(10.10 hodin)
(pokračuje Matějů)
A i tam jsme dospěli podle mého soudu ke znění, které nedělá nic jiného, než se snaží právně upravit praxi, která již probíhá. Ale to bych si nechal až na konec.
Dovolte tedy, abych popsal krátce kompromisy. Velice rychle jsme dospěli ke kompromisu, pokud jde o § 20, ve kterém se umožňuje vysokým školám vkládat prostředky do obchodních společností. Jak ministerstvo školství, tak Česká konference rektorů, tak Rada vysokých škol přistoupily na toto znění proto, že v tuto chvíli se vysokým školám prostě neumožňuje tam vložit cokoliv, zdůrazňuji cokoliv, co pochází ze státního rozpočtu nebo bylo na školy převedeno od státu. Tedy riziko, že by vysoké školy podnikaly s něčím, co si samy nevydělaly, na co samy nepřišly, po konzultaci s právními experty podle mého soudu je nulové.
Po velmi dlouhých diskusích jsme dospěli i ke konsensu, pokud jde o vymezení bakalářských a magisterských studijních programů. Připouštím, že shoda se zástupci ministerstva školství je v tuto chvíli mnohem větší než shoda s některými rektory. Je to pochopitelné, různé vysoké školy mají různé zájmy a různé představy. Rozhodně se zdá, že se současné znění, nebo je to jisté, že současné znění ve srovnání s původním zněním je velkým posunem směrem ke všeobecnému konsensu proto, že za prvé zákon sice by měl vstoupit v platnost v červenci tohoto roku, ale vysoké školy mají až do konce roku 2003 možnost reakreditovat své studijní programy. Navíc to nebude nikdo z nás, vážení kolegové, žádný ministerský úředník, kdo bude rozhodovat o tom, které programy budou nebo nebudou akreditovány jako krátké nebo dlouhé. To bude provádět standardně akreditační komise. Neděláme nic jiného, než že vymezujeme standardní dobu pro všechny, aby se rozhodli, v jakém režimu chtějí poskytovat studijní programy, a akreditační komise o tom rozhodne.
Za předkladatele musím říci, že pokud by v této podobě byla novela přijata, bude Česká republika velmi dobře připravena na implementaci Boloňské deklarace, a já to považuji za zvláště důležité proto, že, jak jistě víte, v květnu se právě v Praze sejde postboloňská konference, která se nebude zabývat ničím jiným než právě implementací Boloňské deklarace. Nevím, proč bychom neměli být lépe připraveni a ukázat, že jsme vzali tento proces vážně.
Znovu opakuji - dospěli jsme s ministerstvem školství v tomto bodě ke konsensu. Musím dokonce říci, že jsme do novely přijali návrhy ministerstva školství, které jsme tam původně neměli. Jeden z návrhů, který jsme považovali za velice rozumný - a velice bych stál o to, aby byl schválen jako součást té novely - je úprava § 58, která - když to řeknu velmi lidově - brání věčným studentům čerpat peníze ze státního rozpočtu na úkor těch, kteří by mohli do systému terciárního vzdělávání vstoupit jako čerství studenti. Je to ustanovení velice rozumné a řekl bych, že za situace, kdy jsou omezené prostředky na studium, vymezit poněkud tvrdší podmínky pro neustálé vstupování do nových a nových studijních programů je podle mého soudu rozhodnutí správné, a my jsme je tedy přijali jako součást komplexního pozměňovacího návrhu.
Nyní jsem u toho velmi kontroverzního § 60, který jediný, přiznávám, není podporován ani ministerstvem školství, ani některými rektory. Je to snaha - znovu opakuji - nikoliv o skryté školné, protože v § 60 poplatky za celoživotní vzdělávání už dávno jsou. My se jenom snažíme umožnit lidem, kteří určitou dobu studují, aby - pokud se pro to rozhodnou - za přísně stanovených podmínek, to je, že prošli zkouškami, to je tam explicitně řečeno, mohli vstoupit do statutu studenta, složit veškeré zkoušky stejně jako kdokoliv jiný a tím pádem prostě přestat platit. Čili nezavádíme školné, jenom chceme umožnit dospělým, kteří studují, aby v jistém okamžiku svého studia se mohli, ale nemuseli rozhodnout získat patřičné kredity a titul. Podle mého soudu se tím školné nezavádí.
Znovu opakuji, jsem velice rád a řekl jsem to již včera, že to, co se odehrávalo na podvýboru, to, co se nakonec odehrávalo i na výboru při věcné diskusi, byl signál, že je zde možný konsensus o tom, jak začít měnit systém terciárního vzdělávání. Musím říci, že mě velice potěšily partie Bílé knihy, které hovoří o tom, že je potřeba zásadně změnit poměr mezi bakaláři a magistry v našem terciárním sektoru. Jediné, co Bílá kniha bohužel neříká - jak toho dosáhnout. A musím říci, že novela ve znění, které naleznete dnes na svých lavicích, nedělá nic jiného, než se snaží postupnými nenásilnými kroky cílů, které jsou v Bílé knize uvedeny, dosáhnout.
Děkuji znovu všem, kteří se na tomto znění novely podíleli, a moc prosím, aby při hlasování převládla věcná kritéria, věcné argumenty nad možná ideologickými argumenty, které se v tuto chvíli opírají o starou verzi. A s tím děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Táži se, kdo dále se hlásí do obecné rozpravy. Pan poslanec Miloslav Kučera starší.
Poslanec Miloslav Kučera st.: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, chtěl bych navázat na projevy, které tady včera večer i dnes ráno zazněly. Upřímně řečeno chtěl bych navázat i na onen vstřícný tón, který tady přednesl před chvílí kolega Matějů, protože se zdá, že skutečně při diskusi a přípravě nad novelou vysokoškolského zákona došlo v řadě věcí ke vzájemné dohodě. Jsem rád, že se také naprosto jednoznačně vyjasnilo to, čeho jsem se trošku lekl včera večer, protože téma školného se tady ve včerejším večerním příspěvku objevilo. Že tedy v žádném případě předkladatelé této novely nemají zájem a nechtějí prostřednictvím této novely vnést do diskuse otázku školného, neboť ta, jak jistě chápou, by pro nás byla otázkou principiální.
Kdybych teď mluvil o tom, jak probíhala diskuse a jak probíhaly jednotlivé fáze práce v podvýboru a ve výboru, opakoval bych v podstatě vše, co tady bylo řečeno, a v zásadě bychom se asi shodli. Musím připomenout jenom jeden paragraf, který i zástupce předkladatelů kolega Matějů označil za konfliktní. A musím říci, proč tento paragraf vyvolal na poslední chvíli onen nesoulad, pro který posléze při hlasování ve výboru došlo k návrhu na zamítnutí.
Když jsme totiž pečlivě rozebírali jednotlivé situace jako vkládání majetku, strukturace studia, upřesnění některých náležitostí, rozšíření počtu osobností, téma věčných studentů, narazili jsme při projednávání § 60 - Celoživotní vzdělávání na situaci, že některé vysoké školy v podstatě nečekaly na naše předkladatele, předběhly dobu, nalezly mezeru v zákoně - a jak vidím ze souhlasného kývání některých kolegů, i oni si to plně uvědomují - to je, dokázaly této mezery využít a dokázaly to, že možnost studovat program celoživotního vzdělávání za úplatu a posléze elegantním způsobem přejít do řádného studia a toto studium dokončit získáním vysokoškolského titulu prostě tady je, že jí některé školy - a teď se možná budeme přít o slovíčka - ne využívají, ale zneužívají.
***