(19.40 hodin)
(pokračuje Kohlíček)
Chtěl jsem na to upozornit, aby nevznikly nějaké mylné představy o tom, jakým způsobem mohou být mezinárodní hranice mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo měněny.
Chtěl bych ještě zdůraznit - to tady neřekl můj kolega, který zde předkládal usnesení zahraničního výboru - že hranice z německé strany ve smlouvě je označena jako státní hranice. To je velmi důležité a na tom je třeba trvat, ačkoliv ne vždy v minulosti hranice byla takto označena a ne vždy v terénu je takto správně vyznačena.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče, jednak za obsah vašeho vystoupení, jednak za stručnost, neboť si uvědomuji, že byste dokázal k této smlouvě hovořit podstatně déle. Ptám se, kdo další se hlásí do rozpravy. Nikdo. Rozpravu končím.
Budeme hlasovat o usnesení navrženém zahraničním výborem.
Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 126 a ptám se, kdo je pro předložený návrh. Kdo je proti?
Z přítomných 101 se pro vyslovilo 72, proti nikdo. Návrh byl přijat.
Děkuji panu zpravodaji. Pan ministr setrvá na svém místě, neboť dalším bodem je bod, který jsme přesunuli, a to
92.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky
k vyslovení souhlasu s ratifikací Evropská úmluva o kontrole nabývání
a držení střelných zbraní jednotlivými osobami ze dne 28. června 1978,
která byla za Českou republiku podepsána v Budapešti dne 7. května 1999
/sněmovní tisk 487/ - prvé čtení
Návrh uvede ministr vnitra Václav Grulich.
Ministr vnitra ČR Václav Grulich: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, citovaná evropská úmluva byla sjednána členskými státy Rady Evropy s cílem zabránit užívání střelných zbraní získaných v zahraničí při páchání trestné činnosti. Proto snahou členských států bylo zavedení účinné kontroly pohybu střelných zbraní přes státní hranice a současně se členské státy snažily vyhnout takovým opatřením, která by bránila legálnímu mezinárodnímu obchodu se zbraněmi. Podpis úmluvy umožní pohyb osob a zboží bez diskriminujících omezujících kontrol na hranicích. V tomto smyslu je chápán jako další krok k demokratizaci společnosti. Cílem je i nutnost maximálně přispět k potlačování nelegálního obchodu se zbraněmi a sledování či vyhledávání těchto zbraní při jejich pohybu na území České republiky.
Úmluva dále umožní České republiky tak jako ostatním smluvním stranám poskytovat prostřednictvím příslušných správních orgánů vzájemnou pomoc při potlačování nezákonného obchodu se střelnými zbraněmi a při sledování a vyhledávání střelných zbraní přepravovaných z jednoho státu na území druhého státu. Vzájemná pomoc bude probíhat formou oznámení o pohybu zbraní přes hranice, což má zásadní význam pro snižování kriminality v České republice a vytvoření možnosti vyšší spolupráce v této oblasti.
Současně tato úmluva neomezuje smluvní strany, aby přijímaly v oblasti zbraní a střeliva vlastní právní úpravu. Tyto vnitrostátní právní předpisy nemohou však být v rozporu s ustanoveními úmluvy. K této povinnosti se může zavázat pouze Parlament, a proto úmluva patří svým charakterem mezi smlouvy prezidentské.
Nabytím účinnosti zákona č. 13/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu, došlo ke kvalitativně vyšší kompatibilitě s úmluvou, čímž byly vytvořeny podmínky pro podpis této úmluvy.
Na druhé straně nelze k úmluvě přistoupit bez výhrad, a to z toho důvodu, že současná právní úprava neumožňuje podávat oznámení o pohybu střeliva do dlouhých a krátkých zbraní s plynovým výmětným mechanismem - to znamená diabolek nebo broků - a o látkách nebo materiálech speciálně určených k vystřelení paralyzujících toxických nebo korozivních látek ohrožujících zdraví a život osob. Jedná se totiž o střelivo do zbraní či jiných přístrojů a o látky nebo materiály, které v České republice nepodléhají registraci.
Pokud jde o transakce mezi obchodníky se sídlem na území dvou smluvních stran, zákon o střelných zbraních nemá odpovídající ustanovení, která by umožňovala kapitolu III. úmluvy naplnit.
Dalším legislativním procesem, zejména přijetím nového zákona o zbraních a střelivu, budou důvody pro učiněné výhrady k úmluvě částečně odstraněny.
Nabytí jeho účinnosti je podle plánu legislativních prací vlády stanoveno ke dni 1. ledna 2001.
Provádění úmluvy je ve výlučné působnosti resortu Ministerstva vnitra a bude vyžadovat určité finanční náklady, spojené s vytvořením samostatného pracoviště, které bude předávat a přijímat informace o transakcích zbraní podle článku V. a následujících úmluvy.
Předkládaná úmluva je v souladu se zahraničněpolitickými zájmy České republiky a její ratifikací dojde k dalšímu přiblížení našeho státu k předpisům Evropské unie.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro první čtení pan poslanec Jiří Payne.
Poslanec Jiří Payne: Děkuji, pane místopředsedo. Vážená sněmovno, vážená vládo, musím konstatovat, že návrh, který byl vládou předložen, je po formální stránce zpracován o něco pečlivěji, než jsme se s tím setkávali v některých jiných případech. Na druhé straně ale je zde navrhována příloha k usnesení Poslanecké sněmovny, zatímco stávající dosavadní praxe bez výjimky je taková, že přílohy neumožňujeme, že text výhrady musí být součástí usnesení Poslanecké sněmovny, a toto usnesení bude deponováno u depozitáře smluv Rady Evropy, protože tam je potřebné, aby byla uplatněna výhrada.
V této smlouvě je uplatněna výhrada z toho důvodu, že náš právní řád neumožňuje plnění této smlouvy ve všech bodech tak, jak je smlouva mezinárodně formulována, a já se domnívám, že nezbývá než přikázat tento návrh zahraničnímu výboru a zabývat se dalšími podrobnostmi. Myslím, že tomu nic nebrání, a proto prosím o hlasování.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám jednu přihlášku, a to pana poslance Filipa.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Vážená vládo, paní a pánové, dovolím si krátce vystoupit k textu, který nám byl předložen v tisku 487. Já bych chtěl ocenit práci Ministerstva vnitra vzhledem k tomu, že poprvé se setkáváme s důkladným zpracováním smluvního dokumentu a s předložením - i když s výhradou, jak řekl kolega Payne - jednotlivých podkladů pro uzavření smlouvy s výhradou. Vláda totiž předložila k souhlasu uvedenou evropskou úmluvu, kterou dosud podepsalo 19 členských států Rady Evropy a deset ji ratifikovalo. I to svědčí o současném nesouladu jednotlivých ustanovení vnitrostátního práva v oblasti zbraní a střeliva.
Účel úmluvy tady ministr vnitra podrobně zdůvodnil. Základní povinnost smluvní strany spočívá v tom, že při prodeji střelné zbraně na jejím území osobě, která má bydliště na území jiné smluvní strany, musí být vyžadováno příslušné povolení vydané orgány domovského státu. Kromě toho musí strana, na jejímž území k prodeji dochází, informovat o prodeji zbraně domovský stát nového nabyvatele, aby došlo k vzájemné kontrole, a proto se zřizuje příslušný úřad.
***