(19.00 hodin)
(pokračuje Payne)
Ale tímto zákonem, přátelé, nemůžeme řešit spor, který vznikl již před mnoha měsíci, alespoň ne v demokratickém státě. Takto se to řeší v totalitních a komunistických zemích, že vláda vydá zákon a se zpětnou účinností podle něj začne předělávat minulost. To znamená, hovoříme-li o tomto zákoně a o možnosti vyvlastňování, buďme si prosím vědomi, že jsme-li slušným státem, nesmíme tento režim vztáhnout na případ minulý, ale hovoříme obecně o případných nějakých průmyslových zónách, o kterých možná začneme hovořit v příštím roce.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Mám zde tyto přihlášené: pan kolega Benda, Koháček, Vymětal a Kvapil. Pan poslanec Benda.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, už je to trochu smutné, zde přednášet v tuto chvíli, a i mně připadá od premiéra poněkud urážlivé, že potom, co rozjel debatu ještě mnoha osobními výpady a docela bych řekl nepříliš vkusnou polemikou o své skvělosti, kterou prokazuje, že mluví spatra, a kritikou ostatních, kteří si svůj projev připravili - a to říkám jako člověk, který vždy mluví spatra - tak pak když zjistí, že se hlasovat nebude, tak odejde, když nás předtím dlouho poučoval, jak je potřeba poslouchat argumenty druhé strany.
Já jsem se přihlásil, abych k věci, ke které bylo řečeno už mnoho, řekl ještě jeden jiný úhel pohledu. Pojďme si říci, o co ve věci jde.
Pan předseda vlády nám slíbil, že ve svém projevu bude mluvit o veřejném zájmu, a kde je obsažen, mluvil o mnoha jiných věcech včetně mnoha jiných invektiv. O veřejném zájmu mluvil pramálo. Já myslím, že základní problém tohoto sporu je přece spor velký versus malý. Je spor toho, že je tady nějaký velký investor, který by chtěl zastavět celé, a pak jsou tady nějací malí soukromí vlastníci, kteří v souladu se schváleným stavebním plánem tam mohou stavět jenom firmičky nebo něco podobného, ale jim to patří. A my dnes tady chceme rozhodnout, že když je někdo velký, má v této společnosti právo na to, aby byl prohlášen veřejným zájmem. Já tuto cestu pokládám za nesmírně nebezpečnou.
A můžeme se odvolávat dnes na to, že jde o zaměstnanost, že ten velký zaměstná víc než ti malí. Ale příště přijdou s nějakým takovým návrhem v sociální demokracii, když řeknou, když se má stavět devítipatrový věžák, je možné jednopatrový domeček vyvlastnit, protože přece bydlení je také do jisté míry veřejným zájmem. A bude tam těch bytů více, takže je dobré, aby tam ten devítipatrový věžák stál, a ten malý domeček vyvlastníme.
A takových případů bychom asi vymysleli spoustu. Až budeme chtít stavět pětipatrovou školu, můžeme vyvlastnit školičku malou, protože přece ten větší zájem vyhrává. Já si myslím, že demokracie je založena na úplně obráceném principu. Ne na principu větší bere. Větší bere je základní princip totalitní společnosti, který nemá s demokracií nic společného. Demokracie je naopak založena na principu, že při respektování rozhodování většiny jsou maximálně chráněna práva menšin. Jsou maximálně chráněna práva malých, a já myslím, že tento zákon je cestou, jak říci větší bere, jak ten malý nemá šanci, když se nám někdo zdá dostatečně velký, a tím pádem dostatečně nám sympatický.
Jestliže se touto cestou vydáme, podle mého názoru směřujeme do nesmírně nebezpečných končin, které s demokracií nemají nic společného. A takto máme diskutovat o veřejném zájmu. Ne o tom, kdo co kdy řekl a jak vypadá ideologie.
Děkuji pěkně za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji panu poslanci Bendovi. Pan kolega Koháček má slovo, připraví se pan kolega Karel Vymětal.
Poslanec Petr Koháček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, několikrát zde zaznělo, že ve finále o tom, která průmyslová zóna je ve veřejném zájmu, bude rozhodovat tento parlament, tento nebo příští. Chtěl bych říci, že za prvé v návrhu poslanců nic takového není, je to uvedeno až ve stanovisku vlády. A toto stanovisko vlády zde pan premiér před nějakou chvílí potvrdil.
