(11.10 hodin)
(pokračuje Páralová)
Zkřížení zbraní povede k neustálým změnám a opravám stávající legislativy, která s sebou přinese ohromné transformační náklady.
Vláda se nás snaží přesvědčit, že tento zákon povede k odpolitizování státní správy. Myslím si, že neodvolatelnost kohokoliv, tedy i úředníků, přispěje naopak k vytváření neprůhledných mocenských center, na něž nedosáhne Parlament ani vláda. Vláda i Parlament se mění s volbami, neodvolatelný úředník zůstává. Jak bude Parlament a vláda hájit zájmy občanů proti aroganci úředníků? Již dnes je naše země čím dál tím více omotávána pavučinou nařízení a předpisů nepřetržitě spřádanou našimi i bruselskými úředníky za účelem upevnění jejich vlastních pozic a vyšších příjmů. Na politiky je vidět, na úředníky nikoliv. Politici jsou pod veřejnou kontrolou, úředníci jsou skryti za hradbami předpisů.
Pro dokreslení mi dovolte použít věty jedné podnikatelky uveřejněné loni v Hospodářských novinách. Cituji: "Neuškodí trochu postřehů z několika měsíců, kdy mi bylo dopřáno zblízka sledovat dění ve vrcholném státním úřadu. Jde o jeden obzvláště neproduktivní, leč dobře placený útvar, jehož agendu původně zastal samostatný referent. Posléze povýšil na vedoucího oddělení a získal první podřízené zvláště k tomu účelu přijaté. A jelikož se těšil osobním sympatiím nejvyššího představitele státního orgánu, nadto bravurně ovládal umění předstírat práci a umdlévání z její náročnosti, vydobyl posléze své organizační složce vyčlenění a postavení autonomního vnitřně strukturovaného odboru, jehož se stal ředitelem, aniž by se nějak dramaticky změnila kvantita a kvalita práce, kterou původně vykonával sám. Nelze se proto divit, že pracovní dobu překvapivě úzkostlivě dodržovanou vyplňoval telefonáty, samozřejmě jako volající, s příbuznými v zámoří a tlacháním se servilním favoritem, jehož pasoval na statutárního zástupce. Dopřával sobě i jemu vrchovatě zbytečných služebních cest, účastí na rozmanitých seminářích a školeních, jejichž nejpodstatnější náplň tvořila opulentní hostina. Kvalifikaci si na těchto akcích nezvýšili, zato tělesná váha povážlivě narostla. A co ostatní? Lidé vzdělaní, milí, zdvořilí, příjemní, těžko jim něco vytýkat, natož nedostatek pracovní aktivity. Jeden v úřadě úspěšně vedl účetnictví rodinné firmy, vystavoval faktury a ještě stihl vyřídit obchodní korespondenci, další zužitkoval volno ke studiu, sestavil vynikající učebnici a k tomu přispěl řadou fundovaných statí do odborných časopisů. Bizarněji využíval pracovní dobu zaměstnanec hypochondr, který ji trávil zásadně mimo pracoviště na nejrůznějších zdravotních testech a vyšetřeních. Nechci urazit zodpovědné, poctivé a pracovité úředníky. Vylíčené zážitky však nezplodila bujná fantazie, nýbrž skličující realita, a proto se musím ptát, kolik podobných teplých míst, nesmyslně předimenzovaných úseků ještě existuje."
Vážení přátelé, dovolte mi abych nyní mimo jiné i v zájmu obrany zodpovědných, pracovitých a poctivých úředníků, bez nichž si neumím kvalitní chod veřejné správy představit, dala návrh na zamítnutí předloženého zákona. Děkuji za pozornost. (Z pravé části sálu potlesk.)
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji paní poslankyni Páralové. Jako další se hlásí pan poslanec Fajmon, připraví se pan poslanec Kühnl.
