(10.00 hodin)
(pokračuje Mertlík)
Troufám si tvrdit, že kdyby činnost Konsolidační banky, Revitalizační agentury a dalších institucí soustředěně zaměřená na snahu o finanční i věcnou restrukturalizaci skupiny velkých podniků v české ekonomice neprobíhala, jak hospodářská, tak sociální situace v těchto podnicích a jejich okolí by byla výrazně horší, a i tento příspěvek činnosti vlády by měl být viděn.
Nebudu dále hovořit o jednotlivých, byť velmi významných oblastech činnosti jednotlivých resortů a jednotlivých dílčích koncepcí hospodářské politiky a jejich realizaci. Jsou stručně, ale v podstatných bodech popsány v dané zprávě. Jen bych si dovolil na základě těchto skutečností konstatovat dvě věci. Vláda bývá často - a zejména v hospodářské oblasti - kritizována, že je marnotratná a utrácivá. Myslím, že budeme-li dnes mít příležitost dostat se k projednávání státního závěrečného účtu České republiky, lze na něm prokázat - a reflektuje to i tato zpráva - že s fiskálními prostředky, s veřejnými prostředky vláda dokáže zacházet opatrně a s rozmyslem, a tato teze tedy prokazatelně není pravdivá.
Právě tak bývá říkáno, že vláda nevládne. Myslím, že celá řada praktických exekutivních kroků vlády - třeba od vzniku Revitalizační agentury, kterou jsem zmínil, až po rázný zásah v IPB - ukazuje, že vláda vládnout umí a vládnout se nebojí.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Slovo má ministr práce a sociálních věcí Vladimír Špidla.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych velmi stručně podtrhl některé pasáže nebo některé informace, které jsou ve zprávě uvedeny, a pokusil se zdůraznit jejich kontext.
Je nepochybné, že úroveň sociálního dialogu v České republice se výrazně zvýšila, a tato úroveň sociálního dialogu přinesla několik zřetelných výsledků. Nepochybně přispěla k zachování sociálního smíru i v situaci, která pro některé regiony je mimořádně komplikovaná. Nepochybně přispěla i k vytváření sociální legislativy. Výsledek, kterého bylo docíleno při projednávání zákoníku práce, je zřetelný a má podle mého názoru svůj dlouhodobější význam.
Sociální dialog dále pomohl řešit některé dílčí technické otázky nebo otázky spojené s restrukturalizací průmyslu, s různými sociálními důsledky ekonomického a politického vývoje. Jeden z jeho dalších výsledků je např. doprovodný sociální program pro lidi, kteří jsou postiženi v důsledku restrukturalizace ocelářství. I z tohoto hlediska je sociální dialog na úrovni, která byla nesrovnatelná, získal autoritu a svým způsobem je zřejmé, že o účast v tripartitních orgánech začíná být zřetelný a pochopitelný zájem.
Pokud jde o politiku zaměstnanosti, bylo o ní již řečeno dost, ale přesto bych podtrhl dvě situace. Za prvé začíná fungovat národní plán zaměstnanosti, který je opět velmi významně ovlivněn koncepcí vlády založenou na sociálním dialogu, a zdá se, že skutečně se podařilo zvládnout nezaměstnanost v tom smyslu, že předpokládaný vývoj nenastal a že celková míra nezaměstnanosti je už po dobu, která není bezvýznamná, udržována pod úrovní předpokládaných hodnot, to je pod úrovní 10 %. Tento vývoj jistě není možné považovat za stabilizovaný, protože nás čekají ještě složité situace, ale přesto jsem přesvědčen, že není náhodný a je dobrým příslibem do budoucna.
Dalším velmi důležitým krokem, který nebyl zmíněn, je postupný vývoj v oblasti důchodového systému. Jakkoliv je vláda kritizována za zdánlivou nedůslednost v této oblasti, postupuje vytčeným způsobem, sociální pojišťovna, to je oddělení důchodového systému od státního rozpočtu a vytvoření samostatného systému, je ve vysokém stupni rozpracovanosti, a na podzim se jím bude zabývat sněmovna.
Proběhla významná diskuse v Senátu a sněmovna vytvořila komisi pro důchodovou reformu. Myslím, že krok za krokem se daří vytvořit předpoklady pro to, aby byl učiněn první a velmi podstatný krok k důchodové reformě, to je vytvoření sociální pojišťovny a vytvoření předpokladů pro další kroky, které jsou z našeho hlediska velmi inspirovány švédským modelem, který mimo jiné umožní opustit striktně stanovenou hranici odchodu do důchodu. Všechny tyto předpoklady již postoupily a jsou velké naděje na to, že cesta bude úspěšná.
Z méně významných věcí, ale přesto věcí, které stojí za zmínku, bych chtěl uvést postupné posílení dobrovolného důchodového připojištění, kde na základě návrhů vlády se pojišťovací produkt, který je důchodovým systémem, důchodovými fondy poskytován, změnil ve skutečný produkt důchodový a přestal mít charakter produktu, který je svým způsobem střednědobým spořením. Tyto kroky se odehrály, další kroky jsou připravené a myslím, že posun, který nastal, bude možné ocenit v nejbližším období.
V oblasti koncentrace na sociální investice - protože vláda je skutečně velmi pevně přesvědčena o tom, že investice do vzdělání a do sociální politiky jsou skutečnými investicemi a zvyšují národohospodářskou kapacitu státu - se projevily některé věci, které je nutné považovat za hodné zaznamenání. Zvýšení minimální mzdy podle všeho začíná mít pozitivní vliv na trh práce a rozhodně se nepotvrdily obavy, že minimální mzda povede ke zvyšování nezaměstnanosti. Jsme pevně přesvědčeni, že to je stálý směr. Další zvyšování minimální mzdy bude následovat tak, aby se naplnil základní princip, že práce musí umožnit člověku sociálně nezávislý život, že mu musí umožnit život, který není na hranici sociálního vyloučení.
Důraz na rozvoj sociálních zdrojů a na rozvoj těch nejproduktivnějších zdrojů se mimo jiné projevuje výrazným zvýšením prostředků na vědu. V koncepci vlády je naprosto důrazně sledována myšlenka, že věda a výzkum jsou svým způsobem výrobní silou, rozhodují o tom, zda Česká republika v dlouhodobém období bude státem plně integrovaným do moderního sociálního a ekonomického vývoje, nebo naopak se stane státem, který bude na okraji.
***