu ustavování rozhodujícího orgánu exekutivy. Tolik k této věci.
Uvádí se někdy to, že navrhovaná změna je účelová. Vážení kolegové, žádná změna zákona, a tedy i žádná změna ústavy není bez účelu. Nedělá se z důvodu legislativní estetiky, ale dělá se proto, že reaguje na nějakou společenskou potřebu. Samozřejmě o tom, jaká je míra této společenské potřeby, lze vést diskuse a jsou na to přirozeně různé názory, protože jde o otázku politického posouzení. V tomto směru to není nikdy čistě nebo jen odborně právní otázka. Chtěl bych říci, že pro moderní konstitucionalismus je právě typické spojování politických a ústavně právních procesů, což třeba v období mezi dvěma světovými válkami tak nebylo. Ústavy z té doby o politických stranách vůbec nemluvily. Ale moderní konstitucionalismus právě zdůrazňuje roli politických stran, politického mechanismu. Jen uvádím pro zajímavost, že na francouzských právnických fakultách byl kurs, který se jmenoval "Ústavní právo a politické instituce" a během myslím 50. a 60. let - a to je výraz té tendence, o které jsem hovořil - se název tohoto kursu změnil, a není to změna formální. Nazývá se "Politické instituce a ústavní právo". Prostě jde o to, že ústavní právo je natolik spojeno s politickými procesy v zemi, že roli politických institucí je třeba nějak ústavně fixovat, protože jsou v každém případě rozhodující součástí ústavy faktické, byť třeba v ústavě formální, to je v ústavě psané, nemusí být tak podrobně vyjádřeny.
Chci říci jednu věc. K těm návrhům lze samozřejmě mít X výhrad, lze diskutovat o tom, jestli usnadní nebo zkomplikují politické procesy v souvislosti zejména s jmenováním vlády, byť bych chtěl říci, že změna, kterou navrhujeme, se zdaleka netýká jen této věci a obsahuje celou řadu ustanovení, která nepochybně zpřesňují dosavadní ustanovení ústavy a při střízlivém přístupu k věci rozhodně proti nim nelze nic namítat, protože jsou po formální stránce formulována tak, aby znemožňovala různý výklad, což se již v našem dosavadním vývoji po přijetí této ústavy stalo, a není žádoucí, aby ustanovení ústavy umožňovala různý výklad.
V diskusi byly také námitky proti tomu, že se navrhuje určitá změna ústavy, která nemá komplexní charakter. Je tu mnoho kolegyň a kolegů, kteří tady byli se mnou již v minulém období, a možná, že si vzpomenou, že jsem už v minulém období, když se tu objevovaly návrhy na změnu ústavy, které měly charakter velmi dílčí a týkaly se jednotlivého ustanovení, jednotlivého institutu, že jsem tehdy navrhoval, aby se vytvořila buď nějaká ústavně právní komise, nebo aby tím byl pověřen ústavně právní výbor, aby se zabýval problémy, kde jsme zjišťovali, že dosavadní dikce ústavy není dostatečná. Tyto návrhy byly oslyšeny, takže se v tomto směru nic nedělo, a dnes, kdy je předložena určitá iniciativa, která samozřejmě není komplexní změnou ústavy, ale přece jen v určitém ohledu má komplexní charakter, se setkáváme s těmito kritikami.
Připomínám tady jen tuto historii, že při dobré vůli jsme mohli být v tomto ohledu dále. Nepochybně se, pokud jde o změny ústavy, budeme setkávat s řadou složitých problémů, protože - a jistě je vám to známo - v Senátu pracuje zvláštní komise, která se zabývá návrhy na změnu ústavy. Jestliže Senát, samozřejmě podle ústavy k tomu má právo, předloží zvláštní návrh ústavních změn, potom to nebude zrovna cesta, kterou považuji za normální v parlamentní republice založené na pluralitě politického stranictví. Ale obávám se, že k tomu může dojít.
Kritikům tohoto návrhu, kterým samozřejmě jejich právo kritiky neupírám, bych chtěl říci, že nesporné podle mého soudu je jedno, a to že tento návrh, všechny předložené změny se pohybují v rámci principu parlamentní demokracie. Z tohoto hlediska nelze tento návrh odmítat jako něco, co je v rozporu s ústavními principy, na kterých je naše ústava založena, protože tyto ústavní principy konkretizuje, zpřesňuje více, než dosud platná ústava činí.
***