(20.10 hodin)
(pokračuje Šulák)
Pokud jde o tvrzení, že sociálně demokratická vláda nemá intelektuální náboj, domnívám se, že je to tvrzení nepodložené. Myslím, že např. revitalizace průmyslu, reforma daňového zatížení, reforma státní správy, náročné postupy proti tunelování bank a k záchraně strategických podniků vyžadují strategii, připravené koncepce a budu citovat - intelektuální náboj.
Dále se domnívám, že pro řešení krizové hospodářské a společenské situace zde existují také hotová a osvědčená řešení. Domnívám se, že řešení, která byla použita ve 30. letech v USA nebo po druhé světové válce v západní Evropě, byla úspěšná a tedy ověřená.
Aby bylo možno zastavit hospodářskou stagnaci, je nutno investovat, je nutno zvýšit společenskou spotřebu, je třeba zajistit pro provoz hospodářství levné peníze, takže patetické výkřiky o vládě dluhů, falešné solidarity, o tikající bombě deficitního financování jsou nevěrohodné, ne-li nekvalifikované.
Jinak jsem zde již řekl, že mě až tak mnoho nepřekvapují reakce z řad pravice na práci sociálně demokratické vlády. Zejména mě nepřekvapuje negativní hodnocení akce "čisté ruce". Je přirozené, že ti, kdo umožnili v obrovském rozsahu korupci a tunelování v České republice, respektive se na něm v mnoha případech i podíleli, jsou proti akci čisté ruce.
Jsem rád, že stanoviska jsou jasná, že jsou vyhraněná, že my i naši voliči jasně víme, kde kdo stojí, a že Česká strana sociálně demokratická a její vláda jednoznačně prosazují pokračování této akce.
Připadá mi také dosti absurdní, když zde zaznívá kritika z úst předsedy strany, která v předchozích vládách byla zodpovědná za stav v zemědělství, na adresu vlády České strany sociálně demokratické. Myslím, že ministři zemědělství z řad KDU-ČSL do značné míry způsobili současný stav zemědělství, neučinili téměř nic pro jeho ochranu před subvencovanými dovozy a pro jeho rozumnou transformaci.
Závěrem chci říci s ohledem na fakta ve zprávě o činnosti vlády, že se ztotožňuji s návrhem usnesení, aby Poslanecká sněmovna vzala zprávu o činnosti vlády na vědomí, a to ne s lítostí.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má pan poslanec Ransdorf, připraví se pan poslanec Jičínský.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Protože nevidím kolegu Jičínského, který má být posledním -
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pravděpodobně bude po něm někdo jiný, on není posledním přihlášeným do rozpravy. Je ještě celá řada vašich kolegů přihlášených do rozpravy.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Chtěl bych všechny přítomné uklidnit. Nebudu hovořit ani o Eulálii Čubíkové, ani o Juditě Čuprové, ani o bývalém ministru Duplikátovi, ale přece jen se o jednom literárním díle zmíním. Domnívám se, že ať jsou sebepovzbudivější statistické údaje, je jasné, že Miloš Zeman není a nebude českým Čurilou Plenkovičem, který jak známo zbavil širou Rus loupeživého ptáka. (Smích v sále.)
Ale chtěl bych se přece jen dotknout jedné věci, kterou argumentoval předseda vlády nejvíce, a také řada jeho kolegů, tzn. růstem hrubého domácího produktu. Je to, jak se zdá, erbovní klenot této vlády, a proto bych se toho rád dotkl.
Hrubý domácí produkt vyjadřuje hodnotu vyrobeného zboží a služeb na území daného státu, v tomto případě tedy České republiky, je tedy klíčovým ukazatelem výkonnosti ekonomiky. Tvrdí se, že jeho vývoj ukazuje, že se konečně česká ekonomika vzpamatovává, že tedy propad české ekonomiky, jehož známky se výrazně projevily už ve druhém čtvrtletí roku 1997 a který přetrvával tak dlouho, prakticky osm čtvrtletí, se zdá být u konce a rok 1999 už byl hodnocen jako období, kdy se Česká republika odrazila od pomyslného dna.
