(16.30 hodin)
Ministr životního prostředí ČR Miloš Kužvart: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, páni poslanci, vládní návrh zákona o nakládání s geneticky modifikovanými organismy doplňuje právní řád České republiky v oblasti, která dosud nebyla plně legislativně upravena. Návrh zákona se týká nakládání s geneticky modifikovanými organismy, které si zachovaly schopnost reprodukce, a nakládání s produkty, které tyto životaschopné organismy obsahují. Součástí návrhu jsou i novely některých souvisejících zákonů, které uvádějí do souladu s textem návrhu zákona ustanovení týkající se geneticky modifikovaných organismů.
Předložený návrh zákona je harmonizován s příslušnými směrnicemi Evropského společenství a současně respektuje dokumenty OECD v oblasti biotechnologií a Úmluvu o biologické rozmanitosti uzavřenou v rámci OSN.
Cílem návrhu zákona je stanovit povinnosti fyzických a právnických osob tak, aby byla zajištěna ochrana zdraví člověka i zvířat, životního prostředí a biologická rozmanitost. Dále návrh zákona stanoví postup udělování oprávnění k nakládání s geneticky modifikovanými organismy a produkty, systém kontroly nad dodržováním zákona a systém evidence uživatelů i geneticky modifikovaných organismů a produktů.
Vzhledem k tomu, že oblast geneticky modifikovaných organismů se rozvíjí velmi rychlým tempem a dosud nejsou známy všechny potenciální dlouhodobé účinky geneticky modifikovaných organismů, vychází návrh zákona z principu předběžné opatrnosti a obsahuje ustanovení umožňující v případě potřeby rozhodnutím správního úřadu pozastavit nebo ukončit nakládání s geneticky modifikovaným organismem.
Nakládání s těmito organismy a produkty představuje do budoucna širokou škálu činností od základního vědeckého výzkumu přes aplikovaný výzkum až po komerční využití. Geneticky modifikované organismy a produkty mohou být využívány např. v mikrobiologickém a lékařském výzkumu jako vakcíny, enzymy pro výrobu potravin, mohou to být zemědělské plodiny, krmiva nebo potraviny. Z těchto důvodů byla práce na přípravě předloženého zákona náročná z hlediska řešení působnosti jednotlivých resortů a návaznosti na stávající předpisy.
Návrh zákona byl připraven Ministerstvem životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství a Ministerstvem zdravotnictví. Dále na návrhu pracovali zástupci dotčených orgánů státní správy a zástupci z oblasti vědy a výzkumu.
Na závěr bych chtěl stručně charakterizovat procesy, které budou po vejití v platnost tohoto zákona následovat: Vydávání správních rozhodnutí v oblasti nakládání s GMO bude podle návrhu zákona v působnosti Ministerstva životního prostředí, které bude při rozhodování přihlížet ke stanoviskům ministerstev zdravotnictví a zemědělství a České komise pro nakládání s geneticky modifikovanými organismy a produkty. Tato komise bude složena ze zástupců státní správy, odborníků a zástupců nevládních organizací. Kontrolu nad dodržováním ustanovení zákona bude vykonávat Česká inspekce životního prostředí ve spolupráci s dalšími správními úřady. Čili nebude vznikat nějaký nový kontrolní orgán, přesto však náklady na zabezpečení výkonu státní správy v této zatím prakticky nepokryté oblasti dosáhnou postupně při plném zavedení zákona přibližně 40 milionů korun ročně při potřebě 33 nových pracovníků. Náklady pro podnikatelskou sféru, vědecká a výzkumná pracoviště budou představovat přibližně jeden milion korun ročně.
Na závěr bych chtěl konstatovat, že vláda včera schválila novelu zákona o potravinách a tabákových výrobcích, kde je přímo uvedeno, že budou označovány všechny výrobky, kde se geneticky modifikované složky v jakémkoli množství objeví.
To je na úvod vše. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu ministrovi. Prosím zpravodaje pro první čtení pana poslance Ambrozka.
Poslanec Libor Ambrozek: Vážený pane předsedající, vládo, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych přednesl krátkou zpravodajskou zprávu k tisku 479 k zákonu o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a produkty a o změně některých souvisejících zákonů. Jsem si vědom, že je to problematika trochu ve stínu velkých norem a že přes atraktivní název je to nudné čtení.