Ze slov, jakými pan premiér zde vystoupil, jsem vyrozuměl, že mimo jiné je jeho cílem dosáhnout v absurdní podobě známého citátu, že když zasedá parlament, občané si nejsou jisti svým majetkem. (Hlas z pléna: Životem a majetkem!)
Ten citát je delší, ale já jej používám pro tento případ, protože zatím nepředložil návrh na zavedení trestu smrti, jenom v té jedné části. Já si myslím, že toto je samozřejmě naprosto špatně.
Ve stávajícím zákoně již máme přesně vymezené záležitosti, kdy lze ve veřejném zájmu něco vyvlastnit. A ten veřejný zájem je dán nejen zde již zmiňovanými dálnicemi, ropovody, ale je dán i hygienickými důvody, bezpečnostními a některými dalšími. To je samozřejmě v pořádku. Ta pravidla jsou předem jasně daná.
Dodáme-li tam ovšem ještě průmyslové zóny, stává se, že každý pozemek, o kterém jakýkoliv územní plán předem nějakým způsobem uvažuje o tom, že bude použit tímto způsobem, může jakákoli velká firma - a to už zde bylo řečeno - zneužít v neprospěch stávajících vlastníků, kteří budou ve stejném duchu chtít svůj vlastní pozemek využít. A budeme je nutit k tomu, aby tyto pozemky prodali za cenu někým určenou. Já bych zde chtěl připomenout jeden případ, který mi přijde pro tuto situaci velmi příhodný.
Když se budoval olympijský areál v Mnichově před olympijskými hrami v roce 1972, město Mnichov a Bavorsko a částečně i spolková vláda vykoupily pozemky, na kterých tento areál měl být postaven. Jeden majitel pozemku o velikosti asi 400 metrů čtverečních, kde měl malou chatku, se rozhodl, že tento pozemek neprodá. Tento pozemek neprodal, tento pozemek je na území areálu stále a správce olympijského areálu má věcné břemeno ho zadarmo k tomu svému (jeho?) pozemku pustit. Navštívíte-li Mnichov, stačí, když vejdete na televizní věž, a tento pozemek velmi zřetelně na vlastní oči uvidíte. I tehdy se organizátoři olympijských her odvolali k soudu a soud uznal, že pořádání olympijských her není tak velký veřejný zájem, aby kvůli tomu bylo nutné někomu vyvlastňovat pozemek.
Zde bych chtěl připomenout, že když jsme zde nedávno přijímali a schvalovali dohodu, které se zkráceně říká "Televize bez hranic" a s kterou jsem vyslovil značný nesouhlas, tak v této dohodě jsou olympijské hry brány jako největší priorita i před zemětřesením, před já nevím čím. Jsou tam brány jako největší priorita, které televize musí věnovat předem stanovenou pozornost. Přesto v Německu to nebyl důvod pro to, aby byl vyvlastněn pozemek.
Já se domnívám, že ani my bychom neměli k tomuto velkému bianco šeku přistupovat. Já si myslím, že si to ani nemůžeme dovolit.
A na závěr mi dovolte dvě poznámky. Vaším prostřednictvím, pane předsedající, až někdy v budoucnu budete mít příležitost, vzkažte panu premiérovi, že hovořil-li o ceně fair price, tak by si měl zapátrat v paměti, že v první fázi, když došlo k tomu minulému případu, kvůli kterému zde patrně ten případ máme na stole, tak nebyla nabídnuta zmíněné osobě cena fair, a že tato cena jí byla dána nižší, zatímco některým dalším ve stejném areálu byla nabídnuta ta cena vyšší. Já se vůbec dotyčné nedivím, že jedná tak, jak jedná. Jedná naprosto tržně, jedná jako suverénní občan demokratického státu.
A ještě na závěr bych chtěl říci, bohužel zase nepřítomnému premiérovi, který opravdu rád a musím říci, že i dobře mluví spatra, že já se zase na druhé straně řídím citátem, který řekl jeden z největších podnikatelů Tomáš Baťa, a to, že papír a tužka je lepší než sebelepší paměť.
***