(9.20 hodin)
Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové, budeme se nyní v prvním čtení zabývat vládním návrhem zákona o finanční kontrole ve veřejné správě. Byl vám předložen jako tisk č. 835.
Nejprve mi dovolte pár slov, kterými bych komentovala důvodovou zprávu, tj. zprávu, kterou vláda dokládá nutnost předložení tohoto zákona s tímto obsahem.
Nutnost přijetí tohoto zákona je odůvodňována zrušením Ministerstva státní kontroly, což mělo dle vlády za následek ztrátu nástrojů, které by měly k výkonu kontroly ve veřejné sféře sloužit. Vláda konstatuje, že vzniklou situaci neřešilo ani zřízení Nejvyššího kontrolního úřadu. Bohužel však zůstává pouze u tohoto konstatování a místo toho, aby posílila pravomoci právě tohoto úřadu, vydává se jiným směrem. Přitom právě v hodnocení Evropské komise se v kapitole 28 věnované finanční správě dočteme, že právě tyto kroky, tzn. kroky k posílení personálního fungování Nejvyššího kontrolního úřadu, by byly nanejvýše potřebné.
Dále vláda vyslovuje domněnku, že vlivem popsaných změn došlo ke snížení početních stavů speciálních kontrolních útvarů a tím k oslabení kontrolního systému. Ovšem nijak se neobtěžuje tuto skutečnost doložit. Z vlastní zkušenosti mnozí z nás víme, že rušením speciálních kontrolních útvarů a jejich následným spojením s jiným odborem došlo na mnoha úřadech, zejména samosprávných, ke zjednodušení, ke zprůhlednění a také samozřejmě k hospodárnějšímu nakládání s finančními prostředky.
Dalším důvodem předložení tohoto zákona je podle důvodové zprávy sladění našich předpisů s požadavky Evropské unie. Pro úplnost je třeba dodat - a zmínil to zde již pan ministr - že vláda pokusy s předložením tohoto zákona již učinila v minulosti, poslední návrh v té původní podobě byl však před třemi měsíci Senátem zamítnut. Výhrady, které k němu byly vznášeny, se vláda pokusila ve znění, které máme nyní k dispozici v tisku č. 835, odstranit. Zčásti se jí to podařilo. Pro nás je ovšem orientace mezi tím, co vláda ponechala, a tím, co napravila, dosti obtížná. Změnila totiž formální podobu zákona, řazení jednotlivých paragrafů, takže získat jasnou představu o rozdílech mezi těmito dvěma předlohami je velmi zdlouhavé. Až se musím ptát, zda to vlastně nebyl úmysl a zda toto zpřeházení nemá šikovně ukrýt některá ustanovení, na kterých vládě velmi záleží, ale obává se, že by s nimi opět neuspěla. Doufá, že na ně nepřijdeme.
Základní otázkou tedy zůstává otázka o potřebnosti zákona v rozsahu, který nám byl předložen. Zastavím se pouze u některých ustanovení.
Zákon má zajistit kontrolu s nakládáním s veřejnými prostředky, které budou v různých formách poskytnuty jak fyzickým, tak právnickým osobám. Je samozřejmé, že si stát má tyto prostředky pohlídat. Je ale škoda, že teprve v těchto dnech probíhá jednání příslušného ministerstva se zástupci NKÚ, jehož zkušenosti by měly být při tvorbě podobné normy využity především. Dostáváme se tak opět do situace často kritizované, že to bude Poslanecká sněmovna, která se bude snažit zákon víceméně přepsat do akceptovatelné podoby. Budeme to opět my, kteří za příslušné ministerstvo odpracujeme tuto fázi projednávání zákona.
Přestože vnímám posun, ke kterému došlo při přípravě tohoto znění, mám k němu některé velmi vážné výhrady. Uvedu však pouze příklady:
Paragraf 4 - v tomto paragrafu čteme, že kontrolní orgány při výkonu finanční kontroly sledují u kontrolovaných osob hospodárný, účelný a efektivní výkon veřejné správy. Upozorňuji, že pojem veřejná správa není ekvivalentem pro státní správu. Toto ustanovení tedy umožňuje kontrolním orgánům ne pouze sledovat pohyb veřejných prostředků tak, jak jsou zákonem definovány, ale také zasahovat do samostatného výkonu veřejné správy, tedy státní správy i samosprávy.
