(17.10 hodin)
(pokračuje Langer)
Chci se zeptat, zda je nějaká námitka proti společnému hlasování. Námitku nevidím. Rozhodneme o obou procedurálních návrzích současně.
Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 63 a ptám se, kdo je podporuje. Kdo je proti?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 63 ze 173 přítomných hlasovalo 144 pro, 9 proti. Návrh byl přijat.
Dalším bodem je
26.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 359/1999 Sb.,
o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění zákona č. 257/2000 Sb.
/sněmovní tisk 841/ - prvé čtení
Prosím, aby návrh uvedl místopředseda vlády Vladimír Špidla. Prosím, aby tak učinil teprve poté, co se mi snad podaří zjednat v sále klid.
(V sále je velký hluk.)
Prosím levé křídlo čtyřkoalice, aby se zklidnilo. Vás všechny, kolegyně a kolegové, prosím o klid!
Pane ministře, máte slovo.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení poslanci, zákon o sociálně-právní ochraně dětí v okamžiku, kdy vznikl a byl schválen, reagoval samozřejmě na současný platný právní stav, to znamená právní stav, ve kterém ještě nebyly zřízeny krajské samosprávné autority. Byla to situace, kdy ani nebylo zcela jisté, že tyto autority zřízeny budou. Vzhledem k tomu, že tento historický krok, totiž zřízení samosprávných krajů, byl realizován, a vzhledem k tomu, že budou následovat i další kroky, kterými mimo jiné je zrušení okresních úřadů, je nutné zákon novelizovat tak, aby odpovídal platnému právnímu stavu.
Návrh, který předkládám, vychází zcela zásadně z reakce na změnu územního uspořádání České republiky a současně zavádí několik málo upřesňujících změn některých ustanovení, které vyplývají z poznatků praxe. Tyto změny jsou skutečně velmi omezené a velmi úměrné, protože bych považoval za nesprávné, aby pod záminkou řešení změn v územně správním uspořádání byly prováděny nějaké dalekosáhlé, ne zcela vydiskutované změny.
Účinnost předloženého návrhu zákona se navrhuje k 1. lednu 2002, tak aby nezbytné určité zvýšení nákladů souvisejících s přesunem některých působností v sociálně-právní ochraně dětí na krajské úrovni - je to rozsah 4,5 mil. Kč - mohlo být zahrnuto do rozpočtu na rok 2002.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Nyní prosím, aby se slova ujala zpravodajka pro první čtení paní kolegyně Volfová.
Poslankyně Jana Volfová: Pane předsedající, pane ministře, paní kolegyně, páni kolegové, předkladatel ve své zprávě jasně řekl, že tento zákon je vlastně zákonem, který vychází ze zákona 129/2000 Sb., o krajích. Přenáší tedy působnost na kraje, nechává si pouze jednu důležitou působnost, a to je centrální evidenci dětí a žadatelů. Domnívám se, že to je správný krok jistě i proto, že v některých případech je nutné, aby děti, které jsou evidovány v jednom kraji, byly potom dány do péče v kraji jiném čistě vzhledem k sociálnímu působení bývalé rodiny.
Jsem přesvědčena, že další změny a pozměňovací návrhy k tomuto zákonu by neměly velkou validitu, především proto, že v současné době se teprve podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí, který vstoupil nedávno v platnost, začíná postupovat. O tomto zákonu nejsou ještě takové znalosti, aby bylo možné říci, která ustanovení v něm jsou natolik nekvalitní, aby se měla měnit. Proto si myslím, že by bylo dobré, kdyby tato novela zákona byla přijata tak, jak ji předkládá vláda. Proto tuto novelu doporučuji do druhého čtení.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní kolegyně. Otevírám obecnou rozpravu, do které v tuto chvíli nemám žádnou přihlášku. Předpokládám, že ani pan kolega Nečas a pan kolega Zahradil se nehlásí. Paní poslankyně Dundáčková má slovo.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, dovolím si krátkou úvahu nad tím, zda se vydáváme správným směrem a zda náhodou bychom neměli jít cestou opačnou, tak jak se v průběhu projednávání původního znění návrhu zákona o sociálně-právní ochraně o tom sám pan ministr zmiňoval. Tenkrát ovšem tvrdil, že pro takovouto cestu není dostatek politické vůle. Proto si dovoluji se ptát, zda náhodou bychom o této problematice nepřemýšleli a nehledali dostatek politické vůle pro to, abychom nějakým způsobem sjednotili sociálně-právní ochranu dětí.
Důsledná a na všech okresech jednotná ochrana sociálně ohrožených dětí si vyžaduje vznik spíše vertikálně řízené soustavy orgánů sociální ochrany tak, aby se odstranila současná roztříštěnost a aby ochrana dětí byla hlavní náplní nějakého celostátního úřadu a metody pomoci ohroženým dětem aby nezaostávaly za trendy ve vyspělých státech.
V současné době, jak víme, je ochrana sociálně ohrožených dětí roztříštěná a ve všech resortech představuje jen okrajovou část jejich činnosti, a to jak pod Ministerstvem práce a sociálních věcí, tak pod Ministerstvem školství, tak pod Ministerstvem zdravotnictví. Každá část sociálně-právní ochrany se vztahuje k některému z právě jmenovaných resortů a ministerstev. Hledat shodu mezi těmito přístupy a postupy je velmi obtížné a způsobuje to ve skutečnosti řadu nemalých problémů.
Proto uvažuji o tom, zda z hlediska zájmu sociálně ohrožených dětí se nejeví naopak nezbytným zřízení jednotné státní instituce, která by zajišťovala jak sociálně-právní ochranu a náhradní rodinnou péči včetně přechodné profesionální pěstounské péče, tak i dětské domovy pro děti od 0 do 18 let a další typy ústavních zařízení pro děti starší podle stupně jejich narušení, případně psychických problémů, pokud by z těchto důvodů nemohly být umístěny do dětských domovů.
Z těchto důvodů si dovoluji navrhnout, abychom vrátili předložený návrh vládě k přepracování a vytvořili tak prostor pro to, abychom skutečně uvažovali, kterým ze směrů je správné se vydat, abychom otevřeli prostor pro diskusi, nikoliv proto, abychom nějakým způsobem zásadně si konkurovali, ale abychom se pokusili nalézt v tomto směru shodu.
K případným jednotlivým ustanovením zákona se vyjádřím v podrobné rozpravě.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní kolegyně. Slovo má pan poslanec Svoboda, dříve však vystoupí s faktickou poznámkou paní kolegyně Rujbrová.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Pane předsedající, ráda bych se vaším prostřednictvím zeptala paní kolegyně Dundáčkové, jestli předlohu četla. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážená paní kolegyně, jste dotazována, zda jste předlohu četla. Nemusíte odpovídat na mikrofon, můžete přejít do levé části sálu a svoji odpověď říci paní kolegyni Rujbrové přímo. Slovo má pan kolega Svoboda.
Poslanec Jan Svoboda: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, pokud neprojde návrh na vrácení, dávám návrh na prodloužení lhůty pro projednání ve výborech o 20 dní.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Žádnou další přihlášku do obecné rozpravy nevidím. Obecnou rozpravu končím. Chci se zeptat pana ministra, zda využije možnosti vystoupit se závěrečným slovem. Je tomu tak. Máte slovo.
***