Pokračování schůze Poslanecké sněmovny
30. listopadu 2000 v 9.01 hodin
Přítomno: 188 poslanců
Místopředseda PSP František Brožík: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, zahajuji třetí jednací den 29. schůze Poslanecké sněmovny a všem vám přeji krásný den. Prosím, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami a případně mi oznámili, kdo žádá o vydání náhradní karty.
Sděluji, že o omluvení své neúčasti na dnešním jednání požádali tito poslanci: Kateřina Dostálová - zdravotní důvody, Vladimír Laštůvka - zdravotní důvody, Vladimír Paulík - zdravotní důvody. Z vlády se omlouvá pan ministr Bohumil Fišer - v době interpelací od 17.50 hodin přijetí členů Stálého výboru regionální úřadovny Světové zdravotnické organizace pro Evropu, pan ministr Jan Kavan - pracovní zahraniční cesta, pan místopředseda vlády Vladimír Špidla - účast na konferenci "Identita Evropy" v Paříži a pan ministr Stanislav Gross - taktéž zdravotní důvody.
Dnešním prvním bodem je sněmovní tisk 718 (bod 24). Připomínám ještě, že prvními body odpoledního jednání, jak jsme si včera rozhodli, jsou body 21, 22 a 23 týkající se dluhopisových programů.
Chtěl bych vás dále informovat, a zejména předsedy klubů, aby upozornili nepřítomné poslance, že na dnešní den nebyla podána žádná interpelace na předsedu vlády Miloše Zemana. Budeme tedy odpoledne jednat až do 17.00 hodin, poté budou interpelace na ostatní členy vlády. (Hluk v sále.)
Skutečně bych požádal všechny přítomné, zda by se zaregistrovali, abychom věděli, jakou máme ranní účast na dnešním jednání.
Můžeme přistoupit k bodu
24.
Návrh poslance Ivana Langera na vydání zákona, kterým se mění a doplňuje
zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 718/ - prvé čtení
Návrh jsme obdrželi jako sněmovní tisk 718 a stanovisko vlády k němu jako tisk 718/1. Prosím, aby předložený návrh za navrhovatele uvedl sám pan místopředseda Ivan Langer.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, jak již bylo avizováno, stojím zde před vámi jako předkladatel novely trestního zákona podle sněmovního tisku 718.
Pro vás, kteří sledujete mé počínání ve sněmovně, bude možná tento krok poněkud překvapivý, a to, že volím cestu poslanecké iniciativy ke změně zákona, který představuje jeden z pilířů trestního práva. Nicméně na mých názorech, že zásah do takto zásadní normy, do tohoto kodexu by měl být ze strany poslanců a poslanecké iniciativy minimální, se nic nezmění. Ale návrh, který předkládám já, je ve své podstatě konzistentní s mým přístupem k tomuto, neboť jde o řešení dílčího problému, nicméně problému nesmírně závažného, a čekajíce na komplexní úpravu celého kodexu, bychom mohli ztratit příliš mnoho času, a dodávám, příliš mnoho drahého času.
Rád bych ve svém vystoupení krátce vysvětlil podstatu mnou navrhované změny, ale i důvody, které mne k předložení novely trestního zákona vedly. Nemohu však pominout ani obsah vládního stanoviska k mému návrhu.
Svým milým kolegyním se omlouvám předem, neboť budu ve svém vystoupení nucen používat slova, která by gentleman v přítomnosti dam za normálních okolností nepoužil, nicméně jsou to pojmy zákonné, zdůrazňuji, a já jinou možnost, než je používat, v tuto chvíli opravdu nemám.
Návrh změny § 241 trestního zákona vychází z nedostatků, kterými trpí jeho stávající znění. Nejzávažnějším nedostatkem zákona je, že jako znásilnění nelze postihovat jednání spáchaná pachateli na obětech jinak než formou soulože. V důsledku těchto nedostatků dochází k naprosto nepřijatelnému zvýhodňování pachatelů sexuálně motivovaného násilí uskutečněného jinak než souloží, neboť jsou postihováni za omezování osobní svobody, případně vydírání. Naprosto mimo postih za znásilnění se tak dostávají jednání deviantů, kteří páchají na obětech evidentně sexuálně motivované násilí.
Soudy jsou na základě platného § 241 nuceny postihovat tyto praktiky jako trestný čin omezování osobní svobody nebo vydírání. Tyto trestné činy mají však jinou společenskou nebezpečnost a chrání jinou stránku osobnosti než trestný čin znásilnění. Tomu také odpovídají sazby trestů, které je za ně možno uložit. Maximální trest, který může být za ně uložen, je 3, resp. 2 roky. A pro srovnání: pachateli trestného činu znásilnění hrozí trestní sazba až 8 let. A myslím, že takového jednoduché srovnání je dostatečně výmluvné. I soudce, který uloží nejpřísnější trest za omezování osobní svobody nebo za vydírání, se pohybuje na dolní hranici trestu, který by mohl a měl uložit logicky za znásilnění.
Sexuální násilí, ať je na oběti spácháno jakoukoliv formou, je motivováno stejnými pohnutkami a zasahuje tutéž složku osobnosti oběti, její svobodu rozhodovat se o tak niterné otázce, jako je sexuální život.
Je snad zbytečné dodávat, že jiné sexuální praktiky na obětech, jejichž spravedlivé postihování sleduje můj návrh, mívají do psychiky oběti daleko trýznivější dopad. A právě ono nespravedlivé zvýhodňování pachatele oběť traumatizuje sekundárně, ještě jednou po činu zažívá pocit bezmoci a nespravedlnosti.
Jestli prostě někdo jednou znásilnil, měl by být potrestán právě za tento svůj skutek, a nikoli za něco jiného. Můj návrh proto mimo jiné mění pojmové znaky trestného činu znásilnění a rozšiřuje tuto skutkovou podstatu trestného činu znásilnění o pojem "jiný obdobný pohlavní styk".
Jsem rád, že mohu konstatovat, že tento záměr, kvůli kterému před vámi stojím, se setkal myslím s podporou širokého okruhu odborné veřejnosti, a stalo se tak na semináři, který jsem před podáním svého návrhu inicioval a na kterém vystoupili odborníci z právní teorie, z Nejvyššího soudu, státního zastupitelství, policejní prezident, ale také představitelé neziskových nestátních organizací, kteří pracují s oběťmi trestných činů. Myslím si, že každý z vás měl možnost dostat tento sborník (ukazuje), ve kterém jsou ta nejpodstatnější vystoupení, fakta, čísla, data, argumenty obsaženy.
Rád bych se ještě na úvod vyjádřil k vládnímu stanovisku. A nyní mi dovolte poněkud odbornější poznámku.Vede mne k ní především vládní stanovisko.
Netvrdím, že můj návrh je jedinou možnou cestou k nápravě, avšak argumentace vládního stanoviska je podle mého názoru téměř k neuvěření. Vláda se odhodlává k myšlence nápravy stavu po projednání mého návrhu, tedy po projednání tohoto návrhu, který zde je, a to po dvou a půl letech, které na tuto svoji iniciativu měla.
Mému návrhu dále vytýká, že by přinesl výkladové obtíže. Myslím, že tady mohu zcela jednoznačně takovéto tvrzení vlády odmítnout, neboť můj návrh používá pojem, který je již stávajícímu trestnímu zákonu znám a který judikatura konstantně a jednoznačně vykládá.
***