(16.40 hodin)
(pokračuje Ambrozek)
Druhý způsob je, že se do rostliny přidá gen, který rostlinu činí jedovatou vůči některým druhům hmyzu, zvláště proti larvám některých motýlů, takže se ušetří za insekticid.
Zatímco v zemích zámořských je to běžné, tak Evropská unie jde cestou předběžné opatrnosti, především proto, že výzkum jde tak rychle, že ani není jisté, zda to, co přineslo výsledky v laboratorních podmínkách, přinese stejné výsledky i na poli. Stalo se v některých případech, že vlastnosti, které rostlina získala v laboratoři, po přenosu ze skleníku na pole se ztratily nebo naopak proti nim hmyz získal resistenci rychleji, než bylo zdrávo, a dnes máme populace hmyzu, které jsou odolné i proti insekticidům.
Další okruh problémů prokázal výzkum v USA. Je o tom pěkný článek ve včerejším týdeníku EURO. Nebudu zacházet do dlouhých citací. Ukázalo se, že pyl z kukuřice, která byla geneticky modifikována tak, aby byla jedovatá pro některé druhy hmyzu, hubí i velmi vzácné druhy motýlů. Evropská unie na to reagovala velmi rychle tak, že pozastavila schvalování této plodiny v Evropě, dokud odborníci Evropské komise neposoudí možný vliv a neprovedou vlastní výzkumy této kukuřice na evropskou populaci hmyzu. Uvádím to jako příklad.
Je samozřejmé, že diskuse se často přesouvá z roviny odborné do roviny komerční. Je to používáno jako součást obchodní války Evropské unie s USA nebo se zámořskými zeměmi. Je pochopitelné, že i zde se objevuje často mnoho tvrzení bez vědeckých argumentů. Myslím si ale, že princip předběžné opatrnosti je i v této oblasti velmi na místě. Je nutné, aby kontroly genetických technologií nebyly v žádném případě ponechány pouze na vědcích a komerčních společnostech, ale aby byla stanovena oficiální pravidla, aby byla legislativní regulace, která bude uplatňována správními orgány.
Předložený zákon, sněmovní tisk 479, alespoň v základní oblasti tyto náležitosti splňuje, a proto si ho dovolím doporučit k postoupení do druhého čtení a navrhuji ho přikázat k projednání výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil pan poslanec Fischer.
Poslanec Stanislav Fischer: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, genetické výzkumy i jejich aplikace se v posledních letech intenzivně rozvíjejí ve světě i u nás, v České republice však pro ně dosud chybí legislativní ošetření. To již zde bylo poznamenáno. Příkladem toho, co se u nás dělá, je třeba článek ve včerejší Mladé frontě Dnes "Čeští vědci klonovali skot již před dvaceti lety". Prestiž našich odborníků může dosvědčit i organizace vědecké konference evropské molekulárně biologické organizace v Praze v říjnu loňského roku, která byla věnována mimo jiné i genovému inženýrství, projektu "lidský genom", geneticky modifikovaným organismům apod. Této konference se účastnil i laureát Nobelovy ceny.
Podporuji proto navrhovanou předlohu zákona, třebaže k ní mám řadu drobných upřesňujících připomínek, které však lze vyřešit pozměňovacími návrhy ve druhém čtení. Za jediný závažný problém, jehož vyřešení by mohlo ovlivnit i celkový přístup k zákonu, však považuji potřebu zvýšit poplatky za uvádění geneticky modifikovaných organismů a produktů do životního prostředí a do oběhu. Je nutné, abychom se i v této oblasti dostali na úroveň vyspělých států, kde jsou podobné poplatky o řád vyšší. Pokud se podíváme do důvodové zprávy na finanční požadavky a dopady na státní rozpočet, spojené se zavedením tohoto zákona do praxe, napadne nás, proč daleko bohatší státy, jako členové Evropské unie, Austrálie, Nový Zéland, Japonsko apod., běžně za kontrolní činnost státních orgánů vyžadují úplnou nebo částečnou úhradu kontrolních úkonů od kontrolovaného objektu. Státní kontrola je v rozvinutých zemích běžně považována za službu veřejnosti a náklady na ni nejsou úplně hrazeny z peněz daňových poplatníků.
