(16.10 hodin)
(pokračuje Páralová)
Kolegyně a kolegové, předložený návrh není v rozporu s ústavním pořádkem ČR a je kompatibilní s právem Evropských společenství a mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. Dokladem je i vyjádření Parlamentního institutu. Přijetí navrhovaných změn si nevyžádá výdaje ze státního rozpočtu. Obracím se na vás se zdvořilou žádostí o propuštění předkládané novely do dalšího čtení. Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji paní poslankyni Páralové a prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Jiří Hofman.
Poslanec Jiří Hofman: Vážená paní předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a vážení kolegové, byl jsem ustaven organizačním výborem jako zpravodaj novely zákoníku práce, kterou předložila kolegyně Alena Páralová. K tomuto návrhu zaujala nesouhlasné stanovisko vláda. V něm se uvádí, že navrhované změny jsou ve velké většině případů překlenuty výkladem. Návrh kolegyně Páralové obsahuje celkem 16 bodů, o nichž lze souhrnně říci, že až na výjimku, tj. návrh na novelu § 73 odst. 2, který je obecnějším požadavkem, jsou subjektivně vytrženy z celkového kontextu zákona a předkládány bez hlubší analýzy celkové právní úpravy i znalosti dosavadní výkladové praxe a judikatury.
Návrh na vydání zákona je paní poslankyní Páralovou odůvodněn aplikačními potížemi, které se vyskytují v souvislosti s novelou zákoníku práce 155/2000 Sb. Deklarovaným cílem předloženého návrhu je upravit ta ustanovení zákoníku práce, která jsou údajně zdrojem právních problémů. Předložený návrh je zpracován podle mého názoru dost nekoncepčně a ve svém celku spíše odpovídá pozměňovacímu návrhu k původně předloženému návrhu zákona. Některé body, např. bod 15, byly již neúspěšně uplatněny při projednávání návrhu novely zákoníku práce v roce 2000. Pokud kolegyně Páralová skutečně pomýšlela novelizovat všechna ustanovení zákoníku práce, která se jeví na základě poznatků z praxe jako zastaralá či málo srozumitelná, vyžadovalo by splnění tohoto úkolu rozsáhlou novelu, která by se prakticky rovnala vypracování nového zákoníku práce.
Předkládaný návrh nerespektuje požadavky teorie tvorby práva a často zaměňuje normativní text či výklad s kauzativním či výkladovým textem. Současně nelze pominout ani tu skutečnost, že zákon č. 155/2000 Sb. již nabyl účinnosti a veřejnosti je známo, že započaly práce na přípravě zcela nové koncepce pracovněprávních vztahů. Proto jakékoli další novely dosavadního zákoníku práce, pokud nejsou zásadně zdůvodněny nejnezbytnější výjimkou, zpochybňují důvěryhodnost celého systému přípravy komplexu nových právních předpisů.
Teď si dovolím zastavit se u jednotlivých bodů předkládané novely zákoníku práce.
K bodu 1 a 2. Podle mého názoru i názoru Ministerstva práce a sociálních věcí je návrh zcela zbytečný, neboť dosavadní právní úprava při využití výkladu a aplikaci ustanovení § 7 odst. 2 zákoníku práce zcela pokrývá problémy, které jsou uvedeny jako důvod ke změně dosavadní právní úpravy. Pokud by měl návrh řešit některé specifické právní postavení manažerů a manažerských smluv se všemi důsledky, vyžádal by si komplexní právní úpravu, kterou nelze provést jen dílčí novelou.
K bodu 3. Navržená úprava § 30 odst. 2 písm. a) zákoníku práce by z věcného hlediska byla přijatelná, nicméně tento uváděný problém je již řešen výkladem a nečinil v praxi žádné problémy.
K bodu 4. Předložený návrh odpovídá původnímu vládnímu návrhu, který byl předložen Parlamentu ČR při novele zákoníku práce v roce 2000. Nicméně na základě poslaneckého pozměňovacího návrhu byl změněn. I tak v dosavadní legislativní podobě lze uvedenou problematiku překlenout výkladem.
K bodu 5. Předložený návrh nevystihuje přesně okruh zaměstnanců, kterých se mají zvýšené povinnosti týkat. Nelze souhlasit s tím, aby se zvýšené povinnosti týkaly všech zaměstnanců územně správních celků, tak jak je navrhováno, neboť tím by se došlo k věcné změně, která jde nad rámec dosavadního textu a představovala by značné rozšíření proti dosavadní právní úpravě.
K bodu 6, § 95 odst. 2. S navrženou novelou nelze souhlasit zejména proto, že § 95 odst. 2 by byl v rozporu s ustanovením § 84 odst. 2 zákoníku práce, který stanoví limity pro rovnoměrné rozvržení pracovní doby a zároveň vymezuje negativně nerovnoměrné rozvržení pracovní doby. Toto ustanovení nebylo novelizováno. Změna z 9,5 hodiny na 9 hodin byla provedena v návaznosti na zkrácení pracovní doby z důvodu nezapočítávání přestávky na jídlo a oddech do pracovní doby. Pro jednoznačnost výkladu tohoto ustanovení, aby nebylo v praxi obcházeno, do § 85 odst. 2 novely zákoníku práce bylo výslovně stanoveno, že nerovnoměrné rozvržení pracovní doby je takové rozvržení, kdy jsou překročeny oba limity pro rovnoměrné rozvržení. V důsledku navrhované změny by fakticky vznikl další nepojmenovaný stav a právní úpravou neřešený institut - způsob rozvržení pracovní doby, kdy by směna přesahovala 9 hodin, ale rozdíl pracovní doby v jednotlivých týdnech by nečinil více než 3 hodiny. Takové rozložení pracovní doby, přestože by limity směny činily např. 12 hodin, by bylo nerovnoměrným rozvržením pracovní doby a v důsledku toho by vznikly dosti velké problémy v praxi.
Velmi závažný je bod 7, § 6 odst. 6. S navrženou úpravou nelze souhlasit, protože by znamenala zvýšené nekontrolovatelné nároky na státní rozpočet. Dle zákona o platu je plat těchto zaměstnanců kromě zaměstnanců, kteří nejsou statutárními orgány, stanoven s přihlédnutím k případné práci přesčas v rozsahu 150 hodin. Nejde o práci přesčas v noci, v den pracovního klidu nebo při pracovní pohotovosti. Práci přesčas nad 150 hodin by v důsledku navržené pracovní úpravy tito zaměstnanci mohli konat bez jakéhokoli omezení a byla by odměňována mimo jejich stanovený plat.
Samostatnou otázkou je také výklad čl. 17 písm. c) směrnice 93104 EU. Kdo je podle našich právních předpisů vrcholným řídícím pracovníkem nebo jinou osobou mající pravomoc nezávisle rozhodovat?
K bodu 8 § 132 odst. 3. Navrhovaný text obsahuje nepodstatnou změnu spočívající v použití jiného slovního vyjádření.
K bodu 9, § 132 odst. 4. Navrhovaný text je bohužel ještě méně srozumitelný než stávající text zákona.
K bodu 10, § 132 odst. 5 písm. f) a i). Nelze souhlasit s vypuštěním příslušných ustanovení, neboť jsou součástí taxativního vymezení všeobecných preventivních zásad vycházejících z příslušných evropských směrnic bezpečnosti práce.
K bodu 11, § 132 odst. 8. Navrhovaný text je věcně nesprávný, neboť zaměstnavatel je podle evropských směrnic povinen seznámit zaměstnance s riziky zjištěnými na základě jejich hodnocení a s opatřeními přijatými k odstranění rizik.
***