(12.30 hodin)
(pokračuje Fencl)
Jakékoliv dohody, i takovéto nevýhodné dohody, je potřeba respektovat a je potřeba v nich hledat štěrbiny, možnosti řešení konkrétních problémů. Myslím si, že tato vláda dokázala, že to umí například v kauze "vepřové maso", které jistě všichni pamatujete, a možná i v kauze "dvounulové varianty", kdy vyjednala podstatně lepší pozici pro otevření možného zahraničního obchodu za předpokladu, že naši obchodníci, naši zpracovatelé dokáží tohoto prostoru využít.
Zůstává nezvratnou skutečností to, co tady už mnohokrát zaznělo, že tato republika se zcela naivně a nesmyslně otevřela světu ve víře, že svět učiní totéž - a on se choval velmi racionálně a my jsme v situaci velmi, velmi obtížné.
Poslední poznámka je k tomu, o čem hovořil pan poslanec Zahradil. On stále naznačuje, že Evropská unie, Evropská komise musí změnit celou řadu principů a mechanismů v okamžiku, kdy budou přijímány další kandidátské země. Já o tom principiálně nepochybuji a nehodlám o tom polemizovat. Hodlám pouze polemizovat o tom, že si myslím, že velkým omylem by bylo pokoušet se cílit, mířit na pohyblivý cíl. Pokud střílíte na asfaltové holuby, tak víte, že podle toho, odkud holub letí, tak někdy musíte předsadit, někdy musíte holuba zakrýt laufem, a je to kumšt trefit se vždy správně. Podstatně menší kumšt je trefit se do terče, který stojí na místě, ale to neznamená, že tento terč není možné posunout doprava nebo doleva, a přesto je možné zacílit podstatně lépe a mít podstatně větší efekt.
Nedoporučuji, abychom stříleli na pohyblivý cíl. My jsme se rozhodli vstoupit do Evropské unie, a proto současnou zemědělskou politiku považuji za pevný cíl a chci učinit vše pro to, abychom měli možnost trefit do černého. V okamžiku, kdy Evropská unie změní svou politiku a tento cíl posune, není problém, abychom změnili i my své nástroje, prostředky, jejich alokaci atd.
Tedy žádné druhořadé členství nemůžeme přijmout. My musíme vytvořit všechny podmínky pro to, abychom splnili to, k čemu jsme se zavázali, a v okamžiku, kdy tak učiníme, pak musíme vyžadovat stejné zacházení. Bylo by nesmyslné domnívat se, že zůstaneme v nějaké ohrádce a budeme korigováni rozhodnutími Evropské unie.
Prosím, abychom se snažili splnit to, k čemu jsme se zavázali, a abychom naprosto jednoznačně požadovali stejné podmínky pro naše podnikání. Děkuji za vaši trpělivost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Jsem rád, že vám mohu oznámit, že po tři a půl hodinách se ke slovu dostává druhý písemně přihlášený do rozpravy, pan kolega Grebeníček. Připraví se pan poslanec Petr Mareš.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, dámy a pánové, s ohledem na skutečnost, že všechny předchozí po řádných volbách ustavené vlády České republiky se skládání účtů před sněmovnou v podstatě vyhýbaly, je nutné rozhodnutí nynější menšinové vlády předložit Zprávu o stavu realizace Programového prohlášení a o činnosti vlády České republiky ocenit. Pro Poslaneckou sněmovnu je to nová, podle mého názoru docela dobrá zkušenost. Chci být však správně pochopen. Jestliže oceňuji takovou samozřejmost, jako je vládní skládání účtů, hodnotím především formálně demokratický posun chování současného kabinetu proti jeho předchůdcům. Obsah vládní zprávy však hodlám posuzovat bez zbytečných ohledů a shovívavosti. Koneckonců, nacházíme se v poločase, který do určité míry umožňuje zásadnější bilanci nebo korekci dosavadních představ.
Souhlasím s tvrzením, které tady premiér Zeman obhajoval již v srpnu 1998, přičemž mj. prohlásil: "Dlouhodobý proces nutné modernizace české společnosti nelze uskutečnit pouze v horizontu čtyřletého funkčního období této vlády. Přesto je vláda přesvědčena, že bez přítomnosti dlouhodobé vize rozvoje české společnosti by její politika byla nedostatečně zakotvena a že její povinností je pokusit se takovou vizi formulovat."
Ano, původním záměrem nastupujícího kabinetu bylo přispět k tomu, aby se česká společnost stala společností vzdělání, spoluúčasti a solidarity a v tomto smyslu se přeměnila v moderní společnost 21. století. Je mi líto, že se tak dosud nestalo. Z této proklamace se totiž naše společnost dostala na poněkud jiné pozice. Jsou diktovány nepochybně opoziční smlouvou, snahou udržet se za každou cenu.
Beru vážně slova premiéra Zemana, který se dovolává toho, že kritériem hodnocení nemohou být dojmy, ale fakta. Právě zde si dovolím vznést první výhradu. Je zřejmé - a je to svým způsobem pochopitelné - že vláda usiluje vykreslit své dvouleté působení v co nejlepším světle. Je tedy jen logické, že předkládá především to, co považuje za své úspěchy, a poněkud zapomíná na sliby a záměry, které nesplnila, nebo plnila, třeba i špatně.
Jsem přesvědčen, že jednání o vládní zprávě je dobrou příležitostí k tomu, abychom se vší odpovědností posoudili, jak efektivně a v některých případech zda vůbec kabinet vykonává to, k čemu se ve svém Programovém prohlášení občanům zavázal. Mám-li to vyjádřit s trochou nadsázky, kolorit pochvalných řečí, které pronášeli v této souvislosti premiér a někteří ministři na svou vlastní adresu, by nám neměl bránit ve věcné diskusi o podstatě.
Respektuji realitu a musím připustit, že menšinový kabinet nastupoval před dvěma lety za mimořádně složité situace - ekonomické a sociální. Když se dovolává tíživého dědictví takzvaných kostlivců ve skříních po předchozím vládnutí trojkoalice, musím to respektovat. Po dvou letech vládnutí České strany sociálně demokratické se ale současně dívám s nadhledem na vše, co se týká sebechvály vlády. Jednoduše řečeno rozlišuji mezi přirozeným vývojem věcí a tím, o co se skutečně zasloužili ministři a jejich resorty i kabinet jako celek.
Nechci být neobjektivní. Proto považuji za užitečné připomenout ještě jedno. Menšinová vláda České strany sociálně demokratické se k tomu sice příliš nehlásí, ale jde o konstantu, kterou nelze pominout. Máme-li hodnotit výsledky práce této vlády, není to možné bez přiznání mezí stanovených původně takzvanou opoziční a dnes stále otevřeněji koaliční smlouvou a spoluprací ČSSD a ODS. Tato slabost menšinového kabinetu vysvětluje onu usilovnou snahu předvést se v co nejlepším světle. Nelze tím však omlouvat absenci alespoň základní sebereflexe. Vláda již při mnoha jiných příležitostech prokázala a v předkládané zprávě to jen potvrzuje, že pro ni není problémem vyrobit obšírné a množstvím statistických údajů přeplněné materiály, které by měly pochválit její pracovitost a vyzvednout její úspěšnost.
***