Poslanec Hynek Fajmon: Vážený pane předsedo, vážená vládo, já bych se rovněž chtěl vyjádřit k předloženému návrhu zákona. Podle charakteristických znaků, zejména z hlediska obsazování funkcí, jsou ve světě rozlišovány dva základní systémy státní služby. Jeden je kariérní neboli uzavřený systém, jehož podstata spočívá v celoživotní profesionální dráze ve státní službě. Je charakteristický veřejnoprávní úpravou služebních vztahů zaručující služební postup při splnění podmínek vymezených zákonem. Tento služební poměr je trvalý a zásadně nevypověditelný poté, co je státní úředník jmenován do služebního poměru, pokud se nedopustí deliktu, s nímž je spojeno propuštění ze státní služby. Toto nazýváme tzv. definitivou. Druhý systém je systém funkčních míst neboli otevřený systém poziční, kde se místa ve státní službě obsazují podle kvalifikace a pracovních výsledků uchazečů bez ohledu na to, zda dosud působili ve veřejném, či soukromém sektoru. Zaměstnanec je přijímán na základě smlouvy na určité místo, nikoliv do celoživotní profesionální kariéry. To, že není systém založen na veřejnoprávních služebních vztazích trvalé povahy, vede k větší mobilitě pracovních sil a silnějšímu uplatnění manažerského řízení i ve státní službě. Oba systémy stavějí výhradně na profesionálních předpokladech pro výkon zaměstnání a obsazování funkcí ve státní službě a poměry v ní se upravují zákonem.
Většina zemí Evropské unie uplatňuje kariérní systém, systém funkčních míst je typicky americkým systémem, ale převzaly ho také některé evropské země, především skandinávské státy nebo Nizozemsko. Při srovnávání obou systémů je zdůrazňováno, že kariérní systém poskytuje větší právní jistotu zaměstnání a jistotu služebního postupu, podporuje stabilitu a loajalitu služebního aparátu, podporuje snahu o zvyšování kvalifikace. Jeho modernizace, v posledních letech patrná v mnoha evropských zemích, směřuje k větší soutěživosti a flexibilitě. Západoevropské země mají tendenci omezovat využití tohoto systému na užší skupinu úředníků státní správy, kteří se podílejí přímo na výkonu státní moci.
Negativa tohoto systému spočívají v menší dynamičnosti, v rigidnosti a strnulosti a také vzhledem k definitivě v možnosti vzniku určité elitní skupiny, která plyne z přeceňování stavovské prestiže. Postupem podle služebních let se na vedoucí místa dostávají úředníci vyššího předpenzijního věku.
Systém funkčních míst je naopak systém dynamičtější, umožňuje pružnější postup při přijímání zaměstnanců a při obsazování jednotlivých míst. O vyšší pozice probíhá otevřená soutěž. Nevýhodou je naopak jistá menší stabilita a těžkopádnost v souvislosti s hierarchizací pracovních míst.
V rámci Evropské unie ve stávajících 15 členských zemích existuje systém jak kariérní, tak systém poziční, a ve dvou zemích existuje systém smíšený. Smíšený systém se vyznačuje tím, že je zavedena definitiva, ale pro velmi úzkou skupinu úředníků - řádově ve stovkách osob. To se týká Irska a Velké Británie. Tři země Evropské unie, které mají poziční systém, to je Dánsko, Finsko a Holandsko, nemají zavedenu definitivu. Zbývajících deset členských zemí Evropské unie uplatňuje model kariérní.
Vzhledem k modernizačním tendencím a úsilí o zvýšení efektivnosti státní služby se dnes často nedá hovořit o čistě kariérním nebo pozičním modelu. V poslední době lze pozorovat snahu o kombinaci předností obou systémů státní služby. V zemích, kde je využíván poziční systém, jsou hledány možnosti, jak zajistit větší stabilitu služebního poměru, a v zemích s kariérním systémem existuje snaha usnadnit cestu k rychlejšímu služebnímu postupu schopných a výkonných úředníků, a to zejména veřejnými konkursy s možností obsadit část míst mimo kmenové úředníky. Konkurence zvenčí vytváří tlak na zvyšování kvalifikace a výkonnosti. Evropské státy se rovněž snaží přizpůsobit státní službu rychle se měnícím podmínkám a snížit tak její zaostávání oproti rychlému postupu v soukromém sektoru.
Předložený návrh zákona vychází jednoznačně z aplikace systému kariérního. Přestože pan ministr práce a místopředseda vlády zde na začátku říkal něco jiného, hovoříme o tom návrhu, který je předložen, a pokud nyní netrvá na definitivě a netrvá na uzavřenosti systému, který v předloženém návrhu zákona je obsažen, potom se mění celý charakter toho, o čem bychom měli jednat.
***