(10.20 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Podmínky privatizace podle tohoto změněného rozhodnutí jsou uvedeny v příloze č. 7. Tímto usnesením vláda ČR:
1. Upustila od rozhodnutí zajistit vstup strategického investora.
2. Změněnými podmínkami vědomě připustila vysoké riziko, že investor nebude sledovat prioritně rozvoj a prosperitu banky, ale spekulativní obchody s aktivy banky.
3. Akceptovala výsledky auditu objednaného IPB, a. s., netrvala na ověření vlastním auditorem, resp. auditorem FNM, a zejména vypustila klíčovou smluvní pojistku - právo FNM jednat o aktivech, o kterých se bude domnívat, že byla auditem podceněna, a v případě nedohody zorganizovat jejich odkup.
Usnesení bylo schváleno jen mírnou většinou. Hlavní odpovědnost za změnu podmínek privatizace nesou Ivan Pilip jako tehdejší ministr financí a navrhovatel usnesení, a Josef Tošovský jako tehdejší předseda vlády.
Toto kontroverzní a netransparentní rozhodnutí je třeba doplnit ještě o následující skutečnost. Navrhovanou změnu nabyvatele z Nomura Belgium na Nomura Europe komentuje materiál předkládaný vládě 4. 3. 1998 takto: "Změna nabyvatele znamená zvýšení komfortu pro prodávajícího, to je Fond národního majetku, protože Nomura Europe je mateřskou společností firmy Nomura Belgium."
Přitom již 11. 2. 1998 požádala Nomura Českou národní banku o předběžný souhlas k nabytí všech akcií pro společnost Saluka Investments. Řadě členů vlády byla tato skutečnost známa a byli srozuměni s tím, že schvalovaná změna nabyvatele není změnou konečnou. Dne 8. 3. 1998 pak podepsal Fond smlouvu o prodeji a koupi akcií s firmou Nomura Europe. Dne 30. 9. 1998 Česká národní banka udělila souhlas společnosti Saluka Investments k nabytí přímého podílu na IPB, a. s. Dne 2. 10. 1998 převedla Nomura Europe na Saluku 43% podíl akcií IPB. Popis nabyvatele a předmět jeho činnosti je uveden v příloze č. 8.
Část E - Výkon funkce bankovního dohledu
Česká národní banka vykonává bankovní dohled podle zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, a zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, které upravují její kompetence vůči bankám, v tomto případě i vůči IPB, a. s. Zejména v období od prodeje státního podílu do uvalení nucené správy hodnotí komise tento výkon jako alibistický, málo důsledný a pasivní.
Dne 30. 9. 1998 schválila Česká národní banka převod akcií z Nomury Europe na Saluku Investments. Přitom žádost o nabytí pro Saluku Investments byla České národní bance doručena již 11. 2. 1998, tedy tři týdny před rozhodnutím vlády České republiky prodat státní podíl společnosti Nomura Europe. Česká národní banka musela vědět, komu ve skutečnosti vláda České republiky státní podíl v IPB prodává. Společně s vládou se však snažila nepříliš důstojným způsobem alespoň kosmeticky zakrýt a v čase rozložit privatizační debakl.
V každém případě tímto rozhodnutím na sebe bankovní dohled převzal přímou odpovědnost za to, že do IPB vstoupil investor s nulovými zárukami, nikoliv významný bankovní dům, jak bylo veřejnosti předkládáno, ale společnost s ručením omezeným ve 100 % vlastnictví nadace založené dle nizozemského práva.
V roce 1998 proběhlo v souladu s privatizační smlouvou navyšování základního jmění IPB. Komise disponuje podklady, které svědčí o tom, že v rozporu se smluvními závazky i se závaznou legislativou proběhl nákup podřízených dluhopisů za prostředky, které k tomu účelu poskytla banka sama. Přitom tato operace podléhá velmi striktním kritériím stanoveným "Opatřením České národní banky o kapitálové přiměřenosti bank". Jedním z podstatných kritérií je, že banka si může započítat podřízený dluh do svého kapitálu jen v případě, že k tomu obdržela souhlas České národní banky. Bankovní dohled je tedy povinen prověřit splnění všech kritérií podřízeného dluhu. Potvrdí-li se důvodné podezření o porušení těchto kritérií, je to mimo jiné i selhání bankovního dohledu.
Ze získaných informací vyplývá, že se bankovní dohled potýkal s nechutí managementu poskytovat dostatečné informace o prováděných transakcích. Zákon o bankách totiž zakazuje bankám provádět operace pro banky nevýhodné. Komisi se nedostalo dostatečného vysvětlení, proč bankovní dohled tak dlouho váhal s důslednou kontrolou v této bance a zejména s jejím vyhodnocením. K důsledné dohlídce se Česká národní banka odhodlala na podzim roku 1999 a v podstatě až do uvalení nucené správy ji neuzavřela.
V této souvislosti je nezbytné zmínit i roli auditora, firmy Ernst and Young. Svůj výrok "bez výhrad" za rok 1998 podmínil auditor odprodejem problematických úvěrů subjektům nespřízněným s IPB v účetní hodnotě minimálně 11 mld. Kč tak, aby příslušnou hotovost banka obdržela nejpozději do 28. 6. 1999. Za tímto účelem uzavřela banka 30. 11. 1998 smlouvu se společností X, která byla deklarována jako nespřízněná a která odkoupila od IPB nestandardní aktiva v účetní hodnotě více než 11 mld. Kč za hotovost. Částka byla splacena ve dvou tranších - 3,6 mld. obdržela banka 10. 6. 1999, zůstatek byl zaplacen 25. 6. 1999. Auditor obdržel informace, že na financování akce se významně podíleli někteří akcionáři banky. Tím pokládal svoji podmínku za splněnou a následně vydal výrok "bez výhrad".
Dne 10. 6. 1999 byl však ke smlouvě z 30. 11. 1998 podepsán dodatek se společností Y, vůči které se IPB významně úvěrově angažovala právě za účelem odkupu vlastních úvěrových pohledávek. Je zřejmé, že odkup problematických úvěrů řeší až tento dodatek smlouvy, kde smluvním partnerem je společnost s IPB spřízněná.
Auditorovi muselo být známo, že došlo ke změně dlužníka, čili zdroje financování. Hájí se tvrzením, že neměl právo zjišťovat způsob, jakým společnost X získala finanční prostředky, a že nepravdivost informací obdržených od managementu IPB zjistil až po vydání výroku. Komisi nepřísluší hodnotit míru odborné péče, se kterou auditor zkoumal tuto transakci. Konstatuje však, že činnost auditora při výroku za rok 1998 nelze považovat za přínos pro pravdivé informování akcionářů, bankovního dohledu i veřejnosti o skutečném hospodaření banky.
V každém případě bylo auditorovi i České národní bance v říjnu 1999 známo, že prostředky na platby provedené 10. a 25. června neposkytla třetí strana ani někteří akcionáři banky, ale banka sama.
***