(16.40 hodin)
(pokračuje Němcová)
Za druhé zazněl návrh k vrácení tohoto zákona k projednání ve výboru hospodářském, rozpočtovém a ve výboru pro obranu a bezpečnost.
Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji paní zpravodajce. Nyní se můžeme věnovat hlasování o předložených návrzích. Pro pořádek ještě jednou zacinkám.
Nejprve budeme hlasovat o vrácení návrhu zákona výborům k novému projednání. Chcete-li se odhlásit, prosím. Přihlaste se znovu svými identifikačními kartami.
Dám hlasovat o vrácení návrhu zákona výborům k novému projednání.
Zahájil jsem hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 98 z přítomných 185 poslanců 90 hlasovalo pro, 86 proti. Návrh nebyl přijat.
Nyní budeme hlasovat o druhém návrhu - návrhu na zamítnutí tohoto návrhu zákona.
Zahájil jsem hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 99 z přítomných 186 poslanců 95 hlasovalo pro, 91 hlasovalo proti, návrh na zamítnutí byl přijat.
Končím projednávání tohoto návrhu. Mimo jiné předávám tento pult panu místopředsedovi Brožíkovi.
Místopředseda PSP František Brožík: Já ještě chvíli vydržím, zda budou nebo nebudou protesty pro poslednímu hlasování. Nejsou protesty.
Dalším bodem je
52.
Návrh poslanců Ivany Hanačíkové, Cyrila Svobody, Tomáše Kladívka
a dalších na vydání zákona o přijímání a vyřizování stížností
/sněmovní tisk 574/ - prvé čtení
Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 574/1. Prosím, aby předložený návrh za navrhovatele uvedla poslankyně Ivana Hanačíková.
Prosím, paní poslankyně, já se jen pokusím ztišit sněmovnu. Bude mluvit žena, tak bych prosil pány, aby se uklidnili.
Máte slovo.
Poslankyně Ivana Hanačíková: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, předložený návrh zákona si klade za cíl přijímání a vyřizování stížností směřujících na orgány veřejné správy.
V současné době neexistuje v právním řádu zákonná norma, která by upravovala institut stížností. Dosud nebyla formálně zrušena vyhláška č. 150/1958 Úředních listů.
Místopředseda PSP František Brožík: Promiňte, paní poslankyně. Skutečně znovu žádám sněmovnu, aby ztišila projednávání svých osobních hovorů. Pana poslance Sobotku.
Můžete pokračovat.
Poslankyně Ivana Hanačíková: Děkuji. Já nechci zbytečně zdůrazňovat, že se jedná o zastaralou normu, kterou si mnohdy orgány státní správy musí upravovat vnitřními předpisy. Proto je nutné nyní zákonem vymezit pravidla jak pro úředníky veřejné správy, tak i pro občany.
Obsahem návrhu zákona je především úprava okruhu subjektů, které jsou oprávněny podávat stížnosti, a okruh subjektů povinných stížnosti přijímat a vyřizovat. Zákon specifikuje, co lze označit za stížnost a jaké má mít náležitosti. V návrhu zákona je dále přesně vymezen postup při podávání, přijímání, evidování a vyřizování stížností. Nezbytným předpokladem je také spolupráce správních úřadů a jiných osob.
Jelikož se zákon dotýká vztahu státní úředník - občan, pokusím se podívat optikou každého z nich, jak se zákon dotkne jejich práv.
Za velký problém společnosti patrný na každém kroku je považován povzdech nad byrokracií státní správy, pocit znevýhodněného postavení obyčejného občana proti aparátu úředníků. Občan tak nabývá pocitu bezmoci, nedovolatelnosti svých práv. Právě zákon dává účinný prostředek občanovi, jak se domoci nejen svých zákonných práv, ale také možnost poukázat na nefunkčnost či problematičnost v řízení úředník - občan. Získané údaje zajisté také může používat úřad ombudsmana, který má zvnějšku nejen dohlížet na fungování veřejné správy, ale také se zabývat dotčenými pravidly(?) občanů způsobených(?) nečinností či obstrukcí úředníků a navrhovat vhodná opatření.
Teď se pokusím o náhled z druhé strany.
Předložený zákon poukazuje na fundovanost a kompetentnost jednotlivých úředníků. Zajisté se stane bičem pro všechny špatné úředníky, protože ti budou finančně sankcionováni za své postupy v rozporu se zákony. Zcela určitě se fungování veřejné správy, schopnosti řídících pracovníků stanou přehlednějším, budou větší rozdíly mezi profesionálními úředníky a úředníky nekvalitními. Je potom v zájmu všech daňových poplatníků, aby profesionálové veřejné správy plně a racionálně využili svůj pracovní čas, k čemuž určitě přispěje i skutečnost, že neoprávnění stěžovatelé zaplatí státu náklady, které mu vznikly při prošetření nedůvodné stížnosti.
Vážené kolegyně a kolegové, předloženým návrhem zákona můžeme především zprofesionalizovat výkon státní či veřejné správy, dát přesné mantinely postupu jednání občana a úředníka. Proto vás prosím o podporu.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji paní poslankyni. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro první čtení pan poslanec Stanislav Křeček.
Poslanec Stanislav Křeček: Pane předsedající, dámy a pánové, jen celá řada zvučných jmen mezi předkladateli zákona mi způsobuje určité rozpaky, mám-li tento zákon nazvat pravým jménem, ale povinnost zpravodaje mě nutí, abych řekl, že se domnívám, že tento zákon je zcela zásadně špatný a nemůže v praxi pro řadu legislativních problémů fungovat.
Především se musím odvolat na úvahu, kterou tu otevřel v souvislosti se zákonem o spolcích pan kolega Svoboda, který kladl otázku, zda vůbec potřebujeme nový zákon, resp. zda vůbec potřebujeme nějaký zákon, a v souvislosti se stížnostmi se ptám, jestli vůbec potřebujeme zákon, který upraví stížnosti na všechny orgány státní správy, počínaje posledním úředníkem na obci a ministrem konče. Můžeme vůbec do zákona dát celou materii obecných stížností? Nebylo by spíše lépe, kdyby každá instituce, každý úřad měl svůj systém vyřizování stížností ve svých organizačních, správních řádech apod.?
Já se domnívám, že zákon, který by obecně vyřizoval nebo zařizoval a upravoval vyřizování stížností v tomto státě nemůže dobře fungovat, protože institucí je samozřejmě celá řada, jsou zásadně odlišné a samozřejmě mají už některé zákony, které přímo upravují.
Byl tu zmíněn zákon, máme-li tu hovořit o legislativních problémech, o veřejném ochránci lidských práv. Tento předložený zákon nemá žádnou úpravu, která by umožňovala navázat na veřejného ochránce lidských práv. Není zde vůbec vyřešeno, jak se bude postupovat při stížnostech podaných oběma orgánům, který z nich bude relevantní.
Totéž se samozřejmě týká zákona o právu petičním. Rozdíl mezi peticí a stížností může být nulový. Jak budeme posuzovat, zda to je petice, nebo zda to je stížnost více občanů?
***