(Jednání pokračovalo ve 14.04 hodin.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dostavte se do jednacího sálu, budeme pokračovat.
Před polední přestávkou jsme přerušili projednávání bodu Zpráva o stavu realizace programového prohlášení a o činnosti vlády ČR od března 2000 do současnosti, sněmovní tisk 931. V tuto chvíli je pravděpodobně přihlášen pan poslanec Petr Nečas, kterému neudílím slovo, neboť tady není, takže ztrácí pořadí. Pan poslanec Miloslav Kučera ml., který tady také není, takže také ztrácí pořadí. Pan poslanec Ivan Langer, který tady také není, také ztrácí pořadí. Slovo má pan poslanec Václav Brousek. Připraví se pan poslanec Zdeněk Jičínský.
Poslanec Václav Brousek: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážený pane předsedo vlády, kolegyně a kolegové, vláda ve svém programovém prohlášení má jako jednu z velkých priorit vzdělávání. Očekával bych tedy, že všechny kroky povedou k tomu, aby vzdělávání v České republice dosáhlo lepší úrovně, než na jaké zatím je. Jaké jsou skutečnosti? Budu se zabývat pouze regionálním školstvím, které mi přísluší jako předsedovi podvýboru regionálního školství.
Za prvé: Co se týká základního školství, dluh na neinvestičních výdajích, myslím tím vnitřní dluh, zadluženost, která pro školy znamená, že nemají na křídy a podobné další prostředky, roste. Není to něco, co bych si vymýšlel, protože ministerstvo školství ve svém návrhu rozpočtu každý rok sděluje, jak se tento dluh zvyšuje. Tento dluh objektivně existuje, vláda si s ním nějakým způsobem neuměla poradit. Znamená to, že obce stále více a více prostředků věnují i na věci do školství, které by měl hradit stát. Bohužel je to tak a obce jsou tímto velmi a velmi zatěžovány.
Co se týká středního školství, tam učňovské školství je netroufám si říci před kolapsem, ale jeho stav je velmi špatný. Je to z mnoha důvodů. Jeden z těch důvodů je ten, že neuváženým krokem ministerstva se snížil počet praktických hodin a tím studenti nebo učni, kteří vyjdou z těchto učilišť, budou možná umět jazyk, ale nebudou umět řemeslo. Nepodařilo se dodnes této vládě zapojit zaměstnavatele ve větší míře a na vyšší úrovni do procesu učňovského školství. Je to velká škoda, protože to je to, čím bychom mohli v Evropské unii skutečně uspět.
Co se týká gymnázií a ostatního středního školství, tam ministerstvo školství navrhovalo dokonce rozbití tohoto systému. A přitom při zrušení víceletých gymnázií nebyly připraveny základní školy na toto zrušení.
Co se týká soukromých škol, tam se ministerstvo v podstatě pokusilo tyto soukromé školy zcela zničit, a nebýt zásahu této Poslanecké sněmovny, co se týká zákona o dotacích soukromým školám, tak k tomu také došlo. Tím by bylo zničeno konkurenční prostředí zcela. Tím nechci hájit všechny soukromé školy, protože existují samozřejmě soukromé školy špatné a lepší, ale stejně tak je to i se školami státními, obecními a jinými.
Tomuto ministerstvu neprošel školský zákon, hlavní a nejdůležitější legislativní norma, kterou si toto ministerstvo předsevzalo. Neprošel proto, že i když proběhlo velké připomínkování jak ve veřejnosti, tak v resortech a ve sněmovně, bylo ministerstvo jako hluché k těmto připomínkám i k připomínkám profesních organizací. Mimochodem příští týden budu mít se školskými asociacemi schůzku, kterou vyvolaly ony samy, abychom se nějakým způsobem domluvili, co se školským zákonem dál. Musím říci, že mě mrzí, že ministerstvo neslyšelo na jejich připomínky.
Co se týká internetu do škol, o tom se už ani dál raději zmiňovat nebudu. Pravda je, že peníze, které na to Poslanecká sněmovna věnovala, rozhodně na bohulibý účel, kdoví jak dopadnou, zase díky tomu, jak s nimi naložilo ministerstvo školství.
Já se ptám, jestliže toto je vrchol všech úspěchů, kterých ministerstvo školství dosáhlo, jak s takovýmto ministerstvem dál vůbec počítat?
Jeden velký úspěch ovšem ministerstvo deklaruje, to je zvýšení platů učitelů. Já jsem si na základě toho nechal vytáhnout průměrné platy z úřadu práce v okrese Plzeň-město a průměrné platy pedagogických pracovníků v okrese Plzeň-město z výročních zpráv školských úřadů od roku 1997. Co jsem zjistil? Možná, že tato čísla budou velmi zajímavá. V roce 1997 byl průměrný plat pedagogického pracovníka 99,5 % průměrného platu v Plzni-městě. V roce 1998 to bylo dokonce 105 % toho průměrného platu. Pak to šlo dolů. V roce 2000 byl průměrný plat pedagogického pracovníka opět jenom 99 % a něco průměrného platu v okrese Plzeň-město. Čili kde je ono zvyšování platů? K tomu došlo až teď, vlastně před volbami. Nedostali jsme se ani na těch 105 %, jak to bylo v roce 1998. Ani toto se nedá považovat za nějaký velký úspěch.
Opět se ptám: Jak s takovýmto výsledkem naložit? Chtělo by se mi zvolat: Pane ministře, neděkujeme, odejděte! Ale myslím si, že mi to nepřísluší, proto to neudělám, a doufám, že z tohoto výčtu, který je zcela dokladovatelný, vyvodí důsledky předseda vlády.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má pan poslanec Zdeněk Jičínský, připraví se pan poslanec Josef Krejčí.
***