V uplynulých třech letech je ale Česká republika jediná ze středoevropských zemí patřících do onoho společenství CEFTA, která zažívá relativní stagnaci ekonomiky, protože všechny ostatní ekonomiky rostou poměrně vysokými tempy. Navíc ani růst makroekonomický nemusí znamenat pro stabilizaci společnosti zase tolik, protože - jak mi nedávno sdělili polští kolegové - v 90. letech vzrostl HDP v Polsku o 60 %, a přesto 72 % obyvatel je nespokojených s existujícím kursem země, 75 % lidí letos nikam nepojede na dovolenou a 80 % nemá žádné valnější úspory.
Vraťme se k situaci, kterou zdědila vláda. Vůbec se stalo na začátku 90. let, že tehdejší liberálně konzervativní vlády přijaly fatálně chybnou reformní strategii, což se zkombinovalo s nepříznivou strukturou ekonomiky a s podkapitalizací řady odvětví, a ta podkapitalizace se pokud možno ještě výrazně prohloubila. Není divu, že v letech 1991 a 1992 hrubý domácí produkt se výrazně snížil, přibližně o 12 % v souhrnu za oba roky, a v roce 1993 stagnoval na úrovni předchozího roku.
Tato tříletá transformační recese byla v r. 1994 vystřídána obdobím růstu. Koneckonců naši statistikové už předtím dělali divy a od dubna či května 1991 je proklamováno, že jsme se odrazili ode dna a máme to nejhorší za sebou. To je takový evergreen českých statistik. Nicméně sestupný trend ekonomiky se začal projevovat v posledním čtvrtletí 1995, i když v roce 1995 bylo ještě zaznamenáno vysoké meziroční tempo 5,9 %. Po tomto vysokém přírůstku se v roce 1996 snížilo tempo na solidní 4,8 %, v roce 1997 byl pokles o 1 % a v roce 1998 o další 2,2 %. Hospodářský pokles pokračoval ještě v prvním čtvrtletí 1999, kdy kulminoval, ale od druhého čtvrtletí loňského roku se zdá, že jsou známky oživení české ekonomiky.
Pokles ekonomického výkonu v r. 1998 a 1999 - to je třeba spravedlivě říci proti tvrzením pánů na pravé straně politického spektra - byl pokračováním celkového zpomalujícího se vývoje let 1996 a 1997, kdy jsme tady měli konzervativně liberální vlády. Prolínaly se přitom krátkodobé a dlouhodobé vlivy. Ty krátkodobé vlivy, které působily na zpomalení tempa růstu a se kterými si vláda mohla poradit snáze, které působily ve druhém pololetí r. 1996 a v r. 1997, byly tyto: zpomalení růstu HDP a dovozů v Německu a dalších zemích Evropské unie v r. 1996. Vzhledem k tomu, že Německo je naším nejvýznamnějším ekonomickým partnerem, je pochopitelné, že se to projevilo i u nás, ale tím nelze vysvětlit celé zpomalení vývozu průmyslové výroby a hrubého domácího produktu u nás, ale na druhé straně tento vliv u nás působil. Dnes k tomu ještě můžeme přičíst další země Evropské unie - nejméně 60 % našeho vývozu směřuje do tohoto teritoria a více než třetina do SRN.
Nominální zhodnocení kursu koruny vůči německé marce nastalo od poloviny r. 1996 v důsledku fluktuačního pásma a zejména v důsledku restriktivních opatření České národní banky v létě r. 1996, jak v tomto odpoledni se tady o tom také částečně mluvilo, což vedlo mimo jiné k růstu úrokových sazeb, a tím i k apreciaci měnového kursu.
***