(10.50 hodin)
(pokračuje Havlíček)
K těmto zbraním patří i pistole československé a české výroby ČZ vzor 52 a 82, kterých bylo prodáno již poměrně velké množství a jsou stále ke koupi na trhu a jsou v prodeji. Majitelé těchto zbraní, kteří je nakoupili v dobré víře a v souladu s platnými zákony naší země, by je v budoucnu nemohli používat k jiným než sběratelským účelům, čímž by byli poškozeni na svých právech.
Navrhované ustanovení tohoto paragrafu nepostihuje zbraně, které jsou podle stávající právní úpravy zbraněmi zakázanými, ale protože navrhovaná úprava neobsahuje omezení velikosti ráže, tak např. protitanková puška či bezzákluzový kanon nejsou ve smyslu přílohy zbraněmi vojenskými, protože ve výzbroji ozbrojených sil ČR nejsou, a nejsou rovněž zbraněmi samočinnými, jejichž účel nelze rovněž utajit a jejichž hluk není tlumen. A tedy s troškou nadsázky lze říci, že by je mohl nabýt i občan ČR.
Z hlediska práv občanů se v § 13 zakládá nerovnost občana - držitele zbrojního průkazu, a občana - držitele zbrojního oprávnění. Pro nabytí vlastnictví a držení zbraně kategorie B podle § 6 občan kromě zbrojního průkazu potřebuje povolení dle tohoto paragrafu, a pokud žádá o povolení z důvodu ochrany života, zdraví nebo majetku dle odst. 3 písm. d), musí prokázat, že provádí činnosti uvedené pod bodem a) až e), tedy přepravu nebezpečných nebo cenných zásilek, že dochází do zaměstnání mezi 23. a 6. hodinou ranní, že mu bylo prokazatelně vyhrožováno, že vykonává zaměstnání zvýšeného nebezpečí odvety za své legální činy, či má obavu o život, zdraví nebo majetek.
Ale držitel zbrojního oprávnění naopak pro nabytí vlastnictví a držení zbraně kategorie B vystaví žádost a povolení mu bude uděleno. V této oblasti je držitel zbrojního průkazu diskriminován, protože posuzování nebezpečí bude provádět úředník se subjektivními hodnoceními dokládaných a doložených skutečností.
Současně § 13 návrhu zákona v odst. 6 uvádí, že povolení k nabytí zbraně pro účely muzejnictví nebo sběratelské činnosti lze vydat, pokud ten, kdo takovou činnost provozuje, prokáže, že je s předmětem sbírky a se zacházením se zbraněmi sbírkou tvořícími obeznámen. Není však stanoveno ani navrhovaným zákonem, ani prováděcí vyhláškou, která je součástí příloh, kdo bude sběratele prověřovat. Nejasné podmínky otevírají cestu k nejasným a možná až k protiprávním rozhodnutím.
Z předloženého návrhu zákona a z prováděcí vyhlášky nelze ani zjistit, jakým způsobem bude třeba doložit splnění podmínek pro bezpečné uložení zbraní.
Nelze nepřipomenout, že dochází ke kolizi ustanovení některých paragrafů zákona. Zatímco se v § 33 odst. 1 písm. a) uvádí, že držitel zbrojního oprávnění skupiny A až C je oprávněn nabývat do vlastnictví a držet zbraně nebo střelivo, tak § 13 odst. 1 praví, že zbraň kategorie B lze nabývat do vlastnictví s výjimkou nabytí do vlastnictví děděním, tak lze držet a nosit jen na základě povolení. Vzhledem k tomu, že není v § 13 uvedeno, že v případě, že zbraň nabývá do vlastnictví držitel zbrojního oprávnění, platí ustanovení § 33, a dochází tedy k možnosti dvojího výkladu.
Vážení páni poslanci, vážené paní poslankyně, protože projednávaný návrh zákona je nekonzistentní normou, navrhuji zamítnutí předloženého návrhu, nebo nebude-li přijato, pak vrácení předkladateli k přepracování.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Slovo má pan poslanec Koháček.
Poslanec Petr Koháček: Dámy a pánové, již před chvílí jsem prosil, abychom používali terminologii k tomu, k čemu přísluší.
Kolega Havlíček mě upozornil na to, že jsem opomenul, že zbrojní oprávnění je určeno pro zbrojíře a vůbec se netýká občanů. Tudíž § 33 se této problematiky, pokud se týká možnosti držení nebo nošení zbraně občany, netýká vůbec v žádném případě.
Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji pěkně. Jako další hovoří poslanec Jiří Payne.
