(10.20 hodin)
(pokračuje Kučera st.)
A naše jediná, zato však zásadní obava, je tato. Ve chvíli, kdy tento paragraf v podobě, v jaké je navržen, uzákoníme, je to v podstatě signál pro všechny vysoké školy v této zemi, aby jeho prostřednictvím docílily toho, čeho se zatím jenom některé školy odvážily, a jiné se buď bály, nebo to nepovažovaly za mravné.
Když to shrnu přímo do slov, tak jak to tu před chvílí naznačil kolega Matějů u věčných studentů, je to velmi jednoduchá matematika: přihlásím se do programu celoživotního vzdělávání, za tuto možnost si zaplatím, získám v tomto programu 60 % - neboť tak to novela umožňuje - kreditů, a pak už není zase až tak složité, abych přešel na zbytek studia do řádného studia a dokončil studia získáním vysokoškolského titulu, teď již bez placení, jak tady bylo před chvílí také řečeno. Tímto elegantním přechodem - buďme upřímní, protože z hlediska kapacity vysokých škol situace je taková, že prostě počet studentů bude stále moci být jenom takový, jaký je - znemožním jiným studentům, kteří si nezaplatili, řádně studovat a vysokoškolský titul získat.
Kdyby takto pojatý § 60 v této novele neexistoval, nepochybně by tady asi došlo ke shodě. My jsme několikrát vyzývali předkladatele, jestli by se nemohli nad touto verzí zamyslet. Bohužel k tomu nedošlo. Proto onen návrh na zamítnutí. Rozhodne samozřejmě Poslanecká sněmovna svým hlasováním.
V případě, že by hlasováním návrh novely do druhého čtení prošel, pak sděluji, že v podrobné rozpravě jsem připraven navrhnout tento konfliktní paragraf vypustit.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Táži se, kdo se dále hlásí do obecné rozpravy. Pan poslanec Pleva.
Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já bych chtěl reagovat na svého předřečníka, ctěného kolegu Kučeru. On zde mluvil o kapacitách vysokých škol a mluvil o tom, že jsou, jaké jsou. Já musím říci, že nevím, jaké jsou. Kapacity vysokých škol nejsou dány místy v učebnách, počtem vysokoškolských pedagogů, ale jsou dány dotací z ministerstva školství. Ministerstvo školství v podstatě stanoví kapacity, ale faktická kapacita, počet studentů, který by vysoké školy mohly přijmout, je - potvrdí mi to kolegové, kteří se bavili s mnoha rektory - mnohem vyšší. Tato kapacita je limitována pouze finančními prostředky.
Proto si myslím, že umožnění celoživotního vzdělávání a potom složitý přechod je dobrý návrh. Přechod nebude jednoduchý, protože studenti budou muset složit přijímací zkoušky. Pokud pan kolega Kučera naznačuje, že to bude v podstatě formální záležitost, říká tím, že i zkoušky na vysoké školy jsou formální záležitost a že naše vysokoškolská obec je obec podvodníků, což jistě takto nemyslel. Já si myslím, že přijímací zkoušky jsou u nás velmi pečlivě sledovány, neprobíhají tak, jak probíhaly někdy v minulosti, byť jsou i výjimky, viz právnická fakulta, ale snažíme se, a snad i dotčená fakulta, dělat vše pro to, aby se takové případy neopakovaly. Tudíž i absolvent celoživotního vzdělávání bude muset složit přijímací zkoušky, pokud bude chtít studovat v akreditovaném studijním programu.
Myslím si, že celoživotním vzděláváním se skutečně zvýší kapacita vysokých škol, protože ta je dnes limitována pouze finančními prostředky. Pak rozdělujeme populaci skutečně na tu šťastnější, která má mnohdy štěstí, protože pokud někdo viděl některé přijímací zkoušky, mají skutečně vypovídající hodnotu losu a jde o to, zdali si vytáhnu správné číslo a padne na mě zrovna štěstí, že jsem v přijímacích zkouškách uspěl. Mnohdy to skutečně nemá nic společného s jakýmisi schopnostmi být vzděláván a vzdělávat se.
A právě tato šťastnější část populace studuje za peníze všech a ta, která měla zrovna smůlu, nemá možnost studovat. Myslím si, že toto je ta zásadní nespravedlnost. Přitom zůstává mimo vysoké školy i ta část populace, která by na to měla, která má schopnosti studovat na vysoké škole, ale nemůže být přijata z takzvaně kapacitních důvodů, ale v podstatě z důvodu toho, že stát nemá dost financí na to, aby tyto studenty přijal.
To je nespravedlnost, kterou můžeme důsledně odstranit pouze plošným zavedením školného, což také určitě snad po příštích volbách uděláme. Nicméně v této době alespoň tento malý krok.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji. Dále se hlásí pan poslanec Miloslav Kučera starší.
Poslanec Miloslav Kučera st.: Vážený pane předsedající, já se vaším prostřednictvím musím ohradit vůči jednomu jedinému slovu, které tady řekl kolega Pleva. Já občas poslouchám, co říkám, a jsem stoprocentně přesvědčen, že jsem dnešní dopoledne slovo "podvodník" z úst v žádném případě nevypustil. Prosím, aby mi nebylo připisováno, byť v podtextu.
Při této příležitosti si nemyslím, že bylo zrovna nejšťastnější, aby v tuto chvíli kolega Pleva pronesl onu poslední větu, čímž naznačuje, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. Teď po kouskách, po volbách natvrdo, že, pane kolego! (Potlesk.)
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji. Vyřizuji váš vzkaz panu poslanci Plevovi, že pan Kučera není žádný podvodník.
Kdo se dále hlásí do obecné rozpravy? Paní kolegyně Svobodová.
Poslankyně Alena Svobodová: Já bych jenom chtěla, vážené kolegyně a kolegové, reagovat na slova pana kolegy Plevy, že ti, kteří neměli štěstí dostat se na vysokoškolské studium, jsou svým způsobem diskriminováni a mají tu možnost nyní tím, že si zaplatí studium. Říkám, že jsou vlastně diskriminováni tím, že se tam mohou dostat právě tak, že si to budou muset zaplatit. Další věc je, že ne všichni si to budou moci zaplatit. To je můj názor. Já tady vidím další diskriminaci, že ne všichni z těch, kteří mají tu smůlu, že se nedostali na vysokou školu, si budou moci studium zaplatit. Budou to jen někteří, kteří na to budou mít. To je můj názor.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, paní poslankyně. Pokud se již nikdo nehlásí, uzavírám obecnou rozpravu a prosím pana zpravodaje - protože tento bod začal již včera večer a dnes jsem zaznamenal pouze podporu návrhu na zamítnutí - aby nám sdělil, jaké návrhy v obecné rozpravě k tomuto návrhu zákona zazněly.
Poslanec Vladimír Cisár: Pane předsedající, v obecné rozpravě vystoupilo osm poslanců a poslankyň a padl návrh na zamítnutí předložené novely vysokoškolského zákona. Měli bychom o zamítnutí hlasovat.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji. Budu se snažit přivolat co největší počet poslanců do sněmovny. Budeme hlasovat o zamítnutí návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 111. Pro jistotu vás všechny odhlašuji a žádám vás o novou registraci.
Hlasujeme o zamítnutí předložené novely návrhu vysokoškolského zákona.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 49 z přítomných 180 poslanců 86 pro, 90 proti. Návrh nebyl přijat.
V tomto případě, než otevřeme podrobnou rozpravu, budeme hlasovat o návrhu, který přednesl pan poslanec Bartoš, aby jako základ projednávání v podrobné rozpravě byl schválen sněmovní tisk 665/3.
***