Dále, je-li jedním ze skutečně hlavních principů této předlohy podle vládního odůvodnění to, aby mezinárodní instituce mohly u našich subjektů, kterým poskytly dotaci, konat kontrolu, jak je s jejich penězi nakládáno, potom nás musí zarazit minimální prostor, který je právě této otázce v zákoně věnován. Vlastně se jedná o jeden jediný paragraf, který je formulován velmi vágně, spíše formálně, dá se říci bezobsažně. Hovořím o § 16.
Vaši pozornost bych chtěla obrátit také k návrhu vyhlášky, která tento zákon provází. Z paragrafu 2 vyplývá, že kontrolní orgán bude shromažďovat doklady na kontrolovanou osobu vlastní činností - to je jistě v pořádku -, dále z podkladů kontrolované osoby - nelze nic namítnout -, ale také ze zdrojů třetích osob. Kdo to jsou třetí osoby a jakou metodou si kontrolující orgán bude při získávání dokladů od takovýchto osob počínat, o tom zákon mlčí.
Stejně nepřijatelný je pro mě také text § 15 písm. c). To dovoluje kontrolnímu orgánu shromažďovat informace o kontrolované osobě, především o zdrojích jejího financování. Týká se to opět právnických i fyzických osob. Opět tedy stát nebude hlídat to, aby prostředky, které poskytne, byly použity náležitě, ale bude se zajímat o další oblasti hospodaření kontrolovaných subjektů, které s použitím veřejných peněz nikterak nesouvisejí. Zavedení tohoto zákona do praxe bude státní pokladnu stát v prvním roce téměř 14 mil. Kč a v dalších letech se náklady budou odvíjet od toho, jak bude navržený systém kontroly fungovat.
Nezpochybňuji tyto částky, neumím v tuto chvíli udělat jiný propočet. Vzhledem k tomu, co jsem nyní uvedla, tedy vzhledem k výtkám, které k zákonu mám, se domnívám, že by se nejednalo o rozumně vynaložené peníze. Návrh je sice lepší než ty předchozí, ale závažné nedostatky v něm zůstaly.
Protože nejsem přívržencem rozsáhlých úprav, ke kterým by nutně muselo dojít, pokud by tento zákon byl postoupen do dalších čtení, dávám návrh v tuto chvíli na zamítnutí ve čtení prvním. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Paní poslankyně já vás musím opravit. Vy jste nevystoupila teď v rozpravě, nemáte co dávat žádný návrh, vy jste mluvila jako zpravodajka pro prvé čtení, vy jste neměla používat první osobu čísla jednotného. Já vidím, já cituji. Nezlobte se, byla to zpravodajská zpráva. A také návrh na zamítnutí můžete pronést až v obecné rozpravě, nikoliv teď. Nezlobte se, musím na tom trvat.
Otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil pan poslanec Gongol.
Poslanec Jaroslav Gongol: Pane předsedo, dámy a pánové, nechci předjímat, ale mám takový pocit, že osud tohoto zákona o finanční kontrole ve veřejné správě bude obdobný jako u jiných podobných zákonů, které v této sněmovně předložil pan ministr Mertlík a které měly zvýšit účinnost evidence, a tedy i kontroly pro výběr daní. Koneckonců, má předřečnice, zpravodajka, to zcela jasně již vyjádřila.
Je to v poměrně krátké době již druhý pokus této vlády, která v průběhu jednoho roku se snaží přesvědčit tuto sněmovnu o důležitosti kontroly ve veřejné správě. Je nutno říci, že při minulém projednávání byla tato sněmovna na rozdíl od Senátu, který nám vrátil tento zákon, vstřícnější a tento zákon schválila.
Je cítit, že se blíží volby, a tak hlavním kritériem se nestává střízlivý rozum, ale politický kalkul. A dlužno říci, že stále existuje v této společnosti dosti lidí, kterým kontrola, upřímně řečeno, vadí. Koneckonců, na začátku devadesátých let byla kontrola v jakékoliv formě zrušena a zákon o NKÚ dává tomuto kontrolnímu orgánu jen omezené pravomoci.
***