(12.10 hodin)
(pokračuje M. Zeman)
Nicméně vzali jsme si k srdci kritiku, že akce čisté ruce probíhá příliš pomalu, a na tuto kritiku jsme reagovali posílením kapacit, a to už právo a povinnost vlády je. Prosím jenom naše oprávněné kritiky v této oblasti, aby si uvědomili, že druhá strana je vybavena skvěle placenými advokáty a má i možnosti různým, ne zcela legálním, ale těžko postižitelným způsobem ovlivňovat státní správu. Protože korupce je jediný trestný čin, který je výhodný pro obě strany, je to trestný čin, který se nesmírně obtížně odhaluje a prokazuje. Ale možná, že i to je jedna z příčin, proč tyto akce čisté ruce, byť se zrychleným tempem, stále ještě na můj vkus nepokračují dostatečně rychle.
Mohl bych samozřejmě mluvit i o řadě dalších oblastí, kde došlo k pozitivnímu vývoji, ale dovolte mi, abych nyní přešel k dvěma základním problémům, kterým se vláda - jak už jsem řekl - nemůže vyhnout, a to je problém důchodové reformy a problém tzv. dvojího deficitu, který jistě bude výrazně zajímat zejména paní poslankyni Němcovou. Dvojí deficit je, paní poslankyně, deficit, který zahrnuje jednak deficit obchodní bilance a jednak deficit veřejných rozpočtů.
Dovolte mi, abych nejprve začal problematikou důchodové reformy. Ano, je pravda, že své první návrhy předložila vláda teprve po třech letech své existence, a nechci se vymlouvat na to, že jinde důchodová reforma trvá 10 až 15 let. Důvodem, proč jsme tyto návrhy předložili až nyní, je to, že dokud není ekonomické oživení, dokud není stabilizován bankovní sektor privatizací dříve polostátních bank, dokud nejsou vytvořeny předpoklady pro určitý růst životní úrovně, potom důchodová reforma může mít výrazně sociálně restriktivní charakter a může být jenom přejmenováním požadavků ze snížení mandatorních výdajů na snížení starobních důchodů. A chtěl bych upřímně věřit, že toto není úmyslem ani těch, kdo volají po snížení mandatorních výdajů, i když jsem dosud od nich dosud neslyšel, kde jinde než u starobních důchodů chtějí větší a významnější mandatorní výdaje zrubnout.
V čem je princip, na kterém by se mohly shodnout snad všechny politické strany a který předkládáme k následné diskusi? Princip spočívá na tzv. pružném věku odchodu do důchodu, který jakýmsi kopernikovským obratem neguje ony věcné diskuse, zda tento administrativní věk zvyšovat, snižovat nebo ponechat konstantní. Je to princip tzv. švédského modelu, je to princip individuálních administrativních účtů, kde se shromažďují prostředky, jež si jednotliví lidé platí na pojistném, a ze kterého se pak tyto prostředky vyplácejí na základě pojistné matematiky při pravděpodobnosti dožití. Tolik velmi stručný princip navrhované důchodové reformy.
Vím, že pokud se dohodneme na tomto společném principu, čeká nás - patrně spíše vás, protože to bude věc příštího parlamentu - následná debata o tzv. náhradovém poměru, tzn. relaci mezi starobním důchodem a ať už hrubou, nebo čistou mzdou. Ale to už bude debata technická a ta samozřejmě bude záviset na výsledcích voleb. Z tohoto hlediska bych odmítl tvrzení, že Sociální pojišťovna je jen jakási kosmetická institucionální úprava. Sociální pojišťovnu potřebujeme právě proto, abychom měli instituci, jež zavede ony individuální administrativní účty, protože ty tady dosud nebyly.
Tak jako ekonomické oživení umožňuje přistoupit k úvahám o důchodové reformě nebo k úvahám o profesionalizaci naší armády, o čemž - a nechci mu brát téma - bude nepochybně v rozpravě mluvit ministr obrany, tak také ekonomické oživení umožňuje přistoupit k problému onoho dvojího deficitu. Pokud jde o deficit obchodní bilance, je zhruba stejně vysoký, jako byl před třemi lety, ale došlo k podstatným změnám v jeho skladbě. I když náš export se zvyšuje zhruba o 20 %, dovoz narůstá o 21 či 22 %, a tím se ona mezera mezi dovozem a vývozem prohlubuje. Komoditní skladba dovozu přitom není primárně založena na dovozu spotřebního zboží, ale na dovozu strojů, technologií, investičních celků a bohužel též ropy a zemního plynu. Vláda, kolegyně a kolegové, v této souvislosti musela modifikovat své deregulační programy, protože jsme původně předpokládali menší zdražení plynu, než bylo nutné, ale prosím, abyste si uvědomili, že meziroční změna světové ceny plynu je zhruba 70 %, takže i tak je naše deregulace podstatně nižší, než je růst světové ceny plynu, kterou nemůžeme ovlivnit.
Na druhé straně zde dochází k plánované deregulaci elektřiny, která by se měla postupně zmírňovat, a nakonec k deregulaci nájemného, kde prosím sněmovnu, aby vzala v úvahu, že výdaje na bydlení samozřejmě nezahrnují jenom čisté nájemné, ale také ostatní služby včetně dodávek energií, a že jestliže např. plyn se výrazně zdražuje, má-li být deregulace sociálně průchodná, musí se to projevit na mírnějším zvyšování nájemného. Vláda bere na vědomí a bude to řešit prostředky, které má k dispozici, že sněmovna odmítla její návrh na deregulaci nájemného a zákona, který tuto deregulaci mimo jiné předpokládal - z levicových pozic proto, že se toto zdražení zdálo příliš vysoké, a z pravicových pozic proto, že se toto zdražení zdálo příliš nízké. To už je někdy lidský úděl.
Nicméně bych se vrátil závěrem k onomu problému obchodní bilance a pak bych přešel k problému závažnějšímu, a to je deficit veřejných rozpočtů. Vycházíme-li z toho, že onen dovoz technologických komponent se s časovým zpožděním promítne do růstu exportu, což se mimochodem u dovozu spotřebního zboží tvrdit nedá, a vycházíme-li z toho, že růst světových cen ropy a plynu se zastaví, nebo dokonce dojde k mírnému poklesu, pak lze očekávat mírné krátkodobé zlepšení naší obchodní bilance. A zde se vůbec nechci ohánět údaji z minulého měsíce, protože může jít ještě o krátkodobý výkyv, byť je jistě potěšitelné, že vývoz roste o něco rychleji než dovoz.
Chtěl bych ovšem upozornit na to, že musíme-li být vystaveni situaci, kdy snížíme spotřebu dovážených energetických komponent, vyžaduje to např. změny v naší dopravní politice využitím elektrifikované železnice k ekonomicky vhodnější a ekologicky šetrnější přepravě nákladů. Možná že se jednou nakonec vrátíme i k těm proklínaným přímotopům a že teprve toto je dlouhodobá cesta, jak snížit náročnost modernizací naší ekonomiky postupným útlumem energeticky náročných provozů a prosazováním technologií s vysokou přidanou hodnotou.
***