(11.40 hodin)
(pokračuje Gross)
Tato otázka tady byla předložena z úst několika řečníků, kteří nakonec předložili nebo podpořili návrh na zamítnutí. Myslím, že stojí za to, abychom se zamysleli nad tím, jestli je pravda, že nepotřebujeme tento nový návrh zákona, anebo zda je pravda, že stávající právní úprava potřebuje změny. Dovolte mi tedy, abych se k této základní otázce vyjádřil v rámci svého závěrečného slova a podpořil tak tento návrh, který jsem uváděl v rámci svého vystoupení na začátku tohoto bodu, kdy jsem požádal Poslaneckou sněmovnu, aby nepodpořila usnesení výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, který navrhuje zamítnutí tohoto návrhu zákona. Těch důvodů, proč je zapotřebí nová právní úprava v této oblasti, je poměrně velké množství a chtěl bych zde zmínit pouze několik.
První okruh problémů se týká vyhodnocení stávajícího zákona č. 83/90 Sb., jehož znění by mělo být tímto návrhem upraveno, resp. úplně změněno. Jde o to, že stávající zákonná úprava zná pouze jakési negativní vymezení působnosti tohoto zákona ve vztahu k těm spolkům, na které se režim tohoto zákona nevztahuje. Nicméně praxe ukazuje, že se pod režim tohoto zákona včleňují i sdružení, jejichž činnost nesouvisí s výkonem sdružovacího práva jako práva politického ve smyslu čl. 20 Listiny základních práv a svobod. To znamená, že se vlastně míjí účel nebo zde zůstává určitá mezera, kam se vkliňuje vytváření těchto spolků za jiným účelem než účelem, který je garantován ústavním pořádkem České republiky.
Jako druhý argument, který bych chtěl uvést pro podporu mého negativního stanoviska k návrhu na zamítnutí, je to, že podle stávajícího znění zákona č. 83/90 Sb. mohou stanovy sdružení určit, které jeho organizační složky mohou jednat svým jménem, to znamená, které jeho složky jsou právnickými osobami. Tento výklad nebo tato dikce se opírá o ustanovení občanského zákoníku. Zároveň ale stávající právní úprava vůbec neřeší otázky související se způsobem ustavování a zrušování těchto organizačních jednotek a myslím, že je-li v této sněmovně často řeč o tom, jak musíme hájit prostředí pro čisté právní vztahy soukromoprávních subjektů, je to jasná situace, kdy dostáváme do poměrně složité situace smluvní partnery těchto samostatných právnických osob, protože oni nemají možnost se třeba dovědět o tom, že s rozhodnutím občanského sdružení dojde ke změně postavení této jejich organizační jednotky.
Další problém, který je spojen se současnou právní úpravou, se týká oblasti zániku sdružení a jeho likvidace. To také souvisí s právními jistotami smluvních partnerů těchto občanských sdružení. Prostě je situace taková, že na rozdíl od obchodních společností, ale i od nadací při zrušení občanského sdružení buď jeho rozpuštěním, nebo sloučením, nebo pravomocným rozhodnutím ministerstva nedochází k jeho výmazu ze seznamu, který je u Ministerstva vnitra veden. Nedochází k tomu automaticky a stává se nám, že v této evidenci jsou potom sdružení, která již buď nevyvíjejí činnost, nebo dokonce z právního hlediska již zanikla.
Další problém, který je podle mého soudu velice závažný, se týká délky lhůt stanovených platným právním režimem. Bylo tady argumentováno tím, že prodloužení lhůt je jakýmsi omezováním politických práv zaručených ústavním pořádkem ČR. Chtěl bych zcela jasně prohlásit, že rozhodně není smyslem omezení těchto politických práv, ale smyslem je reakce na současný stav, kdy bohužel lhůty jsou tak krátké, že neumožňují prostudování dokumentů, které jsou předkládány, a jsou to leckdy dokumenty, které jsou právně velice složité. Chtěl bych to dát do relace s tím, jaký objem takových podání na Ministerstvo vnitra přichází, a chtěl bych vás informovat o tom, že měsíční průměr je zhruba 700, což znamená - když se podíváte na délku, která je dnes k dispozici - že to skutečně je v reálné praxi poměrně obrovský problém při realizaci stávající právní úpravy.
Poslední věc, kterou bych uvedl na podporu svého postoje - a doufám, že ten postoj nezůstane osamocen, a dokonce že nezůstane v menšině - je to, že dnes máme ještě stále platný zákon č. 116/1985 Sb., tj. zákon, který nebyl dotčen žádnými novelami, nebyl dotčen ani změnou občanského zákoníku, nebyl dotčen ani změnou obchodního zákoníku, a tento zákon rozlišuje tři druhy subjektů. Rozlišuje subjekt mezinárodní nevládní organizace, jako druhý subjekt uvádí organizaci cizích státních příslušníků a jako třetí jsou uváděny tzv. zvláštní organizace pro zastoupení zájmů České republiky v mezinárodní nevládní organizaci. Tady se dostáváme za současné právní úpravy i do rozporu s Listinou základních práv a svobod, která v této oblasti požaduje, aby byl přístup stejný jak vůči občanům ČR, tak i vůči cizincům. Samozřejmě je pravda, že Listina základních práv a svobod má větší právní sílu, nicméně procesní ustanovení obsažená v tomto zákoně, který je platný, nám způsobují problémy a tyto problémy jsme se snažili vyřešit předložením této komplexní úpravy.
Chtěl bych vás, vážené paní kolegyně a vážení páni kolegové, ještě jednou požádat o to, aby předtím, než budete hlasovat o návrhu na zamítnutí, a předtím, než se případně rozhodnete tento návrh podpořit, abyste se ještě jednou zamysleli nad těmi argumenty, které jsem zde řekl, protože toto po mém soudu není věc politického rozhodnutí, toto je věc rozhodnutí, které buď povede ke zlepšení stavu, který i podle věcí, které jsem zde řekl, není dobrý, anebo povede k zakonzervování současné situace a prohlubování problému, o kterých jsem hovořil. Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu ministru Grossovi. Nyní prosím, aby se ujal své úlohy pan zpravodaj Cyril Svoboda. Současně jsem zaznamenala žádost o odhlášení, učiním tak hned a prosím, abyste se zatím znovu zaregistrovali.
Poslanec Cyril Svoboda: Vážená paní předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, myslím, že všichni víme, že tady je několik důvodů, proč je potřeba se zabývat otázkou zákona o sdružování. Všechny zmínil pan ministr ve svém slově, které jsme právě teď vyslechli. Podle mého názoru je určitě klíčovou otázkou existence onoho zákona č. 116/85 Sb., o podmínkách činnosti organizací s mezinárodním prvkem. To je zákon ještě předrevoluční, vůbec nezapadá do našeho právního řádu a znamená prakticky pošlapávání práva svobodně se sdružovat, jak je zakotveno v naší Listině základních práv a svobod.
***