Oblast nakládání s geneticky modifikovanými organismy, jak už řekl pan ministr, u nás v současné době není nijak komplexně zajištěna, je roztroušená do několika norem a jedná se v podstatě o klasický příklad implementace ekologické legislativy, kdy se vydáváme cestou úpravy obvyklé v Evropské unii. Dnes nejsou zákonným způsobem stanoveny povinnosti jednotlivých subjektů, neexistuje žádný informační systém. Cílem zákona je tedy tento nedostatek odstranit a Česká republika tím učiní další důležitý krok k harmonizaci legislativy v oblasti životního prostředí.
V Evropské unii je tato oblast upravena řadou norem. Jejich seznam máte v příloze 3, je to asi na tři stránky, většinou jde o povolení dovozu či povolení pěstování jednotlivých plodin obsahujících vpravené geny. Základní směrnice jsou dvě: je to směrnice Rady o záměrném uvádění geneticky modifikovaných organismů, která řeší zároveň uvolňování do životního prostředí, uvádění na trh, ta je z roku 1990 a byla loni novelizována, a druhou je směrnice o uzavřeném nakládání s geneticky modifikovanými mikroorganismy z roku 1998. Náš zákon se snaží tyto obě oblasti spojit do jedné normy. Výsledkem toho jsou samozřejmě poněkud komplikované implementační tabulky v přílohách 1 a 2 zákona.
K samotnému textu, který má čtyři části - v části I s 24 paragrafy je důležitý zvláště § 2, který vymezuje základní pojmy. Je tu na místě trochu otázka, proč tu tvůrci vymýšleli definice, je to zvláště definice geneticky modifikovaného organismu, proč se nepřidrželi opravdu věrného překladu směrnice evropské a použili překlad originální nebo nějakou originální myšlenku. Možná by bylo lépe, aby i tyto definice byly plně shodné s Evropskou unií.
V § 3 se definují tři základní způsoby nakládání s geneticky modifikovanými organismy a povinnosti uživatele. Řeší se otázka oprávnění k nakládání, třeba zápis do příslušného seznamu. Náležitosti potom budou stanoveny vyhláškou. Zákon upravuje povinnosti uživatelů, především vedení dokumentace, provedení hodnocení rizika a zpracování havarijního plánu. Samozřejmě při uvádění do oběhu nejsou dotčeny povinnosti podle jiných zákonů, zejména zákona o potravinách, který jsme schvalovali asi před dvěma roky a který upravuje povinnosti při uvádění produktů na trh. Jen připomínám to, o čem se již zmínil pan ministr. Vláda včera schválila poměrně velkou novelu zákona o potravinách, která k nám přijde během několika dní a která bude řešit otázku povinného značení těchto produktů, jako je to obvyklé v Evropské unii.
Další paragrafy upravují pravomoci orgánů při výkonu státní správy a závěr je věnován pokutám za porušení zákona a náležitostem vyhlášky. Části druhá, třetí a čtvrtá novelizují zákon o správních poplatcích a uvádějí do souladu s tímto zákonem zákon o odrůdách, osivu a sadbě a zákon o léčivech. Součástí zákona jsou dvě přílohy.
V podstatě jde o technickou normu. Protože ale pojem geneticky modifikované organismy nacházíme ve sdělovacích prostředcích docela často, dovolím si pár slov o důvodech, které vedly Evropskou unii k velmi přísné kontrole jakéhokoli nakládání s geneticky modifikovanými organismy.
Genové manipulace jsou postupy legitimní, které se v laboratorní praxi využívají od poloviny 70. let. Jejich éra začala s objevem struktury DNA, která je odpovědná za přenos genetické informace v buňce. Nejprve se používaly k čistě teoretickým výzkumům, jak už to v této oblasti bývá, později se objevily obrovské možnosti nejprve v biomedicíně a v posledních několika letech - zpráva uvádí čtyři roky - se objevily velmi významné ekonomické aplikace v oblasti průmyslové a především zemědělské.
V oblasti medicíny, samozřejmě se to bude určitě rozvíjet dynamicky dál, už dnes přispěla modifikovaná laboratorní zvířata k navržení nových léčebných postupů některých chorob, vyvolalo to také velký rozmach farmaceutického průmyslu. V zemědělství se každým rokem, zvláště ve Spojených státech, ale také v Austrálii, Kanadě, Novém Zélandě, Argentině, zvětšuje výměra, která dnes dosahuje kolem 40 milionů hektarů, na které se pěstují geneticky modifikované plodiny, především kukuřice a sója. Jsou to plodiny první generace. V podstatě snahou výzkumu bylo vyvinout rostliny buď odolné proti herbicidům, to znamená, aby bylo možno použít totální herbicid, který vyhubí všechny ostatní kromě té či oné kukuřice nebo sóji, která má gen, který aplikuje tvorbu enzymu, který vlastně vylučuje účinek herbicidu.
***