Poslanec Jiří Payne: Děkuji, pane předsedo. Vážená sněmovno, vážené kolegyně a kolegové, současná vláda se pokouší co nejvíce vyplnit prostor, který občané vyklízejí, a omezit jejich svobodu. Tento předložený zákon je dalším příkladem, který dokumentuje toto úsilí vlády omezovat svobodu občanů. Pokud možno věci zakázat, omezit, regulovat. Dokonce by se dalo říci - šikanovat občana.
Na druhé straně řešení problému držení zbraní je v současném světě bezesporu nutnou záležitostí a lze ji řešit buďto tímto totalitním způsobem, jak to tu řekl některý z předřečníků, nebo tím, že se pokusíme vést občany k odpovědnému uvažování, pokusíme se je vést k tomu, aby se zbraněmi nakládali bezpečně a uvážlivě.
Bylo zde zmiňováno Švýcarsko jako příklad toho, kde je obrovský počet držitelů zbraní. Proč ve Švýcarsku nedochází ke zneužívání těchto zbraní? Není to náhodou také proto, že každá obec je povinna zřídit střelnici, že občané drží doma legálně, povinně svoji vojenskou zbraň, kterou si udržují v pořádku, a touto zbraní - zpravidla o každém víkendu - chodí střílet na svoji obecní střelnici? Takže oni mají pravidelný výcvik ve střelbě. Patří to k obranné doktríně Švýcarska. Díky tomu - a já jsem se na to speciálně ptal - ve Švýcarsku v podstatě není znám případ, že by někdo tuto vojenskou zbraň použil k trestné činnosti. Platí morální zásada, že když chce někdo ve Švýcarsku spáchat trestný čin se zbraní, tak si tu zbraň na to koupí.
Obdobné zkušenosti najdeme v Izraeli, kde také prochází vojenským výcvikem celá populace, jak chlapci, tak dívky, a všichni mají zkušenost ze zákopů. Je běžným zvykem, že v Izraeli chodí občané se zbraněmi, protože terorismus tam dosahuje takové úrovně, že stát není schopen poskytovat svým občanům ochranu. Je běžnou záležitostí, že občané v Izraeli nosí zbraně na svoji ochranu, protože situace to vyžaduje. Přesto v Izraeli je naprosto minimální počet zneužití této zbraně, jejího použití k trestné činnosti.
A to mě vede k návrhu, abychom se zamysleli nad tím, zda neexistuje jiná cesta než tato, která je povýtce socialistická. Zkusme se zamyslet nad tím, proti čemu má vlastně držení zbraně běžného občana chránit.
Byl zde zmiňován paragraf - tuším, že 13 odst. 4 - který stanoví podmínky, za jakých smí občan na ochranu svého života, zdraví nebo majetku držet zbraň, stanoví, že občan musí dokazovat státu, že držení zbraně bude nejúčinnějším prostředkem na ochranu jeho majetku či zdraví, a občan tedy musí dokazovat státu, že zbraň potřebuje. A já se teď ptám - dělá stát pro občana to, co má dělat? Dovolte drobný příklad z vlastní zkušenosti.
Třináctkrát jsem absolvoval vloupání do osobního auta. Třináctkrát mi z auta bylo odcizeno rádio. Ve dvou případech se mi podařilo zloděje nachytat na švestkách. Běžel jsem za ním, leč zloděj byl lépe připraven, měl připraven nějaký únik a zmizel kdesi v průchodech okolních domů. Když jsem potom o této věci informoval policisty, oni říkali: "Pane poslanče, neběhejte příště už za zlodějem, my to také neděláme, my pachatele drobné majetkové činnosti vůbec nehoníme, vždyť on by po vás mohl ještě střílet!"
A teď k tomu dovolte několik poznámek.
Drobná majetková činnost se u nás vůbec nevyšetřuje, vůbec! Kriminálka vůbec ani nedostává kopii podání, když vám vykradou auto. Nikdo se nikdy nezabývá tím, aby se pokoušel pachatele drobné majetkové činnosti dopadnout.
Před časem jsem zjišťoval na Ministerstvu vnitra, kolik policistů denně je nasazeno na prevenci drobné majetkové kriminality. Dozvěděl jsem se, že nula, že policisté tuto činnost vykonávají cestou do zaměstnání a ze zaměstnání. Přitom jestliže třináctkrát ve stejné ulici dojde k vloupání do auta, jestliže se to tam děje obden, nestálo by za to, aby na dvě noci si tam sedl jeden policista a toho zloděje chytil, když všichni v ulici tuší, kdo to dělá?
***