(11.30 hodin)
(pokračuje Špidla)
Dalším důležitým bodem - byť není nejpodstatnější, ale myslím, že by měl být jasně řečen - je, že stále znovu a znovu se pojem "úředník", čili osoba, která koná v nějakém správním řízení na základě zákona a v rámci zákona, která působí v nějakém správním úřadě, vydává za synonymum všech lidí, kteří pracují v rozpočtové sféře. Zvýšení o určitou sumu není zvýšením platu úředníků, ale je promítnutím finančních důsledků do rozpočtové sféry, to je, jak už jsem uváděl, výčtem, učiteli počínaje, lékaři pokračuje a dejme tomu vědeckými a odbornými pracovníky v nejrůznějších oborech konče. Těchto lidí, kteří jsou v rozpočtové sféře, je celkově 480 tisíc, úředníků v tomto systému v užším slova smyslu a ve správném obsahu pojmu je 75 tisíc.
Další myšlenkou, která je velmi zajímavá a která nesměřovala k novele, ale přesto bych ji rád podtrhl, byla myšlenka paušálních náhrad. Jsem rád, že paní poslankyně Páralová vznesla obecnější otázku paušálního systému. Já považuji za docela možné uvažovat například o zavedení paušálního pojistného u osob samostatně výdělečně činných a vůbec považuji za možné propracovat myšlenku paušálního plnění v různých oblastech. Myslím, že v řadě případů by to bylo velmi účinné a v řadě případů by to znamenalo minimálně omezení administrativní zátěže. Je to myšlenka, která byla řečena na okraj, ale myslím si, že by měla být podtržena.
Nepovažuji za potřebné rozvíjet dále své závěrečné slovo, protože to, co je klíčové, je obsaženo jak v návrhu předkladatele, tak i v návrhu zpravodajky, to je postoupit tuto legislativní předlohu k dalšímu projednávání.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji místopředsedovi vlády ČR panu Vladimíru Špidlovi. To bylo závěrečné slovo ministra práce a sociálních věcí. Chce paní zpravodajka využít možnosti závěrečného slova? Nikoliv. Rozprava byla uzavřena.
Prosím nyní paní zpravodajku, aby zrekapitulovala návrhy, o kterých bychom měli hlasovat.
Poslankyně Alena Páralová: Vážený pane předsedající, v rozpravě nedošlo k žádnému návrhu na zamítnutí ani nebyl podán návrh na vrácení, takže budeme hlasovat pouze o přikázání výboru k projednání.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Jiný návrh v rozpravě nezazněl ani v tuto chvíli neregistruji, že by někdo navrhoval jiný výbor. Budeme rozhodovat o přikázání tomuto výboru.
Zahajuji hlasování s pořadovým číslem 91. Kdo souhlasí s tímto návrhem, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Návrh byl schválen. Ze 169 přítomných hlasovalo 146 pro, nikdo nebyl proti.
Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Končím tím projednávání bodu č. 54. Děkuji paní zpravodajce Páralové.
Přistupujeme k bodu
55.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 65/1965 Sb.,
zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
/sněmovní tisk 484/ - prvé čtení
Z pověření vlády předložený návrh opět uvede místopředseda vlády ČR pan Vladimír Špidla.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Dámy a pánové, dovolte, abych využil procedury, kterou naznačila včera paní místopředsedkyně Buzková, kdy poslanci Kořistkovi umožnila, aby už podruhé nepřednášel to, co řekl před krátkou dobou v nesprávném okamžiku. Dovolte mi, abych už nepřecházel k podrobnému uvedení novely zákoníku práce. Předpokládám, že jste si zapamatovali část mého projevu, a dovolte mi, abych pokračoval předkládací zprávou díl druhý.
Z věcného hlediska klade evropská legislativa mimořádný důraz na zásadu rovného zacházení s muži a ženami. Tato zásada je promítnuta v řadě dílčích úprav, jako je rodičovská dovolená, ochrana důstojnosti atd.
Dalším bodem, který je třeba zdůraznit, je směrnice o hromadném propouštění. Tato velmi významná směrnice už byla předložena vládou v novele zákona o zaměstnanosti - někteří z vás si to jistě pamatují - ze které byla nakonec pozměňovacím návrhem vypuštěna. Chci zdůraznit, že hlavní myšlenkou, která vedla k vypuštění této směrnice, byla obava, že dochází k prodloužení výpovědní doby o jeden měsíc. V dalším projednávání vláda tuto obavu vzala v úvahu, takže směrnice o hromadném propouštění je zapracována způsobem, který je odlišný od způsobu, který byl předkládán v předchozím období, a v žádném případě neprodlužuje výpovědní dobu.
Další velmi důležitou změnou je zachování práv zaměstnanců v případě převodu podniků, podnikání a části podniků. Je to opět naprosto zřejmé, že v případě strukturálních změn, kdy se podniky různě prodávají, dělí a štěpí a znovu se prodávají, je velmi vhodné, aby byl upřesněn proces, kterým jsou zachována práva zaměstnanců.
Dalším důležitým bodem je směrnice o povinnosti zaměstnavatele informovat zaměstnance, která je do zákona promítnuta v koncepci podnikových rad. Tento bod byl v projednávání se sociálními partnery neobyčejně citlivý a dá se říci, že zatímco zaměstnavatelé tento bod považovali za velmi důležitý a chtěli jej, odbory měly obavu z rovnováhy mezi odborovou organizací a tzv. podnikovou radou. Mohu dokonce prohlásit, že na tomto bodu bylo celkové kolektivní projednávání ohroženo a teprve po řadě hodin a řadě jednání se podařilo najít formulace, které jsou podle mého názoru rozumné, přinášejí zlepšení jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele a jsou dohodnuty se sociálními partnery.
Dalším důležitým bodem a průmětem evropského pojetí je promítnutí směrnice o určitých aspektech pracovní doby. To je otázka přestávek v práci, vykazování pracovní doby a podobné záležitosti.
Důležitým zcela novým prvkem je i promítnutí směrnice o zřízení evropské podnikové rady, protože vzniká stále více podniků, které mají charakter nadnárodních podniků, působí v řadě států, a i u nich platí ona povinnost zaměstnavatele informovat své zaměstnance. Právě podnikové rady i podnikové rady v nadnárodních společnostech jsou významným prvkem, který tuto informovanost umožňuje za přiměřených organizačních nároků.
Dále bylo velmi důležité promítnout některé prvky legislativy Evropského společenství o ochraně zdraví a bezpečnosti při práci, kde bylo cílem především komplexně řešit odpovědnost za rizika práce, otázky prevence rizik na pracovišti a uzákonit požadavky na bezpečnostní a zdravotní značky a signály.
***