U nás např. dochází k tomu, že Česká inspekce životního prostředí někdy zanedbává svoji kontrolní činnost s odůvodněním, že na ni nemá peníze, to je nedostala je od státu. Proč by však alespoň částečné náklady na tuto kontrolu nemohly nést kontrolované objekty, jako je tomu jinde? Stálo by za to zamyslet se nad touto praxí v celé vyspělé části světa a zavádět ji i u nás do našich zákonů. Mnoho zákonů by pak mohlo lépe fungovat. Týká se to například zákona o odpadech, novelizovaného v úvodu této schůze, který je obcházen v obrovské míře, protože neexistuje soustavná kontrola nepoctivých podnikatelských subjektů i občanů a jejich následný postih za porušování zákona, protože na to nejsou peníze.
Podobná situace může nastat i při uvádění tohoto zákona do praxe. Kontrola bude zase chybět, protože na ni nebudou prostředky ve státním rozpočtu. Kam by tento stav mohl v budoucnu dospět, není těžké domyslet. Nebudou-li u nás poplatky srovnatelné se zahraničím, určitě to v první fázi povede k tomu, že zahraniční společnosti si u nás zařídí testovací polygony, my poneseme veškerá rizika a výrobci pak uplatní své produkty v cizině s velkým ziskem.
Uvedený problém lze při dobré vůli jednoduše vyřešit při druhém čtení. Proto doporučuji podporu návrhu zákona a zároveň - protože zákon se týká i jiných sfér činnosti výborů našeho parlamentu - doporučuji uvážit přikázání tohoto zákona k projednání například výboru pro sociální politiku a zdravotnictví.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Fischerovi. Slovo má pan poslanec Kováčik.
Poslanec Pavel Kováčik: Pane předsedo, paní a pánové, já zcela nesouhlasím se slovy zpravodaje, že v případě návrhu zákona o geneticky modifikovaných organismech jde o nudné čtení. Vůbec ne. Není to dokonce ani pouze ekologický problém, ale je zde otázka především etická, především zdravotní, především otázka, která do značné míry - možná teď ještě ne, ale v brzké budoucnosti - zasáhne velkou měrou i do pole ekonomického a komerčního.
Je nutno říci, že ve většině případů jde o organismy, jejichž produkty či produkty z nich tak či onak vstupují do potravinového řetězce člověka. Ostatně bezprostřední impuls k vytvoření tohoto návrhu vyšel před dvěma lety z problémů kolem projednávání zákona o potravinách, kdy poslanci zemědělského výboru cítili problém zařazení geneticky modifikovaných organismů pouze do problematiky zákona o potravinách jako příliš úzký a požádali usnesením výboru sněmovnu, aby požádala vládu o předložení samostatného zákona o geneticky modifikovaných organismech.
Já jsem rád, že v průběhu poměrně krátké doby vláda byla schopna předložit v této poměrně kvalitní podobě návrh zákona. Proto také souhlasím se slovy mého předřečníka Stanislava Fischera a rovněž doporučuji, aby zákon byl propuštěn do druhého čtení.
Tím, že jsme jako zemědělský výbor požádali někoho jiného, aby zpracoval problém, který se zdál nikoliv nad naše síly, ale nad naše kompetence, nechceme se jako zemědělci zbavovat zodpovědnosti, kterou máme vůči výrobcům potravin, zpracovatelům i vůči lidskému zdraví i vůči ekologii a konečně i vůči komerčnímu poli. Proto navrhuji, aby byl tento návrh zákona přikázán i výboru zemědělskému. Děkuji vám za pozornost.
***